Elite Six - Kapitola 29. - Minata

„Takže ona se probere,“ ujišťoval se Ichigo a měl pocit, že mu spadla ze srdce celá skála a ne jenom ten příslovečný kámen.
„Určitě,“ uklidnil ho Dave. „Morituri je u nás jediná svého druhu. Nikdo neví, kde jsou její hranice.“
„Díky bohu,“ vydechl Revan ulehčeně. I jemu spadl kámen ze srdce. Bylo by to strašné, kdyby jeden z jeho přátel zabil druhého.
„Otázka je spíše kdy,“ povzdychnul si Dave.
„To vás už nemusí zajímat,“ ozval se za nimi známý hlas Setha. „Jelikož když se ona probere, tak vy už tady nebudete.“
Všichni se prudce otočili a hleděli do tváře dalšímu problému.
„Skončí to někdy,“ zavyla Jidus vztekle.

Seth… To byl vážně zvláštní tvor. Měl tolik lidských vlastností, ale pořád to bylo obyčejné zvíře… Nebo ďábel? Nebo… Nebo tak něco. Teď se jim ale do očí vysmíval přímo hrozitánským smíchem. Smíchem, který skrýval do činů a ne do zvuků…
Jeho černá křídla se napjala a potlačila veškerý vítr, který chtěl mírumilovně proletět kolem. Stačilo krátké mávnutí… A všichni, kteří stáli dole, na té půdě bez trávy, na suché a vyprahlé zemině, si okamžitě museli schovat oči za ruku. A druhou dlaní zabraňovali písku, který se díky mávnutí Sethových křídel vznesl a teď se je nejenom snažil odvát, ale zároveň i udusit. Všichni, bez vyjímky. Silně se nohama zapřeli a snažili se nedýchat, za dlaní.
„Tak co?“ zakřičel najednou Seth z výšky a Minata měla menší problém mu rozumět. Přece jenom… Kolem uší jí proudil menší tajfun. Ale to Sethovi asi nedošlo a tak si v klidu povídal dál. „Jste jenom obyčejní lidé! Co si myslíte, že jsem já?!“ zasmál se, tentokrát naplno a křídla znovu narovnal. Písek se pomalu začínal usazovat…
„Ty haj-,“ načala Rika a výhrůžně chtěla zahrozit rukou, ale radši si preventivně znova přikryla nos a pusu, protože Seth se je chystal tyranizovat dál.
Další mávnutí… Tentokrát trošku slabší… Ale teď nikdo nestál jenom tak. Všichni přemýšleli o tom, jaké jutsu na tohohle podivného tvora použijí. Minata se nenápadně podívala na Riku a Revana a něco rukou naznačila, ale hned se bránila před dalším dotěrným pískem.
Vítr začal trochu slábnout. A víc a víc… Okamžitě, jakmile začala křídla povolovat, jakmile se rozkoukali, holky vytřásly písek z vlasů a kluci se nad tím ušklíbli, Minata vyskočila a v průběhu toho skoku, během kterého dopadla na nedaleký kámen, o který se ještě jednou odrazila, aby té létající přerostlé mouše byla co nejblíž, udělala pár pečetí. Revan udělal z druhé strany přesně to samé, s rozdílem, že on se o žádný kámen odrážet nemohl a oba naráz se připojili k Rice, která svoje pečetě měla dávno dodělané. Všichni tři naráz zakřičeli „Katon: Goukakyou no jutsu!“ a z úst jim vyšlehly ohromné a silné plameny… A všechny tři přímo na jeden, jediný cíl. Na Setha.

„Sakra…“ vydechla Jidus. Nebyl čas dívat se na to, co se děje okolo… Protože jí, snad jediné, došlo, že Morituri se během toho vichru neměla za co zapřít, když tam jenom tak ležela… Rychle se rozhlédla.
„Morituri?“ zakřičela, ale až potom jí došlo, že ji zřejmě neslyší a ani neodpoví. Zato Ichigo ji slyšel a rychle ukázal dozadu, k zelenému lesu, který k téhle vyprahlé pustině, kde se bojovalo, vytvářel nepříjemný kontrast života a smrti, a tam, na trávě, ležela dívka se sklopenými a zřejmě trochu polámanými křídly. Rychle se za ní rozběhli.
„V pořádku?“ ptala se Jidus dál, zatímco se snažila narovnat jedno výrazně vybočující křídlo. Ale Morituri jenom ležela, kupodivu na zádech, zakrvavená od boje s Ichigem, ale stejně, i když nevnímala okolní svět, na tváři měla jakýsi úšklebek. Zachránila jsem ho, jako kdyby říkal. Věděla, musela vědět, když do toho boje šla, že ho zachrání. Proč jinak by to taky dělala.
„Mě je to strašně líto,“ sehnul se k ní Ichigo a Jidus ho následovala, zatímco se na něho usmála.
„Vždyť ti nemá být co… Ona se zas probudí… Má to někdo štěstí.“
„Ale má mi být co!“ zatřásl hlavou oranžovlasý chlapec. „Sakra, vždyť jsem ji takhle vyřídil! I když se probudí, podívej se na ni, všude samej šrám a ty křídla taky nevypadaj moc funkčně!“
„Ale to jsi nebyl ty,“ nevzdávala se svého úsměvu Jidus. „Byl to Hollow… nebo snad ty se tak blbě směješ a měníš se do bílý barvy kdy se ti zachce?“
„Ne, to ne…“
„Ona se probudí. A když se probouzí upír i z části upír, teda, alespoň jsem o tom slyšela, probudí se nejenom jeho duše, ale taky jeho tělo. To znamená, že se rovnou taky uzdraví ona i její křídla…“
„Takže mě nezabije za to, že už nebude moct lítat?“ podíval se na ni Ichigo nervózně a dívka v černém kimonu se znovu podívala na úšklebek svojí kamarádky.
„Maximálně tě těma křídlama flákne do ksichtu, ale potom tě pozve na saké. Je ráda, že někdo, kdo bojuje po jejím boku a kdo jí už několikrát zachránil život, jako i ostatní její přátelé… Kamarád pro ni totiž není slovo, kterým by plýtvala, jak asi víš… Že prostě přežil.“
„Hmm… Myslím, že všechny pozvu na saké, až tohle skončí…“
Jidus se zase usmála. Tentokrát ale zlomyslně.
„A je ti už jednadvacet?“
Ichigo se zamyslel a nevinně zamračil.
„Snad nám Konoha něco povolí, když toho pro i tolik děláme… No ne?“
„Tak to nám musíš zapla-,“ načala Jidus, ale hned v trochu vyděšeném úžasu, přestala. Zezadu se totiž ozvala menší rána… A ti dva si uvědomili, že jsou přece pořád uprostřed boje. A teď už zbývá jenom málo nepřátel… Pár členů Akatsuki, hlavně Madara, potom ten otravný Seth… A když se ohlédli, aby zjistili, co tu ránu způsobilo…
„Doprčic!“ zaklel Ichigo a zatřásl hlavou. Proti hořícímu Sethovi, bůhví od čeho, stál stejně rozohněný Naruto… Naruto s šesti ocasy.
„Doprčic!“ vydechla stejně překvapeně Jidus a oba dva se okamžitě rozběhli do centra dění.

Minata pořád couvala. Protože hranice bezpečné dálky se pořád prodlužovala od těch dvou, kolem kterých zářilo oranžové světlo.
„Prej barva optimismu, tse,“ odfrkla si dívka v bílém kimonu a zatřásla hlavou. Najednou ale vytřeštila oči.
„Riko? Revane! Za váma!“
Když na vás někdo v bojišti zakřičí, je dobré se okamžitě otočit… Protože snad na vás žádný blbeček nebude křičet jenom tak, ze srandy. No, nějaký možná jo… Ale ten blbeček teď hořel šesti ocasy a oháněl se jimi hlava nehlava, přítel nepřítel, bez žádných dattebayo...
Revan se okamžitě otočil. A hned taky sekl. Jenomže celkem nešikovně…
„Ale no tak,“ otočila Rika oči v sloup a zatímco pozorovala Kisameho tělo, jak se kácí k zemi, znechuceně si z modrých vlasů setřásala tmavě modrou krev. „Příště prosím sekej tak, aby Kisameho tělní tekutiny neprskly na mě.“
„Já myslel, že máš krev ráda,“ nuceně se usmál Revan a doufal, že jednu neschytá.
Minata k nim zatím přišla a i oni dva pomalu couvali před vzrůstajícím bojem. Tak couvala s nimi.
„On už párkrát zemřel, co?“
„Hmm… Už hodněkrát,“ usmála se Rika kysele. A Minata jenom vzdychla.
„Tak kolikrát ho ještě zabijem? Já myslela, že nesmrtelná je tady jenom Morituri a pár dalších jedinců… Ale rybičky by měly umírat! Kámoška měla akvárko a už jí jich za tu dobu zemřelo několik… Rybičky nejsou nesmrtelný… Fakt že ne… “
„Já předevčírem jedl žraloka, nejsou nesmrtelný…“ zamyslel se Revan.
„Žra… Žraloka?“ vykulila oči Rika a s odporem si otřepávala ruce od tmavomodré krve.
„Takový to zvíře se zubama a-,“
„Já vím, co je žralok! Ale cos dělal se žralokem…“
„Jedl ho-,“
„To chápu, ale… Proč žraloka?“
„Protože… Protože mi to chutná…“
„Jak ti může chutnat žralok?“ podívala se na něj divně Minata a Rika se zamyslela.
„Jako, já ho ještě nejedla, tak nevím, jak chutná, ale…“
„Já sice taky ne,“ přikývla rychle Minata a omluvně se začervenala. Za její předsudky se zase Revan podíval divně na ni.
„…ale prej je to dobrý. Já spíš nechápala, kdes ho ulovil.“
„Víte co?“ obrátil oči v sloup Revan. Ty dvě očividně nechápou, že dneska se už prodává kde co. „Nebudeme to řešit…“
Všichni tři si najednou všimli, že vedle nich stojí Ichigo a Jidus… S vyděšenými pohledy. Ale přes zvuky, které vydávali Seth a Naruto - nebo spíš Kyuubi, nebylo slyšet, jak přišli.
„Co se děje? A co je s Narutem?“ vyvalila oči Jidus a zděšeně se dívala dopředu… Na to, před čím teď tak pomalu couvali jak Elite six, tak i upíři a vlkodlaci, kteří tu ještě zbyli, protože většina se rozprchla za krví nepřátel, kteří ještě zbývali.
„Nó, Naruto… No,“ zamyslela se Minata, „jak se předtím začal Naruto pomaličku měnit na Kyuubiho, když se Hollow naplno projevil… Nezvládl to a mění se pořád. Ale alespoň může bojovat proti Temnýmu pánovi… A my čekali na vás, abychom mohli něco podniknout…“
Sasuke se Sakurou se mezitím připojili k nim.
„Máte plán?“ nervózně si třela dlaně Sakura a Rika jenom zavrtěla hlavou.
„Musíme nějakej vymyslet.“
„Potřebujeme… Počkat! Kde je Madara?“ vzpoměla si najednou Jidus a začala se zděšeně rozhlížet po bojišti. A tam, na kraji… Jak to, že si toho předtím nevšimli?
„Doprčic,“ zaklela už asi podesáté za tuhle krátkou chvíli Minata a jenom zděšeně pozorovala konec bojiště, tam, v dálce… Madara stál, s rozpřaženýma rukama a zřejmě aktivovaným mangekyou sharinganem, ale to na tu dálku nešlo vidět, a otevíral další portál… Další tu černou díru do země.
„Co sakra dělá?“ pokrčila Rika čelo.
„Blbne,“ ušklíbl se Ichigo.
Ještě z portálu naštěstí nic nevylezlo…
„Musíme se ho zbavit,“ zamračil se Sasuke. „Já ho chci zabít… Já ho chci zabít!“
„Sasuke, ale… Vždyť je to nejsilnější Uchiha a …“ chytla ho Sakura za paži. Ale Sasuke se rychle vytrhl.
„To se brzo změní…“
Minata přikývla.
„Musíme s ním něco udělat. Už nás všechny štve.“
„Ale co Naruto?“ zvedla obočí Jidus.
„Naruto… Naruto se sakra musí vzpamatovat. Musí se vzpamatovat… Ale teď nebojuje, jenom roste Kyuubiho moc… Musíme toho využít a začít bojovat taky, zaktivovat jeho sílu proti Sethovi, protože když ten démon v něm uvidí, že se proti někomu bojuje, přidá se a pak snad Naruta nechá být. Musíme toho blbýho Setha porazit… A já bych navrhovala jednu věc. Myslím, že nám proti němu pomůže jedno jutsu… Jako někdo, kdo přišel z druhý strany, tam můžu taky někoho odvolat,“ zamyslela se dívka v bílém kimonu, „jako… Je to jako jízdenka na vlak. Ale mám jenom jeden zpáteční lístek… A já se musím vrátit, nebo moje duše nenajde klid.“
„Tak to to na něj nemůžeš vypatlat, nebo ne?“ zamyslel se Revan, ale Minata zavrtěla hlavou.
„To s mým odchodem už se vyřeší… Musím ho tím lístkem poslat zpátky, prostě musím, jinak to nejde. Ale vy ho musíte nejdřív oslabit. Naruto vám k tomu hodně pomůže… To jako ne že ne.“
„Takže na něho budem pálit vším co máme?“ usmála se Jidus, zatímco se dívala dopředu. „To zvládnem.“
„A já vám pomůžu,“ ozval se nějaký hlas za nimi. Křičel, aby ho slyšeli…
„Morituri!“ usmál se Revan.