Dvě lišky - 2.kapitola - Trénink

„A teď už nemám žádnou chakru,“ usmála se unaveně Kitsune.
„Tak chceš něco nebo ne! Nemám náladu na zkoušení tvého jutsu,“ peskovala ji krajta. Uměla mluvit a jmenovala se Starla. Byla Kitsuniným summonem.
„Neštvi mě a zmiz. Jen jsem se předváděla. Jestli někomu cekneš, že jsem tohle jutsu použila, tak si tě dám k večeři,“ křikla na ni Kitsune a ona zmizela. Načuřeně.
„Pitomej had,“ odplivla si Kit.
„Naučil tě ještě nějaká jutsu?“ zajímalo Ebisu.
„Moc ne. Většinou jsem bojovala v taijutsu. Naučil mě využívat mou chakru k rychlému běhu a zesílení ran. Taky jsem jí zbrušovala katanu, ale to až později“ odpověděla Kit a zahleděla se do dáli. Vzpomínala na krušné začátky u jejího bývalého senseie. Co ji zajal a zabil nejmilovanějšího člověka.
„Kde máš katanu?“
„Já… nechci se bavit o minulosti. Ale někdy ti to povím. Teď bysme se měli vrátit do vesnice,“ odvětila Kitsune.
„Máš pravdu. Jo a něco bys měla vědět… Naruto má za úkol tě sledovat. Má o tobě všechno zjistit. Doporučoval bych ti trénovat jen se mnou nebo někde, kde budeš mít jistotu, že tam nebude,“ nabádal ji Ebisu a zvedl se ze země. Oba se pak vydali zpátky do vesnice.
„Dělej, že jsi unavená. Nutil jsem tě moc cvičit,“ šeptl jí Ebisu, když byli skoro u brány. Kitsune se teda začala plahočit a naříkat. Strážci brány se na ni soucitně podívali, když kolem nich procházela.
„Nechceš zajít na večeři?“ optal se jí Ebisu.
„Ještě je brzo, ale můžeme. Neobědvala jsem,“ usmála se na něj Kit. Zatáhl ji do Ichiraku ramen, kde je po chvilce překvapil Naruto (Ebisu ne, ten věděl, že tam rád chodí).
„Ahoj, Kitsune-chan. Dobrý den, Ebisu,“ pozdravil je Naruto a posadil se vedle Kit. Objednal si nudle a otočil se na Kit, která jedla svůj ramen neuvěřitelně pomalu. Svou roli hrála dobře.
„To tě tak vyřídil jeden skrytej zvrhlík?“ otázal se jí Naruto.
„Cože?“ vykulila na něj oči Kitsune, zatímco Ebisu se chytal za hlavu. Kdyby tam nebyla Kitsune, tak už by se na Naruta vrhl.
„Skrytej zvrhlík. Tvůj sensei,“ kývl na Ebisu Naruto a potměšile se uchechtl.
„Ebisu, asi toho o tobě hodně nevím,“ usmála se Kit, zatímco Ebisu zrudl.
„Kecá,“ bránil se jounin a ukázal Narutovi pěst, když se od něj Kit otočila.
„Nekecám. Však to brzy sama zjistíš. Už odcházím, čau,“ zdrhl Naruto. Ebisu byl dost naštvaný, zatímco Kitsune se smála.
„Nebuď na něj naštvaný. Názor je názor,“ uchechtla se Kit a když po ní hodil přísný pohled, tak se rozesmála.
„Nesměj se mi! Zítra se sejdeme u brány. V osm ráno. Dobrou noc,“ prohlásil Ebisu naštvaně odešel.
„Mě blízkým vstáváním nenaštveš!“ křikla za ním Kit a pomalu dojedla svůj ramen. Pak vyšla z restaurace a procházela se po Konoze. Domů došla až krátce před půlnocí, protože zabloudila.
Ráno se probudila ve tři čtvrtě na osm. Zapomněla si natáhnout budík.
Vyletěla jako střela z postele, vysprchovala se, oblékla se do zelených šatů a zelených kraťásků a hodila do sebe něco na snídani. Pak seběhla po schodech pryč z domu. Před bránu dorazila přesně na čas. A srazila se s Ebisu, protože to neubrzdila.
„Já nezaspal!“ prohlásil dezorientovaně Ebisu a Kit se rozesmála. Praštil se totiž do hlavy, když spadl na zem. Pomohla mu na nohy a když se vzpamatoval, tak se vydali ke cvičišti. Po cestě jí dával hlasitou přednášku, aby to všichni slyšeli.
„Dnes ti dám pořádně do těla a naučím tě tvé první pořádné jutsu,“ prohlásil Ebisu.
„Super,“ jásala Kit a ninjové, co potkali, se na ni jen nechápavě dívali. Takhle se do tréninku hrnul jen Naruto.
„Co to bude za jutsu?“ zeptala se ho Kit, když si na cvičišti stoupli proti sobě.
„Katon: Goukakyuu no jutsu!“ vykřikl Ebisu, zasaeloval a z jeho úst vyšla velká ohnivá koule. Kitsune se ušklíbla.
„Suiton: Suishi no jutsu!“ prohlásila Kitsune a z nedalekého potůčku se vynořila koule vody a uhasila jutsu Ebisu.
„Skvělý. Mlžná se na tobě podepsala,“ prohlásil Ebisu.
„Naučila mě jen dvě jutsu. Ještě klony,“ odsekla Kit. Ebisu přišel k ní a ukázal jí pečeť své techniky.
„A máma?“ odvětil Ebisu.
„Taky pár,“ pokrčila rameny Kit a zkusila zasaelovat jeho pečeť. „Katon: Goukakyuu no jutsu!“ vykřikla, ale z úst jí vyšel jen malý plamínek.
„To bylo krutý,“ usmála se Kitsune a zkusila to znovu. Ale opět se jí to nepovedlo. Mělo to za následek jen popálené rty.
„Musíš si rty obalit chakrou. Postupem času ti znecitliví a půjde ti to lépe,“ radil Ebisu. Kit ho poslechla, ale při dalším pokusu si opět popálila rty. I když plamínek byl větší.
„Toho jutsu se nemusíš bát. Pokud se budeš chránit svou chakrou, tak ti nic neudělá. Klidně popusti uzdu své chakře,“ pobídl ji Ebisu. Kitsune se napýřila, udělala pečeť a z úst jí vyšel slušný plamen. Jenže pak nemohla mluvit. Rty měla totálně dorasované.
„Zítra si to zkusíš znovu. Teď se vrhneme na taijutsu. Udělej padesát kliků, padesát dřepů a dej si sto koleček kolem louky. Pak tě naučím pár kopů,“ řekl. Po zbytek dne Kitsune dřela na své fyzičce. Sice byla rychlá, ale jen s chakrou. A tu si šetřila a snažila se zrychlit bez ní. Ale její rychlost se nyní vyrovnala mladému genninovi.
„Zrychli, Kitsune, nebo tě předběhne i želva,“ řval na ni Ebisu, ale nějak jí to nešlo.
„Už jdu domů. Ty tady ještě trénuj. Uvidíme se zítra. V osm tady,“ prohlásil Ebisu po další hodině a odešel. Kit dál sprintovala kolem louky a nevzdávala to. Musela být rychlá.
„Ahoj, nemáš hlad? Dřeš se tu už celý den,“ optala se jí Hinata, když se stmívalo a ji nebavilo skrývat se v keři.
„Abi be,“ odvětila Kitsune. Pořád jí ten otok nesplaskl.
„Co se ti to stalo?“ zajímalo Hinatu. Stoupla si doprostřed louky a kamarádka ji obíhala.
„Bénobala bseb bucu,“ odpověděla Kit mumlavě. Každé slovo ji bolelo. Stejně jako každý pohyb.
„Tak pojď, odvedu tě za Sakurou. Přece už jsi ty Ebisovy kolečka uběhla,“ pobídla jí Hin, ale Kitsune dál běhala.
„Já sem Sakuru přivedu,“ řekla Hinata a rozběhla se najít kamarádku. Kitsune mezitím dál běhala a prokládala to cviky na protažení svalů. O několik minut později tam obě doběhly.
„Kitsune-chan, co to blbneš?! Pojď sem, já ti to vyléčím, a pak se půjdeš s námi najíst,“ pobídla ji Sakura, ale Kit si jí nevšímala a dál běhala. A tak ji milá Sakura musela strhnout k zemi. Kit zůstala vyčerpaně ležet a ona jí to vyléčila.
„Díky, ale nebylo to nutné. Večer bych za tebou zašla,“ řekla Kitsune, když vstala a kamarádky ji táhly domů. Musela si odpočinout, aby nezkolabovala.
„Už je večer. Teď se doma hezky najíš, vysprchuješ a půjdeš spát, abys zítra mohla pořádně trénovat,“ odsekla Sakura. Tehdy se Kit podvolila. Pochopila, že kolaps by neměl cenu.
Jakmile byla doma, tak poslušně splnila instrukce svých kamarádek a spokojeně usnula. A nezapomněla si natáhnout budík.
Následující den ráno se probudila rozlámaná, ale byla na tom už i hůř. Na místo tréninku dorazila na čas. Stejně jako Ebisu.
„Dnes začneme rozcvičkou,“ prohlásil Ebisu. Pak jí ukázal pár protahovacích cviků, aby jí neztuhly svaly, a oba se protahovali. Následovala spousta kliků, dřepů a koleček. Až po poledni se dostali k taijutsu.
„Ninjutsu si necháme na zítřek. Dnes tě pořádně prozkouším v taijutsu,“ řekl Ebisu a poodešel k nedalekým stromům. Na těch jí ukázal pár ran.
„Ukaž mi, jak umíš používat svou chakru k zesílení rány,“ vyzval ji a pozorně sledoval. Kitsune před sebe dala pravou ruku a soustředila do ní svou chakru. Ruku po chvilce zahalil fialový opar, kterým Kit udeřila do stromu. Tomu odpadl kousek kůry. Zaklela.
„Až budeš víc trénovat, bude to lepší. Zkus soustředit víc chakry,“ vyzval ji Ebisu. Udělala to, ale nic se nezměnilo. Jen jí v ruce pulzovala bolest (tak se to aspoň zdálo lidem)..
„Zkus vyšplhat na strom. Jen s pomocí nohou. Musíš do nich soustředit chakru a tou se udržet na stromu. Takhle,“ prohlásil sensei a ukázal jí, jak leze na strom. Soustředil svou chakru do chodidel a vystoupil až na špičku stromu. Neexistovala pro něj gravitace.
„To se mi líbí,“ usmála se Kit a zkusila to taky. Chakru si soustředila do nohou a vyběhla na strom. Ale po pár krocích padla na zem.
„Musíš se přichytit chakrou na strom, ne tam vyběhnout silou,“ peskoval ji Ebisu. Celkem jí to šlo, ale musela být lepší.
Zkusila to ještě mnohokrát, ale vůbec jí to nešlo. Nedokázala se soustředit jen na to jedno místo.
„Pro dnešek si dej pohov. A od zítřka začneme trénovat jenom odpoledne, aby ses nepřepínala,“ řekl a přešel k ní. Vytáhl ji na nohy a zašeptal do ucha: „Ráno v sedm na místě, kde jsme poprvé trénovali.“
„Dorazím včas. Ahoj,“ nuceně se na něj usmála Kit a vydala se domů. Jen se šourala, protože nemohla.
„Čau, dneska nejsi zraněná?“ optala se jí Hinata, když ji potkala u Akademie.
„Myslím, že fyzicky ne,“ odvětila Kit a Hin se zasmála.
„Ebisu je tak přísný?“ zajímalo Hinatu.
„Ještě horší. Ale já jsem příšerná,“ připustila Kitsune.
„Připuštění je první krok k tomu, abys postoupila dál,“ prohodila moudře Hinata.
„Dík,“ odvětila udiveně Kit. Hinata byl zajímavý člověk, když se nestyděla.
Šly kolem budovy Hokage, když potkaly dva chlapce asi tak v Hinatině věku. Jeden měl kratší hnědé vlasy, červené znaky na tváři a kolem něj poskakoval velký bílý pes. Ten druhý byl vysoký, s černými vlasy, v podivném plášti a černými brýlemi ala Ebisu.
„Ahoj, Hinato,“ usmáli se oba na kamarádku a udiveně si měřili Kitsune. Byli si jistí, že ji ve vesnici ještě neviděli.
„Ahoj, kluci,“ odvětila Hin. Když uviděla, jak se dívají na Kit, tak řekla: „Kluci, tohle je moje kamarádka Kitsune. Patří do týmu 7. Kitsune-chan, tohle jsou Kiba Inuzuka s Akamarem a Shino Aburame. Jsou to moji kolegové z týmu.“
„Kiba,“ kývl hnědovlasý chlapec a podal Kitsune ruku. Stiskla mu ji a mile se na něj usmála. Úsměv jí oplatil a dál na ni očarovaně zíral, ale před trapasem ho zachránil černovlasý chlapec, který s před něj stoupl a představil se: „Shino Aburame.“ Taky si s Kit stiskl ruku.
„Kitsune,“ kývla na ně a otočila se zpět na Hinatu.
„Půjdu domů. Uvidíme se jindy. Ahoj. Ráda jsem vás poznala, kluci,“ rozloučila se Kit a odešla. Doma se najedla a chtěla jít spát, ale sprcha ji probudila, a tak se vydala na procházku. Ale brzy ji to omrzelo, a tak šla spát.
Následující den ráno ji budík budil v sedm. Vystrašeně se zvedla a začala pobíhat po bytě. Chtěla tam být co nejdřív. V rychlosti se najedla a rozběhla se tam.
Když udýchaně doběhl na mýtinu, tak tam už Ebisu stál a když se zastavila, tak stiskl stopky.
„Zpoždění deset minut. Sto koleček navíc,“ prohlásil. Kitsune kývla a začala s rozcvičkou. Pak oběhla 200 koleček kolem mýtiny o průměru dva kilometry. Takže to tak moc nebylo.
„Ve vesnici ze sebe děláš začátečnici. Umíš kontrolovat svou chakru nebo ne?“ optal se jí Ebisu, když doběhla a vydýchávala se při dělání sedů lehů.
„Moc dobře ne. Ale rozhodně líp, než jsem ti tam předvedla,“ odpověděla Kitsune a vyšplhala se skoro ke špičce stromu. A když padala, tak udělala přemet a dopadla na nohy.
„Zkus se víc soustředit na chodidla,“ pobídl ji Ebisu. Kývla a znovu vyběhla na strom. Ale k vrcholku se nedostala. Přece jen měl několik metrů.
„Dá se to. Ale zkus to vylepšit. Umíš běhat po střechách a stromech?“ zajímalo Ebisu.
„Jo. Ale odpoledne bysme si to mohli procvičit. Nebaví mě chodit po schodech, jako hodná holčička,“ usmála se Kitsune.
„Tak si dáme zase souboj. Jak jsi na tom s tím jutsu, co jsem tě učil?“ odvětil Ebisu.
„Katon: Goutakyuu no jutsu!“ vykřikla Kitsune a vytvořila pečeť. Ale opět jí z úst vyšel jen malý plamen. I když se nepopálila.
„Na ninjutsu nejsem moc expert, i když něco zvládám. Raději mám taijutsu,“ omluvně řekla Kitsune.
„Ale jde ti to celkem slušně. Co genjutsu?“
„Mám jich pár. Magen: Narakumi no Jutsu a Magen: Nijuu Kokoni Arazu no jutsu.“
„To jsou jen dvě.“
„Nelíbí se ti? Můžeš mě naučit další.“
„Nejsem expert na genjutsu. Ale tyhle dvě jsou dobrý. Zkus je na mě použít,“ vyzval svou žačku Ebisu.
Usmála se a uvěznila jej do iluze, kde na něj dorážela spousta jejích klonů a snažila se ho svést. Na to hodila ještě jedno jutsu, jehož vzhled se shodoval s jejich okolím. Ebisu účinně prolomil první jutsu, ale v tom druhém setrvával, dokud ho Kit při jejich souboji neřízla kunaiem do paže.
„Ty jsi mě ošálila svým genjutsu. Gratuluji,“ pochválil ji Ebisu a dodal: „Za to, máš teď volno. Ale ve tři na cvičišti ve vesnici.“
„Ahoj,“ mávla na něj Kitsune a vydala se po cestě do vesnice. A potkala Sakuru s Narutem.
„Ahoj, dostali jste misi?“ usmála se na ně, když se u ní zastavili.
„Jo, máme prověřit pár mostů. Blíží se k nám důležitá karavana,“ odpověděl otráveně Naruto. Nudná mise. To se mu zračilo v obličeji.
„Kdy se vrátíte?“ zajímalo Kit.
„Za pár dní. Zatím trénuj. Za týden jsou zkoušky, tak ať je zvládneš. Ahoj,“ rozloučila se Sakura a i s Narutem se rozběhli dál. Ona šla opačným směrem.
„Čau, Hinato,“ pozdravila Kitsune kamarádku , když ji potkala u Hyuuga čtvrti.
„Ahoj, Kitsune-chan. Ty nemáš trénink?“ divila se Hinata.
„Až odpoledne,“ zavrtěla hlavou Kitsune.
„Nechceš si dát souboj se mnou?“ vyzvala ji Hinata a mírně zrudla.
„Ale opovaž se mi zablokovat chakru,“ usmála se Kitsune a Hin ji dovedla na tréninkový plac, kde trénovala se svým otcem Hiashim.
„Neboj se,“ odvětila Hinata. Postavily se proti sobě a Hin zaujala bojový postoj Hyuuga klanu.
Chvilku se na sebe jen tak dívaly, než Hinata vystartovala a snažila se Kitsune udeřit, ale ta spolehlivě uhýbala před jejími ranami, v nichž nebyla chakra, aby ji nezranila. Kit byla po chvilce unavená, a tak odskočila a do svých pohybů vložila chakru. Začala obíhat kolem Hinaty, ale ta aktivovala svůj Byakugan a její pohyby viděla.
Kitsune pak tasila kunai a hodila ho na ni. Hinata se začala věnovat kunaii a nevšimla si, že ji Kit uvrhla do iluze. To zaregistrovala poté, co na ni letěla spousta kunaiů a před ní zmizela. Uvolnila genjutsu a šťastně se usmála. Pak opět bojovala s Kit. Ale že je to iluze si uvědomila opět trochu pozdě. Tak ji znovu uvolnila.
„Ty zvládáš dvojitou iluzi?“ podivila se Hinata.
„Naučila mě to matka,“ odpověděla Kitsune a znovu musela uhýbat před Hinatinými ranami. Nakonec byla zasažena do srdce. Ale následky to žádné nemělo.
„Mrtvá,“ usmála se Hinata a pomohla kamarádce na nohy. Určitá síla v úderu byla.
„Jsi skvělá,“ usmála se na ni Kitsune a rozešla se směrem z domu.
„V kolik večer končíš?“ zajímalo Hinatu.
„Nevím. Asi dokud nebudu moct,“ odpověděla Kitsune.
„Tak já tě zase přijdu zpacifikovat. Ahoj,“ rozloučila se Hinata.
„Budu jen ráda. Čau,“ řekla Kit a odešla si na ramen. Už měla hlad. Po obědě se šla projít po vesnici, a pak zase zavítala na trénink s Ebisu, kam přišla přesně na čas.
„Rozcvička a po stovkách,“ přivítal ji na tréninku Ebisu.
„Jasně,“ kývla Kit a vrhla se do toho. Za dvě hodiny měla splněno. Už se zrychlovala.
„Vylez na strom,“ vyzval ji Ebisu po doběhnutí posledního kolečka. Vystoupala do poloviny, ale pak padla k zemi.
„Znovu,“ peskoval ji. Dvě a půl hodiny padala na zadek. Ale výsledek žádný.
Pak s ní šel běhat po střechách. Ale věčně padala.
Mučil ji do devíti, než ji propustil a zmizel. Kit pomohla domů Hinata.
„Díky moc, za pomoc, Hin. Nevím, jak bych to sama zvládla,“ poděkovala jí Kitsune.
„Určitě nějak. Dobrou noc. Uvidíme se zítra,“ popřála jí Hinata a odešla. Kit vyčerpaně padla do postele a usnula jako podťatá.
Tak to šlo celý následující týden. Ráno skutečný trénink, odpoledne hlavně taijutsu a rychlost. Silnější než to vypadalo pro pozorovatele. Sakura s Narutem se ještě nevrátili z mise. A to už tu byl den první Chuuninské zkoušky, které se Kit zúčastnila. Jak věděla, tak tahle byla jiná, než ty předchozí. Byla uspořádána jenom pro ni.
„Takže, Kitsune-chan, tvým úkolem je přežít tři dny v Lese smrti. Je to tvá první zkouška. Musíš se dostavit v pořádku do věže, která je uprostřed Lesa. Jasné?“ vysvětlila jí cestu Anko Mitarashi.
„Ano!“ usmála se Kit a Anko ji pustila bránou do lesa.
„Nepřežije to…“ zavrtěla hlavou Anko.
„Ale ano,“ odvětil Ebisu. Věděl, že to zvládne. Byla to skvělá kunoichi.
„Myslím, že jí moc věříš,“ odvětila Anko.
„Myslím, že jsi pesimistická,“ odsekl Ebisu a odešel.

Jakmile se Kit ocitla v lese, tak se vrhla ke středu. Minula několik pastí, které tam na ni připravili a vyhnula se vodopádu nechutných slimáků. Málem se jí z nich udělalo špatně.
Ale bylo to dost daleko. Na noc se utábořila na skryté mýtině a zahalila se do dvou genjutsu v sobě, aby ji nemohla najít žádná zvířata. V noci spala neklidně, ale přežila ji. Opět se vydala na cestu ke středu lesa.
Uviděla věž a zůstala tam. Po cestě neočekávaně potkala několik tygrů, ale ty zmátla ohnivým jutsu. Vzalo jí to ale dost chakry. Stejně na noc použila své genjutsu, ale ráno se probudila s pijavicí zakousnutou v noze. Odtrhla ji, ale rána začala ošklivě hnisat. Obvázala ji a najedla se. Až večer vešla do věže. Tam už na ni čekal Ebisu.
„Nějaké problémy?“ zeptal se jí sensei.
„Jen jedna pijavice. Jinak v pohodě,“ odpověděla Kit. Ebisu ji chytnul za ramena a odvedl do velké haly, kde na balkonech stála spousta lidí a v místě pro boje Sakura, Naruto a Hinata se svým týmem. Hin se tvářila dost nejistě. Jakmile Kitsune vešla, tak jí zatleskali.
„Teď budeš bojovat po boku svého týmu proti Hinatě, Shinovi a Kibovi,“ řekl jí Ebisu a pustil ji. Kit se tedy vydala za těma dvěma.
„Jak to šlo?“ optala se jí Sakura.
„V pohodě,“ usmála se Kitsune.
„Jsi schopná boje?“ zajímalo Naruta.
„Beze všeho,“ odvětila Kit. Všichni tři se postavili vedle sebe proti týmu 8.
„Nejsilnější je Shino. Toho si vezmu já. Kibu si vezme Sakura a Hinatu Kitsune,“ rozdělil je Naruto.
„Jo,“ kývly obě a vyzývavě se na ně podívali. Tehdy Tsunade odstartovala souboj.
Kit se rozběhla na Hinatu. Znala její techniku. Sice věděla, že ji už nebude šetřit, ale byla silnější než předtím. Hin se postavila do své pozice a připravila se na souboj. Čekala první ránu od Kit, ale nakonec ji musela sama udeřit první, aby se pohnuly z místa. Kitsune jí klidně uhýbala. Pak na ni vrhla několik kunaiů a použila jutsu, které ji naučil Ebisu jako první. Hinata jen tak tak uskočila ohni, ale povedlo se jí to a opět se na ni vrhla.
Kitsune se pak rozhodla použít své taijutsu. Hinata se ji snažila trefit do srdce, když jí Kit podrazila nohy a svou chakrou uzemnila a spoutala. Nebylo to sice moc čestné, ale účinné.
Pak se Kit otočila na Sakuru a Naruta. Naruto to zvládal v pohodě, ale Sakura se nějak zasekávala. Hlavně tehdy, když ji Kiba uvěznil do dýmu a v něm do ní narážel. A ona se nemohla nijak bránit. Kitsune se jí rozběhla na pomoc a když byl Kiba venku, tak ho chytila a jedinou ranou svou chakrou ho poslala na stěnu. Pak vytáhla přiotrávenou Sakuru z dýmu.
„V pořádku?“ zajímalo Kit.
„Jo… kašli kašli… díky za pomoc… kašli,“ usmála se na ni Sakura a snažila se nadechnout. Pak se jí to konečně povedlo. Zrovna tehdy, když Kit obalili Shinovi brouci.
„Nesnáším brouky,“ povzdechla si Kitsune a snažila se odtamtud nějak dostat, ale nešlo to. Ty malé zrůdy nereagovaly ani na její chakru.
„A to jsem si myslela, že to neudělám…“ povzdechla si Kit a rozprskla se na tisíc kapek vody. Ostatní se na ni udiveně podívali, když se objevila za Shinem a omráčila ho. Sakura mezitím extrahovala z Naruta jed, kterým na něj působili Shinovi brouci.
„Skvělý souboj. Pomohla jsi svým přátelům v nouzi. Zasloužíš si pásku Konohy,“ pochválila ji Tsunade a dala jí pásku. Krásnou v černé barvě. Se znakem vesnice Ukryté v listí.
„Děkuji,“ usmála se šťastně Kitsune a se všemi se poobjímala. Omluvila se Shinovi, Kibovi i Hinatě, ale ti nad tím jen mávli rukou a řekli, že kdyby byla skutečný nepřítel, tak by ji porazili.
„A teď vy tři můžete konečně dostat nějakou misi,“ prohlásila Tsunade a Kitsune s Narutem vyskočili skoro až do stropu a řvali: „JOOOOO!“
Pak je Sakura uklidnila a Tsunade je vzala sebou do kanceláře.
A tak podnikli mnoho misí. Ale povětšinou snadných. Jedna z těch složitějších ale po dvou měsících klepala na dveře…
„Shizune, doveď sem Naruta a Kitsune. Nastal čas, aby se oba dozvěděli pravdu,“ nařídila své studentce Tsunade.
„Ano,“ usmála se Shizune a vydala se pro ně. Vyzvídali, co se stalo, ale nic jim neřekla. O to víc byli překvapeni, že u Hokage byli jen oni dva.
„Co se stalo, Pátá?“ optala se Hokage Kitsune.
„Nastal čas. Čas informovat vás o rodině,“ usmála se tajemně Tsunade a ti dva zatajili dech. Nevěřili, že je to tady. Konečně.