Lítost a bláznovství

No... ehm, prosím ty, kteří nemají rádi nepovedené povídky (což jsou asi všichni xD), tak tohle nečtěte xD Je to moje první a poslední básnička, kterou jsme se kdy pokoušel sesmolit :-D

Svět ninjů mi před očima mizí,
přál bych si, aby mi byl cizí.

Jsem tu však stále, já, abu muž,
co zabod svému příteli do zad nůž.
Však nikdo mou zradu nevytušil,
a já, ve strachu, jsem to využil.

Teď mě však trápí hrozná muka,
ve svých snech vídám mrtvého kluka.
Od úst mu odtéká krev,
a všude kolem je slyšet řev.

Ninjové, mí blízcí, mi podávají pomocnou ruku,
a já utíkám dál od těch zjevů a zvuků.
Jsou ke mně tak hodní, chtějí mě uklidnit,
chtějí po mě jen, abych zas začal žít.

Však k čemu všechno tohle je,
když den za dnem ztrácím své přátele?
Už nechci nic vidět, už nechci žít,
raději bych chtěl v samotě být.

Umíraj všichni, umřel mi nejdražší,
avšak nikoho jeho smrt ve snech nestraší.
Rád bych se vznesl nad všechny problémy,
byl bych jen já a on, to vše furt zdá se mi.

Brouzdám prázdnými ulicemi, sám a sám,
a plán na smrt si v hlavě promítám.

Však slyšte, umřu s úsměvem a rád,
páč v nebi se budu se svým přítelem smát.