Zpověď... ?

Už zase jsi vedle mě. Spíš.
Nemám sílu se už na tebe dívat. Dívat se, jak spokojeně ležíš, hlavou opřený o moje rameno. Tiše a pravidelně oddychuješ v domnění, že jsem stále s tebou a nikdy tě neopustím stejně jako ty mě. Vždycky, když se mě můžeš dotýkat, záříš štěstím. Chceš mi být pořád na blízku a myslíš si, nebo snad i víš, že to samé chci i já.

Kdyby to bylo tak jednoduché.

Deidaro…
Nevíš, že tvoje city nejsou mými city. Že tvá bolest není moje bolest a tvou radost nesdílím s tebou. Myslíš si, naivně si myslíš, že jsem přece jako ty, a jsi tu jenom kvůli tomu, že jsem tě držel nad vodou. Byl jsem pro tebe asi něco víc…
Ty ale nemůžeš vědět, jak moc chci cítit to, co ty…. Poznat, cos cítil, kdyžs mi jednou řekl, že mě miluješ… Nadšeně ses chlubil svým výbušným uměním, pokoušel ses mi vymluvit mou loutkářskou práci, ale přitom víš, že mi můžeš říct všechno… že se na tebe doopravdy nikdy nerozzlobím..

Můžu vlastně na tebe zlobit?

Na tebe? Ne..

Nevíš, co jsem zač…

Že já jsem jen bezcitná loutka, která může leda trpět tím, že touží, že tak strašně touží, ale nemůže s tím nic dělat…
Pamatuješ ty časy, kdys na mě bázlivě koukal, když jsem se stal tvým partnerem? Při mém pohledu jsi vždycky uhnul…. Teď už neuhýbáš...

Co vlastně vidíš v mých očích? V očích hadrové panenky? Cítíš z nich mou skrytou zlost, radost, nebo snad… i slzy, které nejsou vidět? Teď, zrovna teď bys je možná i viděl…

Musíš mi to odpustit. Musíš mi odpustit, že ti nikdy nedám to, co tak strašně chceš. Musíš mi odpustit tu strašnou hloupost, co sem kdysi udělal a snad i tu, co se udělat chystám. Asi ti tím hodně ublížím, Deidaro, ale ..

Jinak to nejde…

Možná to je víc než hloupost. Zbabělost? Ale ne, nemůže to být horší chyba než, kterou jsem tak dávno udělal.

Něžně tě hladím po vlasech. Už ani necítím, jak mi proklouzávají mezi prsty. Vidím jen tvůj spící spokojený obličej, který možná… bude zítra plný nářku…

Nářku… pro mou smrt..?

Proč vlastně…

Měl jsem tě naučit loutkářství. Třeba by sis… udělal mou loutku stejně jako já loutky mých rodičů. Vlastně už netuším, proč jsem to udělal… Udělal bys to ze stejného důvodu jako já? Udělal bys to vůbec…?

…

Promiň, Deidaro.

Sbohem…