Roky nebo minuty VI - Ztracen

Pozor jsem psychicky velmi nebezpečný a hlavně moje výtvory právě mi harašilo v bedně jinak hezké čtení pokud to jde

Naruto se probudil na posteli. Chvilku se z toho vzpamátovával a pak vsta aoblékl se. Vůbec nic si nepamatoval. Chtěl otevřít dveře, jenže když se natahoval tak ho začala bolet hlava, že příšerně zařval a chytil se za hlavu.

Naruto stojí uprostřed pustiny - žádný vzduch, žádná zem, žádný cit vůbec nic. Cítí v sobě prázdnotu, chce cokoli dělat, ale sotva se hýbe. Snaží se ucítit cokoli aspoň něco. Ani necítí tu prázdnotu, prostě cokoli, jenže nic. Vzpomínky se mu úplně ztrácejí, snaží se je jakkoli zachytit aby zůstaly, jenže se ztrácí stejně jako pochopení pro cit. Zbyla mu jedině přítomnost kterou nijak necítí, jenom chodí sem tam ať v myšlenkách nebo ve skutečnosti, ale nic mu to nepomáhá. Přemáhá se na něco vzpomenout, ale nic mu už na vzpomínání nezbylo, jenom nekonečné trácení, ztracen v přítomnosti. Minulost je přítomnost, budoucnost je přítomnost, neexistuje nic, co by mu mohlo pomoci, jenže on ani nechce aby mu někdo pomáhal. Přeje si cítit, ale ani si nic nepřeje, dal by cokoliv za... cokoliv, ale cokoliv pro něj neexistuje, ani on sám. Jen to prázdnou a nicota, co nic nezabírá a vůbec není velká. Je to jenom jeden bod, co není a zároveň i stejné. Samota to není, protože se necítí sám, i když nc jiného není. Nemůže tu nic dělat, protože se sám ztrácí a stává se vším i ničím.

"Kdo jsi?" zeptal se bloňďák
"A kdo jsem vlastně já? Proč se vůbecptám? Proč tady jsem?" ptal se dál bloňďák.
"Co se ti stalo Naruto?" zeptala se Aiko.
"Já jsem Naruto?"
"Jo jsi, aspoň jsi mi to tak řekl." odpověděla mu Aiko
"Aaargh..." začal křičet Naruto a chytil se za hlavu
"Co mi to křičí v hlavě?" křičí a rozeběhl se proti zdi, prorazil ji a běžel dál. Běžel pořád rovně, cokoli co mu zavázelo hlavou prorazil. Ař se dostal k jezeru, tam se potopil do hlouby. Čím byl víc níž, tím ho méně bolela hlava. Chtěl zpátky do té nicoty, tam se o nic nestaral, ničím se nezabýval. Byl už pořádně hluboko, až se začal celý implozovat(jako když lisujete styrý vrak). V hlavě mu znova začalo křičet, až začal křičet taky, ale tak že voda byla úplně rozvlněná a hladina byla jako při velké bouřce na moři. Ten křik se nesl kilometry daleko a každý kdo to uslyšel si musel zacpat uši a utíkat pryč. Bylo to slyšet ve všch shinobi národech.

"Starej se jen o sebe, ostatní pro tebe nejsou." řekl nějaký hlas v Narutově hlavě. Naruto vstal a šel. Nepřemýšlel, jenom občas si vzpomněl nějaké věci z minulosti. Své bývalé přítele a místa kde byl. Žádné city nepociťoval, ani je nevyhledával.

Šel po cestě a potkal těžce zraněnou dívku a ta jak ho uviděla se před něj doplazila a prosila o pomoc. Naruto si ji nevšímal. Ona teda spíš on se proměnil zpátky na ninju a hodil po Narutovi shurikenů. Místo aby se do Nruta zabodly, tak proletěly přesně místem kde Naruto byl. Naruto zmizel přesně na dobu, kdy by jím měly prolétnout. Po tomto se kolem něj zobrazilo ještě tucet ninjů a začali po něm útočit, jenže žádný útok nenalezl cíl. Naruta zase začala příšerně bolet hlava, že se za ni chytil a uslyšel: "Konečně tě mám." oči se mu začaly měnit z modré na fialovou a měly v sobě několik kruhů.

"Pamatuješ si na Konohu?" zeptal se někdo
"Ano," odpověděl Naruto
"Oni tě tam nesnášeli, ubližovali ti, tak jim to oplať. Všechny je zlikviduj!" vykřikl ten hlas.

Naruto začal zářit modrou barvou, která se přibarvovala rudou, až se stala černou. Všichni se vyděsili, jenže ani to nestihli, protože už byli mrtví a Naruto si to vykračoval přímou vzdušnou čarou ke Konoze. Černá chakra kolem něj všechno vtahovala a jeho oči už nebyly ty předtím, byly úplně černé a hrůzostrašné. Vše kolem Naruto v okruhu 10 metrů se zničilo.

"Hokage-sama! Zjistli jsme, že ke Konoze se blíží černá postava, nevíme kdo to je, ale je hrůzostrně silný." řekl ANBU
"Za jak dlouho tu bude?" zeptala se Tsunade.
"Za 35 minut." odpověděl ANBU
"Všechny obyvatele evakuujte a všechny ninjy pošlete k místu kam má přijít a taky pošlete zprávu o pomoc do písečné!" rozkázala Tsunade. ANBU kývl na souhlas a odešel. Tsunade se Shizune na nic nečekaly a spěchaly k místu setkání.

Za 35 minut

"Kdo jsi a co chceš?" zkřikla Tsunade
"Jsem Naruto a přišel jsem si pro vás." řekl Naruto a všichni se velmi nemile překvapili. Naruto se na ně díval a divil se jak se tváří.
"Naruto! Co se s tebou stalo? Co to s tebou je?Copak jsi zapomněl na nás?" vykřikla Tsunade s velkým překvapeným výrazem.
"Vždycky jste mi jenom ubližovali, tak teď si to užijete." řekl Naruto a v tom ho zase začala bolet hlava, ale ne jak předtím. Viděl svoje předešlé cíle, co pro ně byl schopen udělat a co si užil s přáteli. Vzpomněl si na Sasukeho a podíval se na svoje ruce a pocítil zoufalství. Vykřikl tak hlasitě, že všichni přítomní ohluchli a zničilo to všechny okna v Konoze. Naruto si uědomil co se z něj stalo, čím je teď. Všechno se snažil potlačit snažil se být jako dřív, ale z něj začala unikat pára. Ta pára z něj unikla a rozplynula se. Usnul na místě na hodně moc dlouho.

Aiko uviděla, že po tom polibku Naruto usnul tvrdým spánkem, tak jí nezbylo nic jiného, než ho odvléct zpátky do postele a pomyslela si, že Naruto není normální. Kdyby tak tušila co se v něm děje