Páni Bijuů 14

,,No tak. Rychle.... Na místa. Seřaď te se. No....‘‘ pobízel své žáky Iruka. Musí přece udělat dobrý dojem. Samotná Tsunade ho o to žádala, což se moc často nestávalo. ,,No tak....do řady!‘‘ rozčílil se na neukázněného Konohamaru.
,,Ale Senseii, je to jen jedna ženská.‘‘ trucoval.
,, Už jsem ti to vysvětloval. Je to velmi důležitý spojenec Konohy. Tak se postav pořádně .‘‘ nesoustředěně reagoval Iruka.
,,Hele!‘‘ vykřikla vedle Konohamara Moegi s prstem namířeným ke slunci.
,,Co tam vidíš?‘‘ vyhrkl nedočkavě Konohamaru: ,,Já nic nevidím!‘‘
,,Já taky ne.‘‘ přidal se Iruka.
Teď už celá třída hledela směrem, kterým ukazovala Moegi. Ale nikdo z nich nic neviděl. Už si mysleli že se to Moegi jen zdálo, když se na zapadajícím slunci objevil tmavý mrak. A ten se stále přibližoval.
,,Je to trochu děsivé.‘‘ vyděchla napjatě Moegi.
Nikdo se ani nepohl. Všichni jen sledovali tmavý mrak. Ten se stále jen přibližoval.
,,Že by to byli oni?‘‘ ptali se sami sebe.
Najednou uslyšeli všichni přihlížející hrozivý zvuk. Jako by někdo úpěl bolestí, ale hlubší. Tento zvuk vzbudil v davu strach. Někteří lidé dokonce volali: ,,Nepřátelé?!?!‘‘
Zvuk se ozval znovu, tentokrát z jiného směru. Bylo to přímo ze středu vesnice, kde stál Hirotsuki a u úst držel jakýsi roh nebo něco podobného. Nyní se mrak začal přibližovat rychleji. Trvalo jen chvíli než se mrak objevil u brány, kde se zastavil. Během chvíle se mrak rozplynul a místo něj se objevila velmi hustá mlha. Mlha se postupně vplýžila za bránu. Dokonce její malá část pohltila některé přihlížející, kteří byli strnulý strachem. Už chtěl Kakashi použít svůj Sharingan, když se z mlhy vynořili dva muži. Dokonale maskovaní, muži v černých kimonech, na hrudi měli brnění se kterým splívali na zádech dva meče. Jako by ukazovali cestu, pokračovali přímo ke středu města. Následovali zvuk rohu.
Za nimi se vynořila černá rikša pokrytá čeným závojem a pak další dva ninjové. Mlha následně vymizela. Celé řady přihlížejících stáli mlčky a jen pozorovali. Teprve až když dorazila rikša do středu města, kde stála jako opařená Tsunade byl slyšet tichý šum z davu.
,,Nemyslela jsem si že to bude až taková hrůza.‘‘ pomyslela si Tsunade, která začala pochybovat, zda to byl dobrý nápad.
Mezitím pasažár rikši vystoupil a na světlo se ukázala ruka dívky, která byla podávána Hirotsukimu.
Ten ji uchytil jako nejjemější květ. Z rikši vystoupila dívka v bílém hábytu. Její vlasy byly černé a obímali princeznino tělo jako by byli součástí oěvu. Barva kůže byla naopak bílá jako padlý sníh.
,,Děkuji za překrásné uvítání.‘‘ usmála se dívka do široka. ,,Jsem princezna klanu Desu damashii. Jmenuji se Namieto Hi Fukyuu.‘‘ uklonila se.
Tsunade se na ni nejdříve křečovitě usmála, něčekala takhle usměvavou dívku, která vůbec nepůsobí jako někdo z prostředí Desu. Po delším uvažování se poklonila a spustila: ,,Mě i celé vesnici je ctí váš zde uvítat.‘‘ ukázala směrem do vesnice. Když se však podívala spatřila v očích obyvatel jen hrůzu.
,,Omlouvám se za ten rozruch.‘‘ snažila se situaci odlehčit, když však spatřila výrazy přihlížejících zarazila se.
,,Jsem tady poprvé ale.... moc se mi tu líbí....‘‘ usmála se Namieto.
Tsunade se na ni dívala celou tu dobu. Viděla v ní normální ženu, přibližně dvacetiletou, která se snaží udělat dobrý dojem. Když si uvědomila, že dojem už udělala, ale nikdo nereaguje promluvila: ,,Také jsme velmi rádi, že jste tady.‘‘
Princezna se usmála a v tu chvíli k ní přistoupil Hirotsuki a něco ji pošeptal.
Princezna se znovu usmála a postavila se před shromážděním. ,,Jako poděkování mám pro vás malé překvapení.‘‘ ukázala směrem k bráně. Behěm chvíle se tam objevil žongléři a za nimi zbytek docela obyčejného cirkusu.
,,Necháme vesnici se bavit a půjdeme domluvit formality, co myslíte, lady Tsunade.‘‘ pokračovala již v povzdálí Namieto. Tsunade se k ní bezrozmyšlení přidala a obě pokračovaliy do zasedací místnosti následované temnými ninji.
Cirkus vzbudil ve vesnici záplavu nadšení. Všichni se bez rozdílů bavili a veselili. Schylovalo se k večeru když se na náměstí zažehl velký oheň. Byl to počátek ohňového představení. Dokonce se přišly podívat Tsunade a Namieto. Všichni nevěřícně sledovali tanečníky či akrobaty, kteří skákali do ohně a zase z ohně. Bylo to jako kouzlo. Jakoby skákali do kaluže vody a zase ven. V závěru se na neby objevil ohňostroj a slavnost skončila.
Hirotsuki, který princeznu neustále doprovázel byl s dneškem nesmírně spokoje.
,,Myslím že jsme udělali dojem princezno.‘‘
,,Také si to myslím, Tenshuro.‘‘ usmála se na něj. ,,Kde je Jomei?‘‘
,,Neviděl jsem ji od té doby co jste dorazila.‘‘
,,Jako vždy.‘‘ nevrle mávla rukou. ,,Až ji uvidíte vyřiďte ji ať mě laskavě navštíví.‘‘
,,Jistě, princezno.‘‘ hned na to Hirotsuki odešel. Rozhodl se, že bude nejlepší, když Jomei hned najde a vzkaz vyřídí. Jenže se mu ji nepodřilo najít.
Jomei mezitím byla již mimo vesnici. Tuto noc chtěla být sama, v klidu. Celý den strávila tím, že sledovala delegaci. Stačilo ji to. Chtěla jen sedět u ohně a přemýšlet.
,,Už aby odjeli.‘‘ povzdechla si.
,,To bys neměla chtít.‘‘ ozval se hlas z křoví.
,,Co tu chceš, Dyiraio? Proč mě otravuješ?‘‘
,,Po celé vesnici tě hledá Hirotsuki.‘‘ nadšeně se usmíval Dyiraia.
,,A to je důvod, proč se tak tlemíš Dyiraio?‘‘
,,Ále, jen jsem slyšel, že tě chce vidět princezna.‘‘ chichotal se.
,,No a? Mojí prací je ji chránit a nic víc. Krom toho má kolem sebe ty své psy, takže mě k ničemu nepotřebuje. ‘‘ šťouchala žhavé uhlíky zpět do ohně.
,,Hmmm, jak myslíš Jomei. Jak bylo určeno tvým ůkolem je chránit princeznu. A jak ty říkáš, jen to, je tvou jedinou povinností.‘‘ využil Dyiraia svého nejlepšího umu a to sarkasmu.
Jomei se nezmohla na reakci. Radši mlčela a doufala že natvrdlý poskok odejde, když na něj nebude reagovat.
,,Mám něco vyřídit princezně?‘‘ zeptal se, když se chystal na odchod.
Jomei nevěděla co by měla odpovědět a tak jen plácla: ,,Dobrou noc.‘‘ Pak se natáhla a sledovala hvězdy. Přála si, aby zrovna nějaká padala a ona si mohla něco přát. Ale žádná nepadala a ji nezbývalo než doufat v lepší zítřek.