manga_preview
Boruto TBV 07

Hra s osudem XV.

Od momentu, kdy jsme se vydali na cestu, už muselo uběhnout hodně času. No, přinejmenším nějakých pár hodin už určitě. Není se čemu divit, protože cesta do Skryté Písečné zabere při nejlepší vůli nejméně tři dny. Také musíte mít štěstí a nesmí vás po cestě zastihnout písečná bouře. To pak můžete čekat taky pěkně dlouho, než se dostanete byť jen o kousíček dál. A každý, kdo má trochu rozumu v hlavě ví, že v takovém počasí by se prostě pokračovat nedalo. To by byla spolehlivě ta nejlepší a nejrychlejší cesta přímo do pekel. V duchu pořád přemýšlím nad svým soubojem s Nejim. Vybavují se mi všechny drobnosti a každičké slovíčko z našeho jinak hubeného a notně skrovného rozhovoru. Vidím přesně každý náš pohyb, jako by to bylo před chvílí. Přesně v duchu rčení, že přání je otcem myšlenky, se mladík po mé levé straně najednou ozval.

„Na něco bych se tě rád zeptal, jestli ti to nebude vadit.“ Ozval se pouze a dál pokračoval, aniž by se na mě podíval.
„A co by to mělo být?“ Optala jsem se zvědavě a čekala na další jeho krok.
„Vzpomínáš si ještě na ten náš trénink.“ Řekl jen.
„No, ovšem. Na to se přeci nedá zapomenout.“ Odpověděla jsem mu nazpátek.
„Zeptal jsem se tě tenkrát, jak jsi tak rychle mohla pochopit můj styl boje. Pamatuješ si, cos mi tenkrát odpověděla?“ Řekl opět skoupě, ale tentokrát na mě krátce pohlédl.
„Hm, myslím, že jsme řekla něco v duchu toho, že vím, jak jsi efektivní v boji na blízkou vzdálenost. No, a pak také že jsem si následně ověřila to, jak budeš reagovat na boj z větší vzdálenosti. To je asi tak všechno.“ Odpověděla jsem popravdě a podle toho, co jsem si byla schopná vybavit.
„Tak tomu říkám dobrá paměť, ale zpět k tématu. Nějak se pořád nemůžu zbavit dojmu, že to nebylo tak úplně pravda. Víš, doposud jsem se nepotkal s nikým, kdo by byl schopen tak neskutečně rychle a precizně analyzovat můj boj. Pořád nad tím přemýšlím a nedává to prostě smysl. Musí v tom být ještě něco dalšího – prostě musí. Byl bych doopravdy rád, kdybys mi řekla pravdu Mayu. Já to nikomu jinému povídat nebudu, ať je to cokoli. To mi můžeš věřit.“

Chvíli jsem byla zticha a přemýšlela. Bude mu to stačit? Uvěří tomu, že je to pravda? Nevím… Na druhou stranu, pokud se rozhodnu mu to říct, bude se on muset vyrovnat s tím, co uslyší. Já mu vyjdu vstříc a zbytek už je jen a jen jeho problém. „Dobrá tedy. Povím ti víc, ale nejsem si jistá, že tomu budeš věřit o nic víc než tomu předchozímu.“
„Tak to už můžeš klidně nechat na mě.“ Ozvalo se nazpátek.
„Co když ti teď povím, že jsem některé tvé pohyby znala předem mnohem dříve, nežli jsi je provedl.“
„Jak? Copak můžeš vidět nějakým způsobem nejbližší možnou budoucnost?“ Ozvalo se pouze od něj.
„Ne, to nemohu. Prozatím ještě nechápu přesně, jak to funguje. Něco je nejspíš dáno tím, že některé tvé hmaty jsou velmi známé a pověstné. Sice se proti nim nedá stoprocentně vybudovat přesně obrana a mnohdy je díky tvé rychlosti víceméně zbytečná, ale do určité míry je to výhoda. Přesně aspoň víš, že to dřív nebo později přijde a můžeš se tak na to připravit.“ Odpověděla jsem popravdě.
„Dobrá, to by dávalo smysl, jakkoli to zní divně. Jedna věc mi ovšem ještě vrtá hlavou. Nezpůsobil jsem ti prakticky žádné zranění. A také jsem viděl, že jsi po Juukenu stála a bojovala dál. To není obvyklé, to mi věř.“ Řekl Neji.
„Hm, není to tak úplně pravda. Zranil jsi mne, ale neprojevilo se to tak, jak jsi čekal. Do jisté míry mohu regenerovat svá zranění na jejich samotném prvopočátku, ale má to své hranice. Jelikož mi během toho může kolísat množství chakry, stávalo se někdy, že než se obnovilo její potřebné množství, tak jsem o sobě na moment nevěděla. A to mi paradoxně v důsledku může přivodit mnohem závážnější zranění.“
„Můžeš regenerovat? Stávalo?? A proč mi to povídáš, vždyť jsi mi právě prozradila své slabé stránky.“ Podivil se Neji.
„Tak za prvé, jak sis asi všiml, je to minulost. Už s tím dávno umím pracovat a naučila jsem se s tím vyrovnat. A za druhé tě považuji za přítele, ostatně jako každého tady kolem. Nevím jak ty, ale já svým přátelům věřím.“ Podívala jsem se mu přímo do očí, což nebylo tak těžké, protože si mne právě soustředěně prohlížel. „Vyrovnej se s tím anebo taky ne, to už je na tobě Neji.“
Neji pak jen mlčky sledoval, jak se od něho kousek vzdálila a pak už se jen plně soustředila na cestu před sebou. Má pravdu, pomyslel si. Ještě jsem se nenaučil zcela důvěřovat blízkým lidem…

Muselo uběhnout přinejmenším dalších 40 minut než konečně Kakashi-sensei dal signál k zastavení.
„Tak tady se dneska utáboříme a přenocujeme tu. Bude lepší, když ráno vyrazíme co nejdřív nežli se honit po tmě lesem. Kurenai, Gaii potřeboval bych s vámi mluvit, můžete se mnou na moment trochu bokem.“ Podíval se Kakashi na oba Jouniny, kteří jen přikývli na znamení souhlasu. Kakashi ještě našel pohledem Sakuru a promluvil k ní: „Sakuro, mohla bys zařídit všechno kolem, než se vrátíme?“
„Jistě Sensei, spolehněte se.“ Odpověděla mu nazpátek růžovovlasá kunoichi a odpochodovala si to směrem k ostatním.
Pak už bylo jen slyšet její sytý hlas, kterým právě velmi hlasitě přesvědčovala Naruta o tom, proč věci budou tak, jak to řekla. Hm, jestli ho za chvíli nepřetáhne něčím přes hlavu, tak to bude zázrak. Pomyslel si bělovlasý jounin vzápětí a odebral se za ostatními dvěma vedoucími týmů.

„Tak co jsi nám to chtěl.“ Přivítal ho pěkně z ostra Gai, ale se svým typickým a zářivým úsměvem na tváři.
„Určitě jste si už taky stačili všimnout, že nás poslední hodinu a půl někdo sleduje. Dává si podezřele záležet na tom, abychom o něm nevěděli.“ Odpověděl pouze. Od ostatních zaznamenal jen souhlasné přikývnutí hlavou, takže pokračoval dál. „Musím vám říct, že předpokládám dnes v noci nějaký útok. Možná to víte a možná ne, ale Mayu je neobvyklá a už dlouhou dobu po ní někdo jde. Nemám oprávnění vám o tomto říct víc informací, ale musíte vědět, že se ji někdo snaží dostat a udělá pro to naprosto cokoli. Musíme si dát pozor a nesmíme připustit žádný nerozumný a unáhlený konflikt.“
„Kakashi, všichni přeci víme, že se kolem ní něco děje. Koneckonců ji posílá Hokage-sama trénovat ke všem týmům. Také ji skoro vždy doprovází Ebisu, což tak obvyklé taky není. Pokud totiž vím, tak on má na starosti výcvik elitních ninjů.“ Promluvila Kurenai.
„Hm, a Neji o ní a jejích schopnostech mluví jen s největším respektem a uznáním.“ Doplnil bezmyšlenkovitě Gai své kolegy.
„Dobrá, já jen, abyste měli aspoň nějaké informace. Prostě budeme muset dávat větší pozor než obvykle. Také nesmíme ostatní zbytečně vyplašit, když k tomu není vlastně ani důvod. Možná se mi to všechno jen zdálo, kdo ví. Strašlivě rád bych se v tom pletl, to mi věřte.“
Všichni tři na sebe pěknou chvíli jen tak soustředěně a zamyšleně koukali. Pak všichni tři jako na povel přikývli a odešli zpět za svými studenty.

Od chvíle, kdy jsme se zastavili na noc, uběhly už víc než dvě hodiny. Někteří už dávno spali a někteří seděli u ohně a povídali si. Mě se nechtělo dělat ani jedno z toho a tak jsem se rozhodla, že půjdu kousíček stranou a budu chvílí o samotě trénovat. Svůj plášť jsem nechala položený na viditelném místě kousek od ohně. To pro případ, že by mne hledali. Takhle aspoň každému bude hned jasné, že mne nikdo neunesl a ani jsem neodešla, neboť bez něho by mi byla brzo zima. Kromě toho mám neodbytný pocit, že pozornosti Senseie neunikl ten můj rádoby nenápadný odchod stranou. Ale tím lépe napadlo mne. Pak jsem se pustila už bez okolků a přemýšlení rovnou do samotného trénování.

Kousek stranou v koruně stromu už ji v tu chvíli někdo pozoroval. Prostě si tam tak seděl a soustředěně sledoval její pohyby. Snažil se v nich rozpoznat všechny možné chyby a nedostatky, které by jí později mohl sdělit. Okamžitě pochopil, že se zaměřila na taijutsu. Až na drobná nedotažení některých pohybů rukou, ale nic zásadního neviděl. Už si pomyslel, že skončila, když se po nějaké chvíli prostě narovnala a pouze protahovala krk a ramena. Pak ale popošla tři kroky dopředu ke stromu a vzala do ruky dlouhou tyč, která byla až doposud opřená o jeho kmen. Chvíli tak mohl pozorovat další její osobitý způsob tréninku. Hm, podívejme se na to, takže tebe zajímá i ShinTaiDo Bojutsu. A zdá se, že je v tom docela dost dobrá a přesná, pomyslel si vzápětí muž. Bylo nesmírně zajímavé sledovat to, jak se téměř dvoumetrová tyč stává doslova jejím prodloužením. A to bez legrace. Není snadné zvládat minimálně slušným způsobem tyč, jejíž délka se pohybuje v rozmezí od 180 do 210 centimetrů a jejíž průměr je od 4 do 5 centimetrů. Každý pohyb byl přesný a přirozený a bylo vidět, že si to Mayu užívá. Tak to by už stačilo, pomyslel si její Sensei po chvíli. Budeme se muset vrátit a já se jí ještě potřebuji na jednu věc předtím zeptat. Beze spěchu vstal a vzápětí se zjevil hned před ní. Div, že ho nepraštila do hlavy tyčí, kterou právě švihla ostře před sebe.

„Myslím, že by to už pro dnešek stačilo Mayu. Potřeboval bych od tebe ještě jednu informaci a pak se vrátíme k ostatním.“ Promluvil k ní a sledoval, jak se jí pozvolna zklidňuje dýchání.
„Hai Sensei. Co by to mělo být?“ Zeptala se již klidným hlasem. O prodělané námaze způsobené usilovným a poctivým tréninkem svědčilo jen to, že z ní doslova lil pot.
„Kolik už jich teď ovládáš?“ Zazněla prostá otázka do ticha.
„Jestli máte na mysli, to co předpokládám, pak odpověď zní tři.“ Odpověděla mu po chvilce.
„A jak moc je všechny ovládáš?“ Zeptal se jí vzápětí.
„Vítr a oheň plně. Vodu asi ze dvou třetin.“ Řekla mu prostě.
„Dobrá, to by stačilo.“ Odpověděl jí muž. „Pojď, vrátíme se zpátky do tábora. Asi se ti to nezdá, ale už jsi pryč pěkně dlouho. A já tím pádem také.“

Stačili udělat sotva dva kroky, když zaslechli dlouhé, monotónní, ale plynulé zapísknutí. Tak to byl jasný signál, napadlo Hatakeho vzápětí.
„Pohni si, ale drž se u mě. Ostatní budou mít brzo problémy.“ Zavolal tiše k Mayu.

A skutečně. Když doběhli do tábora, vládl tu už pěkný chaos a zmatek. Před nimi se rozprostíral tábor jako na dlani. Všichni byli vzhůru a bojovali. Proti nim se ze tmy stále a stále vynořovali maskovaní útočníci a vrhali se na ně. Tu a tam proletěl kolem někoho kunai. Někteří z protivníků měli k dispozici i jiné zbraně. Mayu viděla jasně před sebou Nejiho, který právě ukončoval svůj Kaiten. Kousek od něho vrhala po nepřátelích svým svitkem různé zbraně Tenten. Úplně vpravo viděla Naruta, který právě pomocí Kage Bunshin no Jutsu vytvořil několik svých klonů a všichni se vrhli společně kupředu. Mayu ještě stačila zaregistrovat z levé strany zuřivý štěkot Akamarua, ale na víc už neměla čas. Musela se zapojit do boje, protože přímo proti ní se objevil maskovaný ninja a vrhl po ní několik kunaiů. Ty stačila zneškodnit pomocí tyče a ještě mu s ní zasadit pár velmi nepříjemných ran. Zmizel, jako by se do země propadl. Copak to byl klon? Napadlo ji vzápětí. Víc ale přemýšlet nemohla, protože se objevovali další a další bojovníci. Nikdo už pořádně nevěděl, jak dlouho boj trval. Vypadalo to, že nikdy nebude konec. Podařilo se jim zneškodnit většinu soupeřů, ale také už jim docházeli sily. Přeci jen nemůžete bez odpočinku vydržet věčně. Nejspíš by to neskončilo nikdy, ale v příštím okamžiku se věci trochu zkomplikovali a pro jednoho z nich se tento boj stal přímým ohrožením jeho života. Už dávno pochopili, že útočníci nepoužívají obyčejné kunaie. Tyto jejich byli namočené v nějakém jedu. Poznali to podle toho, jak na zabodnuté kunaie reagovali stromy a rostliny kolem. Téměř okamžitě se zasažená místa začínala měnit a reagovat na přítomnost jedu. Většina stromů přeci jen byla značně větší a rozložitější, takže si s tím nejspíš poradí. Otázkou ovšem zůstává, jak by si s tím poradilo lidské tělo. Odpověď na tuto nevyřčenou otázku měli dostat vzápětí, i když o ni nikdo z nich nestál ani v nejmenším.

„Hinato, pozor! Za tebou.“ Zavolal na svoji týmovou partnerku vyděšeně Kiba.

Bohužel to nestihl dostatečně včas, aby se dívka vyhnula všem vrženým kunaiům na její záda. Protivníci ji překvapili zezadu a ona se k nim nestihla obrátit čelem. Zasáhli ji hned dva jedovaté kunaie a Hinata šla téměř okamžitě k zemi. Skoro sborově z několika úst zaznělo její jméno, ale směrem k ní se vrhli jen dva lidé. Naruto a Sakura, jak jinak. Sakura se k ní okamžitě sehnula, aby zjistila, jak na tom je. V zápětí promluvila k Narutovi.

„Skutečně ji otrávili. V této chvíli se jí jed šíří po těle a napadá jednotlivé orgány. Nevím, kolik toho dokážu v těchto podmínkách, ale udělám, co budu moci. Naruto teď potřebuji, abys nás chránil před útoky, ať se můžu v klidu soustředit na její léčení.“ Řekla mu jednoduše. „Taky budu potřebovat ještě pomoc od někoho tady.“ Promluvila spíš k sobě a hledala pohledem kolem. Nakonec se zastavila u Mayu a zavolala na ni: „Mayu, potřebuju tě teď tady. Ostatní si s tím už poradí.“

Přikývla jsem a vzápětí už jsem klečela z druhé strany a řídila jsem se jejími pokyny. Nevím, jak dlouho to mohlo trvat a ani jsem si nestačila všimnout, že boj už skončil. Najednou prostě všichni stáli kolem nás a sledovali naše nekončící snažení. Sakuře už dávno po čele stékaly silné proudy potu od toho, jak se usilovně soustředila na léčení. Jediné čeho se jí ale podařilo zatím dosáhnout bylo, že se Hinatin stav nehoršil. Ovšem také se nijak nelepšil. Z nějakého důvodu se jed pořád a pořad objevoval na různých místech jejího těla. Sotva zlikvidovala Sakura jednu lokalitu, už se jí pod rukama objevovala další. A takto pořád dokola. Sakura se nehodlala vzdát a pořád pokračovala, ale také na mne pohlédla s takovým zoufalstvím a beznadějí, že jsem pochopila naprosto jasně, že jí docházejí síly. A nejen to, také už použila veškeré své znalosti, které mohla.

Poznámky: 

Pridavam po mensi odmlce dalsi kapitolku. A omlouvam se za prodlevu, nejak nebyl cas a ani nalada na psani Eye-wink

4.875
Průměr: 4.9 (8 hlasů)

Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Yamata no Orochi
Vložil Yamata no Orochi, Po, 2008-10-20 15:38 | Ninja už: 5889 dní, Příspěvků: 3064 | Autor je: Prostý občan

Já už jsem se bála, že se nikdy nedozvím, co se dělo dál Laughing out loud Hlavně, že jsi zase tu psací chuť a čas našla a přidala další skvělou práci Eye-wink

FFkaři, prosím, čtěte Pravidla FF sekce!!! Evil

Kdo umí číst a psát, je gramotný. Kdo umí pouze psát, stává se spamerem!

Obrázek uživatele Lightning_Blade
Vložil Lightning_Blade, Út, 2008-10-21 11:43 | Ninja už: 5790 dní, Příspěvků: 492 | Autor je: Konohamarova chůva

Ne, mam v planu psat dal. Proste jen mensi zmena v harmonogramu Eye-wink Nekdy to holt nejde tak, jak si clovek naplanuje.

"Run! Try it and run away, if you think you can. Don't forget that you are my prey... Here and now!"