Páni Bijuů 13

Sluneční svit dopadal na zoufalou tvář Sakury i její společnici. Stála bezbraná, ale odhodlaná.
,,No tak Naruto, kde zas věžíš?‘‘ ptala se.
Témeř ve stejnou chvíli kolem ní proletěl Neji a o něco později i Naruto a Sai.
,,Rychle do obranné formace!‘‘ zvolal Sai. ,,Naruto klony!‘‘
Deset nově vzniklých klonů se postavilo okolo dívky a vytáhlo kunaie. Pak nastalo dlouhé očekávání. Na kraji lesa nebylo ani živáčka. Vše co bylo slyšet byl jen jejich dech, který toto ticho narušoval.
,,Co teď?‘‘ zvolala Sakura.
,,Počkáme.‘‘ rozhodl Neji.
,,Ále to né, musíme zaútočit a to co nejdříve!‘‘ vzpouzel se rozkazu Naruto. ,,Přece tady nebudem jen tak čekat!‘‘
Sakura se na něj přísně podívala: ,,Rozkazy jsou jasné, Naruto.‘‘
,,Ale Sakuro, čím dříve se jich zbavíme, tím lépe, ne? Určitě je přinejmenším překvapíme.‘‘ navrhl.
Dívka uprostřed se začala třást. Sakura se ji snažila uklidnit, ale bez úspěchu.
,,Neboj se, mi tě ochráníme.‘‘ přidal se i Naruto.
Z ničeho nic se objevilo na nebi hejno netopýrů. Ti nad nimi kroužili jako hladový supy.
,,To jsou oni.‘‘ vykřikla Sakura. ,,Pozor!‘‘
Netopýři už nekrožili, spustili se přímo na dívku uprostřed Narutových klonů. Než však stihli zareagovat byla dívka pryč.
,,Ježiš, co to bylo?‘‘ zvolal Neji.
Naruto nečekal ani vteřinu a vydal se za nimi.
Dívku unášeli podél řeky. Vlastně jen díky jejímu křiku je stále neztratil. Když je konečně dohnal, netopýři zmizeli a místo nich držel dívku v náručí Hirotsuki. Aniž by se na něj jen podíval hodil po Narutovi tři kunaie. Ty nezasáhly cíl, aspoň ne Naruta, odrazily se od něčeho a dopadli okolo Naruta tak aby vytvořili trojúhelník.
,,O co se to snažiš?‘‘ zeptal se Naruto.
,,Jen se dívej.‘‘ usmál se Hitotsuki a udělal znamení rukou. Na koncích kunaií se něco zablištělo.
Znovu se párkrát zablištěly, když z nich vyrazil blesk, který zasáhl Naruta. Ten se sklátil k zemi a byl v bezvědomí.
,,Tak snad je konec?‘‘ vzdychl Hirotsuki. Přiblížil se k Narutovi ale ten zmizel. ,,Klon? Ale kde je....‘‘
Ze zadu na něj zaútočil Narutův klon, který popadl dívku a pak samotný Naruto se svým Rasenganem.
,,To jsme je dostali, co Naruto?‘‘ radovala se dívka.
,,Jo, byli jsme skvělí.‘‘ přidal se Naruto.
,,Tak to si nemyslím Naruto. Smím se tě zeptat, kde je tvůj tým? Co bys dělal, kdyby to byla past?‘‘ stroze reagoval zvedající se Hirotsuki.
,,No asi bych v tu chvíli něco vymyslel.....‘‘ poškrábal se Naruto na hlavě.
,,To by mě zajímalo co by to bylo!!!!‘‘ křičela přihlížející Jomei, viditelně naštvaná. ,,Co sis myslel Uzumaki. Co pak jsme tu všechno trénovali zbytečně?‘‘
,,Né, já jen....‘‘
,,Radši mlč. Moegi, vrať se prosím tě zpět do vesnice. Teď už tě nebudeme potřebovat.‘‘přikázala Jomei. ,,A ty, Naruto, najdi ostatní. ‘‘
Naruto vyrazil zpět do lesa hledat své přátelé. Našel je kousek od místa, kde je zanechal. Nejspíš jen bloudili okolo.
,,Tady jste, musíme k řece.‘‘ vyhrkl na ně.
,,Naruto!!!‘‘ vykřikli na něj všichni skoro až sborově.
,,Co sis myslel? Znáš rozkazy a stejně je vždycky porušíš.‘‘ začala do něj hučet Sakura a uštědřila mu i pár ran. ,,Jsi jako malej, s takovou nás odvolají a budeme za blázny pro celou vesnici.‘‘
,,Ale Sakuro, já nechtěl.‘‘ už nevěděl jak by se měl omluvit.
,,Sakuro, počkej!‘‘ zvolal Neji. ,,Něco se blíží.‘‘
Všichni čekali co se bude dít, když se v křoví objevil Macuo.
,,Mám pro vás zprávu. Od Jomei.‘‘ spustil. ,,Vaším novým úkolem je dojít na smluvené místo, ale je v tom háček.‘‘
,,Jaký háček?‘‘ zeptal se nesměle Sai.
,,Hmmmm. Jako vždy k věci, že Sai?‘‘ usmál se Macuo. ,,Použiju na vás jutsu, které vás nijak neoslabí, takže se nebojte. Nebudete nijak ochuzeni.‘‘
Macuo udělal znamení ruky a vyslovil jakési zaříkávání. Pak se rozloučil a odešel.
,,Cože to bylo za jutsu?‘‘ ptal se Naruto.
,,Vždyť to přece neříkal, tak jak to máme vědět?‘‘ histericky reagovala Sakura. ,,Neji, cítíš nějakou změnu?‘‘
Neji se snažil soustředit na hledání nějakého jutsu, ale nic nenašel. Každé jutsu přece zanechá aspoň něco. Nějaké znamení či něco podobného. Ale nic nenašel. V okolí nebylo vůbec nic jiné.
,,Vše je nezvykle v pořádku, Sakuro. Měli by jsme jít.‘‘
Vydali se proto všichni na západ, pod vedením Naruta. Samozřejmě cítili jakousi nejistotu, ale ta byla způsobena Narutem, který chvílemi vypadal že ví kudy jít a chvílemi zas že jen odhaduje.
Po krátké chvíli už to Sakura nemohla vydržet: ,,Naruto, víš kde jsme? Nebo jen tak bloudíme?‘‘
,,Samozřejmě že vím kde jsme. Jsme blízko toho stromu, kolem kterého jsem se vracel.‘‘ odpověděl sebejistě.
,,Kolem kterého stromu? Myslíš tady toho?‘‘ ukázal Neji na strom šiřoce rozvětvený.
,,Ano to je on!‘‘ zaradoval se Naruto. ,,Takže jsme blízko.‘‘
,,Naruto!‘‘ sevřel Neji ruku v pěst: ,, Kolem tohohle stromu jdeme už po páté!‘‘
,,Co? To není pravda, jsme tu poprvé. Uvidíš, za chvíli tam budem. Ještě zahneme doprava a tam už je řeka.‘‘ usmíval se Naruto.
Neji se již neudržel a ukázal znovu na strom: ,,Vidíš ty 4 rýhy! Ty jsem udělal já po každé když jsme šli kolem.‘‘
Jediná Narutova reakce na tuto situaci zněla: ,,Ups.‘‘ a právě proto to se Neji rozhodl vylézt na strom a porozhlédnout se po okolí, když však vyskočil, něco ho zastavilo.
,,Co se děje, Neji?‘‘ ptala se Sakura zhrouceného Nejiho.
,,Nevím, do něčeho jsem narazil.‘‘
,,Já nic nevidím. Co ty Sai?‘‘ zeptala se Sakura.
,,Nic.‘‘
,,Teď půjdu já.‘‘ nabídl se Naruto nejspíš proto, že to celé způsobil. Avšak čekal ho stejný osud.
,,Je to nějaké pole.‘‘ vyhrkl Naruto když se konečně zvedl ze země.
,,Jak to, že se můžeme pohybovat po zemi, ale ne ve vyšších výškách? Co má tohle za smysl?‘‘ ptali se všichni. Situaci jim narušil rozzuřený medvěd, který na ně okamžitě začal útočit. Jenže ani jeden z ninjů se nemohl útoku vyhnout, protože je stále obklopovalo ‘‘to‘‘ pole. Nezbývalo nic jiné než bojovat.
,,Co tím sakra myslel,, že nás to nijak neoslabí? Vždyť se nemůžem ani vyhnout útokům. Má nás stále na ráně.‘‘ vztekal se Naruto.
Medvěd nebyl sice rychlí, ale jeho síla mu vše vynahrazovala. Párkrát se rozmáchl a všichni leželi na zemi. Uprostřed nich stál medvěd a oni leželi okolo něj. V tom si to Sakura uvědomila. Říkal přece, že nás to neoslabí a doteď jsme se normálně pohybovali. Teprve až když někdo chtěl opustit skupinu se nám zamezil pohyb.
,,Už to mám. Vím jak to je!‘‘ vykřikla.
Všichni se na ni podívali plni očekávání. Ale netrvalo dlouho a i Neji si tuto skutečnost uvědomil.
,,Obklopuje nás pole, jako skupinu. Když jsme u sebe, můžeme se pohybovat jak jen chceme. Takže když se rozdělíme ...‘‘
,,Přesně!‘‘ zaradovala se Sakura. ,,Musíme být jako jeden. Být si co nejblíž a díky tomu se budeme moci pohybovat a tedy i bránit.‘‘ Jako by tušila že Naruto nebude rozumět zavolala ho k sobě a ostatní se přidali. ,,Takže nikdo nesmí jít dál od skupiny. Útočíme společně!‘‘
A tak také medvěda porazili. Pak se medvěd rozplynul a všichni se objevili na domluveném místě u řeky.
,,Skvělá skupinová práce.‘‘ uvítala je Jomei. ,,Co myslíš ty, Macuo?
,,Jistě, vedli si docela slušně v mé iluzi.‘‘ zakřenil se.
,,To byla jen iluze! To si snad děláte legraci! Málem jsme umřeli!‘‘ křičel Naruto.
,,Ale neumřeli. Takže jste teď připraveni na zítřejší příjezd princezny.‘‘ oponovala mu Jomei.
,,Už zítra....?‘‘