Papírová jehla X.-Pein žárlí

Kapitola X.-Pein žárlí

Slunce pomalu zapadalo a členům Akatsuki hřálo na záda.
Mezi Konan a Genmu se přikradl Hidan
,,Myslíš, že už někoho tady pro toho tvého cukrouše poslali?" Usmál se zákeřně Hidan a neodpustil si pohled na Genmu, který raději uhnul pohledem.
,,Víš Hidane, myslím, že Ti to může být jedno! Copak se netěšíš až budeš se moct zase předvést?" Odsekla mu Konan a pomoci jutsu ho zbrzdila.
,,V tom máš pravdu…těšim!" houkl ze zadu na Konan, ale víc už se nepřiblížil.

,,Jak daleko to má být?"
,,Ještě asi den." Odpověděl Kakashi Sakuře, která jen přikývla.
,,Půjdeme ještě asi 10 minut a pak se někde utáboříme." Otočil se na ostatní, kteří souhlasně kývli.

Všichni členové se zastavili na mýtině, kam se také snesl Deidara a ze země se vynořil Zetsu.
,,Tady se utáboříme. Nebudeme zbytečně spěchat, budeme potřebovat energii." Rozhodl Pein a sednul si na kámen, vedle kterého stál.
Každý si postavil stan a rozdělávali oheň.
,,S tím ohněm bych to moc neriskoval." Ozval se tiše Genma.
,,Jo? A proč myslíš pane chytrý?" Znechuceně se zeptal Pein.
,,No, pokud si pro mě opravdu jdou, což myslím, že ano a jsou na cestě a můžou být už i blízko, tak si nemyslím, že by bylo moudré tady rozdělávat oheň, aby nás zaměřili a pak zaútočili a my byli nepřipraveni." Nadzvedl obočí pohledem mířeným na Peina.
,,Peine?! On má pravdu." Souhlasil s Genmou Sasori.
,,Bohužel má." Vstal a odešel do lesa s důvodem: ,,Musím na záchod."
,,Nic si z toho nedělej, on už je takový" Omlouvala Konan Peinovo chování, když si šli sednout na vrchol kopce, pod kterým měli tábor.
Rostl tam jeden strom krásně rozrostlý a listnatý. Odtud bylo vidět na poslední zbytky západu slunce.
,,Krásný pohled" pohleděla Genmovi do očí Konan a věnovala mu letmý polibek.
,,Zdá se, že Vám nijak nevadí naše přítomnost!" ozval se Peinův hlas z póza stromu.
,,Ty nás sleduješ?" lekla se Konan a odsunula se od Genmi.
,,Nesleduju! Já tady seděl dřív než jste přišli." odsekl a sledoval zbytky západu slunce.
,,Co ti na mě vadí?" pohledla udiveně Konan na Genmu, když slyšela jeho otázku.
,,Co mi vadí?" vstal Pein od stromu a přišel blíž. ,,To, že se mezi nás takhle vetřeš a v Akatsuki to je jako v restauraci! Každý si přijde jak se mu zachce." Rozčiloval se pomalu Pein.
,,Pokud jsis toho nevšiml, tak jsem ho přivedla Já!" Postavila se mezi ně Konan.
,,Nepleť se do toho Konan!" odstrčil jí, aby nepřekážela v souboji, který měl nastat.
,,To se do toho plíst budu! Nech ho být!" Zužili se Konan zorničky a zbrzdila Peina pomocí jutsu.
,,Používáš na mě jutsu?!" Koukl na ní udiveně.
,,Je mi to líto, ale nedovolím, aby jsi mu ublížil! Tak jsem se rozhodla a budu jsi za tím stát!" Pomalu ho pouštěla ze svého jutsu.
,,Tvé rozhodnutí?! Fajn! Má být tedy po Tvém!" Vytrhnul se z posledních kusů papíru a odkráčel zpátky do tábora.
,,Děkuju. Ale pokud mě budeš stále bránit, tak se mi akorát vysměje." Pokáral mírně Konan, která se za to na něho svatě usmála.
,,Rozdupal by tě na kusy. A když už by v tom byl, tak by se sakra snažil. Musím Tě přeci bránit, když si mě zachránil život." vzala Genmu za ruku a posadili se vedle stromu.
Seděli tam, dokud slunce nezapadlo a pak se vrátili dolů do tábora a lehli si do stanu.