Pouta zpřetrhaná

„Máš misi!“
„Né bábi Tsunade teď nemůžu.“
„Naruto! Neodmlouvej!
„Ale já ne…“ jeho slova však přerušila její.
„Neodmlouvej!“ Kdyby mě poslechla, tak bych tu teď nestál a díval na trosky, které zbyli z naší, z mé vesnice. Stojím tam, kde ještě před nedávnem stála brána Konohy. Teď je z ní jenom prach. Upřu pohled do dáli. Vidím popel, strach, smrt, zkázu a utrpení. Teď si jen říkám proč bábi, proč? Mohl jsem pomoct, i život položit, teď stojím tu nemohoucí slov. Když se dám do kroku procházím kolem vrátnice kde většinou postával Kotetsu a Izumo . Přiběhnu blíž. Jejich těla leží smáčena v krvi. Vím, že jsou m-mrtví, ale přeci jen zkontroluji tep. Nic necítím. Nepřítel musel přijít neočekávaně. K těmto chuuninům jsem důležité city nechoval i tak ve mně vzbuzují smutek. Vzchopím se a pokračuji v cestě. Míhám mrtvá těla. Došel jsem až k Ichiraku ramen. Nepoznávám to. Usměvavá Ayame a stařík Teuchi jsou pryč. Skláním se nad jejich těly. Po tváři mi stékají proudy slz.
„Proč i vy? Staříku? Ayame? Vždyť vy jste nic nikomu neudělali.“ Bylo to hrozný a to byl teprve jenom začátek. Vykoukl jsem ven. Tam kde stával můj dům ležela jen hromada suti. Z nemocnice, Ninja akademie zbyli trosky. Před akademií leželo tělo, které jsem bohužel znal.
„Kakashi-sensei!“ Přiběhl jsem k mému senseovi. Ještě dýchal, nezbývalo mu mnoho sil.
„N-Naruto…“
„Budete v pořádku! Nesmíte to vzdávat!“ Viděl jsem jak se objevují ninjové. Prohledávali těla. Všiml jsem si jak k nám běží Ino.
„Kakashi všechno bude v pořádku, Ino se o vás postará.“
Ino přiběhla, chtěla začít s léčením jenže Kakshi ji zarazil.
„Na-Naruto… byl jsi a bu… budeš d-dobrý ho-hokage. Zachraň Sasu… Sasukeho ze tmy.“ Ino a Naruto věděli, že tohle jsou jeho poslední slova. Umírá. Naruto polykal slzy, které tekly proudem.
„Slibuji. Nevezmu svá slova zpět. To je moje cesta ninji.“
„Děkuji. Teď můžu v klidu umřít.“ Dořekl svá slova s úsměvem na tváři. Naposled se mi podíval do oči a pak je navždy zavřel. V hlavě se mi začali promítat společné chvíle. S očí mi tekly potoky slz. Ino, které po tvářích stékali kapičky slz pohladila Naruta po tváři a chytla ho za rameno.
„Pojď. Musíme jít.“
„Budeme se modlit za Kakashiho.“ Dořekl a zavřel oči. Ino ho po chvilce následovala.
„Je čas jít.“ Řekl Naruto a utřel si slzy.
„Kolik vás přežilo?“ zeptal se Ino.
„Jenom ti co se chovali a někteří.“ Dořekla Ino a sklopila oči. Určitě se ji vyronili kapičky slz.
„Proč umřel stařík z Ichiraku?“
„Nestihli jsme je všechny evakuovat. Všechno se seběhlo tak rychle.“
„Naruto? Musím jít pokračovat s lečením.“
„Jistě.“ Odpověděl ji Naruto. Nikoho neviděl. Byl sám. Co Hinata? Sakura? Neji? Lee? Kiba? Choji? Shikamaru? Naruto se rozběhl. Mířil k domu Haruny Sakury. Jeho lásky z dětství. Dům stál neponičený. Zámek byl vyrvaný ze dveří. Vešel dovnitř. Na zemi ležela žena. Byla mrtvá. Za rohem ležel muž. Byl probodaný kunaiemi. Sakuru tam najít nechtěl. Chtěl, aby byla tam venku a třeba pomáhala léčit zraněné. Podlomili se mu kolena. Po tvářích mu stékali horké slzy. Chytil ji za ruku. Dýchala.
„Sakuro…“ šeptl.
„Naruto… Budu v pořádku.“ Kývl a políbil ji na čelo a vyšel ven. Uviděl sídlo Hokageho.
„Bábi Tsunade!“ vykřikl. I přes všechnu bolest a zlobu kterou k ní cítil ji odpustil. Hlavní dveře byli propálené. Utíkal po schodech nahoru. Zastavil se. Dveře bábi Tsunade byli zavřené. Otevřel je. Vkročil dovnitř. Uprostřed místnosti stál černovlasí chlapec. Naruto mu nevěnoval pozornost. Mířil k tělu ženy.
„Bábi. Tsunade! Néé!“ vykřikl. Sklonil se nad ní. Brečel. Měl ji jako svoji babičku. Po tváři se mu linuli krůpěje slz.
„Sasuke…“
„Sasukee!“ vykřikl a otočil se. Černovlasí chlapec tam stál. Vítr si hrál s jeho vlasy.
„Pomoz mi.“
„Prosím.“ Prosil Naruto. Však od Sasukeho se odpovědi nedočkal.
„To jsi udělal ty?“ Sasuke jenom přikývl. Naruto to začínal pomalu všechno chápat.
„Proč Sasuke? Proč!?“
„Proč jsi zabil tolik nevinných lidí?“
„Jsi slabej Naruto.“
„Sasuke… Proč? Jsi jako můj bratr!“ zakřičel Naruto.
„Měl jsem jediného bratra. A ten je mrtví.“
„Nevzdával jsem se. Šel jsem za svou cestou ninji. Chtěl jsem tě přivést zpět. Byl jsi můj přítel. S tebou jsem si utvořil první opravdové pouto. Už to, ale chápu. Nikdy jsi mi mé city neopětoval. Byl jsem jenom přítěž. Už dokážu říct, že pouta byla zpřetrhaná! Nikdy ti to, co jsi udělal neodpustím!“ řekl Naruto docela klidně.
„Pche.“
„Kage Bushin no Jutsu!“ vedle Naruta se objevil klon. Klon se postavil k pravému Naruto a začal v jeho dlani tvarovat chakru.
„Rasengan!.“
„Chidori!“
„Víš Sasuke. Tohle jsou naše poslední chvíle. Trávíme je spolu. Jsem šťastný. Vysvobodil jsem tě ze tmy.“
„Naruto. Na tobě jediném mi záleželo.“