Nastal čas 12. - Proto jsem tu!

Neko pomalu otevřela oči. Byla tma, ležela na zemi kousek od ohně. Nad ní se skláněla něčí hlava.
„Jak je ti?“
„No bylo mi i líp.“ S menší námahou a Yamatovou pomocí se posadila. Kousek vedle ní spala Sakura a naproti Naruto. Ze stínu stromů ji Sai nespouštěl z očí.
„Jak dlouho sem byla mimo?“
„Zhruba něco kolem dvanácti hodin.“ Další okamžiky bylo ticho. Yamato odešel k Saiovy a o něčem si krátce povídali. Sai kývl a zmizel.
„Mám na tebe jednu otázku.“ Přisedl Yamato znovu k Neko.
„Co to bylo?“
„Nevim co myslíte.“
„nedělej hloupou. To jutsu.“
„Eh.. no dobře. Zabraňuje šíření démoní chakry. Nedokáže ji potlačit zpět, pouze ji zastaví na tom bodě, na kterém zůstala a dál už se nešíří. Ale je na to potřeba hodně energie a soustředění.“
„Hm, ale pořád nechápu, kde ses to naučila.“
„Řeknu vám zkrácenou pravdu. Ty Narutovy záchvaty, vím jak se to dá zastavit. Proto jsem přišla do Kohony, pomoc mu. Před pár lety jsme se dostali do hodně staré knihovny. Našla jsem tam knihu. Obsahovala všechna možná tajemství, co jsi jen dokážete představit. Vzala jsem si ji sebou, i když byla docela tlustá a těžká. Po večerech jsem v ní listovala. Zarazila mě jedna kapitola „Pečetění Bijuu“ Přečetla jsem ji skrz na skrz a na něco přišla. Pokud slábne pečeť, po nějaké době se démon zcela uvolní a Jinchuuriki při tom zemře. Ale ta kniha se zmiňovala o něčem, dalo by se tomu říct přepečetění (hrozný slovo, sotva se mi ho povedlo vyslovit natož napsa t:D) Bijuu. Jde o to, že než je démon zcela volný najde se nový Jinchuuriki a do něho se démon zapečetí znovu. Ale je to dost složité. Nějakou dobu jsme nad tím uvažovali. Trochu jsme tu techniku poupravili a výsledek je takový, že…“ Neko se zarazila v půlce věty. Všimla si nepatrného pohybu u Sakury.
„Sakuro? Já vím, že nespíš. Co všechno si slyšela.“ Dotázaná osoba se posadila.
„Od… od toho ,kdy jsi říkala, že jsi našla knihu.“ Neko vzdychla, a sklopila hlavu.
„Nechtěla jsem poslouchat, ale..“
“to už je teď jedno, jestli chceš slyšet zbytek, pojď blíž. Nechci křičet.“ Sakura se zvedla a posadila se vedle Yamata.
„Takže, když jsme tu techniku trochu upravili, dokážeme Bijuu přepečetit ( fujky už zase tohle slovo) do něčeho jiného, než do člověka. Přesněji řečeno, do mramorové sochy, která má přesnou podobu jako Bijuu.“ Yamato i Sakura tomu nechtěli uvěřit a nechápavě se na ni koukali.
„Ale, ale proč jsi přišla do Konohy, když Naruta vlastně ani neznáš?“ zajímala se Sakura.
„Sakuro, Konoha je můj domov. A mám ještě jeden osobní důvod, proč jsem mu přišla zachránit život.“ Podívala se na svého spícího bratra, který ležel rozvalený přes celou deku a a něco si povídal ze spaní.