Ask Anyone! Halloweenský speciál

Ask Anyone!
aneb Zeptejte se koho chcete...
Halloweenský Speciál!

„Šéfko? Už ste ready?!“ nevydržel to Brepta a po hodině tichého čekání si trochu zakřičel.
Ale jó porád! Trpělivost Breptulko, trpělivost. Navlíknout se do tohohle kostýmu, to vyžaduje značné umění.
„Tak si s tím uměním pohnite, nebo na vás zavolám Sasoriho!“
Brepto, nebuď drasťáckej hned, vůbec to k tvé milé povaze nesedí...ikdyž jak se tak dívám na tvůj převlek, pár dětí bys mohl vystrašit.
„Přestaňte si ze mě utahovat!“ zlobil se Brepta, až mu smrťácká maska spadla z ksichtíku. „Vy taky nevypadáte, že byste mohla někoho vystra...ÁÁÁÁÁÁÁÁ MAMÍÍÍ!“ vykřiknul na celou redakci a schoval se pod svůj psací stůl, když se Lantia po hodině strojení vysoukala z koupelny. „Jde si pro mě smrt!“
Kůdla ten oblek je fakt věrohodnej. Bojí se mě i to zrcadlo.
„Š...š...š...šéééfko, p...pak, že j..já sem dr...drasťáckej! Dyť vy ste úplný psycho!“
Je Halloween, Brepto, no ne? Je na čase všecky pořádně vystrašit.
„Vás už se beztak všichni bojí.“
Tak teď budou moct ještě víc x) Navíc mám strašnou chuť na mléčnou čokoládu s oříškama! Brepto!
„HAI!“
Vyrážíme si koledovat o koledu!

..:::::ASK ANYONE!:::::....:::::ASK ANYONE!:::::..
..:::::HALLOWEENSKÝ SPECIÁL!:::::..

*dramatický akord alá Psycho*
Milý čtenáři, mwuhahahahááá, vítejte u dalšího vydání Ask Anyone. Proč všechno to drama, světelné efekty a extemporium? Je stále podzim (ikdyž listová kalamita již pominula) a nastává čas mysterií, fantazie, čas dušiček, nastává Halloween.
Mylné představy o Halloweenu máte, pokud si myslíte, že je to svátek, který patří na západ k amíkům a jiným anglicky mluvícím zemím. Halloween nejen že vychází z původně keltského svátku Samhain a amíci jsou tedy daleko k přivlastnění Halloweenu, ale pronikl již i do našich končin, končin Konohy.
Je to tedy perfektní doba pro nějaké to novinaření (a získávání sladkostí zadarmo, že, šéfko? pozn. Brepty). Patřičně jsme se s Breptou ohákli a vyrazili do ulic.

Byli jsme dost nenápadná dvojka díky našemu temno temně černému oblečení. To se nedalo říct o trojce, co se k nám blížila.
Vlasy alá Einstein, oblečení z roku 2 a křišťálové gule v ruce, nebylo pochyb. Trojka Sakura-Ino-Hinata to příliš přeháněli se sledováním Čarodějek a jasné bylo i to, že z pracovních činností měli v Akademii vždy minimálně za tři. Kostým č.1 odhalen, Brepto piš to.
Ze stínu našeho úkrytu jsme promluvili.
A copak vy jste zač?
Sakura, která se očividně jako jediná nebála promluvit, řekla: „Jsme...mocné Čarodějky! A vládneme neporazitelnou silou tří!“
Jó, to mělo grády.
„Nepamatuji se, že by Phoebe nebo Pru měla takovej růžovej rozdrb.“
„A kdo ste vy, že máte takový chytrý řeči!“ zamračila se Ino.
„Není to jasné?“ zeptal se Brepta doslova hororově. Na to jsme opustili náš temný kout ulice a odhalili se zvědavým čarodějkám.
„ÁÁÁÁÁ!!!“ bylo všechno co z nich ještě vypadlo, než se dali na zběsilý úprk.
„A já myslel, že čarodějnice většinou odlítnou na koštěti.“
„A já myslel, že Smrť a Krysí Smrť měli ještě bílého koně,“ promluvila černočerveně oděná postava za námi.
Huh? No jó no, žádnej nebyl zrovna k dispozici.
„Páni, tak tohle je vodvážnej kostým, nemám pravdu, šéfko?“
To teda fakt, i když je Halloween, procházet se tu jako Itachi není zrovna nejlepší nápad. Při nejhorším tu může někde být převlečenej Sasuke a to pak bude tóčo.
„Můj malej blbej brácha mě vůbec nezajímá,“ pokrčil ´Itachi´ rameny.
„Jó, fakt působivá imitace...ale ten tón hlasu...vy jste přece...IRUKA-SENSEI?!“
No nekecej, Iruka v kostýmu Itachiho, no tak to děti z Akademie dostane.
„Ach jo, vy zkazíte všechnu zábavu,“ povzdechl si Iruka. „Sice jsem se tu chtěl jen tak projít, ale když už jsem vás potkal, můžeme jít na nějakou tu...koledu.“
„Má pravdu, šéfko. Dvě smrtky a Itachi, za to možná padne i pár kreditek, nejenom sladkosti.“
Brepto, nebuď moc chtivej, ináč to s tebou jednou špatně skončí. Tak pojdtě Iruko, jdem na čokoládu.

První dům, na který jsme narazili, bylo sídlo klanu Nara. Je to votrava, ale lepší už to nebude. Navíc vidět Shikamarův vyděšený obličej, to bude k nezaplacení.
Brepto, zazvoň!
CINK CINK
„No jo furt, votravní lidi,“ ozvalo se za dveřmi, které se na to otevřely. „Trick or Treat, je mi to jasný, tady máte nějaký sladkosti a kliďte se mi z očí,“ zamumlal Shika, hodil po nás pár bonbonů a zabouchnul dveřmi.
„Tch, to je typické,“ mávnul rukou Iruka.
Prostě Shikamaru. Ale tyhle bonbony já ráda.
„Šéfko!!! Nechte mi taky jeden!“
„Hn.“

„Mohla ste mi jeden nechat! Začínám mít docela hlad. Přeskočil sem dneska večeři!“
Přestaň už brečet Brepto, příště dostaneš čokoládu ty.
„Tady Iruka vám to připomene, až to do sebe zase budete ládovat!“
„Hn.“
Jestli tohle není, kdo si myslím, že to je, pak ať mi Itachi ukáže to jeho nový Tsukoyumi!
„Není problém,“ promluvil Iruka hororově až hrůza.
„To je...Kakashi-senpai!“
Přesně tak, Brepto...je načase, aby poznal smrt...respektive Smrt.
„Oi, Kakashi.“
„Á nani, nani! Jak si mě poznal!“ zhrozil se Kakashi při pohledu na Breptu alias Krysího smrťě.
„Nic proti tvému převleku, ale na Čtvrtého Hokageho nemáš potřebnou barvu vlasů ani potřebné schopnosti. Navíc tě moc dobře znám.“
Kakashi se zamračil a přeměřil si Breptu pohledem. „Hm, a ty seš kdo? Král bláznivejch potkanů?“
„BAKA! Já...jsem...tvoje svědomí! Už jsme spolu dlouuuho nemluvili!“
„Huh?“
A vzhledem k tomu, že s ním budeš mluvit naposledy, tak si to pořádně užij!
„Kamiiii co ste zač!“ Ano, Kakashi má strach, Brepto, foť to.
To snad vidíš sám ne. Tady soudruh je tvoje svědomí, kterému se máš vyzpovídat ze svých hříchů, zatímco, já, Smrť osobně, tě dovedu do světa mrtvých.
„Kdyby jen Pratchett věděl, jak přetváříš jeho mistrovské dílo, asi by mi dovolil tě zabít,“ protočil černé oči Iruka a zakroutil hlavou.
No, Kakashi, tak co ty na...huh?!
„Gomen, gomen, gomen...,“ opakoval stále Kakashi, zatímco klečel a klaněl se až k zemi před trojicí koledníků.
„Budiž ti tedy odpuštěno. Můžeš žít,“ řekl naprosto vážně Brepta, ale v duchu se plácal smíchy.
Ale musíš nám dát svoji koledu.
„No, to byste nebyla vy, šéfko, kdybyste z káždýho něco nedostala!“
„Pěkná vlastnost, to se mi líbí,“ uznal Iruka se zvláštním tónem hlasu.
Kakashi po nás mrsknul svůj pytel plný sladkostí a dal se na útěk.
„Hn. Toť vše k slavnému Hatake Sharingan Kakashi,“ odfrknul si Iruka a šel co nejrychleji ukořistit něco z ukořistěných sladkostí.

Ťuk Ťuk.
„Duvále!“
Oi, Tsunade-sama. Máme spolu nedořešené účty.
„Neuvím vo čem mluvíš, Lantio, měsíční pvlat ti na účet dvošel!“
Jak ste mě poznala!
„Pche,“ mávla rukou Hokage. „To bude tím saké...ahoj Brepto...Itachi? Hm...je to tím saké. Tvak co...nezajdveme do AMOCu? Muvají tam dneska Halloween party!“
Um...my raději...půjdeme dál. Brepto, Iruko, jdeme!
Brepta zrekvíroval košík plný dobrot, co měla Tsunade schovaný vedle psacího stolu a my se co nejrychleji vypařili.

A naše noční procházka se vůbec nezlepšovala...
„ÓÓÓÓ GAI-SENSEI! Podívejte se na ty důmyslné převleky!“ vykřikl Lee, převlečený za Supermana a objal svého učitele, který byl originálně převlečený za Batmana.
Hn. A kde vy dva máte Spidermana, abyste tu ´Manovskou´ trojku zakončily?
„Přece tady,“ promluvil temný, tichý hlas a za námi se skutečně objevil Spiderman. Pěkný převlek, ale Nejiho ještě poznám. „Lee, sensei, jdeme.“

Pak jsme ale narazily na velice zajímavou trojku...
„Asi ti sním tvoje čokoládové koláčky, co ty na to Kankurou? Nic nenamítáš? Skvělé,“ ušklíbl se současný Kazekage a vytrhnul bratrovi košík se sladkostmi z rukou. „Temari...koukám, že tam máš nějaké medové taštičky a taky lékorky...mňam,“ řekl hladově a chňapnul po sestřiných sladkostech.
Copak copak, upapaný Kazekage?
„Huh,“ otočil se k nám Gaara a bylo vidět, že se bojí. A já se mu ostatně nedivím. „Áááááh...jó vypadáte strašidelně to se musí nechat!“ rozesmál se najednou skoro až hystericky. „Božééé dvě smrtky, kdo vám na tohle může skočit, ha ha hááá!“
Hmmm. Pověz, Kazekage-sama...kdo skočil tobě na to, že seš víla zuběnka?!
„To byste se divili. Co...co je Kankurou!“ Kankurou mu podal list papíru. „Cože?! To ste vy?! Ti dva týpci od novin?!“
Pro změnu jsme se báli my...
„No vy škeble jedny ještě jsem vám nestačil poděkovat!“
„NVANI?!“ vykulili oči jeho sourozenci.
Poděkovat...ehm...za co?
„Nevím jak ste to udělali, ale od vaší návštěvy tady tihle dva nepromluvili ani hlásku! Takový svatý ticho...úžasné! A už ani neodmlouvají! Arigatou gozaimasu! Na, tady máte nějaké kokosky, ty já rád nemám.“ Hodil nám do tašky par desítek kokosek a s „Tě škebla žurnalisti, někdy se stavte na vodovodku!“ odešel, následován svými dvěma zdrcenými společníky.
Supér...ty růžové kokosky sou moje Brepto
„NANI?!“

O pár hodin později po dlouhém a namáhavém střádání sladkostí...

Tož to je váš díl Iruko, a hlavně to do sebe nenaplácejte všechno naráz, jinak vám bude blbě.
„Hn.“
Přiznávám, že ste Itachimu z oka vypadl, měl jste jít na herce, když jste byl mladý.
„Měl jsem na starost...jiné věci. No nic, zatím se mějte vy dva. Brzo se uvidíme,“ usmál se dost...nepříjemně pro danou situaci a ve víru listí (jakoby jich tu už tak nebylo dost!) zmizel.
Tak, Brepto, jdeme si to sníst do AMOCu, tam teprv začíná ta pravá Halloweenská párty!

V AMOCu, druhý den ráno...

„Hele, šéfko, dloubalové už dodělali ten průzkum o tom, kdo letos dostal nejvíc sladkostí!“
Ts, oni tu hloupost ještě praktikujou? Tak se deme mrknout ne?
„První místo, Chouji..tak to sem fakt nečekal,“ řekl sarkasticky.
Jé hele, tady píšou, druhé místo dva neznámí týpci s maskou smrti a Itachi.
„Kdo by to asi tak mohl být,“ ozval se zamyšlený hlas Iruky.
Iruka-sensei, vás bych tu nečekala.
„Přišel jsem se podívat, kolik cukříků moji studenti nasbírali, abych byl připraven na zítřejší vyučování...sama nejlépe víte, co dokáže s dětmi udělat cukr...,“ povzdechl si Iruka. „Takže vy máte druhý místo jo?“
Hehe, stejně jako vy, Iruko-sensei, někdy se vážně nezdáte.
„Um...hehe, to je sice pravda, ale já přece nic nevyhrál.“
Huh?
„Nebyl jsem včera vůbec koledovat. Tsunade mi dala misi, pak ještě vyučování, sotva sem nakonec došel domů a do postele. Škoda, nějakou tu kokosku nebo čokoládku bych si taky dal. No nic, třeba příští rok. Tak se mějte, Lanti a dávejte pozor na Konohamaruovu trojku Sayonara.“
...
Když...Iruka...nebyl včera...koledovat...pak...

V dáli rudý měsíc blednul v záři vycházejícího slunce, listí na chodnících se vzedmulo náhlým výkyvem větru a dvě svíčky dvou hrozivě se tvářících dýní uhasly...
„Hn. Mwuhahahahá haháá.“

(vložte strašidelnou znělku na konec...psycho, mlčení jehňátek, britney spears,...)

..:::::ASK ANYONE!:::::....:::::ASK ANYONE!:::::..
..:::::HALLOWEENSKÝ SPECIÁL!:::::..

Příště: Ask Anyone 06 - Obyvatelé Konohy se ptají...