Když přestane pršet 13

Ospalá, zpocená, smutná a ubrečená ležela v nemocniční posteli. Nechtěla nikoho slyšet, vidět, ba dokonce i cítit. Provinile zírala z okna a pozorovala ptáky, jak si bezstarostně štěbetají a prozpěvují. Její černé svědomí jí nedovolilo myslet na nic jiného, než na zapomenutou návštěvu její kamarádky. A vlastně né kamarádky, nejlepší kamarádky, protože už od malinka byly nerozlučné. Pořád spolu někde pobíhaly, pištěly, lezly po stromech a dělaly různé skopičiny. Měly dokonce stejný sen, až do té doby, než je jejich rodiny roztrhly na míle daleko. V jednu sekundu se vše rozplynulo. Utekl naprosto každý zážitek, který spoluprožily. Dny, hodiny, minuty, sekundy.
„Copak se všechno rozpustilo jako vločka nad ohněm ?“ zeptala se sama sebe a zaryla prsty do deky, kterou byla přikrytá „copak už nejsme my dvě jako jeden ?“ Chvíli se dívala do země, ale potom napřímila hlavu a sledovala, jak si vítr pohrává s drobnými lístečky stromů.
„Nejsme“ špitla si pro sebe, zavřela oči a usnula.
------------------------------
Jak se dny krátí a rtuť teploměru klesá, přibývá kolem teplých tónů. Stromy si z palety barev vybraly pro svoje koruny ohnivou variaci barev a lehký vítr se pomalu začal probouzet z dlouhého letního odpočinku. Od první mise týmu „Asuma“ už uběhlo několik měsíců. Zlomenina jediné týmové kunoichi už dávno nebyla zlomenina, místo ní měla v noze krásně srostlou kost. Právě měli trénink, když ze stromu seskočil poslíček. Měli se okamžitě dostavit k hokage. Tam je čekala nemilé překvapení, ale přítomnost týmu Kakashi a tím pádem i uřvaného Naruta bylo minimum z toho, co měli přijít. Sarutobi si odkašlal a po chvilce začal mluvit:
„Máme naléhavou situaci“
„Naléhavou ? To je přesně pro mě, dattebayo !“ vyvřískl Naruto.
„Ztichni“ schladil ho Kakashi.
„Jedna velmi důležitá mise typu A, potřebuje splnit do čtyřiadvaceti hodin, ale nemáme žádný volný ANBU tým, buď jsou na misích, nebo odpočívají“ pokračoval Hokage.
„Tím chcete říct, že půjdeme s týmem Asumy – senseie ?“ zeptala se překvapeně Sakura.
„Výjmečně, ale ano“
„Mmmmm…Proč s námi musí jít oni ?! My to zvládneme – ttebayo !“ vztekal se hyper aktivní blonďák.
„Jsi otravnej“ utrousil Shikamaru.
„Cože ? Žádnej lenoch mi tu nebude řikat, že jsem otravnej – ttebayo !“ urazil se Naruto.
„Má pravdu, buď zticha“ prohlásil Sasuke.
„Zavřete klapačky všichni tři“ zavrčel Asuma a srovnal je pár pohlavky do latě. Kakashi se významně podíval, na svého kolegu a jeho pohled zůstal na Hokage.
„Kdy máme vyrazit ?“ zeptal se.
„Nejlépe hned“ odpověděl a předával jim štos s papíry. Naruto se pro ně nenápadně natahoval, ale jeho sensei je vzal dřív a založil si je pod vestu.
„Tak tedy, jdeme“