Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola třetí - Trénink přežití

Náhled minulé povídky:
„Teuchi-san, budu platit!“
Sewa se usmála. Slyšela jeho myšlenku. Dojedla tedy, vstala a též zaplatila.
„Dobrou noc,“ rozloučil se s ní, jelikož se slunce blížilo k obzoru. Sewa se toužebně zahleděla k západu.
„Noc? Den teprve začíná,“ pronesla a vydala se vstříc zapadajícímu slunci. Znovu.
K této: Děj se odehrává v čtvrtém a pátém díle Naruta
Upozornění: Znovu opakuju, že kurzívou jsou myšlenky, přímá řeč v uvozovkách.

Na nebi zářily hvězdy. Všude okolo bylo do stromů, na nichž visely terče, zabodáno mnoho kunaiů. Uprostřed větší mezery mezi stromy, víceméně ve středu kruhu, který ohraničovaly stromy s terči, ležela na zemi spící dívka. Usla tady, kde trénovala. Noc nebyla tak chladná a vzduch byl nehybný; Sewu nic neprobralo.
Po nebi se myhla hvězda. To byl onen rušivý element, který ji vytrhl z neklidného spánku. Překvapeně se posadila a rozespale se rozhlédla okolo.
„Sakra, já tu jako usla?!“
„Jo.“
Bezmyšlenkovitě popadla nejblíž ležící kunai a hodila ho za oním hlasem. Kunai se zabodl těsně vedle.
„Myslel jsem, že o mě víš a ptáš se mě,“ pronesl hlas jedovatě.
„Šmíráku, kdo sakra jseš?!“
Osoba vysoupila ze stínů.
„Cože...ty, Uchiho?“
„Co je na tom?“
„Co tady zatraceně děláš?“ postavila se, a horlivě si zpět na ruku namotávala nepatrně uvolněnou část provázku. Spočinul na něm očima, ale nic neříkal. Stále ještě si nevzpomněl.
„Hej, mluvím se tebou!“
„Hm...co bych tu měl asi dělat? Taky sem občas chodívám cvičit.“
„Takže po tobě jsou věčně rozbodané stromy okolo terčů?“ rejpla si Sewa. V očích se mu nebezpečně zablýsklo.
„To leda tak po Narutovi,“ opáčil chladně.
„Jasně, jen si ho podceňuj,“ podotkla, a vykročila rychle k terčům, odkud si odbodala své vybavení a vydala se pryč, domů.
„Opovaž se mě sledovat!“
To tak, pomyslel si Sasuke naštvaně. Vážně neměl v plánu tu kohokoliv potkat. Jak měl vědět, že tu bude? A navíc, teď, ve tři ráno?
Stáhl si z ramene tmavou tašku a vytáhl si své vybavení, načež začal sám trénovat. Nehodlal za pár hodin prohrát a vrátit se na akademii.

Sewa šla tichými ulicemi Konohy. Bylo ještě velice brzo ráno, ale i tak zahlédla v jednom domě světýlko. Netušila, komu ten dům patří. Prošla jen nezůčastněně okolo. Po pár minutách dorazila domů, vyšla po schodech a plácla s sebou do postele. Přemýšlela, jestli to na dvě hodiny ještě má smysl, ale převlékla se do pyžama a zalezla do postele. Ještě natáhla budíka a zalehla do peřin.

S odpudivým crrrrrrr! ji budík probudil v pět hodin. Nevraživě do něj práskla zaťatou pěstí, načež milej budík odpálila na druhou stěnu. Měl už to zažitý, takže jen dopadl klasicky do květináče (který tam Sewa umístila právě pro hladší přistání budíku). Potom na něj znovu rozespale pohlédla a...
„Zatraceně! Ono je pět!“ vyjekla zděšeně a začala poletovat po bytě jak splašenej vršek od petflašky v autobuse.
Sakra, sakra, sakra! Sraz byl v pět, ne budíček! To mám na naši první misi, i když je to jen trénink, přijít pozdě? Do háje!
Jakmile se převlkéla, připla si všechno ninja vybavení, hodila něco do červenožluté brašny a spryntem si to namířila z baráku rovnou na místo setkání. Už z dálky viděla své tři týmové partnery, ale...kde je sensei?
Udýchaně k nim doběhla, zastavila se a zapřela se rukama o kolena.
„Do-dobré ráno.“
„Takže jsi zaspala? Já taky, dattebayo!“ jásal Naruto.
„Taková neuvážlivost! Kdyby sensei nepřišel později než ty, hnedka bychom věděli o někom, kdo vypadne.“
Sewin výraz už zase nabýral ostřejších rysů.
„Buď tak laskavá, Sakuro, a mlč.“
Sakura se nafoukla.
„Ne. Měla by jsi se nad sebou zamyslet. Přijít takhle pozdě! Je půl šesté!“
„Už?“ podivila se Sewa. „Ale kde je sensei?“
„Nejspíš taky zaspal,“ ušklíbl se spokojeně Naruto, a posadil se na zem. Po chvíli to se stáním vzdala i Sewa. Sakura odolávala nutkání posadit se dlouho, ale nakonec skončila sedět i ona. Jediný Sasuke dál trčel ve stoje jak maják – jediné, co se z něj dostalo na zem byla jeho taška.
„No, dneska bych ani na tu snídani neměla čas,“ prohlásila Sewa, když bylo asi jedenáct, když se náhle před nimi ukázal sensei.
„Nazdar lidi. Dobré ráno.“
„JDETE POZDĚĚĚ!!!“ rozzuřili se na něj Naruto a dvě kunoichi.
„No, černá kočka mi přeběhla přes cestu, takže...“ zahleděl se na ně, a v tu chvíli radši zmlkl. Protože všechny čtyři pohledy ho vyprovázeli k tunelu s lampičkou na konci.
„Ehm...pojďme na to. Zvonek je nastaven na dvanáct dopoledne,“ prohlásil Kakashi sensei a položil na špalík budíka.
„Cílem dnešního dne bude obrat mě o tyhle rolničky,“ obeznámil je, a jako na zavolanou rolničky radostně zacinkaly.
„Kdo to nedokáže, nebude mít oběd!“
„Co?!“ vyjekla Sakura zděšeně.
Ale ne... Sewin žaludek okamžitě začal hlasitě protestovat.
„A taky ho přivážu k támhletomu kůlu, a budu obědvat přímo před ním,“ pousmál se Kakashi.
Teď už reagovaly žaludky všech.
Takže proto říkal... pomyslel si Sasuke trpce.
...abychom nesnídali, doplnila jeho myšlenku dokonale Sakura. Sewa se tomu musela ušklíbnout.
„Co – je – na – tom – k – smíchu?“ hláskovala na ni Sakura skrze zaťaté zuby.
„Ty, samozřejmě,“ zaprskala Sewa a obrátila svou pozornost zpět ke Kakashimu. Jenže místo toho se znovu ozvala Sakura.
„Ale, sensei, ty zvonky jsou jen tři...“
„No, ano. Z vaší skupiny někdo určitě bude běz oběda. A, tato osoba také nesplní misi, a poletí zpět na akademii. Možná jeden, možná všichni. Můžete použít shurikany. Dokud nebudete mít vůli mě zabít, nedokážete rolničky získat.“
„Ale to je příliš nebezpečné, sensei!“ nesouhlasila Sakura.
„Jo, vždyť jste se nevyhnul ani houbě na tabuli.“
Cože? Zabít senseie?! Pomyslela si Sewa ohromeně. To...to..a navíc je to Jounin, ten se nenechá zabít geninem...teda, i když, ta houba...
Sewa ztichla a začala dumat nad svou nejnovější úvahou.
„Ve společnosti ti, co nic neumí, řvou ze všech nejvíc. Nejlepší je je ignorovat...“ prohlásil náhle Kakashi na Narutovu poslední poznámku, načež se Naruto nafoukl jak papuč a naklonil se k Sewě, aby jí něco pošeptal.
„To je ale pitomej sensei!“ zabručel podrážděně.
„...jsou to ti s nejnižším skóré,“ dokončil mezitím Kakashi a pohledem přitom provrtával Naruta.
„Dobře, začneme, až řeknu 'připravit, start!', jasné?“
Ten s nějnižším skóre...tupče... ozývaly se rozbouřené myšlenky v Narutově hlavě. Sewa sebou instinktivně trhla, aby stačila uhnout, když se Naruto rozběhl s kunaiem v ruce na senseie. Než se ale stačil pořádně rozběhnout, okolo zavířil prach, a v příští vteřině už stál Kakashi za Narutem a jeho vlastním kunaiem mu mířil na krk. Sakura vyděšeně vyjekla. Sasuke se zamračil. Sewa zmateně zamrkala.
„Eh?“ vypravila jen ze sebe, jelikož nepochytila ani záblesk Kakashiho pohybu.
„Nespěchej tak. Ještě jsem ani neřekl start.“ Pustil ho.
„Takže, vypadá to, že vůli zabít mě už máte. Začínáte se mi líbit.“ zasmál se Kakashi. „Takže začneme...připravit, start!“
S tím se všichni ihned vydali každý jiným směrem, hlavně najít úkryt dostatečně daleko od Kakashiho na to, aby se neprozradili, ale také, aby ho neztratili z dohledu. Sewa se schovala pod nízké keříky a vykukovala jí pouze hlava. To jí ale přišlo jako špatné útočiště, takže si vyskákala po větvích stromu dostatečně vysoko a skryla se za kmen. O kousek dál ke svému překvapení zahlédla Sasukeho. Rozhlédla se tedy po ostatních.
Sakura, Sakura...aha, támhle je! řekla Sewa hned, jak zahlédla dvě z keříků vyčuhující hubené nohy.
A Naruto je...cooože?!
Naruto si stál přímo před senseiem a něco hlasitě pronášel, načež se rozběhl přímo na mistra. Ten téměř okamžitě sáhl do tašky pod zády a zašátral v ní. Naruto se zastavil a o krok uskočil zpět. Kakashi něco řekl, z čehož byla Sewa schopna rozpoznat pouze taijutsu.
Technika boje těla na blízko...? Ale vždyť se chystá po Narutovi hodit nějakou zbraň, tak – ach bože. To...to je...tupec.
Mistr Kakashi totiž naprosto klidným pohybem vytáhl z brašničky knihu s názvem Icha Icha Paradise. Chvíli tam na sebe navzájem něco pořvávali (Naruto ječel, Kakashi klidně odpovídal), a pak se Naruto rozhodl pro pošetilí krok, dostat Jounina jasnou a neblafovanou pěstí. Jenže mistr ho, aniž by odtrhl oči od čtení, několikrát zablokoval, a poté se dostal za jeho záda. Poskládal prsty k sobě tak, že vytvořil...
To je pečeť? Koukala Sewa zvědavě, jelikož ale měla špatný výhled, viděla jen část senseiovy ruky.
To je pečeť tygra...znak pro ohnivý element, zaslechla z vedlejšího stromu Sasukeho myšlenku.
Cože?! To ale chce Naruta usmažit a podávat k obědu nebo co?!„Naruto, uteč! On tě chce zabít!“ zavolala na Naruta Sakura. Naruto se vyplašeně rozhlédl, jenže to užbylo pozdě, protože...
„Tisíc let bolesti!!!“
„To jsou...dva úplní blbci.“ zaslechla Sasukeho, který se tentokrát neudržel pouze při myšlenkách.

Sewa běžela mezi stromy. Naruto visel za nohu ve vzduchu, kde byla Sakura a Sasuke, nevěděla. Potom zaslechla zašustit vedle sebě něco, nebo někoho. Bezmyšlenkovitě vytáhla z pouzdra shuriken a poslala ho za oním zvukem.
„Aj!“ vypísklo to. Sewa se zarazila. Tak tohle určitě nebyl mistr Kakashi.
„Sakuro?“
„Sewo?!“ Sakura vylezla z křoví, a třeštila na ni naplno otevřené oči. „To mě chceš zabít nebo co?“
„Zabít? Tak daleko ještě naše nenávist nedošla,“ poznamenala Sewa. „Myslela jsem, že je to sensei.“
„Měla bys být opatrnější,“ ozvalo se za nimi. Náhle se za nimi objevil sensei, a přiložil ruce k sobě.
Cože? Co je to? Sewa na mistra vyjeveně zírala, když se okolo zvedlo listí a rozvířilo se okolo nich. Potom se vzneslo vysoko do vzduchu a znovu jim uvolnilo výhled. Obě kunoichi se zmateně rozhlíželi okolo.
„Kde je sensei?“
„Nevím,“ odpověděla Sewa tiše, a postavila se zády k zádům Sakury. Sakura pochopila její taktiku a nic nenamítala.
„Co se stalo? Kam zmizel? Co se tu děje? O co tu sakra jde?“ zmateně se rozhlížela, zatímco přejížděla prsty po okraji pouzdra na kunaie.
„Já ti říkám, že ne- “
„Sakuro...“ ozvalo se najedou kousek od nich.
„Sewo...“ obě se zadívaly do onoho místa.
„Sasuke-kun!“ zajásala Sakura, potom se ale zarazila, ve tváři se jí náhle naskytl výraz absolutního zděšení. U stromu byl Sasuke, klečel na kolenou a měl celé tělo zkrvavené, plné zabodaných zbraní.
„Po-pomozte...mi...“
Sewě se rozšířili zorničky. Sasuke, ten Sasuke právě teď byl...úplně...ne, to přece...
Sakura vyděšeně zavřeštěla a složila se vedle Sewy na zem. Sewa na ni krátce pohlédla, a potom usoudila, že bude lepší pomoct Sasukemu.
„Prosím, pomozte mi...“
Sewa se však v rychlé chůzi okamžitě zastavila. Její oči opět ztvrdly. Pochopila, a pomohl jí v tom obrovský omyl jejich mistra.
„Sensei? Měl by jste vědět, že Sasuke by nikdy, nikoho o pomoc neprosil.“ Mluvila z vlastní zkušenosti. Přeci jen, její pomoc odmítl, ačkoli se jí nakonec nebránil.
Přiložila ruce k sobě. „Kai!“
Sasuke zmizel. Zato se nad ní objevila vysmáta hlava senseie, sedícího na větvi stromu.
„Dobře. Ninjovská taktická znalost číslo dvě – genjutsu.“
Takže se nemýlila. Bylo to genjutsu. Právě teď ale vsadila mezi svým úsudkem, a možným omylem, který mohl přijít draho. A Kakashi z jejího pohledu jakoby to vycítil.
„No, na zkoušku schopností mi stále ještě zbývá Sasuke...pokud mě omluvíš,“ usmál se a zmizel v oblaku kouře.
Pche...co si o mě myslí? Že zvládnu jen obyčejné „kai“? pomyslela si pobouřeně. Ohlédla se na Sakuru, ale nakonec ji nechala ležet tam, kde je. Pokud jeden nebo víc z nich nemělo postoupit, tak fakt, že mezi nimi bude Sakura, ji nijak nezatěžoval. Rozběhla se tedy vpřed, doufaje, že tam sensei bude.
Takže nechala svoji týmovou partnerku jen tak ležet? Je jako všichni ostatní, povzdechl si v myšlenkách Kakashi, skrytý o pár stromů dál. Sewa ale právě teď napínala své schopnosti „čtení myšlenek“ (xDD) na maximum, a tuhle tichoulinkou zprávičku přeci jen zaslechla. Změnila směr a mířila prímo na Kakashiho.
Cože? Zaslechla další zmatenou myšlenku, ohlas, že jde správným směrem. Vytáhla z pouzdra kunai a v příští chvíli proběhla okolo Kakashiho úkrytu. Její schopnosti nefungovaly tak dokonale na to, aby byla schopná najít přesnou polohu. Takže měla velký štěstí, když se stažila obrátit a vrhnout na senseie kunai. K jejímu vzteku mu ale uskočil, jakoby to byla pouťová hračka.
„Ale ale, takže jsi mě našla?“
Hráli si spolu jako kočka s myší. Nedalo se ale přesně určit, kdo by byl kdo. Jednou uskakoval Kakashi, podruhé si Sewa chránila holý krk. Brala to ale jako úspěch, jelikož na ni šel sensei se zbraní. U ostatních, zatím, použil jen šprými a ještě si přitom četl. Což teď nestíhal.
Jenže ji už to začínalo unavovat. Párkrát málem nestihla uhnout. Dopadla na zem a rychle oddechovala. Několik metrů od ní stál Kakashi, a právě se rozhodl vytáhnou Icha Icha Paradise.
Tak to ne! Zařekla se v duchu. Nebude jen někdo, kdo nestojí za boj. Musí získat rolničku.
Pravou rukou si z pasu rychlím pohybem odmotala provázek s korálky, které se rude zablýskly, a vyrazila vpřed. Potom se mocně rozmáchla rukou a ohnala se po Kakashim jen obyčejně vypadajícím provázkem. Jenže v příští chvíli se několik korálků rozzářilo, a celý provázek obmotala dožluta zbarvená chakra. Nabral na rychlosti a uhodil do místa, kde stál Kakashi. Sewa si ho přitáhla zpět. Prudece oddechovala. Tohle udělala prakticky podruhé v životě.
Když se ale prach usadil, vytřeštila oči. Kakashi byl pryč, a v zemi jen byla hluboká brázda, jakoby po záseku nějakého přerostlého meče.
Co? Kde je? Kde? Sewa se rozhlížela ostošet, jenže právě v příští chvíli se ozvala pouze rána, a Sewa už letěla vzduchem neznámo kam.
Zatraceně...pomyslela si, když zase začala fungovat gravitace a ona si to znovu namířila dolů. Naštěstí, nebyla tak vysoko, takže se po pár nechtěných málemzlomení rukou a nohou na stromech dokázala uchránit přímému pádu, a zůstala viset na větvi asi dva metry nad zemí. Ke svému pobavení zjistila, že dole pod ní trčí ze země Sasukeho hlava. Pustila se rukama a dopadla do křoví dole.
„Zatracenej Kakashi,“ povzdechla si, a tím na sebe upoutala Uchihův zrak.
„Už zase ty?“
„A co? Nejsem snad tvůj týmový partnet, a nemáme snad právě teď stejnou misi?“
„Hm.“ Otočil hlavu jinam.
Sakra, v čem jsem jinej než oni? pomyslel si. Sewa ho v tu chvíli vůbec nechápala. Právě v té chvíli ale z křoví vyběhla Sakura. Zarazila se, a zírala na Sasukeho hlavu jako na ducha. Na chvíli vypadala, že snad omdlí. Potom se ale vzpamatovala a znovu se na něj podívala.
„Sakuro,“ promluvil Sasuke. Sakura se v tu chvíli znovu přestala tak úplně ovládat a začala příšerně ječet, až z toho Sewu rozbolela jediná část těla, která ještě nebolela – uši.
„A teď je to useknutá hlava!“ s tím znovu omdlela.
„Co to s ní dneska je?“
„No, neměl by jsi se moc divit,“ pronesla Sewa a vykročila ze svého keříkového úkrytu. Mírně kulhala na levou nohu a byla celá potlučená.
„Kakashi ji chytil do genjutsu.“
„No, to jsem už slyšel taky,“ pronesl kousavě.
„Takže už jsi taky...no, jak jinak. Kdo jinej by tě zahrabal celýho pod zem,“ ušklíbla se Sewa. Sasuke se zamračil. Provokovala ho, a děsně.
„A víš, co bylo v tom genjutsu?“ zajímala se. Sasuke zvedl (nebo se o to aspoň pokoušel) hlavu a podíval se na ni.
„Ne,“ pravil zamračeně.
„Ty. Umírals.“
Sasuke na ni vyvalil oči.
„No, a tak se jí nediv. Prvně se z toho taky složila. A teď, pokud byla stále přesvědšena o tom, že to nebyla iluze...kdo ví, co si myslela.“
„Hm...takže, ty jsi v tom genjutsu byla taky?“
„Proč myslíš?“ Sewa se zatvářila nezůčastněně a zadívala se kamsi do nebe.
„Vzhledem k tomu, že mi říkáš detaily, které by jsi se od omdlelé Sakury asi moc nedozvěděla.“
„No jo,“ povzdychla si, protože ji prokoukl.
„Ale já poznala, že je to genjutsu...protože, i kdybys umíral, nikdy by jsi mě nepožádal, abych ti pomohla, nemám pravdu?“ usmála se. Než však stačila zaslechnout jeho odpověď, bolestivě jí zatepalo v levé ruce. Napůl se jí podařilo umlčet bolestné usyknutí, jen křečovitě sevřela levou paži a přičupla si k Sasukeho hlavě, nad kterou se právě skláněla. Sasuke se zatvářil podezřívavě. Nejspíš si teprve teď všiml, jak vlastně vypadá.
„A co se vůbec stalo tobě?“
„Kakashi mě poslal na měnší okružní let tady po lese,“ snažila se usmát, ale vzhledem k náhlému tepání v ruce z toho vznikl jen škleb. Sevřela ruku v pěst a pravou rukou začala obhrabávat Sasukeho hlavu.
„Co děláš?!“
„Řekla bych, že se tě snažím dostat ven,“ prohlásila naštvaným tónem, jelikož ji jeho nevděk začínal štvát. Po pár chvílích se jí podařilo prohrabat se k ramenům. Jakmile se prohrabala k jedné ruce, sevřela ho v podpaží.
„Sakra, pomoz mi trochu, hm?“ zabručela, když ho začala páčit ven.
„Tobě se to řekne,“ odsekl.
„Buď zticha, Uchiho, nebo tě tu nechám zatlučenýho.“
Zatlučenýho? Uchihovi to připomnělo něco, co mu sensei řekl.
„Ano, zatlučenýho.“ Uvědomila se ale, co řekla. Už zase. Je tak unavená, že nepozná rozdíl mezi myšlenkou a slovy. Měla by toho konečně nechat.
Na chvíli ustala v snaze vytažení toho nevděčnýho červa z jeho díry v zemi, a pevným pohledem se zahleděla do země.
Co to proboha dě -
Výborně. Takže tohle by bylo, pomyslela si, jakmile umlkly Uchihovi otázky v jejích uších. Znovu se pořádně zapřela do země.
„Tak aspoň hraj, že se snažíš!“ začala se vztekat nanovo.

Sewě se nakonec podařilo Uchihu vypáčit a jakmile svou práci dokončila, vydala se vstříc hledání Kakashiho.
„Dostala jsi se aspoň k rolničkám?“
„Na ty jsem při boji jaksi zapomněla,“ přiznala, když mizela mezi stromy. Sakura pohla rukou.
„Hele, princezna se ti už probouzí,“ upozornila ho.
„Co? Ty...!“
Sewa se zvonivě zasmála a zamířila pryč. Pokud to odhadovala dobře, s touhle kulhavkou (žádná nemoc, jen kotník ) tam dorazí tak akorát ve dvanáct. A nechtěla riskovat nějaké horší poranění nohy, protože už při tom pádu jí v ní křuplo. Což, samo o sobě, bylo blbý.

A jakže tento den dopadl? Dobře, pro tým sedm. Kakashiho zkouškou nakonec prošli všichni, jelikož se postavili za Naruta, jakožto člena týmu sedm, trpícího hlady na kůlu.
Samozřejmě, ten, kdo Naruta nakonec odvázal od kůlu byla Sewa, jeho ubohý anděl strážný. A právě tento andílek teď seděl na střeše domu, kde ho ozařoval západ slunce.
Opuštěné místo, plné smutných vzpomínek. Dům, kde vyrůstala několik let, na které si ale sotva pamatovala. Sídlo klanu Akikaze.
Sestřičko...sevřela levou ruku v pěst a usmála se, už tě začínám dohánět.