Tatíček Šéfík - 9. kapitola - Sestřička

Akatsuki nebyli moc rádi, když se děvčátko naučilo konečně pořádně chodit, protože jeho záliba ve ztrácení se ještě víc prohloubila.
„Kisame, to tys ji naučil čvachtat se v záchodě?“ vyptával se Kakuzu, který držel holčičku s umolousanými šatičkami. Tenshi se mu pokoušela sáhnout na nos.
„Já to nebyl!“ bránil se žralok.
„Je zacákaná celá místnost a já na to šahat nehodlám!“ vysvětlil mu maskovaný ninja, přičemž Kisamemu zamával před nosem zaťatou pěstí, aby svému proslovu dodal patřičný důraz.
„No jo, vždyť už jdu!“ zlobil se muž s rybí kůží, a když odcházel, uniklo mu z úst zastesknutí nad „starými dobrými časy“.

Pein dal Konan zákaz vycházek, což nesla velice nelibě. „To nemůžeš! Já se tu strašně nudím.“
„Prostě ne. Odpočívej, nenamáhej se, už jsem řekl! Jsi těhotná, tak se chovej zodpovědně!“
Ušklíbla se. „To mi říká ten pravej! Ty už jsi zapomněl, jak to bylo s Tenshi?“ Rýpla do citlivého místa.
„Byla jiná doba,“ zamumlal.
„To ano. Hlavně proto, žes o to dítě nestál.“
„Neměl jsem jistotu, že je moje.“ Snažil se ospravedlnit.
Konan se k němu obrátila zády. „Přestaň mi konečně rozkazovat, nejsme manželé,“ prohlásila odhodlaně.
„To sice ne, ale pořád jsem tvůj šéf.“ Vynesl to jako eso z rukávu.
„Pche! To je opravdu trumf. A jsem teď moc zvědavá, co s tím uděláš.“ Mračila se a stála s rukama v bok.
Zatvářil se divně, vyklouzl za dveře a pak už jen slyšela zarachotit klíč.
„Hej! Tohle si nedovoluj!“ Praštila vztekle do dveří. „Dej sem ten klíč!“
Vůdce Akatsuki se uchechtl a pak velice vážným hlasem pravil: „Jestli zkusíš utéct a uděláš to, co máš možná teď v úmyslu, nikdy ti to neodpustím!“
Konan už začínala vidět rudě. „Peine!“

Do jejího exilu ji přišli navštívit postupně všichni členové Akatsuki, většinou po skupinkách. Teď byl u ní Deidara a Zetsu.
„Donesli jsme večeři, pak se musíme vzdálit,“ vysvětloval kanibal.
„Tak ty máš domácí vězení, jo?“ šklebil se blonďatý ninja.
„Hrozně se nudím. Měla jsem teď takové divné stavy. Vždyť… mně se chtělo vařit a uklízet, aniž byste mě do toho nutili,“ vzdychla.
„Hm, to bys tedy měla být těhotná častěji,“ poznamenal jeden z ninjů.
„Zetsu!“ vyjekla modrovláska.
„No… my už musíme.“ Deidara šťouchl do kanibala, ten se zvedl a oba se vzdalovali.
Konan nehezky zaklela, lehla si na postel, přetáhla peřinu přes hlavu a pokoušela se usnout.

Ninjové se shromáždili u večeře. Tobi zkoušel krmit Tenshi lžící, a tak měli Akatsuki zas jednou o zábavu postaráno.
Itachi řešil se svým týmovým partnerem zajímavý problém. „Poslyš, jsi z větší části člověk nebo ryba?“ zajímal se.
„Já nejsem ryba,“ zamračil se. „Ale žralok,“ zazubil se Kisame a hrdě vypjal hruď.
„Takže, co teda vlastně jsi, když ne ani ryba ani člověk?“
„Přece nadsamec!“ prohlásil.
Itachimu se málem podařilo spolknout své hůlky, typický japonský příbor, ale naštěstí se jen zakuckal. Sám nevěřil tomu, co právě slyšel.
Do rozhovoru se přidal už i Kakuzu: „Jo, to je Hidan taky, protože je takový strašný pra…“
„Né! To se neříká!“ skočil mu do řeči mužíček s maskou.
„Tobi, do mýho slovníku mi nemáš co kecat!“
Hidan se uchechtl. „No jo, Kisame, ale ty si pleteš pojmy. Nejsme ani zvířata, ale ani lidi. My jsme totiž bozi!“ Udivené pohledy a otevřená ústa ostatních ho pobavila. „Protože jsme Akatsuki!“ dodal rychle.
„Správně!“ Pein se rozohnil. „Za taková slova zasloužíš pochvalu, Hidane!“
Nesmrtelný tomu právě moc nevěřil, tak raději rychle změnil téma. „Už se to blíží! Copak se asi narodí?“
„Bude to kluk!“ Pein si tím byl jistý a nic jeho teorií nemohlo otřást, dokonce ani přihlouplé poznámky od jeho podřízených.
„A co když to bude holka?“
Akatsuki zakroutili odevzdaně hlavou. Nedokázali pochopit, proč Deidaru tak baví rýt do Šéfa.
„Narodí se chlapec! Já to vím! Chceš se snad vsadit o svou výplatu?“
„Jako bych nic neřek,“ zamumlal blonďáček.
„Jé, kluk, no to bude paráda!“ rozplýval se Kisame.
„Naučíme ho zacházet se zbraněma,“ ušklíbl se Hidan.
„Pořádně nadávat,“ dodal Kakuzu.
„Na to laskavě zapomeňte! Stačí, že jste mi zkazili jedno dítě. Jak mi vysvětlíte, že jsem zrovna před nedávnem slyšel Tenshi říkat slovo tupec?“ Významně přitom pohlížel na Kakuzu s Hidanem.
„My ne!“ prohlásili svorně.
„Za to můžu já, Šéfe,“ ozval se Zetsu. „Musela to slyšet, když jsem peskoval Tobiho.“
„Hm… je ti odpuštěno,“ vzdychl Pein. „A co ta hlína v dětským pokoji?“
„No… dělali jsme jí ohňostroj. Takovej… docela malinkej,“ přiznal Deidara.
„Tak to běžte odklidit, nebo ještě ta místnost chytne:“
Hidan se naklonil k žralokovi. „Hele, Kisame… pojď jinam. Vysvětlím ti pár pojmů, abys před ostatníma nevypadal zas jako blb.“
Deidara a Sasori se rychle pakovali z jídelny. Právě v té chvíli bylo slyšet Tobiho vyděšené zaúpění: „Podívejte všichni! Ona už to zas udělala!“
„No tak ji přebal a nekaž večeři,“ zavrčel nesmrtelný.
„Čas zmizet, Deidaro,“ mrkl na blonďatého ninju červenovlasý loutkář. Tobi mezitím šermoval rukama ve vzduchu a vysvětloval, že si na to netroufá a že něco takového vlastně vůbec neumí.

Konan seděla v křesle s Tenshi na klíně. Pein ji sice už propustil z pokoje, ale na zákazu vaření, praní a dalších nesmírně vyčerpávajících činností trval. Nesla to nelibě. „Tatínek si myslí, že ví všechno nejlíp,“ vysvětlovala holčičce. „Ale až se dneska vrátí, tak od maminky dostane pár pořádných ran,“ vyhrožovala planě, a dokonce zaťala pěst. Holčička ji napodobila a přitom se nepřestala chichotat.

„Bacha! Vyklouzla mi!“ Žralok nechtěně vrazil do kanibala.
„Mým úponkům tolik vody nesvědčí,“ zavrčel, ale rychle děvčátko zachytil. „Proč nám nepomůže Itachi?“ zajímal se.
„Řeší něco se Šéfem. Máme to prý zvládnout sami,“ vysvětloval Kisame.
„Čert vem tohle večerní koupání!“ zlobil se zelený ninja.

Netrvalo dlouho a Konan oznámila, že už brzy bude rodit. „S tebou je fakt práce! Proč zas předčasný porod? To si to nemůžeš ohlídat?“
„Sklapni, Sasori! Tohle já přece ovlivnit nemůžu!“
Vůdce se rozhodl pro okamžitou akci. „Deidaro, Hidane! Okamžitě převlíknout do civilu a vemte ji do nemocnice! Ať to ještě nedopadne špatně!“

Ninjové se přichystali. Konan se nerada šplhala na hřbet Deidarova opeřence, ale bylo to pro její dobro, takže nakonec souhlasila.
Trojice se vrátila až za několik dní. Modrovláska se musela smát, když viděla Peinův zklamaný obličej. Narodilo se totiž děvčátko, stejně zrzavé jako její sestřička.
„Aspoň je jasný, že je Šéfovo,“ neodpustil si blonďáček drobnou připomínku.

Akatsuki byli zvědavost sama a hned si hlavní protagonisty porodní akce odchytili. „Jak to probíhalo?“ vyzvídal Kakuzu dychtivě.
„No, jsme tam přiletěli, Konan si došla, kam potřebovala a pak jsme už od ní jen dostali vzkaz, že se to pár dní ještě zdrží.“
„Jak jste zamaskovali toho ptáka?“ toužil vědět Uchiha.
„Deidara dělal vyhlídkový lety!“ vysvětlovala modrovláska.
„Taky jsem za to utržil docela slušnej balík!“ pochlubil se blonďáček.
„Zabavuje se!“ ozval se okamžitě Pein.
„Ale Šéfe! My jsme chtěli jít se Sasorim do baru!“
Vůdce se zachechtal, odpočítal pár mincí a hodil je Deidarovi se slovy, že to by mu mělo stačit.
„A kdepak ses toulal ty?“ Zvídavě zahlížel Zetsu na Hidana.
„Hrál jsem karty,“ ušklíbl se nesmrtelný.
„Jo? Jaký?“
„Dyť mi znáš, Kakuzu, ne? Přece svlíkací!“
Konan se zatvářila pohoršeně. „Nechte těch sprosťáren! Vždyť to dítě se sotva narodilo!“