Další kapitola část 11

ehm... co dodat já vím říkala sem že to bude brzo a... vazne se moc omlouvam, vubec nestiham, trenaly škola... je toho moc dalsi dilek uz je rozepsany takze ted VAZNE, BUDE BRZOO!! xDD Tadyk to je:

„Slabí… Všichni jsou tady tak slabí!“ Začal se smát Orochimaru, vytasil kunai a pomalu šel k ležícímu Obitovi.
„Odpusť Kakashi…“ Zašeptal Obito a naposledy vydechl.
„OBITO!?“ Křiknul Kakashi. Žádná odpověď.
„Teď jsi na řadě ty!“ Zašeptal Orochimaru a objevil se před Kakashim. Kakashi jen zavřel oči a čekal na bolest. Orochimaru se napřáhl a…
Ozval se obrovský výbuh a prudce tyrkysové světlo ozářilo polovinu vesnice.
Kakashi pomalu otevřel oči. Tomu co viděl nemohl uvěřit, stál před ním jeho syn a kolem něj probíhaly stovky blesků. V rukou svíral Orochimarův meč.
„Obito…?“ Zašeptal.
„V pohodě?“ Řekl Obito a podíval se na něj.
„Co.. co se děje?“ Vykoktal když viděl jak se Obitovi zorničky smrskly do úzkých teček.
„V pohodě?“ Zopakoval.
„Já.. já.. asi jo.“
„Hele prcku, nevím o co se to snažíš ale nikomu tím asi nepomůžeš.“ Řekl Orochimaru a vyrval Obitovi meč z rukou.
„Možná sem prcek, ale teď a tady tě zabiju!“ Křiknul a z rukou mu vyjely dva blesky které potom chytil.
„Chtěl sem tě živého, ale bohužel teď nemám jinou možnost…“ Zasmál se Orochimaru a rozběhnul se proti klidně stojícímu Obitovi. Z úst mu opět vyjel meč, kterému se Obito snadno vyhnul. Chytil Orochimara za ramena a přehoupl se přes něj.
„Co to… AAAA!“ Zakřičel když viděl jak má na ramenou vypálené otisky Obitovích ruk.
„Chceš i do zad?“ Usmál se Obito a kopnul Orochimara do zad, kde mu taky nechal svůj otisk nohy.
„Tak ty spratku, už mě to přestává bavit!“
„Mhm…“
Orochimaru se najednou objevil za Kakashim.
„Promiň chlapečku…“ Zasmál se chladně a napřáhl se…
„Podruhé umřít… Asi budu první kdo tohle zažil…“
„Tak, tohle je tvůj konec!“
„Ne, když k tomu mám co říct já…“ Řekla osoba za Orochimarem a prudce ho udeřila do hrudi.
„Myslím že ty k tomu nic říkat nebudeš… Sakuro!“ Před Sakurou se objevil Itachi a pevně ji chytil pod krkem.
„Divadýlko skončilo moji milí.“ Uchihtnul se Itachi.
„Co ty tady děláš!“
„Ehm… Nudil jsem se když už máme obsazené všeny brány a dobytí zbytku vesnice odhaduju na 5 minut,“ Zasmál se „ svažte ty nuly a dejte je ke zbytku.“ Huknul na skupinku ninjů a ti se okamžitě dali do práce.
„Tak a teď chytněte i tamtoho!“ Ukázal na ztěžka oddechujícího Obita.
„Doháje! Už nemám žádnou chakru..!“
„OBITO!!! UTÍKEJ!! BĚŽ HONEM PRYČ!“ Zakřičela na něj Sakura.
„Ale… ninjové.. z boje… neutíkají!“
„S tímhle soupeřem se nemůžeš rovnat, nikomu už nejde pomoct!! PROSTĚ VYPADNI, DĚLEJ, BĚŽ!“ Žařvala.
„Ale…“
„Prosím Obito, uteč!“
„CHYŤTE HO!“ Zavelel Orochimaru.
„BĚŽ!“ Zařval Kakashi.
„Promiňte mi prosím.“ Zašeptal a v mžiku zmizel v lese.
„NE, sakra!!! Dohoňte ho!“ Rozčílil se Itachi. Skupinka ninjů se vydala Obitovím směrem.
„Ehm… Taky svažte tady tyhle. A POHNĚTE!“ Řekl a ukázal na ležící těla. „Možná že ještě nejsou mrtví..“
„Orochimaru-sama…“
„Co chceš!“
„Vaše ruka… Jaksi vám chybí.“ Podotkl Itachi.
„Jo.. Aha… V tom spěchu jsem na to asi zapomněl… Co tady tak stojíš, dělej něco!“ Křikl orochimaru na Itachiho. Ten jen stočil oči v sloup a šel hledat ztracenou ruku.

Celá Orochimarova legie stála na kopci nad Konohou.
„Orochimaru… Už musíme jít, svítá.“
„Dobře, zavel k odchodu. Já vás potom doženu.“
Itachi se otočil a zavelel k odchodu.
„Pane, všichni už jsou skoro pryč. Jdete s…“
„Tohle byl můj sen. Vždy jsem toužil se pomstít, zničit to tu celé. Už to není sen, ale skutečnost…“ Pronesl a zahleděl se do údolí. Vypálené domy, trosky všude kolem. Na zemi těla mrtvých obyvatel… Dětí. Země zalitá krví. S nikým neměli slitování.
Orochimaru se ještě jednou zahleděl na tu zpustošenou krajinu.
„Ano…“ Zašeptal a zmizel.
-
Obito celou noc běžel. Zastavoval se jen zřídka. Unaveně se opřel o kmen jednoho stromu.
„Už nemůžu…“ Vydechl unaveně a sesunul se na zem. Byl tak vyčerpaný že během pěti minut usnul.
„Tady nemůžeš zůstat chlapče.“ Řekla nějaká osoba a vzala Obita do náruče
-
Po dvou dnech dorazil Orochimaru do svého doupěte.
„Konečně doma…“ Usmál se Orochimaru. „..zajaté dejte do vězení, po čase uvidíme co s nimi.“ Mávnul na jednoho ninju. Ten jen kývnul a mlčky odešel.
„Tak jo chlapi hoďte je za mříže a nechtěje tam tak dlouho dokud Orochimaru-sama nevydá rozkaz.“
„Hai!“ Křikli muži a začali rozvazovat zajaté.
-
Obito se probudil na tvrdé, smradlavé posteli v nějaké chýši. Protřel si oči a snažil se vzpamatovat kde to vlastně je.
„Dobré ráno synku.“ Pozdravil muž který něco míchal u stolu.
„K..kde to jsem..? A..a..a kdo ste vy?!“
„Nemám jméno…“
„To není možné! Každý má jméno. Jak vám říkají vaši přátelé?“
„Nemám žádné přátele.“
„Tak vaši rodiče…? Musíte mít jméno.“
„Nemám žádné rodiče.“
„Tak a dost!“ Vykřikl Obito a postavil se na nohy.
„Uklidni se synu. Viděl jsem co se stalo tvé vesnici. Tvým přátelům… Tvým rodičům.“
Obito místo odpovědi jen vytřeštil oči.
„Každý má rodiče!! Jste vážně divný, jdu pryč!“ Řekl a šel ke dveřím.
„Ne!! Ty odsud NESMÍŠ odejít!“