Pokušení lásky 07

Po dlouhé době tu máte další dílek ^-*

Kakashi ji nikdy neviděl plakat. Nikdy neviděl na její tváři výraz utrpení nebo smutku. Hodně ho to překvapilo a až pak mu teprve došlo, že se celý život schovává za tím tvrdým a lhostejným výrazem. Jen se tím brání, ona sama byla přeci jednou pokusem Orochimarovi ruky a jen se tou silnou povahou, kterou každému ukazuje, brání a nechce, aby ji někdo litoval. Ve skutečnosti to je citlivá a hodně zranitelná žena. Nikdy se nad touto možností nezamyslel a odsuzoval ji tak, jak ji vidí ostatní. Ale teď k ní bude vzhlížet jinak.

„Kakashi já… moc se omlouvám… je mi to tak líto.“ Vzlykala Anko a vytrhla tak mlčícího Kakashiho z myšlenek.
„Mě se neomlouvej…“ řekl tvrdě.
„Měla bych se spíš omluvit Hinatě? Až se vzbudí, hned to udělám… -pokud se vzbudí.“ Rozplakala se s hlavou v dlaních. Kakashi pocítil vinu, byl na ni asi moc hrubý.

„Já … nemyslel jsem to tak, neměla by jsi se vinit.“ Utěšoval ji a lehce jí položil ruku na rameno, „myslím, že za všechno, co se stalo nemůžeš ani ty, ani já, ale někdo úplně jiný.“ Pousmál se, jemně jí otřel mokré tváře, ale pak se jeho lítostivý výraz změnil v zamyšlení.
„Jak to myslíš?“zašeptala.
„Tak, jak říkám … pojď se mnou.“ Pobídl jí, chytil ji za ruku a vtáhl zpátky do nemocnice.

„Nech už toho.“ Řekl rozčileně Shino směrem k netrpělivě chodícímu Kibovi sem a tam.
„A-ale, já… bojím se o ni.“ Zabručel Kiba a pokračoval v tolik uklidňujícím pochodu.
„Tak si sedni a ještě víc mě neznervózňuj! Bojíme se všichni.“ Konečně poslechl a posadil se vedle něho, jenže místo toho, aby se konečně uklidnil, si začal podupávat a monotóně se vyklal do stran.
„Ty nemůžeš ani v klidu sedět!“ vykřikl broukař, plácl rukama o kolena a pak se postavil, „jdu si dát něco k pití…“ povzdychl si, ale Kiba zřejmě nevnímal, protože si stále nepřítomně podupával.
Když Shino odešel, v čekárně se objevila Anko s Kakashim a vyděsili se při pohledu na nepřítomného Kibu.

„Haló… ?“ zamával mu rukama před obličejem Kakashi a on zpozorněl.
„….Co? Jak je na tom Hinata a už ví doktoři, co se stalo?“ řekl unaveně a přitom zavíral oči.
„Zatím nevíme nic, ale právě jsem chtěl jít za sestrou.“ Oznámil Kakashi a Anko viditelně znervózněla.
„Klid …“ špitl , když ucítil, jak se zachvěla. „Ale ty nevypadáš moc dobře, měl by jsi se jít vyspat.“poplácal ho po hlavě a snažil se ho uklidnit. „Neboj, bude v pořádku.“
„Nikam neodejdu!“ řekl rázně Kiba, „teď ne… dokud se nedozvím, jak na tom Hinata je a… a stejně bych neusnul, mám o ní takový strach, že by mi to nedalo spát.“ Jeho starost začínala být až přehnaná.
„Jak chceš,“ kývl Kakashi, „a kde je Shino?“
„Hm?... asi si šel koupit pití.“ Mávl rukou a Kakashi s Anko odešli.
„A nebuď tu dlouho.“ Ozvalo se ještě zpoza rohu.

Vydali se napříč celou čekárnou, dokud nedošli ke dveřím vrchní sestry.
Kakashi zaťukal, ale nikdo se z druhé strany neozýval. Zaťukal po druhé, ale zase nic.
„Asi je s doktory na sále, budeme muset počkat, dokud operace neskončí.“ Povzdychl si a posadili se na sedačky pokryté červenou kůží.

„Co je to s Kibou?“ přerušila ticho Anko.
„Nevím… nikdy jsem ho neviděl takhle zdrceného… nervózního. Sice Kibu moc neznám, ale tehdy na chunninských zkouškách, když bojoval s Narutem byl úplně jiný, i když možná trochu impulsivní, ale celý den nespal a pak, když se Hinatě přihoršilo o ní pečoval ze všech nejvíc.“ Přemýšlel nahlas a Anko zakroutila hlavou.
„Myslím, že si dělá až příliš velké starosti, naproti němu byl Shino takový klidný… možná… možná k Hinatě cítí něco víc, než jen přátelství.“ Ušklíbla se a Kakashi se zasmál.
„Možná! Ale jsou to přece děti.“ Byl rád, že už nepláče. Snad už i zapomněla na to nedorozumnění onu noc. Kakashi se při tom bolestivém pomyšlení chytl za tvář a začal se nemožně uculovat.

Shino přišel zpátky a v ruce držel dva kelímky.
„Tumáš …“ podal Kibovi teplý čaj, ze kterého se do spirály vznášela pára, „už se prosímtě uklidni, neděláš si o ní moc starostí?“ popíchnul ho.
Kiba se mírně začervenal a upil si z kelímku, „Možná … nechci jí ztratit … mi- …“ zarazil se a broukař povytáhl obočí.
„Áha.“ Zazubil se.
„No to ne!“ zamračil se Kiba, „c-co tě teď napadlo? Nechtěl jsem říct to, co si myslíš.“ Odvrátil pohled, protože by ho mohl prozradit.

„Sestro!“ utíkal Kakashi za mladou dívkou v modrém plášti, se zakrytou polovinou obličeje bílou rouškou, která právě vyšla z místnosti, kde operovali Hinatu.

„Přejete si?.“ Sundala si roušku a pousmála se.
„Promiňte, jsme tu s Hinatou.“ ukázal na dveře, které vedli do operačního sálu a sestřička mu podala ruku.
„A-ano, teď jí Tsunade-sama operovala, vy chcete vědět, jak na tom je, že?“ mile se usmála.
„Už víte…?“ skousla nervózně ret Anko a chytila Kakashiho za ruku. Všiml si toho, ale nechal jí, ať se uklidní.

„Zjistili jsme, že Hinata byla hodně vyčerpaná, má zlomená dvě žebra a pravé zápěstí. Všechno jsme srovnali a dali do původního stavu a co se týče té zvyšující se horečky… tak na to bohužel ještě hledá Tsunade - sama odpověď.“ Vzdychla sestra, ale i to stačilo Anko, aby byla klidnější. Výrazně se jí ulevilo a radostí objala sestřičku a pak i Kakashiho.
„Za chvíli se Tsunade můžete zeptat na podrobnosti, jen co Hinatu odvezou na pokoj… a nebojte se, bude určitě v pořádku.“ Oznámila se širokým úsměvem.
„Je mimo nebezpečí.“ Povzdychl si Kakashi.
Anko se málem rozplakala, byla tak šťastná, že bude v pořádku. Stále pevně svírala Kakashiho ruku a když se střetla s jeho překvapeným pohledem, pak si teprve uvědomila, co udělala.
S lehce červeným ruměncem odvrátila pohled a Kakashi se v duchu uchichtl. Pak ale zvážněl.

„Hledají odpověď… já možná vím, co způsobilo její horečku.“ Prohodil cestou na Hinatin pokoj.
„Ale… to je divné! Jak je možné, že má zlomená žebra a ruku? Nikde nespadla.“ Pokrčila rameny Anko.
Došli k pokoji a sestřička zaťukala.
„Pojďe dál …“ ozvalo se za dveřmi.
„Hinato …“ utíkala k nemocničnímu lůžku Anko, na kterém ležela Hinata.
„Ššššš … teď odpočívá, půjdeme na chodbu.“ Špitla Tsunade, „Sestro, ještě ji změřte tlak a teplotu prosím.“ Pousmála se a všichni ji následovali.

Tsunade šla k automatu s kávou a Kakashi s Anko se posadili na sedačky.
„Sestra mi říkala, že prý se mnou chceš mluvit, tak spusť.“ohlédla se pře rameno.
„Možná vím, proč má Hinata horečku.“ Začal Kakashi a Anko zpozorněla. „Když jsme se vraceli domů, potkali jsme Akatsuki.“ Tsunade zabořila pěst do automatu, „byl to Itachi a další dva z třídy S. Myslím, že právě on ji týral a trápil v genjutsu, nevím proč by to dělal, asi nás chtěl jen zdržet, ale nedokázal ji zabít, možná, protože byla Hinata dost silná na to, aby mu to nedovolila.“ Usoudil a Tsunade rozčileně sevřela horký kelímek.
Chvíli tam nervózně stála, nejraději by začala křičet a vztekat se, ale rychle se uklidnila a kývla.
„Dobře.“ Odmlčela se a pak jen tak odešla.

Kakashi se posadil zpátky k Anko a unaveně si podepřel hlavu dlaněmi. Lehce se dotkla jeho ramene a starostlivě se pousmála.
„Jdu za Kibou, měl by už jít domů.“ Vstala.
„Jdu s tebou a řeknu mu o Hinatě, bude se mu líp spát.“ Snažil se naladit optimistický výraz, ale taky se mu už zavírali oči.

Když přišli do čekárny, už tam byl jen Kiba.
„Ty jsi ještě tady?“ poznamenal Kakashi a Kiba přitakal.
„Jistě, nemůžu odejít. Musím tu zůstat dokud-“
„Hinata má pár zranění a odřenin, ale bude v pořádku.“ Mrkla na něho Anko a Kiba začal radostí šílet a skákat po čekárně.
„Kde bere tolik energie?“ zívl Kakashi.
„Už můžeš jít domů a nedělej si starosti, Hinata je tu v bezpečí a postarají se o ni.“ Řekla Anko a Kiba se stejnou radostí vyskákal s Akamarem z nemocnice.

Kakashi s Anko osamněli.
„Asi půjdu taky.“ Pousmála se.
„Doprovodím tě.“ Stiskl jí Kakashi ruku a společně odešli.

Noční Konoha byla v plném proudu a po ulicích pobíhali stovky lidí. Jen Kakashi s Anko sotva ušli pár metrů a po každé si museli na chvíli odpočinout.
Když konečně došli k místu, Anko se se snažným úsměvem rozloučila a chystala se vejít dovnitř, ale Kakashi ji zatáhl za rukáv a přitáhl si jí k sobě. Nevěděl, co samou únavou dělá, ale pak se vzpamatoval a vzpomenul si na předešlou noc, co se stalo jeho tváři. Anko byla ale moc unavená na to, aby jí opět nechtěně uletěla ruka, takže si toho nevšímala, doplazila se ke dveřím, zamávala a s radostí, že už půjde konečně spát, vběhla dovnitř.