Stínový ninja 11

Takže, ti co si myslí, že by desátou otázku nezvládli, mohou teď odstoupit. Samozřejmě s nimi budou muset i zbylí členové týmu." rozhlédl se Sakaki po třídě.
Okamžitě se začaly zvedat ruce. Z původní poloviny která přečkala první třičtvrtěhodinu testu, jich už byla jen čtvrtina. Což znamenalo čtyřicet osm lidí, čili šestnáct týmů. Wataru si nemohl nevšimnou, že sousedé jeho přátel stále sedí.
„Výborně. Takže můžeme začít." ušklíbl se Sakaki. Mikuri se přistihl, že se třese jako kdyby měl třesavku. Kasumi vyschlo v krku a Wataru byl neobyčejně bledý.
„Ale nejdřív vám musím něco říct!" Né, to snad né, to si dělí srandu?! sténal Mikuri v mysli. „V první zkoušce, všichni jak tu sedíte a ležíte, či co to provádíte," reagoval na některé studenty, kteří zde nebyli poprvé a vypadali znuděně. „ jste uspěli!"
Mezi těma několika nováčky co vytrvali to překvapeně zašumělo. Ostatní se netvářili ani moc překvapeně, jen byli rádi že to měli za sebou.
„To snad není možný!" uklouzlo Kasumi. Nemohla, prostě nemohla tomu uvěřit! Nemluvě o Mikurim a Wataruovi. Wataru vypadal že se co nevidět sesype a Mikuri měl co dělat aby udržel oči v důlku.
Ti trávoví jsou ale pěkní šašci, uchechtl se Sakaki.
„Tak moment!" přerušil všeobecnou úlevu Wataru. „Co ta desátá otázka?!" chtěl vědět kvůli čemu se všichni tak děsně stresovali.
„Nooo, tohle rozhodování byla ta otázka. Každý ninja musí umět sbírat informace. Bez nich byl leckdy někdo mohl přijít o život. Cílem tohoto testu bylo prověřit u vás tuto schopnost. A desátá otázka, rozhodnutí vzít či nevzít, to je jedno z nejdůležitějších pravidel pro ninji. Žádný ninja se nemůže vyhýbat nebezpečným misím. Tedy každý kdo tu je, by toho měl být schopen a je možné aby se stal chuuninem."
Mikuri si oddechl. Takže i když by teď neuspěl v další zkoušce, měl by být schopný být Chuuninem. Teď je tedy čekala nejspíš ještě jedna zkouška. Hlavně aby to nebyl další tekovejhle test, modlil se v duchu.
Prásk! všichni nadskočili když se otevřely dveře a do místnosti nakráčela nějaká žena. Měla blonďaté vlasy, které jí spadaly až po kolena na pohled příjemný obličej, ve kterém svítily šedé oči. Na sobě měla černé přiléhavé tričko a černé kalhoty.
„Moc se neradujte!" vyštěkla. Hlas by určitě měla příjemný, kdyby asi nemusela dělat zkoušející. „Poloviny týmů neprojde druhou zkouškou, takže se máte na co těšit! Jmenuju se Shirona Kannagi a budu zkoušející druhé zkoušky. Zkouška začíná zítra v deset hodin. Na místo se zeptejte svého učitele. Mějte se!" otočila se na podpatku, pohodila svýmy dlouhýmy vlasy a zase odkráčela. Sakaki si povzdechl. Shirona byla skvělá kunoichi, ale občas to trochu přeháněla.
„Dobrá... co víte víte, tak můžete jít." Všichni se začali zvedat a on sbíral testy.

***
Leželi v postelích na ubytovně a zírali do stropu.
„Páni, ta byla." řekl zničehonic Mikuri.
„Cože?" nechápala Kasumi.
„Noo, nádherný vlasy, krásná postava, uhrančivé šedé oči... prostě to byl kus ženský." vysvětloval jí.
„To máš teda pravdu." uchehtl se Wataru.
„A já sem co? Mořská příšera nebo co?!" vyskočila najednou jako čert. Popadla polštář a pustila se do obou chlapců. „Já vám dám vy vda! Pořádnou holku ocenit neumíte, a takovou bárbínu jo, jo? To si vypijete!" vyškubla Mikurimu polštář, na kterém doteď nezaujatě ležel a pustila se do obou naráz.
„H-hej. My nic na tvou adresu neřekli!" bránil se Wataru.
„No právě!" zavýskala a pustila se do nich ještě víc. To se ovšem nelíbilo ani jednomu a tak šli proti ní. Brzy ji zatlačila do kouta.
„Hej, to není fér! Vy jste dva!" bránila se.
„Co to proboha zase provádíte?!" zastavil je hlas jejich učitele. Stál ve dveřích a pozoroval je.
„My si jen tak hrajeme." vyhrkl nevinně Mikuri.
„No to vidím." souhlasil Sakumo s pobavením v hlase. „Pochlubte se jak jste dopadli, když jsem se na vás přišel podívat osobně."
„Takže nejste klon?" uhádla Kasumi.
„Když říkám že jsem tu osobně tak očividně ne."
„Prošli jsme." vyhrkli naráz.
„To je báječný!" rozzářil se sensei. „Už jste patnáctí genini co jsem úspěšně dovedl k druhé zkoušce." dodal ještě jen tak jakoby mimochodem.
„Vážně? Kde jste vlastně dělal zkoušku vy?" chtěla vědět Kasumi. „Taky byla první zkouška toková, že musíte podvádět?"
„Jistěže museli, tak je to pokaždé. Ta technika nátlaku zabírá většinou jen na nováčky, ale bývá ve většině případech úspěšná. Kde jsem udělal zkoušku? V Konoze." při jménu té vesnice mu nálada velice klesla. Jeho rodná vesnice, kterou musel opustit. A nejen vesnici...
„Sensei? Sensei! Haló, země volá senseie!" Sakumo sebou škubl když uslyšel že ho někdo volá. Mikuri nechápavě zakroutil hlavou, když se jejich sensei probudil z transu, do kterého se záhadným způsobem dostal a ze kterého ho nemohli dostat.
„C-co je?" nechápal Sakumo.
„Ptali jsme se vás, kde se koná druhá zkouška." opakoval již potřetí mírně netrpělivě Wataru.
„Jo, no tohle... dovedu vás tam, je to docela daleko a není snadné popsat cestu." odpověděl a zmizel z pokoje.
„Není ten Sakumo divnej?" otočila se na oba kamarády Kasumi.
„To teda je. Zvlášť když přijde řeč na Konohu. Zajímalo by mě, co se tam mohlo stát, když reaguje takhle, když jen to jméno slyší." dumal Mikuri.
„Určitě na to přijdeme." ujišťoval je Wataru. „Ale ty by ses měl soustředit na to, jak ovládnout Mizu rappa, Mikuri." připoměl příteli, jako správný učitel.
„Můžeš mi říct jak?"
„Při druhé zkoušce."
„No tak o tom teda pochybuju."
„Co ty víš, já bych nepochyboval." přel se Wataru.

***
Druhý den ráno v devět vyrazili. Zamířili na dál na sever horskými průsmyky až brzy na Oblačnou vůbec nebylo vidět.
„Proboha kam to jdeme Sakumo- sensei?" děsila se Kasumi. Podle jejího názoru by se chuuninská zkouška neměla konat tak daleko od vesnice. Brzy však nebylo třeba odpovídat. Před nimi se otevřelo malé prostranství, na kterém se pomalu shromažďovali postupující genini, kterým vévodila postava v černém, s dlouhými blonďatými vlasy.
Hory za nimi vypadaly hrozivě, tyčily se do výšky a jejich vrcholky vypadaly jako nože párající nebe. Celkový dojem umocňoval fakt, že byly absolutně holé, až na pár suchých stromů u úpatí.
„Áá, výborně. Druhá trojice Trávových geninů!" zvolala Shirona, jakmile rozeznala znaky na jejich čelenkách. První trojice Trávových geninů se otočila, aby zjistila kdo jsou nově příchozí, ale pak se zase pustili do hovoru mezi sebou.
Jakmile se dostali do hloučku geninů, tak se Sakumo otočil a vydal se na zpáteční cestu. Shirona byla dvěma skoky u nich.
„Tak co? Připraveni?" zeptala se jich se zájmem.
Všichni tři přikývli a Kasumi celou dobu nervózně sledovala hory za ní.
„Dost strašidelný místo co?" zeptala se.
„To jo." přikývla Kasumi.
„Taky se tomu místu říká Hory duchů."
„Co? Proč hory stínů?" zajímalo Watarua.
„To vám nemůžu říct, protože bych vám vyzradila o čem zkouška je a to nemůžu." trio se zatvářilo zklamaně. „Ještě před začátkem vám ale musím něco dát." teprve teď si všimli že v pravé ruce drží nějaké listy.
„Tohle musíte podepsat jestliže chcete pokračovat ve zkoušce." rozdala ji ty papíry.
„Kvůli čemu?" Wataru i Kasumi už to četli, ale Mikurimu se do toho nechtělo.
„Protože od teď se začne umírat." prohlásila poněkud škodolibě. Mikurimu vyschlo v krku. „A když to nepodepíšete, budu za to já nebo vesnice zodpovědná. A to by přece nešlo ne?" chtěla po něm vědět.
„To jistě ne." podařilo se Mikurimu zašeptat.
„Zkouška začíná za půl hodiny. Do té doby se musíte rozhodnout." dodala ještě a odskočila se věnovat jednomu týmu z Oblačné. Ti věděli proč se těm horám říkalo Hory Duchů.
Už dávno se tomu místu lidé vyhýbali. Prý tam strašilo. To ale nebylo pravdou. Duchové neexistují. Ale přesto byli lidé ochotni tvrdit, ba dokonce odpřisáhnout nebo prozradit při mučení že je tam něco, co by tam být nemělo. Ten příběh byl téměř sedm set let starý. Tehdy ještě nebyly žádné skryté vesnice, ani země jak je známe dnes. Lidé se tehdy sdružovali v klanech které spolu čas od času válčili. Jednou se ovšem stala nehoda. Při válce dvou klanů byly nešťastnou náhodou zabiti členové několika dalších. Jejich vůdci to vzali jako výzvu k válce. Tak začala první ninja válka. Byla dlouhá a krvavá. Během války se všechny klany rozdělily do dvou táborů. Ten druhý zatlačil ten první do hor, které byly na poloostrově kde byla teď země Blesku. A právě tehdy se první tábor vzmohl na největší odpor jakého byl schopen. Přepadli druhý tábor a tak se rozhořela největší bitva první ninja války. To místo bylo zpustošeno natolik, že první vegetace a zvířectvo se tam usídlili teprve před padesáti lety. Částečně to bylo kvůli tomu, co tam přebývalo. V té velké bitvě padlo mnoho shinobi i kunoichi a byly uvolněny obrovské masy chakry. Ta chakra se za několik století zformovala do podoby lidí, ve kterých přebývala a snažila se najít nějakého hostitele. V žádném zvíře nebo člověku se ale nedokázala udržet. Tak to zkouší zas a znova. Toho začali před několika lety využívat ninjové z Oblačné k tréninku nových ninjů.
„Tak co? Jdeme do toho?" pohlédla na své společníky a přátele Kasumi.
„Na sto procent!" souhlasili oba kluci okamžitě. Prodrali se ke stolku který byl kousek od nich a půjčili si tužku. Postupně se podepsali a čekali na další informace. Nemuseli čekat dlouho. Shirona se vyhoupla na stříšku stolku a tím si zjednala ticho.
„Hory stínů jsou pětatřicátá tréninková aréna." začala. Pokud někdo mluvil, okamžitě ztichl. Odkudsi vytáhla svitek a roztáhla ho. Na něm byla mapa tréninkové části hor. Měla velice nepravidelný tvar a uprostřed se zdála být jakási věž.
„Hory jsou v podstatě pusté. Na první pohled to možná nevypadá, ale úpatí jsou porostlá lesy. Skoro z každé hory také odtéká potok a ty se zhruba uprostřed spojují v jednu velkou řeku. Dovnitř vede asi padesát vstupů. V místě kde se stékají potoky, což je asi tak nějak patnáct kilometrů se nachází věž. Cílem testu je pět dní přežít v divočině a ubránit tyto svitky." ukázala na bílý a černý svitek, které ležely na stolku pod ní. „Svitek nebe a země. Budete o ně bojovat. Polovina z vás dostane svitek země, a druhá svitek nebe. Každý tým dostane jen jeden. Zkoušku může úspěšně složit jen ten tým, který bude mít oba dva svitky a přinese je za pět dní do věže. V téhle zkoušce není možnost se vzdát. Musíte strávit pět dní v lese. Abyste uspěli, musíte nejen přinést oba svitky ale i tým musí být kompletní a všichni členové musejí být schopní bojovat.
A ještě jedna věc. Do svitků se nesmíte podívat dřív než dorazíte do věže. Teď se přihlaste pode mnou u stolku pro svitky, Spolu s nimi dostanete i číslo brány u které budete." nastalo strkání a dohadování kdo z týmu půjde pro svitek. Nakonec se jim během deseti minut podařilo rozdat svitky a dostat první tria na daná stanoviště.
Dostat všechny na daná stanoviště trvalo nakonec dalších dvacet minut, takže druhá zkouška nezačínala tak jak měla. Oni měli svitek země a číslo jejich vchodu bylo patnáct. Spolu s nimi tam stál taky jeden dozorce. To aby všichni byli puštěni do arény naráz. Rozhodčí se díval na hodinky, protože už každou chvíli měli začít.
„Teď!" vykřikl dozorce a oni jako tři neřízené rakety vlítli do arény. Přímo před nimi byl průsmyk mezi dvěma horami a tak nejdřív zamířili tam.
„Musíme si tam určit pravidla a domluvit se na nějaké strategii. Bez toho tuhle zkoušku neuděláme." rozhodl Wataru, který byl jakýmsi velitelem týmu. Mikuri a Kasumi přikývli na souhlas.
Průsmyk byl plný ostrých zatáček a zákoutí, takže se tam dalo dobře skrýt. Ujistili se nikde nikdo není a Mikuri pro jistotu vytvořil klony aby hlídali cestu.
„Takže, když se budeme muset rozdělit, ať už kvůli potřebám, nebo při boji, musíme mít heslo." začal Wataru.
„Jasně. Co třeba... inkei?" navrhl nesměle Mikuri.
„Baaka!" zařvala na něj Kasumi až nadskočil. „Co je to za pitomý heslo? Neumíš myslet nebo co?" ječela na něj.
„Klid Kasumi nebo nás prozradíš." klidnil kamarádku Wataru. Tak přestala a probodávala Mikuriho pohledy.
„Fajn. Já navrhuju Aikotoba. Kdo je pro?" pohlédl na oba varovným pohledem.
„Já." vypadlo z nic současně.
„Tak to bychom měli. Teď strategii." pokusili se přemýšlet, ale moc jim to nešlo. Ani jeden z nich k tomu neměl zrovna předpoklady. Nakonec ale přeci jen něco sesmolili.
„Kasumi bude v čele protože je útočný typ a má i útočnou chakru." začal Wataru.
„Jo. Za mnou půjde Wataru se svýmy ledovými jutsu." pokračovala Kasumi.
„A já budu v záloze." dokončil Mikuri, takže společně vymysleli strategii boje a mohli se vydat dál. Po prvním kilometru směrem do středu arény se objevil les,a s ním prvním potíže. Mikuri totiž pocítil, že se nutně potřebuje vyprázdnit.
„Hele, lidi musíme zastavit. Já totiž nutně potřebuju jít s pískem." oznámil jim, jakmile se dostali mezi první větve. Kasumi se na něho podívala jako na blázna, že se mu chce už teď. Wataru jen pokrčil rameny a seskočil z větve na zem. Oba ho následovali.
„Tak ale dělej." zavrčela nepřátelsky Kasumi. Nebyla ráda že musí zastavovat tak brzy, ale co mohla dělat. Když příroda zavolá, tak zavolá.
„Díky." usmál se omluvně Mikuri a zmizel mezi stromy. Pečlivě se rozhlédl jestli ho nemůžou vidět a přikročil k nejbližšímu stromu. Pak si vzpomněl že by měl být opatrný a udělal čtyři klony, kteří hlídali, jestli nemá náhodou společnost.
Už byl hotový, když uslyšel čtyři tichá PUF! a vzápětí pocítil na krku chladný kov kunaie. Úplně ztuhl, protože mu po krku začala stékat stružka horké krve. Pak mu ten někdo zalomil ruku za záda, takže nemohl dělat pečetě.
„Ani se nezkoušej pohnout nebo to s tebou nedopadne dobře." zašeptal neznámý chraplyvým hlasem. Mikuri nasucho polkl a šel před neznámým zatímco ho postrkoval. Podle toho, co Mikuri vypozoroval koukem oka, byli s nimi ještě dva lidé. Chlapec a děvče. Brzy se dostali k místu kde čekali Kasumi a Wataru. Ti jen vytřeštili oči a zírali.
„Dejte nám váš svitek nebo mu podřízneme krk!" zakřičel na ně druhý chlapec.
„Ty idiote! Já věděla že to zvoráš!" křičela na Mikuriho na oplátku Kasumi. Wataru ale zavíral oči a připravoval si iluzi. Byla dost riskantní ale vyzkoušet se musela.
„Řekl jsem navalte svitek!" zařval ten kluk. Vzápětí se před jeho společníkem vyvalil kouř a kluk kterého držel se objevil u svých přátel.
„Co to..." ztratil řeč Mikuriho únosce, protože rázem vypadal jako debil. „Za tohle zaplatíte!" zařval připravil a chtěl se rozběhnout proti nim, jenže Mikuri nezmizel pořád tem ještě byl ale ejn chráněný Wataruovou iluzí, která jak do něj ten kluk narazil zmizela. Jediné štěstí bylo, že ho to svalilo na zem, takže se Mikurimu povedlo odskočit k přátelům, odkud si konečně mohl prohlédnout únosce. Kluk na zemi byl černovlasý dlouhán, ale byl menší než Wataru. Dívka měla zrzavé vlasy spletené do copu a přehozené přes rameno. A třetí člen skupiny byl blonďatý cvalík. Všichni tři měli na čelenkách znak slunce.
„Kdo jste a co chcete?!" chtěl po nich vědět Wataru.
„My jsme Kousen, Tenpi a Atsusa ze Skryté Slunečné a chceme váš svitek!" zařval černovlasý kluk.
„O té jsem v životě neslyšela." prohlásila Kasumi rozhodně.
„To se ani nedivím." odfrkla si Tenpi. „Vy shinobi žijící na východě máte příšerné mapy. Máte tam jen pět velkých zemí, ale ani ty ne celé. Takže nevíte co leží na severu a západě kontinentu. Země slunce sousedí se zemí Větru, Stromu a zemí Jezer." vysvětlovala dál.
„Zajímavé názvy." prohodil Wataru a pokynul Kasumi k útoku.
„Fuuton: Hanachiri mai!" vypustila Kasumi jutsu a rozběhla se proti nepřátelům. Ti se překvapivě jejímu útoku vyhnuli a černovlasý Kousen se s ní pustil do boje pomocí kunaie.
„Kokuryuu Boufuusetsu (sněhová bouře černého draka)." od Watarua začal fičet studený vítr se spoustou sněhu.
„Kantesu Nami!" od blonďatého Atsusa zase začal foukat nesmírně horký vítr a začal se přetlačovat s Wataruovou sněhovou bouří.
Nakonec proti sobě stáli Mikuri a Tenpi. Tenpi se šklebila a začala dělat pečetě.
„Katon: Gokayou no jutsu!" proti Mikurimu se vyřítila z Tenpiiných úst velká ohnivá koule.
Jestli se mi nepovede Mizu rappa, je po mě, uvědomil si a začal dělat tři pečetě na jutsu na kterém závisel jeho život.