Vyvolený proklet - 05

Naruto vyběhl z nemocnice, stále ještě v pyžamu a vydal se v patách ninjům. U budovy se přitiskl ke zdi pod oknem a poslouchal rozzuřený hlas Sandaimeho. Chlapec zaslechl pár velmi ostrých nadávek, o kterých by si nepomyslel, že by je někdo vůbec mohl vypustit z úst. Jouninové vyběhli ven a rozmístili se po vesnici, zatímco chuuninové stále poslouchali Hokageho příkazy.
„HAI!“ Vykřikli všichni jednohlasně a vydali se spěšnými skoky k bráně. Naruto vešel do budovy a tiše zaklepal na dveře pracovny.
„Dále!“ Ozval se Sarutobiho mrzutý hlas. Chlapec vzal pomalu za kliku a opatrně proklouzl dovnitř.
„Copak chceš, Naruto? Nemáš náhodou ještě ležet?“ Podivil se.
„To je všechno jen kvůli mě?“ Zoufale se zeptal blonďáček.
„Ne, Naruto... i kdyby se Orochimaru rozhodl pro Sasukeho-“
„Co? To měl schytat Sasuke?“ Naruto nevěřil tomu, co slyší.
„Dělej, jako bych ti nic neřekl, dobře?“ Až když chlapec přikývl, pokračoval Sandaime ve výkladu.
„I kdyby měl tu prokletou pečeť kdokoli jiný, Orochimaru by stejně válku rozpoutal. Ale teď už běž, měl by na tebe v nemocnici čekat Kakashi.“ Naruto přikývl, však tu se za ním objevil sensei.
„Myslel jsem si, že budeš buď v Ichiraku nebo tady.“ Řekl tiše. Naruto se zakřenil a vyšel před budovu.
„Nechtěl by ses převléct?“ Zeptal se ho podezíravě sensei. Chlapec kývl hlavou a rychle se rozběhl k ubytovně, kde už odmala bydlel. Spěšně si natáhl svůj oranžový oděv a spolu se senseiem se vydal pro zbytek týmu. Sasukeho potkali cestou k Sakuře a dívku našli v květinářství.
„A kam vlastně jdeme?“ Ptali se zvědavě ninjové. Kakashi byl zticha, jen přemýšlel nad správnou formulací věty, aby ji všichni pochopili.
„Musíme zabránit Orochimarovi, aby se dostal do vesnice. Jinak by mohl být konec...“ Prohlédl si zděšené výrazy všech dětí.
„A pokud jde o tebe, Naruto... hlavně se nikam netoulej, ano?“
„Ano, sensei.“ Přikývl blonďák.
Vyrazili směrem k bráně, kde už se shromáždila většina obyvatelstva Konohy.

***

„Orochimaru-sama! Ještě pět minut a jsme v Konoze!“ Křikl Kabuto na svého pána, který vedl výpravu.
„Och... všichni se přichystejte na velké krveprolití, které Listová utrpí. A také na ztrátu jejich Jinchuurikiho! Akatsuki už proti nám nebudou mít žádnou šanci. Tou pečetí jsme ho velmi posílili! Za chvíli se k nám připojí sám, když uvidí, že celá jeho rodná vesnice je vyhlazena...“
„Skvěle, Orochimaru.“ Řekl jeden ze členů armády. Orochimaru se usmál svým pověstným úšklebkem.
Byli u brány. Konoha už vyčkávala, skryta v genjutsu.
„KAI!“ Vykřikl Orochimaru, nevšímaje si vyděšených pohledů všech obyvatelů Listové.
„Na ně!“ Zařval Kabuto a sám zůstal stát. Chlapíci s aktivními prokletými pečetěmi se vrhali svou obří silou proti bráně, která se po nedlouhé chvíli rozpadla.
Boj se začal...
„Týme sedm! Vy běžte na druhou stranu vesnice, nevěřím, že jsou jen tu!“ Sandaime dával pokyny za boje, snažíc se o to, aby ho protivníci neslyšeli.
Tým v čele s Kakashim vyrazil ulicemi až na protější stranu Konohy. Čekalo je tu malé překvapení...