Smích?

Zněl tak krásně………….

Můj smích, to jsou neidentifikovatelné pazvuky, teda aspoň jsi to tak vždycky se smíchem říkala. Ale mělas ho ráda, poznal jsem to na tvé tváři, na tom jak ti zazářily oči pokaždé, když jsem se tak blbě smál………… nechápal jsem to, ale byl jsem za to rád. Smáli jsme se spolu, ty tak krásně, já tak šíleně….smáli jsme se.

Další smích, teď chladnější než led, pořád ho slyším, jeho ozvěna se stále vrací.......nikdy nezapomenu.......

Když jsi odcházel, smutně jsi se pousmíval, v tom úsměvu a v tvých tmavých očích šel vidět smutek, a touha zabít, nikdy jsem nevěděl která z těch stran zvítězila, ale vždycky jsem doufal že se začneš smát tak jako ještě dávno předtím.Tehdy jsme lehávali na louce a oba vnímali její smích, i to krásné teplé a zářící sluníčko v našich očích před ní bledlo,netrhali jsme jí květiny, vadilo by jí to, chtěla aby rostly dál, aby neuvadaly.My ji obdivovali , za to jaká byla, jak milovala květiny a všechno živé , jak milovala smích a slunce , čerstvý vzduch a nás. Stále se usmívala , když jsme byli smutní, když jsme se rozzuřili i když jsme se spolu hádali, měla v očích něhu a hned za ní krásný vřelý úsměv, nemohli jsme se hádat dlouho, nešlo to. Milovali jsme ji. Oba. Milovali jsme ji tak, že jsme se začali nenávidět, nejdřív to bylo jen klukovské závodění, ale jak jsme rostli bylo to čím dál tím horší. A ona dala přednost tobě. Neměl jsem jí to za zlé, za všechno jsi mohl TY! Nemohl jsem se s vámi bavit, roztrhlo by mi to srdce. Po nocích jsem brečel, brečel jsem jako malý kluk, nedokázal jsem to příjmout , tu bolest a zoufalství. Odstěhoval jsem se……..byl jsem rád, že jsi šťastná, ale nedokázal jsem unést že ne se mnou…………….byl jsem tak hloupý………..ztratil jsem jediné přátele na kterých mi opravdu záleželo, ztratil jsem vás. Žil jsem sám, vaše dopisy jsem ani neotvíral, vyhazoval jsem je……když jste zvonili u mých dveří neotvíral jsem…………zaslepený vlastní bolestí jsem zavrhl jediné přátele. Když mi došlo co jsem vlastně udělal bylo pozdě……..Než jsem se rozhoupal k tomu že za vámi zajdu, že se omluvím, že zkusím všechno od znova………………..že budu zase ležet na louce pod letní oblohou a smát se, smát se spolu s vámi…………Nestihl jsem to. Ty jsi odešel, věnoval jsi mi jen ten poslední smutný pohled, muselo ti dojít, že jsem se přišel omluvit, že jsem za tebou běžel od ní, že ona mi probouzejíc se z bezvědomí řekla, co se stalo, ale ty ses nezastavil. Šel jsi dál a smutný pohled se pomalu změnil v nenávistný, pak jsme o tobě už neslyšeli.

Milovala tebe, ale ty jsi odešel. Nechal ji doma samotnou. Později mi řekla, co se tehdy stalo a proč jsi odešel. Říkala, že když jsi tehdy vstoupil do dveří, věděla že ses rozhodl. Omdlela. Uložil jsi jí na postel a naposledy láskyplně políbil. Zhroucený smutkem z toho, co se stalo a že ji opouštíš, ale odhodlaný vydat se za svým cílem jsi odešel. Nestihla ti ani říct, že je těhotná.

Minuly roky a zase se začala vesele smát, už nikdy ne tak jako předtím, ale smála se.Malou jsme vychovávali společně, byl jsem se pro ni otcem, otcem kterého nikdy nepoznala....... V létě jsme chodili na louku a hráli si, malá běhala za motýly, smála se a my se smáli s ní. Byly obě stejné jen oči mněly každá jiné…………….. jedny byly hodně podobné tvým, jen bez smutku a nenávisti, byly to doširoka otevřené a důvěřivé oči plné štěstí, oči dítěte.

A ty ses vrátil,………… nezajímali jsme tě…………tvé oči už byly plné nenávisti, jiné city a emoce neměly místo. Přišel jsi zničit celou vesnici. Všechny bez rozdílu, ty se kterými jsi byl na misích, ty které jsi v životě neviděl, své sousedy, kamarády, nás………….a povedlo se ti to. Až na mě. Proč jsi mě taky nezabil? Měl jsem umřít s nimi. Měl jsem umřít…………. protože………….. protože jsem je nedokázal zachránit.

Jejich smích. Zvonivý a čistý. Smích, který hřál víc než letní slunce. Smích, který už neuslyším.
Najdu tě! A budu se smát. Pořád dokola. Tak dlouho dokud mně nezabiješ…………