Ten, který se zastavil v čase 1.

Byl teplý jarní den. Slunce svítilo, jeho paprsky pronikly oknem, narazily na krystal a zlomily se. Krystal stál na stole v pracovně Páté.
Tsunade se podívala na stěnu a chvíli pozorovala hru barev, než přišel mrak a zastínil slunce. Barvy na stěně zbledly, zeslábly a zmizely, ale když vítr odnesl mrak dále, opět se na stěně rozsvítily v celé své kráse. Tsunade přešla k oknu a chvíli sledovala ruch na ulici.
„Už tu měli být.“ Řekla si polohlasem přesně ve chvíli, kdy se dveře s rámusem rozletěly a dovnitř vběhl udýchaný Naruto a za ním Sakura.
„Bábi, promiň, že jdu pozdě, ale u Ichiraku měli frontu.“ Řekl Naruto a hodil sebou na židli.
Sakura se na Tsunade podívala pohledem, který hovořil za vše. Bylo jí jasné, že se jako vždy Naruta snažila odtáhnout, ale jako vždy žalostně selhala. Tsunade beze slova přišla ke svému stolu, slušně, ale rozhodně vyhodila Naruta ze své židle, vytáhla ze stolu svitek s černým pruhem a podala ho Narutovi.
„Konečně esko!“ řekl Naruto nadšeně a převzal svitek. Chvíli četl zadání a přitom přemýšlel nahlas.
„Proč vždycky dostáváme svitky? Proč nám to nemůžou jenom říct?“ řekl a tázavě se podíval na Tsunade.
„Protože hodně ninjů v průběhu mise přišlo o paměť, ať už náhodou, nebo s něčí pomocí.“ Vysvětlila Tsunade. Naruto přikývl a podal zadání mise Sakuře. „A máme je jenom pozorovat, nebo se můžeme i trochu pobavit, kdyby nás někdo rušil?“ ušklíbl se Naruto. „Máte povolení zbavit se každého, kdo by bránil dokončení mise. Tahle totiž není jen v rámci Listové, dosahuje mezinárodního významu. Spolupracujeme s Písečnou a Mlžnou.“ Řekla Tsunade.
„Takže, pokud to chápu správně, my máme jenom zjistit jejich bojeschopnost.“ řekla Sakura váhavě.
„A pak...“ vydechl Naruto.
„Pak uděláme se Zvučnou krátký proces.Orochimaru začíná být příliš velká hrozba.“ řekla Tsunade a v očích jí zajiskřilo.
„Tady se ale píše, že ta mise je pro tři lidi.“ podotkla Sakura.
„Taky že ano. Jde s vámi ještě někdo.“ odpověděla Tsunade.
„Kdo to je?“ zeptali se Naruto i Sakura jedním hlasem.
„Hyuuga Neji.“

Neji vešel do pracovny a nenuceně se postavil mezi Naruta a Sakuru.
„Podáš mi, prosím, zadání?“ požádal Sakuru a rychle si přečetl, co mají za úkol.
„Už chápu, proč vybrali mě.“ usmál se.
„Asi to byl tvůj osud.“ neodpustil si Naruto.
„Zřejmě ano.“ souhlasil Neji, který buď Narutovu ironii nevnímal, nebo ji ignoroval.
„Kdy máme vyrazit?“ zeptala se Sakura.
„Pokud možno, hned.“ odpověděla Tsunade.
Naruto, Sakura i Neji přikývli a odešli.

Za necelou hodinu byli všichni tři připraveni k odchodu.
„Můžeme?“ zeptal se Neji.
Naruto a Sakura mlčky přikývli.

Po dvou dnech cesty se dostali na polovinu cesty ke Zvučné.Byl už večer, tak se rozhodli rozbít tábor. Neji jako každý den kontroloval okolí Byakuganem. „Něco tam je, ale není to člověk. Nemá chakru.“ řekl. „A blíží se k nám.“ Chvíli čekali, pak před ně seskočil člověk. Jediná část jeho oděvu, která nebyla černá, byl leštěný kovový plát na jeho čelence, stejný jako měli Naruto, Sakura i Neji, ovšem na té jeho nebyl znak, byla prázdná.
Naruto se tázavě podíval na Nejiho, který se tvářil zmateně.
„On nemá chakru...“
„Kdo jsi, a z které vesnice pocházíš?“ zeptal se neznámého Neji.
„Saku. Saku Akame.“
„Neodpověděl jsi mi na druhou otázku.“ řekl Neji nepříliš zdvořile.
„Jak vidíš, ze žádné. Už dlouhou dobu žiju ve vyhnanství.“ odpověděl Saku.
„Musím tě požádat, abys odešel. Probíhá tady mise mezinárodního výz...“ začal Naruto.
„TICHO!“ okřikli ho Neji i Sakura současně.
„Mohl bych u vás zůstat? I když jsme ještě daleko, potuluje se tu dost zvědů ze Zvučné. Něco tuší. Mohl bych vám být nápomocen.“ řekl Saku a trpělivě čekal, než se ti tři poradí.
„Dobře, můžeš tu zůstat.“ řekl Naruto a gestem mu naznačil, aby si sedl k ohni.
„Můžete mi o vaší misi něco říct, nebo je to ve vyšším stupni utajení?“ usmál se Saku.
„Budu předpokládat, že nejsi ze Zvučné-“ začal Naruto poté, co se beze slov dohodl s ostatními.
„Ne, to skutečně nejsem.“ přerušil ho Saku a odplivnutím dal jasně najevo svůj názor na Orochimarovu vesnici.
„-a tudíž jim to nepoběžíš říct. Našim úkolem je dostat se ke Zvučné co nejblíže a trochu se tam porozhlédnout.“
„A zjistit, jestli je ninjové vašich tří vesnic dokážou porazit.“ doplnil Saku.
„Jak to můžeš vědět?“ zeptala se Sakura šokovaně.
„Nevím, jen si to domýšlím.“ řekl Saku klidně.
Naruto se mu pátravě podíval do tváře a strnul. Ty oči... přísahal by, že už je někde viděl.
„Orochimaru.“ vydechl.
Saku si jeho pohledu všiml.
„Doufal jsem, že si toho všimnete později.“ řekl ztrápeně.