Radosti a strasti při přípravách narozenin 3.díl

„….Hatake Kakashi? Wow! Konečně tě poznávám! Příběhy o tobě mě vždycky doslova fascinovali!“ nadšeně vykřikla Asuka.
Kakashi se na ní chvíli zíral a pak se snažil něco říct, ale Asuka dál mlela svou:
„Nejradši jsem poslouchala ten příběh, jak jsi přesekl ten blesk svým Chidori“
„Aha, jo, ehmm, chtěl jsem říct, že….“
„Super ještě byl ten příběh, jak jsi nakopl starého Třetího. Anebo to byl jeho syn? Ale to je jedno, prostě seš super, já mám dokonce tvůj plakát v pokoji!“
„Sakra, drž na chvíli klapačku, jo? Snažím se ti něco říct…“
„Fááááákt? Já to věděla! Osud chtěl, abychom se setkali a ty mi řekl že mě miluješ a…“
Dál se Asuka nedostala, protože jí Kakashi zacpal pusu a řekl jí:
„Tak zaprvé: ten chlap na tom tvým plakátu, co máš pravděpodobně ve svým pokoji, musí být Gai, který se mistrně převlékl za mě a šel na focení časopisu Bravo Girl, do kterého mě nějáký vtipálek přihásil" a vražedně se podíval na Konohamara.
Kakashi pokračoval:
,,Za druhé: ten, kdo nakopl Třetího, byl Orochimaru, když vypil přemíru saké a od té doby začal přemisťovat do jiných těl, protože kdyby se setkal se Třetím v posmrtném životě, tak by Orochimaru potřeboval ještě jeden posmrtný život.
A za třetí: jak se máš, ségra?“
Po té poslední větě nastalo v sále ticho, jak v těch starých černobílých filmech předtím než k nim vynalezli zvuk. Nyní zírali na ty dva šílence: jeden s maskou, který se rychle nadechoval a vydechoval, protože tu řeč dal na jeden dech, no a druhá trapička zvířat, která začala trochu modrat, protože měla zacpaný i nos.
Jako první se zmohl na řeč Yamato:
„Kakashi-sempaii, odkdy máte sestru?“
Kakashi se šibalsky usmál, pustil Asuku a začal vyprávět.

Byl mrazivý večer. Měsíc tu a tam osvítil krajinu, než zase zalezl zpátky za mraky.
V takovém večeru seděl na střeše mladý, sotva jedenáctiletý chlapec. Jeho stříbro-šedé vlasy vlály ve větru, který těm pěti stupňům pod nulou neubral. Chlapci to však nevadilo.
Jeho útroby svíral strach. Strach o matku, která dnes měla porodit malé děcko. I když Kakashi seděl tak, aby byl co nejdál od porodního pokoje, kde byla jeho matka a její kamarádky, které jí pomáhali, tak i přesto velmi zřetelně slyšel řev, který snad nebyl ani lidský.
Po třech hodinách křik ustal.
Kakashimu se nechtělo čekat, vyskočil na nohy a běžel rychle k pokoji své maminky. Z pokoje zrovna vycházela Tsunade, takže do ní málem vrazil. Avšak včas zabrzdil.
Měla ve tváři ustaraný výraz, navíc, když uviděla Kakashiho, vypadala ještě ustaraněji. Kakashi ji chtěl obejít, ale Tsunade ho zastavila a řekla mu:
„Kakashi, tvá matka….byla příliš vyčerpaná. Dělali jsme, co jsme mohli. Ale bohužel..“
Kakashi ustrnul. Nemohl tomu uvěřit! Si snad z něj dělá srandu! Nejdřív si otec spáchá harakiri a teď mamka si zemře po porodu! Co je to za život?!
Kakashimu začaly po tvářích téct slzy. Bude nyní sám! Úplně sám! Kdo mu nyní bude připravovat teplou večeři? Naposledy, kdy si zkoušel ohřát večeři, a zrovna jim vypnuli plyn, tak musel použít Katon a málem podpálil kuchyň! Od té doby se ke sporáku nepřiblížil.
Tsunade jakoby mu četla myšlenky:
„Kakashi, ty nebudeš sám. Tvá sestřička přežila a je v dobrém zdravotním stavu. Je ale jenom na tobě, jestli se o ni budeš starat nebo dáš k adopci. Mimochodem, jmenuje se Asuka.“ a odešla.
Kakashi tam deset minut stál a přemýšlel nad tím, co udělá. Když si ji nechá, zkomplikuje mu to kariéru Shinobiho a když ji dá k adopci, bude si to vyčítat!
„Ksakru! Proč jsou tato rozhodnutí tak děsně komplikovaná!“ zanadával a nakonec vešel do pokoje, kde pravděpodobně ležela jeho zesnulá matka a malá sestra.
Když vstoupil, první věc, co upoutala jeho pozornost, byla postel, ve které ležela bledá, hnědovlasá žena. Kakashiho až zamrazilo, když si vzpomněl, že ještě před šesti hodinami byla tato osoba plná života a nyní je mrtvá.
Pak si všiml kolébky vedle postele. Přišel blíž. Naklonil se nad ní a uviděl malé děvčátko, které v klidu spinkalo. Byla tak roztomilá! Kakashi chvíli váhal, až tedy nakonec vzal děťátko do náruče a bedlivě si ho prohlížel.
Na krku jeho sestry se houpal řetízek s přívěskem ve tvaru kunaie. Přesně jako má on! Mamka mu cosi říkala o tom, že aby poznalo, že jsou sourozenci, dá jemu i jeho sestře naprosto identický řetízek s přívěskem.
Kakashi se usmál a zašeptal jí do ucha:
„Asuko, víš ty co? Já si tě nechám. Bude to fuška, nejsem ženská, ale určitě to zvládnem.“

Pár dní si Kakashi myslel, že ho asi klepne:
vstávat uprostřed noci, když se malá probudila a začala vyřvávat, vyměňování plínek mu připadalo snad ještě nebezpečnější než mise třídy S a další útrapy.
Ale brzo získal cvik a navíc mu tu a tam Tsunade přišla pomoct, většinou však kvůli tomu, aby zkontrolovala, jestli vůbec to dítě žije. A když odcházel na misi, tak vždycky se našel někdo velice obětavý, aby se o ni pár dní staral.
Ale náhle to přišlo. Začala válka. Na bitevních polích umírali nejlepší ninjové, nepřátelští ninjové se při vniku do Listové nebránili ničemu, ani únosům. Denně někdo zmizel nebo byl někdo zabit. Bitvy byli na denním pořádku.
Z jedné bitvy se zrovna vracel Kakashi. Spěchal, protože do boje ho odvolali hned, takže neměl čas někoho shánět na péči o mimino.
Již zdálky ale poznal že se něco děje. A když uviděl dveře, vyrvané z pantů a rozlámané, už si byl jistý.
Jako vítr vyletěl do druhého patra, do dětského pokoje. Ještě zahlédl, jak dírou ve stěně zdrhá nějáký ninja a chtěl se pustit do pronásledování, ale sotva vyběhl ven, už byl pryč.
Jediná věc, co dokazovala jeho přítomnost, byla ochranná čelenka, kterou ten Shinobi upustil. Byl na ní znak Skryté Trávové.
Od té doby byl Kakashi zamlklý a ani náhodou se nestalo, že by přišel někam pozdě. Přece jenom, kdyby byl rychlejší, Asuka by tu pořád byla! Úspěšnost mise pro něj nyní byla prioritou číslo jedna, týmoví partneři až druzí. To se však po čase pozměnilo, ale to je jiný příběh.