Křišťálová Růže
„Naruto!? Pojď za mnou, něco ti ukážu,“ křičela Hinata.
„Už du. Jen dopovím Kibovi, jak sme se dali dohromady.“
„Prosím tě, tohle mu neříkej. Pojď radši za mnou.“
„No jo.“
Naruto se rozesmál na celé kolo a běžel za Hinatou.
Určitě by vás zajímalo, jak se vlastně Hinata a Naruto dali dohromady. Tak to se vrátíme v čase o měsíc zpátky…
Hinata seděla doma u stolu a kousala okraj tužky. Před sebou měla papír, gumu i ořezávátko, ale inspirace na malování nepřicházela.
„Sakra! Nemám vůbec tucha, co nakreslit,“ ztrácela Hin trpělivost.
Odhodila tužku a zatočila se na židli.
„Tímhle nic nezmůžu,“ pomyslela si, „Co asi dělají Kiba a Shino? A co Naruto? Je vůbec tady? Nemá nějakou misi?“
Chvíli pátrala v paměti a usoudila, že Naruto je pořád v Konoze.
Oblékla si mikinu a uvázala si na krk čelenku. Někdo zaklepal na dveře.
„Dále.“
Ve dveřích se objevila její mladší sestra Hanabi.
„Sestřičko, ty jdeš ven?“ zeptala se.
„Ano. Vyřiď prosím otci, že přijdu až navečer.“
Hanbi kývla a zase zavřela dveře. Hin se ještě letmo podíval do zrcadla a odešla ven.
Venku krásně svítilo slunce a vzduch byl po letní bouřce svěží. Hin ucítila vůni květin a volným tempem šla k lesu. V zamyšlení sklonila hlavu a za chůze se dívala do země. V tom se s někým srazila.
„J…já se vám moc omlouvám,“ vykoktala ze sebe.
„Hin?“ zeptala se ta osoba.
Hin zvedla se zvedla hlavu a na osobu se podívala.
„Naruto?“ vyhrkla ze sebe a omdlela.
Naruto kupodivu zareagoval rychle a Hin chytil.
„Hin? Hin! Co ti je?“ snažil se probrat svou kamarádku.
Jenže tyhle metody nezabíraly, a tak ji Naruto zvedl a odnesl na louku.
Hinata se znenadání probrala.
„Taková krásná modrá. Takovou barvu mají i Narutovy oči,“ myslela si, když se zadívala do blankytně modré barvy.
„Už si se probrala?“
„Naruto?!“ vykřikla Hin a uvědomila si, že se doopravdy dívala do Narutových očí.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Naruto a usmál se.
„Jo. Jsem… v naprostým pořádku,“ zrudla.
„Víš, co se mi na tobě líbí nejvíc?“
Hin se na Naruta nechápavě podívala.
„To, jak se červenáš,“ odpověděl jí na nevyřčenou otázku Naruto a podíval se jí do očí.
Hinata zrudla ještě víc, že by mohla konkurovat rajčeti.
Naruto povídal dál: „Jak si znenadání omdlela, nevěděl sem, co mám dělat. Bál sem se o tebe a uvědomil se si jednu věc.“
„Jakou?“
„Že tě miluju víc, než svůj vlastní život.“
Říci tyto slova Hinatě do očí, dalo Narutovi zabrat.
Hin se na Naruta nevěřícně podívala.
Naruto její pohled zachytil.
„Já tě úplně chápu. Nikdo si nechce k tělu pustit toho s devítiocasou. Mělo mě napadnout, že i ty jsi mezi nima.“
Naruto se zvedal ze země, ale Hinata ho zarazila: “Mýlíš se!“ Já nepatřím mezi ty, kteří tě považují za stvůru. Já jsem tě vždy obdivovala, byl si můj vzor.“
Teď byla řada na Narutovi, aby se na Hinatu podíval nevěřícně.
„Myslím to vážně, Naruto. Pamatuješ si na Chuuninskou zkoušku? Přesněji na druhé kolo. Tehdy sem bojovala proti Nejimu. Bojovat sem nepřestala, i když mě to málem stálo život. A tohle sem dělala kvůli tobě. Naruto, já tě taky miluju.“
Nastalo trapné ticho.
Hinata čekala na jeho reakci, ale Naruto vypadal, jako by byl vytesán z kamene.
„Opravdu mě Hin miluje? Mám já vůbec právo být milován?“ honilo se Narutovi hlavou.
„Tak řekni něco!“ nevydržela to napětí Hinata.
„Hin, já nevím, co na to mám říct. Tohle bylo tak nečekaný, že mi došla slova.“
Hinata Naruta objala kolem ramen a řekla: „Jak vzácný to jev! Tobě, velkému kecálkovi, došla slova?“
Naruto se rozesmál.
„Víš co? Teď ž nás nikdo nerozdělí,“ zašeptal Hinatě do ucha.
„Souhlasím.“
Oba se zvedli a odešli do lesa. Od této doby spolu Naruto a Hinata chodí.
Současnost
„Naruto!? Pojď za mnou, něco ti ukážu,“ křičela Hinata.
„Už du. Jen dopovím Kibovi, jak sme se dali dohromady.“
„Prosím tě, tohle mu neříkej. Pojď radši za mnou.“
„No jo.“
Naruto se rozesmál na celé kolo a běžel za Hinatou.
Hinata běžela k sídlu klanu Hyuuga. V běhu pozdravila svého otce a táhla Naruta za sebou.
„Kam mě to vůbec táhneš?“ zeptal se jí.
Hinata neodpověděla a vybíhala schody. Vběhla do svého pokoje a Naruta málem přiskřípla do dveří, jak spěchala.
„Au.. Dávej pozor. To bolelo.“
„Promiň,“ zachichotala se Hinata.
Ze skříně vytáhla malou podlouhlou krabičku.
Nazvedla víko a uvnitř byla…
„Křišťálová růže?“ zeptal se Naruto.
„Ano. Tohle bude symbol naší lásky,“ usmála se Hinata.
Teď bylo na Narutovi, aby se usmál.
„Tak dobře. Je to ale vzácnost, mít tady čistý křišťál a zvlášť ještě opracovaný v růži,“ dodal.
Po týdnu Hinata přiběhla k Narutovi.
„Naruto! Tomu neuvěříš! Ukradli nám tu křišťálovou růži.“
„To snad ne! Kterej šílenec?! Najdu ho a tu růži přinesu zpátky.“
„Nemusíš, ale…,“ Hinata větu nedopověděla, protože Naruto už dávno zmizel.
Sledoval stopy, které vedly do lesa. Tam spatřil nebezpečného šíleného ninju, který utekl Tsunade přímo před nosem.
„Ihned mi vrať tu růži! Slyšel si mě?“
Šílený ninja se podíval na Naruta a hodil po něm kunai. Tohle Naruto čekal, a tak se mu vyhnul. Jenže šílený ninja se uměl pohybovat velmi rychle a zaútočil na Naruta zezadu. Kunai se zabodl přímo do srdce.
„Tak a máš to! Tu růži si vem do hrobu!“ zařval njinja a utekl pryč.
Naruto růži vzal do ruky.
„Naruto! Ne!“ zakřičela Hinata, která běžela za Narutem, aby ho zastavila.
Rozeběhla se k němu, sklonila se nad ním a dlouze ho políbila.
„Naruto, prosím tě, neodcházej,“ prosila ho Hinata se slzami v očích.
„Už je pozdě, Hin. Miluji tě,“ zašeptal.
Hlava mu klesla, stisk v rukou povolil.
Naruto byl mrtvý!
„Ne! Ne! Ne!“ zoufale křičela Hinata a na Narutovo tělo dopadaly slzy.
„Zatracená růže. Měla nám přinést štěstí. Místo toho nám přinesla smůlu. Proč je život tak krutý?“
Trvalo dlouhých deset minut, než byla Hinata schopna nějakého myšlení.
Vzala zakrvácený kunai a zabodla ho přímo do srdce.
„Naruto, nebudeš sám. Jdu za tebou,“ zašeptala a z posledních sil obejmula Narutovo tělo. Zemřela v těsném objetí s ním.
Začalo pršet...
Misia O: Fúha, no ten koniec ma zabil. Bolo to ala Romeo a Júlia v podaní Naruta a Hinati.Ale spracovanie je úžasné a krásne. No pôjdem po poriadku. Vždy ma bavilo reakcie u Naruta, keď ho zbadala Hinata, ako krásne sčervenala na skoro karmínovú farbu a vzápätí odpadla, ako podťaty strom. A Uzumakiho výraz, ktorý nechápal kvôli čomu to tak bolo. To, ako sa dali okopy sa mi veľmi páčilo, no je obrovská škoda, že ich šťastie bolo prchavé a krátke, kým si ich neposlala tak skoro na onen svet. Ale celkovo to bolo úžasne.
Dobra poviedka ale museli na konci vážne umrieť?!!
Pěkný
Až na to zabíjení (zase xD)
Dávám 5*
pěkné, ale možná až moc rychlý spád... jinak opravdu hezký!
Ach ten sentiment...
jak to děláš že toho Naruta dokážeš zabít v tolika povídkách?
Jestliže padám zavři oči a něco si přej... Proř? Protože padá hvězda...
Sasukeho a Sakuru miluju... Hlavou k zemi...
Zastávám názor že Hin a Naru patří k sobě a nikdo mi to nevymluvý...hlavně se se mnou nehádejte...:DDD
Miluju Ami-chan...a všeobecně všechny její povídky...
Naella20 se mění na Nyu-sama ^__^...
Jak mě poznáš? Známá hláška: Heeem... Sakra JO!!!
Gobi no Houkou je to nejúžasnější stvoření na světě... Jakýkoli jiný n¨ázor nepříjmám...
Na můj seznam oblíbených lidí se přidala skvělá kreslířka Mívie... A to nejen proto, že mi nakreslila úžasný obrázek...
Obrázek By Mív to Nyu-sama a Ei-chan .
Mou věčnou láskou je Neji-kun... Nikdy ho nezradím a přísahám mu věrnost po zbytek svého chudého života...
krása
Díky, žes mě o tom informovala Byla by škoda, kdybych si takovouhle krásu nechala ujít... Tahle povídka byla nádherna! Tak smutně krásná, až jsem se skoro rozbrečela... Ty máš prostě talent, ať už píšeš romantické, bitevní a nebo depresivní, vždycky je to nádherné... Krása!
krásné
Protože mi většinou zabijí postavy, které si oblíbím, tak už to nedělám. Ale Utakata byl prostě fešák!
Pěkný příběh.. to se musí uznat... Ale docela mě pobavila věta: "A tak oba zemřeli"
Nějak mi zmizel podpis To bude chvilku trvat až se mi bude zase chtít ho tam dát zpátky
Moc smutné ale taky krásné
Nejiho zbožňuju a vůbec všechny [img]http://***/game/images/characters/4/medium.jpg[/img]
Zázraky se dějí každý den.
Často přímo vedle nás.
Protože se ale většinou díváme jen jedním směrem mnohé z nich přehlédneme. Někdy však máme štěstí. Potkáme někoho kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle uvidíme, kde byla celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimly. Občas nám životem delší nebo kratší chvíli někdo doprovází. Když se pak naše cesty rozejdou, hodně věcí se změní. Budeme se možná cítit silnější, lepší, veseljší a dokonce štastnější. Ten, kdo nám dopomohl k nové radosti, nám často připadá jako anděl.
Někdy to dokonce anděl je. I když má na sobě džíny a vytahané tričko....(Thomas Brezina)
Nevim co na to říc je to prostě nádhera.
Tvoja krištáľová ruža je nádherná, málokedy sa stretnem s tak krásnou FF-kou
Watch out for this crazy shinobi!!!
Sooo sooo... Saiki no saika-tachi nante ii nee xD
Smutné... ale taky hezké (5)