Sewa Akikaze (世話 秋風): Kapitola první - Čtyřčlenný tým

Náhled minulého dílu:
„Se zavřenýma očima toho moc neuvidíš.“
„Naopak, s těmi se toho dá vidět mnohem víc, Naruto...“ znovu se usmála a vstala. Tiše, jako stín prošla okolo něj, a ještě pohlédla dolů, kde stál Sasuke Uchiha a stejně jako oni dva nahoře, i on sledoval západ slunce. Usmála se, zamávala Narutovi – který to naprosto nechápal – a vykročila pryč. Zmizela mu z dohledu právě, když slunce zapadlo.
K tomuto: Děj se odehrává v době 3 dílu Naruta ;)

Třída byla hlučná, žáci byli roztěkaní a neustále se otáčeli na své spolužáky. Mistr Iruka stále ještě nepřicházel.
„Já budu sedět vedle Sasukeho!“
„Ne, já, Velký čelo!“
„Cos to řekla, Ino-prasečino?!“
Dvě hádající se dívky naprosto upoutaly velkou část třídy, jenže jako na povel obě ztichly. Sakura, růžovovlasá kunoichi, se zamilovaně zahleděla směrem, kde se na ni usmíval Naruto. Ten ovšem nevěděl, že její úsměv nepatří jemu.
„Ahoj, Sakuro-cha -“
„Uhni, baka!“ řekla Sakura prostě a 'odšťouchla' Naruta o kus dál, jen aby se mohla posadit vedle Sasukeho. Ino okamžitě začala protestovat, a k nim se přidaly téměř všechny ostatní holky ze třídy. Všechny až na jedinou. Ta stále seděla v horní řadě lavic a tmavě modrýma očima pozorovala okolí. Jen si povzdychla nad tou skupinkou poblouzněných holek dole.
„Ach bože.“
„Jo, je to otrava, jak se na něj všechny holky lepí,“ ozvalo se za ní. Ten hlas ji vylekal, a rychle se otočila za jeho majitelem.
„Nara...Shikamaru?“ ujistišťovala se. Přikývl.
„Překvapuje mě, že si mě pamatuješ.“
„Proč?“
„No...“ zkusmo na ni pohlédl, „moc spolu nemluvíme.“
„Jo, to je pravda,“ přiznala s úsměvem. „Takže...já jsem Sewa.“
„No, a já se asi nemusím představovat,“ pousmál se Shikamaru. Právě v té chvíli přišel mistr Iruka do třídy. Všichni urychleně zalezli do lavic. Sewa tedy okamžitě zaslechla, co se stalo se Sasukem a Narutem...protože slovo mezi by se rozhodně nehodilo.
Shikamaru si sedl na konec řady horních lavic, a vedle něj se posadila Ino Yamanaka. Poznávala pár dalších lidí ve třídě podle jmen, ale nikdy příliš nepatřila do kolektivů na to, aby znala úplně všechny. Byla takový samotář.
Nakonec se Sakura vítězně posadila vedle Sasukeho, a Naruto s napuchlými tvářemi od holčičích flákanců hned vedle. Mistr Iruka začal řečnit, a poté došlo na rozdělování týmů. První, druhý, třetí, čtvrtý, pátý a šestý tým se se svým troj a čtyřčlenným (počet studentů nevycházel jen do trojic, takže se v závěru mezi všemi trojčlennými týmy vyskytovaly dva čtyřčlenné) rozřazením usmířili celkem obstojně.
„Sedmý tým,“ ozval se mistr Iruka přes nastálý hluk, který okamžitě přerušilo napnuté ticho, „Uzumaki Naruto, Haruno Sakura...“
„Jóóó!“ vyjekl Naruto nadšeně.
Já...já jsem s...Narutem?! pomyslela si trpce Sakura.
„...Uchiha Sasuke...“
„Jóóó!!!“ zaječela v příští chvíli Sakura vítězoslavně na celou třídu; Ino po ní vrhala megavražedné pohled a kdyby její pohled zabíjel, Sakura už by byla dávno v rakvi nejmíň kilák pod hlínou.
Já jsem se Sasukem?! vzdychl v duchu Naruto.
„...a Akikaze Sewa.“
Naruto okamžitě zareagoval tím, že se k ní otočil, zvedl palec pravé ruky a se svým přaštěným úsměvem jí zamával. Sakura na ni hleděla výrazem Sasuke-je-můj-ty-odpadlíku, a Sasuke ji absolutně nebral na vědomí.
„Klid, klid,“ promlouval k nim Iruka sensei a dál se věnoval rozřazování týmů. Avšak, úplného klidu už nedosáhl, protože se polovina třídy (ženského pohlaví) bouřila, že nebude se Sasukem ve skupině.

Skončilo rozřazování, a skupiny se odebraly na oběd. Sewa a Sakura šly vedle sebe a jedna druhou si přeměřovaly pohledy – Sakura brala Sewu úplně jako sokyni, a Sewu to naštvalo do té míry, že brala Sakuru jako otravný hmyz.
Zastavila se. „Proč na mě tak zíráš?“
„Zírám? Já?“ Sakura dělala nechápavou. Sewa do ní zabodla neústupný pohled a dodala:
„Co ti sakra vadí?!“
„Er...no...“ Sakura se rozpačitě pohrávala s jedním pramínkem vlasů.
„Popravdě...my dvě a...v jedné skupině se...Sasukem...“
Sewa na Sakuru pohlédla jak na hříčku přírody.
„A to jen kvůli tomuhle? Nevadí, nebudu tě dál obtěžovat svou přítomností,“ odsekla chladně a vydala se opačným směrem. Sakura se za ní zaraženě ohlédla.
„Ale tak jsem to ne- “
Myslela, myslela, myslela!!! skandovala vnitřní Sakura.
„To je mi upřímně jedno.“
Sakura by se nejspíš i vydala opravit myšlenku své týmové partnerky, když si najednou vzpomněla na Sasukeho. A co, nevadí. Musí najít Saskeho.
„Sasuke-kun!“ zavolala. „Sasuke, kde jsi? Myslela jsem, že bychom si společně dali oběd, teď, když...“ její tichou řeč přerušil náhle se zjevený Naruto.
„Sakura-chan! Pojďme jíst společně, když jsme teď ve stejné skupině.“
„Proč bych měla jíst společně s tebou?!“
„Ale teď jsme ve stejné skupině a tak -“
„Jsi otravný,“ řekla Sakura vražedným tónem. Poté se otočila a bez rozloučení začala vyvolávat Sasukeho jméno. Naruto zůstal sám stát zklamaně na cestě.
„Asi nebudu jediná, kdo je zavrhován kvůli Sasukemu, že?“ ozvalo se náhle za ním. Když se otočil, v bojovné pozici, uviděl ale jen Sewu.
„Ty...ty jsi ta holka ze včerejška!“ obvinil ji okamžitě, když si povšiml červeného trika s jedním rukávem a tmavě modrých šortek. A podivných sňůrek.
„A mimo jiné také tvůj týmový partner,“ dodala. Naruto přehnaně pokýval hlavou.
„No já, být na tvém místě, vyřídila bych si to se Sasukeem,“ poradila mu po chvíli.
„A neříkala jsi snad, že jsi taky zavrhována kvůli Sasukemu?“
„Ale v úplně jiném smyslu než ty.“ Usmívala se. Naruto to nechápal, proč se právě teď usmívá.
„No, tak zatím,“ rozloučila se s ním, a zase zmizela za ohybem ulice. Ovšem, jen proto, aby mohla z povzdálí sledovat dění. Především byla moc zvědavá, co Naruto udělá.

Sewa Naruta sledovala tak dlouho, dokud nedošlo k jeho bitce mezi Sasukem, kterou sledovala ze střechy domu, na kterém v tu chvíli stál i tým deset, nikdo ale neměl o její přítomnosti ponětí.
Co se tam asi stalo? Přemítala v duchu. Potom se okno otevřelo a ven vyšel Sasuke, s vítězným úsměvem na rtech – dost neobvyklé, ale přeci to nemá zakázané. Sewa si povzdechla, a během pár chvil se octla u okna.
„Co ta tam dělá?“ ozvalo se ze střechy, kde stála Ino. Sewa se ušklíbla a vlezla dovnitř. Jenže, k jejímu překvapení viděla na zemi válejícího se Sasukeho.
„Cože? Ty?“
„Mhhmpff!“ zahuhlal Sasuke nesrozumitelně. Nedokázala se znovu neušklíbnout, ale sundala mu z úst roubík.
„Ten zatracenej pitomec!“ zahalasil ihned Sasuke.
„Co ti udělal?“ zajímala se s úsměvem Sewa. Sasuke poznal poněku posměvačný tón v jejím hlase, a uraženě se otočil pryč.
„Hele, jestli chceš, abych tě rozvázala, tak komunikuj.“
„Zvládnu se rozvázat sám.“
„Ach, opravdu?“
„Nepotřebuju ničí pomoc!“
„Tak to jsem zvědavá,“ podotkla Sewa, a o pár kroků ustoupila, aby Sasuke mohl pořádně soupeřit s lanem. Naštvaně na ni pohlédl, ale stejně začal všemožně škubat – jak si Sewa a zaručeně i Sasuke mohli všimnout – velice dobře utaženými pouty. Nechala ho s tím smýkat hezkých pár minut, než se nad ním slitovala a rozvázala ho. Bez poděkování vstal a ihned zamířil pronásledovat Naruta.
„Díky by neuškodilo.“
„Hm.“
Pobaveně se usmála. Byla zvědavá, jak asi zrovna Naruto dostal Sasukeho, ale od něj se toho moc nedozví. Takže bude lepší najít Naruta. Vydala se tedy tiše za Sasukem, a přitom sem tam uzobla ze svého oběda.
Sasuke měl pocit, že ho někdo sleduje, a párkrát i zaslechl šustění křoví nebo mizení lokny světlých vlasů za rohem, příliš se tím ale nezabýval. Kdoví, co to bylo za bláznivou holku tentokrát. Šel právě tam, kde se před chvílí potkala Sakura s Narutem, přeměněným do Sasukeho podoby.
„Sasuke-kun, ty jsi tak stydlivý chlapec! Jsi už na to citově připraven? Já jsem!“ říkala právě Sakura nadšeně. Sasuke ji okázale ignoroval. Sewa, protentokrát v koruně stromu na ty dva nechápavě zírala.
Co...?„Po-počkej, Sasuke-kun!“
Otočil se k ní. „Kde je Naruto?“
„Zase měníš téma? Zapomeň na Naruta! Pořád se s tebou jen hádá. Je to možná tím, že neměl úplně normální dětství.“
Sasuke už ztratil zájem, a právě v té chvíli Sewě podjela noha na větvi, na které čupěla. Takže sletěla do křoví pod ní, které nápadně zapraskalo. Sasuke se ihned začal rozhlížet okolo.
„Auvajs...“ zamručela naštvaně Sewa, ale raději hned ztichla a zaposlouchala se znovu do rozhovoru.
„Oh ano, víš o tom, že nemá žádné rodiče, ne?“ Sasuke ve chvíli, kdy větu dokončila, přestal hledat a konečně jí věnoval pozornost. Jen se nějak divně díval.
„Pořád dělá jen to, co se mu zachce. Moji rodiče by mě za to pěkně sjeli, kdybych dělala takové věci. Když jsi sám, redoče se na tebe nemůžou naštvat.“ Sakura mluvila a vůbec si nevšimla, že Sasukeho pohled nabírá na nebezpečnosti.
„Proto je tak nevychovaný -“
„Samotu...“ přerušil ji Sasuke, „...nemůžeš porovnávat s tím, když se na tebe rodiče naštvou.“
Sewa schovaná v keřích u cesty nenápadně sklopila hlavu.
Otočil se k Sakuře. „Jsi...otravná.“ S tím odešel pryč. Sewa už ho nesledovala. Zůstala sedět tam, a dojedla svůj oběd.