Ten, který se zastavil v čase 3.

Ve světle plamenů se míhaly dvě postavy. Jejich stíny tančily po stěně druhé hořící budovy a poskytovaly tak náhodnému okolojdoucímu nanejvýš zajímavé divadlo.
„Saku, v pořádku?“ ozvalo se z vedlejší ulice.
„Jo. Ale tady tenhle parchant už brzo v pořádku nebude.“ zavrčel tázaný a prudkým pohybem zabořil svému protivníkovi katanu do hrudi.
„Neji?“ uslyšeli hlas Sakury.
„Hakke Hyaku Nijuuha Shou!“ ozval se druhý výkřik, který byl následován bolestným zasténáním.
„Pojďte sem, snažte se držet se pohromadě.“ vyzval je Saku, který si čistil katanu od krve.
„Všichni v pořádku?“ zeptala se Sakura.
„Pozor!“ křikl Saku který si jako jediný všiml stínu, který na ně seskočil ze střechy jednoho z domů.
„Tak, a můžu ji čistit znova.“ řekl znechuceně Saku, když stín dopadl na zem – ve dvou kusech.
„SABAKU KYUU!“ uslyšeli najednou známý hlas.
„Gaara?“ podivila se Sakura.
„Ale, ale, náš velký Kazekage se osobně přišel zúčastnit bitvy.“ usmál se Naruto a ukázal na Gaaru který se díky Sabaku Fuyuu vznášel vysoko nad vesnicí a i na takovou vzdálenost byla na jeho tváři vidět zvrácená radost, že si může zase připomenout, jaké to je žít.
Gaara si jich všiml a snesl se dolů k nim.
„Zdravím vás.“ kývl na ně. Na jeho tunice byly velké krvavé fleky.
„Věděl jsem, že se zase potkáme.“ usmál se Naruto.
„Chcete se podívat, jak to vypadá seshora?“ zeptal se jich Gaara.

Na Zvučnou byl hrozný pohled. Více než polovina domů stála v plamenech a na ulicích probíhaly boje. Neji. se rozhlédl a všiml si, že u jedné z bran se skupina ninjů z Listové dostala do zoufalé situace, nepřátelé je obklíčíli.
„Rychle, hoď nás tam.“ vyzval Gaaru.
„Proč? Sabaku Kyuu.“
Ninjové z Listové s úžasem sledovali, jak se u nohou nepřátel hromadí písek a stoupá čím dál výš.
„Sabaku SouSou.“
„No, to je další možnost.“ řekl Naruto znechuceně, když sledoval krvavý déšť.
Saku poprvé od vzlétnutí promluvil.
„Můžeš nás dostat támhle?“ zeptal se a ukázal na velkou budovu, která mohla sloužit jen jedinému účelu – sídlo zdejšího Kage, Orochimara. Gaara mlčky přikývl.

„Tak nakonec jsi skutečně přišel.“ řekl Orochimaru s úsměvem.
„Čekal jsem na to více než sto padesát let. Myslíš, že bych si tuhle příležitost nechal ujít, bratře?“
„Katon: Housenka no Jutsu!“
„Tohle je naprosto zbytečné, a ty to víš. Mimochodem, tohle tě naučil Sasuke?“ zeptal se Saku jízlivě když se vyhnul ohnivé kouli, která narazila do stěny a zanechala v ní velkou díru.
„Ne! Nechte mě, tohle dokážu sám. Tohle je můj boj!“ křikl na Naruta a Nejiho, kteří už se chystali že se zapojí do bitvy. Vzápětí se vyřítil na Orochimara a prudce sekl katanou, Orochimaru se jeho útoku jen tak tak vyhnul a ihned se ho pokusil zasáhnout svým mečem, ale Saku už tou dobou byl za ním a rozmachoval se. Chvíli to vypadalo, že Orochimara zasáhl, ovšem když místo něj na zem spadl kus dřeva a ozval se smích, Saku se otočil a s širokým rozmachem vyrazil Orochimarovi zbraň z ruky.
„Vem si ho a hlídej ho!“ křikl Saku na Naruta a sérií krátkých, rychlých úderů znovu zaútočil na Orochimara. Ten s kletbami na rtech uhýbal a plival po Sakuovi malé ohnivé koule, ovšem zbytečně. Saku ho zatlačil až ke stěně a přiložil mu katanu ke krku.
„Myslel jsem si, že se nedáš tak snadno.“ řekl Saku lítostivě. Ani si nevšiml, že Orochimaru vytvořil pečeť, Narutovi se meč vyškubl z ruky a mířil přímo na Sakuova záda.
„Bez ninjutsu nemáš šanci mě porazit.“ zasyčel Orochimaru, snažíc se upoutat co největší díl Sakuovy pozornosti.
„Ne? Já jsem myslel, že se to právě stalo.“ odvětil Saku.
„I kdybys mě teď probodl, dokážu se vyléčit, nepodceňuj mě.“
„Jak to myslíš? Bez hlavy už se nevyléčíš.“ Saku se zatvářil zmateně, nepochopil smysl té věty.
„Takhle. ZEMŘI!“ řekl Orochimaru a prudce trhl rukou. Meč, který se vznášel před Narutem se zahvízdáním proletěl vzduchem a přišpendlil Sakua i s Orochimarem ke stěně.
„Takže tohle je konec.“ zašeptal Saku.
„Fuuin Jutsu: Shikifuujin!“
„Jak můžeš...vždyť jsem ti vzal chakru!“ zařval Orochimaru zděšeně.
„Jak řekl Třetí, pouze ti, kteří s touhle technikou uzavřou smlouvu, ji mohou vidět. Neřekl ale, že k jejímu vyvolání nepotřebují chakru. Mimochodem, tím, že ses tak krásně připevnil ke stěně, sis zaručil, že mi neutečeš.
„Ty...“ zašeptal Orochimaru zesláble.
„Dvě duše, spojené nenávistí, budou uvězněny v nekonečném souboji.“ citoval Saku a i přes bolest se usmíval.
„Tímhle tvůj život končí. A – konečně – i ten můj.“ řekl Saku.
„FUUIN!“
Naruto, Sakura a Neji pozorovali podivuhodné divadlo, odehrávající se jím před očima. Orochimaru se pomalu měnil na kus kamene.
„Prosím, nechte mé tělo pohřbít v Listové. Vyrůstal jsem tam, ale pak jsem díky tomu, co se ze mě stalo, musel odejít. Chtěl bych tam zůstat už navěky.“ Saku si ze zad vytrhl meč, udělal tři kroky směrem k Narutovi a sesul se na zem.
„To co nedokázal Třetí, dokončil Orochimarův vlastní bratr.“ řekl Neji zamyšleně a jemně zvedl Sakuovo tělo ze země. „Pojďte, než se to tu zřítí.“ vyzval je a všichni rychle vyběhli z Orochimarovy rezidence, která už z poloviny hořela.
„Pojďte, letíme pryč.“ vyzval je Gaara, který na ně zjevně čekal.
Naruto se po chvíli letu ohlédl a zděsil se.
Zvučná už neexistovala.

„Saku Akame. Ten, který nás zbavil té největší hrozby. Orochimarův vlastní bratr.“ řekla Tsunade.
Jeho pohřeb byl ta nejvelkolepější událost, kterou kdy Naruto zažil. V ulicích Listové se slavilo, on však na oslavy neměl náladu. Saku mu nevysvětlitelným způsobem přirostl k srdci. Pomalu a zamyšleně šel cestou, kterou často chodíval Kakashi, a stejně jako on se Naruto zastavil u černého kamene, na kterém byla vytesána jména ninjů, kteří padli za Listovou. Kameni, na kterém, jak kdysi neuváženě prohlásil, chtěl aby bylo i jeho jméno.
„Znal jsem tě jen jeden den.“ řekl si sám pro sebe.
„A přesto ti chybí.“ ozvalo se za ním.
Naruto se ohlédl, a spatřil svého senseie.
„Nebude ti vadit má společnost?“ zeptal se ho Kakashi.
„Ne.“
„V boji o Zvučnou padlo čtyřicet dva ninjů z Listové a třicet z Písečné. Nevím, jak je to možné, ale z Mlžné nebyl zabit nikdo.“ řekl Kakashi tiše.
„Asi byli zkušenější.“ odpověděl Naruto. On sám znal hodně ninjů, kteří patřili mezi oběti toho boje. Saku mu však chyběl nejvíce.
„To místo mu patří.“ zamyslel se Kakashi, když spatřil, že Sakuovo jméno je na kameni vytesáno na prvním místě.
„Proč musel zemřít? Proč se nemohl do Listové po těch sto padesáti letech vrátit jako hrdina?“ zeptal se Naruto zoufale.
„Myslím, že to tak chtěl. Měl příliš dlouhý život. Já bych na jeho místě udělal to samé.“ přiznal Kakashi.
„A nakonec, do Listové se jako hrdina vrátil.“