Kekkei genkai...

Kekkei genkai… proč ji musí náš klan vlastnit? Nebo spíše musel… Já jsem totiž poslední… Ten jediný kdo touží potom, aby tahle hrozná pokrevní vlastnost nikdy nebyla… Proč ji nemohl mít třeba jen otec? Jen ten kdo jí uměl používat… Nikdy to neměl převzít můj bratr… Tím, že se k němu dostala, byl osud celé rodiny zpečetěn… Všichni umřeli… Všichni, až na jednoho… Na malého bezvýznamného kluka… Na mě… Kdyby se ,ta věc‘ nešířila z generace na generaci Itachi by nikdy nemusel tátu porazit a já bych nemusel být sám… A taky… Bylo by vlastně nejlepší, kdybych ji neměl ani já… Je to velice silná věc… Věc, jenž mě jednou zničí, cítím to… Každý by se nechal tou mocí asi unést… I když se toho bojím a odmítám to, vím! Že se to jednou stane… Málem jsem kvůli této síle zabil svého přétele… Co přítele? Bratra!!! Je to hrozné žít s vědomím, že vás to může každým dnem pohltit… No a co že mi to několikrát zachránilo život? Radši bych o něj přišel, než ohrozil své přátele… Toto riziko už nechci podstoupit… Ne jen kvůli záchraně vlastní kůže! Jak já nenávidím svůj sharingan!!!

Nééé!!! Už zase! Proč se mi to pořád děje?! To ta pitomá kekkei genkai! Kvůli svým bledým očím působím pořád tak chladně! Chtěl bych taky jednou dát najevo své emoce! Ukázat co cítím! Říct to celému světu! Ale nemůžu… Nejde to… To je on, ten slavný život shinobiho, bez citů a emocí… Musím si vždy zachoval kamennou tvář ať se děje cokoli… To není fér! Nikdo se o to neprosil, nikdo nestál o to být někým takovým… Ale tady na mých přáních nezáleží, já přece nemám city… Hlavně JÁ… Je to jako prokletí… Všichni si myslí jak jsem bezcitný! Že neumím brečet! A mají pravdu, neumím… Mé oči jsou na ronění slz moc vznešené! Když je to tak úžasná vlastnost měl sis ji nechat tati!!! Tak strašně bych chtěl, aby lidé aspoň jedinkrát v životě poznali co cítím z jediného pohledu do mích očí! Je mi jedno že mi nesčetněkrát zachránili život! K čemu je mi žít bez emocí?! Jak já nenávidím svůj byakugan!

Zničili jste mi život víte to? Zničili tím, že jste mi dali tuhle vlastnost… Kvůli ní… Já… Zabíjel a ubližoval… Hlavně nevinné lidi… Jen kvůli tomu, že má rodina chtěla ovládnout jejich vesnice… A tak jsem nevnímal okolí a dělal to k čemu jsem byl vychováván od narození… To, ale nikdy nebylo mým přáním… Nechtěl jsem to… Zdědil jsem něco, co jsem nikdy nepotřeboval. Všichni kolem mě umírali, ale já se jen dál oháněl svými kostmi… Životy padali, stejně jako naděje na lepší život, naděje, že by se ze mě jednou mohl stát hodný člověk… A ne tohle vraždící monstrum… Raději být jen prostý člověk než tahle silná, ale velice zlá zrůda. Lidé se mě báli už od narození… Dívali se na mě se strachem, i přesto, že oni sami byli vraždící stroje… Nebyl jsem nic. Jen jejich zbraň. Neporazitelná… Ten jediný kdo přežíval a bez slz, bez přátel… Jen sám se sebou… Proč jste mi to udělali mí rodičové? Já to nechtěl! Já to nenáviděl a vždycky budu!

Mami? Maminko? Proč… Proč nás nenáviděli? Proč nám to udělali? Proč se k nám tak chovali? Proč se na nás tak koukali? Proč se nás báli? Proč nás nenáviděli? Proč nás vyhnali? Proč byli všichni proti nám? Proč i tatínek? A… Proč nám nikdo nepomohl? Proč jsi tu vlastnost dala mě? Proč jsem byl vždy sám? Proč až Zabuza-sama mi pomohl? Proč se to stalo zrovna nám? Proč… Proč není sníh rudý a krev bílá? Pr… Mohl bych se ptát do nekonečna, ale jen bych plýtval slovy, když vím, že už mi neodpovíš… Tak si odpovím sám. Lidé se bojí toho co neznají a tak se brání, bojují proti tomu, odmítají to. Už přestali věřit okolí, tak slepě mlátí kolem sebe… Ale já… Nemusel bych být jiný kdybych nedokázal spojit vodu a vzduch… A nevytvořil tak led… Co je na tom? Je to stejný led na kterém děti bruslí, padají a hrají si… Nic jiného…Je mi jich líto… Moc líto, ale to není podstatné já jsem jen nikdo, jen zabiják… A i přesto, že nenávist plodí jen další nenávist… Nenávidím ten led!!!

,,Kekkei genkai… To je něco, co mi prostě bylo dáno a nikdo se mě neptal jestli to chci nebo ne… Jak já ji nenávidím!!!”