Sourozenci 01

Sourozenci 01

Zapomeňte na všechno, co jste se doposud, dozvěděli o Narutovi a jeho přátelích!!!
Třetí žije a dál vede vesnici. Orochimaru nikdy neopustil Konohu a žije v ní společně s ostatními sanniny. Společně trénují tři sirotky, které si vybrali z řad dětí studující na akademii. Vesnice se nikdy nedozvěděla, kdo vyvraždil klan Uchiha. Kyuubi je zapečetěný v Narutovi a všichni to vědí. Dokonce se ví, že i to, že byl synem Čtvrtého. Sakura neuhání Sasukeho ani Naruta a bere je jako bratry.
Ale nic není tak jednoduché, jak se zdá. Minulost se vrací, a s ní i ti jenž jsou zapomenuti.

V temnotě noci, kdy bylo prolito velké množství krve, se mihly tři stíny. Patřily třem osobám – dvěma mladíkům a jedné dívce. Běželi temnotou a vzdalovali se svým pronásledovatelům, patřícím ke Skryté Listové.
„Ještě kousek a budeme za hranicemi,“ prohodil mladík s dlouhými černými vlasy a temnou barvou očí.
„Doufám, že se nerozhodnout poručit dohodu a sledovat nás i tam,“ vydechl mezi nádechy druhý z mladíků. Na rozdíl od prvního chlapce, který byl tmavovlasý, tenhle byl jeho pravým opakem. Krátké rozježené světlé vlasy a zelenooký. Ale oba byli velmi pohlední.
„Pochybuji,“ usoudila třetí osoba ze skupiny. Dívka. Její vlasy měly růžový nádech, sahaly jí až k pasu a temnotě noci povlávaly ve větru. Na svět se dívala hnědým inteligentním pohledem.
„A když náhodou se rozhodnout toto pravidlo porušit,“ zajímal se znovu ten světlovlasý.
Dlouhovlasý mladík jenom krapet pootočil hlavu a směrem ke společníkovi zavrčel: „Donutíme je, aby tohoto rozhodnutí litovali.“
Na tváři dívky se objevil vražedný výraz a černota noci skryla podobné výrazy i na tvářích těch dvou mladíků.

„Naruto, okamžitě toho nech,“ zaprskala růžovovlasá dívka na prahu dospělosti směrem k blonďatému klučinovy s modrým pohledem na svět.
„Sakuro, to nedělám já,“ bránil se Naruto.
„A kdo tedy,“ zajímala se Sakura, když znovu ucítila na svém stehně dotek. Prudce se otočila a uviděla mizet temný stín. V okamžiku jí došlo, kdo zatím vězí. Na tváři se jí rozlil vražedný vtek a vykročila směrem, kterým viděla mizet ten stín. Cestou zatínala pěsti a bylo vidět, že ten chudák, který to schytá, bude ležet delší čas na ošetřovně.
„Chudák Shikamaru,“ pronesl soucitně Naruto směrem ke svému příteli a partnerovi v týmu, Sasukemu.
„Nemá provokovat,“ zívnul dotyčný mladík. Seskočil ze zábradlí, na kterém seděl, protáhnul se a zaposlouchal se do křiku, který se najednou odnikud ozval.
Naruto se při každém zaskučení mírně přikrčil a tím si vysloužil pozornost Sasukeho. Znali se už od mateřské školky, vystudovali spolu i ninja akademii a nakonec se dostali do jednoho týmu. Cestou přibrali jejich kamarádku Sakuru, která se k nim přidala na ninja akademii. Teď jim bylo šestnáct a oni už byli chunniny. Možná k sobě všichni tři přilnuli, právě díky tomu, že ani jeden z nich neměl rodiče. Naruto byl od napadení vesnice devítiocasým démonem sirotek. Sasukemu někdo celou rodinu zabil, nikdy se nezjistilo, kdo. Se zamyšleným pohledem upřeným na Narutovi se vrátil do minulosti. O dlouhých deset let do minulosti.

Vracel se tenkrát pozdě v noci domů z tréninku na akademii. Vešel hlavní branou do čtvrti Uchiha a prudce se zastavil. Všude kolem něho se povalovala mrtvá těla jeho příbuzných. A té stopy krve.
„Ne,“ zamumlal tiše a roztřeseně. Zděšeně se rozhlížel kolem sebe a jeho oči plnil čím dál větší strach. Najednou se rozběhl směrem k jeho rodnému domu a doufal. Jenže marně, jak zjistil, když otevřel dveře. První co uviděl, byla matka.
„Mami,“ zakňučel sevřený strachem. Měla skelný pohled směřující ke stropu místnosti. Na hrudi se jí rozlévala obrovská skvrna od krve. Jemně s ní zatřásl a se slzami v očích řekl: „Mami. Nech toho! Mami.“
Pojednou ho donutilo něco zvednout hlavu, ale kromě temných stínů neviděl nic. A pak se jeden z nich pohnul. Sasukemu se rozšířily oči ještě větší hrůzou. Ten stín směřoval k němu. Ve světle lampy na stěně se, co si zablesklo v ruce toho stínu. Katana, uvědomil si Sasuke zděšeně. Chtěl utéct, chtěl to strašně moc, ale jeho tělo ho zradilo. Odmítlo ho poslechnout. Byl jenom schopen upřeně sledovat lesk na zbrani, když se k němu blížila.
„Ne,“ stačil ještě vydechnout a pak jen ucítil bolest ve spánku.

První co, uviděl, když se probudil, byla bílá barva. Díval se totiž do stropu místnosti, kterou podle pachu, identifikoval jako nemocniční pokoj. Pohled mu padnul na okno a on zjistil, že už je bílý den. „Co tady dělám,“ pomyslel si a pokusil si sednout, a tento pohyb přitáhnul pozornost další osoby v místnosti.
„Sasuke,“ uslyšel po pravé straně. „Díky bohu.“
Mladý, a teď i jediný žijící Uchiha, se podíval na toho chlapce, který celou noc bděl u jeho postele.
„Naruto,“ vyrazil ze sebe ztěžka.
„Sláva,“ zaradoval se dotyčný. Měl blonďaté krátké rozčepýřené vlasy a neuvěřitelně modrý pohled. Celý jeho obličej vyzařoval úlevou ze strachu o přítele.
„Co se stalo,“ nechápal nic Sasuke a nechal si od něho dát polštář za záda.
„Ty si nic nepamatuješ,“ zajímal se Naruto smutně.
Sasuke sklonil hlavu a zamyslel se. Chvíli tak nehnutě seděl a nakonec chtěl říct, že si nic nepamatuje, ale to už se mu před očima začaly střídat jednotlivé hrůzostrašné obrazy z minulé noci.
Naruto ho pozorně sledoval a když uviděl, ten strach a hrůzu v jeho obličeji, pochopil, že si právě vzpomenul na tu noc. Noc, o které si šeptala celá vesnice. O noci, kdy slavný a silný klan Uchiha přišel o všechny své členy, až na jednoho.
„Všichni,“ probralo Naruta ze zamyšlení tiché zašeptání.
Podíval se na Sasukeho a tomu bylo všechno hned jasné. Celá jeho rodina dokonce i všichni příbuzní byli mrtvý. Zbyl jen on sám. Zabořil ruce do dlaní a rozplakal se.
Chudák Naruto nevěděl, co má dělat. Nikdy neviděl, že by Sasuke proléval slzy. To spíš on byl takový třasořitka. Takže udělal jenom to jediné, co ho napadlo, objal ho a přitáhnul si ho do náruče. Sasuke mu okamžitě zabořil hlavu do hrudi a plakal.
Uběhlo pár dní a Sasuke pořád vypadal, že je duchem jinde. Upíral pohled do daleka a doktoři už nevěděli, co s ním. Dokonce ani ten nejlepší ninja medik ve vesnici, Tsunade Senju, nevěděl, jak ho dostat z té jeho letargie.
„Tak co,“ vešla s těmito slovy do pokoje dívka s růžovými vlasy.
„Nazdar Sakuro,“ pozdravil jí Naruto a usmál se na ní.
„Nějaká změna,“ zajímala se.
„Ne,“ odvětil Naruto smutně.
Sakura si jenom povzdechla a sednula si na poslední volnou židli. Upřela svůj zelený pohled na Sasukeho a povzdychla si. Chodili sem s Narutem každý den a doufali, že se jejich přítel už konečně probere z té své letargie. Brali se jako sourozenci, jelikož ani jeden žádného neměl. Naruto se Sasukem se znali už nějakou dobu, a pak na akademii se k nim přidala Sakura a všichni si hned padli do noty. Takže se z nich stala nerozlučná trojka. Pro Naruta se stali druhou rodinou, jelikož o tu první přišel při útoku démona před šesti lety.
„Tak a mám toho dost,“ zavrčel Naruto vztekle. Sakura sebou trhla a podívala se na něho. Moc dobře věděla, co dokáže, když se naštve. Nebo respektive, co dokáže Devítiocasý démon.
„Naruto, uklidni se,“ snažila se ho trochu zklidnit, ale moc se jí to nedařilo.
Naruto se prudce zvednul ze židle, pár kroky překonal vzdálenost mezi ním a Sasukem. Popadl ho za přední část pyžama a zavrčel mu do obličeje: „Okamžitě se probuď!“
Sasuke na něho upřel svůj vzdálený pohled a na okamžik se zdálo, že se mu v očích zablesklo. Ale to se jenom zdálo.
„Nech už toho,“ vrčel mu Naruto do tváře. Jeho oči dostaly nebezpečně rudou barvu a špičáky se mu prodloužily.
„Naruto,“ zalapala Sakura zděšeně po dechu.
„Tohle by tvojí rodiče nechtěli,“ vrčel.
A právě tahle věta se dostala do Sasukeho omámeného podvědomí a on mu stejně vztekle odpověděl: „Co ty můžeš vědět. Nikdy jsi rodinu neměl.“
„To máš pravdu,“ zmírnil Naruto trochu svůj postoj.
„Tak tady na mě tak neřvi, když nevíš, jaké to je,“ cedil Sasuke mezi zuby.
Sakura přebíhala pohledem z jednoho na druhého a nevěděl, co dělat. Oba byli řádně vytočení a nevypadalo to, že by se v dohledné době měli uklidnit.
Najednou se Narutovi bolestně stáhnul obličej. Sasuke překvapeně zamrkl a zeptal se: „Co se děje?“
Narutovi oči a zuby dostaly znovu svou normální podobu a on tiše odvětil: „Ty jsi svou rodinu nezabil.“
„Cože,“ nechápal ani Sasuke ani Sakura.
Naruto se postavil k oknu a zadíval se ven. Přes tvář mu přeběhlo zachvění, když mu zrak padnul na otcovu podobiznu, která se tyčila nad vesnicí, jako připomínka jeho skutků.
„Ty jsi svou rodinu nezabil,“ zopakoval svoje slova. „Tobě jí někdo vzal.“
„Naruto,“ pronesla tiše Sakura. Viděla, jak se trápí.
„Ty jsi nezabil svojí matku a otce během jedné noci,“ stáhnul se Narutovi hlas. „Ale já ano. Nejprve matku a pak i otce.“
Oba dva, jak Sasuke i Sakura, se na něho dívali s otevřenou pusou. Nikdy si ani nepomysleli, že si Naruto dává jejich smrt za vinu.
„To ale není pravda,“ řekla Sakura, když konečně našla ztracenou řeč.
„Není,“ zasmál se neradostným smíchem. „Bohužel je.“
A právě v tu chvíli mu přiletěla facka, až sebou plácnul na zem. Nic takového totiž nečekal. Překvapeně zvednul oči a uviděl ztěžka dýchajícího Sasukeho, jak nad ním stojí a z očí mu srší blesky.
„Ty ubožáku,“ zavrčel a kleknul si k němu.
„Sasuke,“ nechápal Naruto absolutně nic.
Mladý Uchiha se nadechl a řekl: „Tvoji rodiče se pro tebe obětovali a takhle jim to splácíš? Nejsi nic jiného než ubožák.“
Naruto se nezmohl ani na nějaké citoslovce, jenom tam tak seděl s otevřenou pusou a díval se na přítele. Pak mu došlo, co mu řekl a odvětil: „To říká ten pravý.“
„Prosím,“ nechápal teď pro změnu Sasuke.
„Myslíš, že tvoji rodiče neobětovali svoje životy, abys mohl žít,“ řekl mu Naruto tu samou větu.
Sasuke na něho upřel svůj vražedný pohled a asi by se tam ještě chvíli nenávistně měřili, kdyby nad sebou neucítil něčí přítomnost. Zvedli tudíž svoje zraky a uviděli Sakuru.
„Sakuro, co je ti,“ zeptal se překvapeně Naruto, jelikož jí z očí tekly slzy.
Na jeho otázku jenom zakroutila hlavou, přiklekla k nim a oba si vtáhla do objetí. Naruto ani Sasuke nic takového nečekali, takže se nestačili ani bránit. Ani jeden z nich si nevšimnul, že je ode dveří sleduje několik párů očí.