Smrt

Na nebi zazářila hvězda,
náhle oblohu rozřízla,
snad se mi to nezdá,
to bych tady uvízla.

Jak anděl smrti k zemi se snáší,
vyčká, počká, zabije.
On mé srdce stráží,
zabije tě, bestie!

Nebudu čekat, nebudu slzy polykat,
„Dost!“ jednou jsem si řekla.
Své srdce nebudu zamykat.
Poté však na kolena jsem klesla.

Chtěla jsem zničit toho netvora,
který za mnou přišel.
On přišel přece seshora,
do mého osudu nahlížel.

Kdybych mohla,
pohlédla bych do modrých očí.
Ale na nic jsem se nezmohla,
on do mého života nevkročí.

Polykám slzy slané,
propadám v beznaděj.
Nevidím budoucnost, je to kalné,
ztratila jsem všechnu naděj.

„Miluji Tě,“ chtěla jsem říct,
to jsem však nedokázala.
On by mi možná vyšel vstříc,
takhle jsem se jenom týrala.

Trpěla jsem, trpěla jsem opravdu mnoho,
líbit jsem si nechala.
Chtěla jsem políbit někoho,
ovšem jenom jsem se toulala.

Svět je moc velký,
je nás moc.
Nemohu spočítat všechny délky,
nemám na to pravomoc.

Mohla jsem být hlavním členem,
svého klanu býti vůdce.
Mohla jsem být velitelem,
jednala jsem příliš prudce.

Teď odhalí to tajemství,
Byakuganu, to je tajnost klanu.
Neovládají ho leckteří,
možná ještě jednou vstanu.

Své síly ovládnu,
postavím se osudu.
Na chvíli omládnu,
to už ale nebudu.

Byla jsem slabá,
to věděli oni.
Smrt po mně lapá.
Opustili mně všichni patroni.

„Hinato!“ volá tu někdo,
nezajímá mně kdo to byl.
Mohl to být kdekdo,
mou samotu jenom on by skryl.

„Hinato!“ ozve znova,
otevřu oči, zalapám po dechu.
Za to může výchova,
„no tak, Hinato, trošičku oddechu!“

Klečí nade mnou,
hledí na mně.
Pomohl mi projít tou tmou,
neviděla jsem skoro nic, díky té tmě.

Upírá na mně oči modré,
trošičku se usmívá.
Bylo by to příliš dobré,
bývala jsem plačtivá.

Kdyby věděl,
že právě umírám.
Co by mi pověděl,
oči pomalu zavírám.

„Hinato, zůstaň se mnou.“ Promluvil Naruto,
úsměv se mi vykouzlil na tváři.
Brzo to budeš zapomenuto,
umírám když je září.

Naposledy vydechnu,
srdce mi zastaví.
Naposledy si povzdechnu,
jeho pohled je pátraví.

Někdo mé jméno volá, volá jej smrt,
padnu do jejího objetí.
Měsíc má poslední čtvrt,
můj život to zpečetí.

Vzduchem se nese jeho výkřik,
chtěla bych také křičet.
Nejsem fyzik,
plíce už si nemohu vykřičet.

Naposledy oči zavřu,
naposledy vydechnu.
Smlouvu se smrtí uzavřu,
ještě jeden výkřik zaslechnu.