NEW life Ziky Ac Yanto 7.díl

Vykračovala si ulicí. Už se stmívalo, všichni obyvatelé vesnice už byli doma a večeřeli - jaký divný zvyk, aby všichni večeřeli pospolu a ve stejnou dobu... - jen pár jedinců sedělo v barech, nebo ještě hráli kostky. Mraky šedli a začal foukat chladný a prudký vítr.
"Dneska bude pršet... Nemyslíš?" ptala se dívka, jenž šla sama ulicí s pohledem upřeným na oblohu. Kdo by řekl, že bude pršet? Pršet má, když je dusno, ne?...
"Proč si to myslíš? Vždyť počasí předpovídalo jenom chladnou noc, ale déšť vyloučili..." vedle černovláska se ze vzduchu pomalu objevovala postava - byla to Yugai, kráčející teď v lidské podobě krok za černovlasou Ziky.
Usmála se a svým, všedním, tichým hlasem řekla "Asi jim budu dělat naschvály..." stáhla si roušku a nadechla se zhluboka chladného vzduchu. Pořád koukala na oblohu a šla k veliké budově.
"Co chceš dělat?" Yugai se zastavila, ale Ziky pokračovala v cestě. Došla k budově a koukla na Yugai, která stála o tři domy dál "Jdeš?" zeptala se a položila pravou ruku na těžkou, železnou kliku a levou si nasadila roušku. Zatlačila a... dveře se s hlasitým skřípáním otevřeli. Yugai se přemístila, načež Ziky podotkla "Si líná jako..." nedopověděla, protože jí zarazil pohled dovnitř. Otočila se k Yugai a usmála se "Žádný stráže" načež se Yugai zakřenila "Jak jinak..."
Ziky vešla dovnitř první. Yugai zápasila se dveřmi. Nešli jí zavřít.
"Nech to, Yugai - za chvíli půjdeme zpátky" řekla tišeji než kdy jindy Ziky a když slyšela Yugainy tiché kroky zeptala se, jestli by dál mohla jít sama. Yugai se vrátila ke dveřím a stačila Ziky říct jenom, že bude čekat v Ichiraku. Ziky totiž zmizela ve dveřích, vedoucích do dlouhé chodby.
Usmála se, když viděla tu spoustu dveří. Zabrala za jedny a... nic - byli zamčené. Druhé, třetí - nic. Jak jinak, vždyť tohle byli úřední místnosti, kde teď Nikdo nebyl přestože bylo teprve 21:36 pátek...
Ziky viděla (i v tý tmě), že u dveří, které byli až úplně v zadu, stojí šest stráží. Usmála se a zase si nasadila roušku. Pokračovala v chůzi. Byla asi dva kroky od první dvojice strážců, když jí zastavili s nastavenou rukou a blbýma otázkama.
"Hmn?" zamručela Ziky
"Průkaz totožnosti a povolení ke vstupu za Hokagem-sama"
"Nemám"
"Co prosím?"
"Nemám"
"Tak to tě bohužel nemůžeme pustit dál, nebo... Hokage-sama tě zná?"
"Ne, ale zná moji matku."
"Kdo je tvá matka"
"Už není"
"Kdo byla tvá matka?"
"Jesie Ac Yanto"
"Hahahahahaha" rozléhalo se chodbou, jak se začali všichni strážci smát a ten jeden pak povídal: "Dělej si blázny z někoho jinýho, jo? A teď vypadni."
"Nemám na vás čas a navíc... Tenhle rozhovor už tu byl, takže ty si..." bleskově vytáhla katanu a zajela s ní do strážcova břicha. Ten vykašlával krev a snažil se vytáhnout si katanu z těla, čímž si prořezal ruce, ze kterých mu tekla krev. Všichni ostatní se na ní vrhli, ale ona vytáhla katanu "Pardon - myslela jsem, že si klon" pokrčila rameny a uhýbala před útoky ostatních. Přibližovala se ke dveřím Sarutobiho. Jak uhýbala, tak se bránila, takže už zbýval jen jeden, který útočil. Bleskově zaplula do místnosti za dveřmi a zabouchla je za sebou rychle, ale tiše. Strážce narazil do dveří celkem s velkou rychlostí, ale Ziky pomocí jejího speciálního jutsu ztlumila zvuk rány. Strážce asi bohužel upadl do bezvědomí, a tak Ziky byla v budově sama. Ona a... Sarutobi, který seděl za stolem a... spal...?...
Ano - hlavu měl položenou na stole a spal. Ziky se nad tím usmála a sedla si naproti onomu stolu a tiše si odkašlala. Nic... Nalila si šálek čaje z konvice na stole a po chvíli ho začala pít.
"Je moc dobrý" řekla tichým hlasem a koukala jak se voda stáčí do víru, když ji lžička míchá. Měla zase nasazenou roušku.
"Co?!" Hokage se rychle zvednul a stál tam před stolkem. Před ním seděla jedenáctiletá dívka, kterou v životě neviděl, a pila jeho čaj. Koukal na ní a po chvilce překvapení se ptal "Kdo jsi? A Jak si se sem dostala? A proč...?" byl malinko mimo - jak usoudila i Ziky
"V klidu, Hokage. Nejsem tu proto, abych Ti něco udělala. Jsem tu čistě z vlastního zájmu. Tak se uklidni a posaď. Prosím"
Hakage byl ještě v šoku, ale (naivně) uvěřil dívčiným klidným slovům a posadil se "Co tu chtěji ty "tvé zájmy"?" zeptal se a napil se svého čaje
"Mé zájmy a i Tvé zájmy. Co víš o mé matce?"
"Kdo je tvá matka?"
"Už není."
"Kdo byla tvá matka?"
(už po třetí, ne?!)
"Jesie Ac Yanto."
Hokage, jelikož právě upíjel čaj, se začal dusit a kašlat...
"Komická situace..." myslela si Ziky, pila čaj a pozorovala Hokageho. Povzdychla si "Nechci vás udusit, ale zajímalo by mě, proč Tě to tak překvapilo..."
Hokage se přestal dusit a kašlat a konečně (sice celý rudý) promluvil: "Tak? Kdo tedy jsi a... co chceš?"
Teď se Ziky trošku naštvala "Já se ptala první" položila s hlasitým bouchnutím hrneček na stůl a zase si sedla na zem.
"Ech... Promiň... Ty si...?..."
"Ziky" procedila skrz zuby
"Ziky!?! No konečně si dorazila!" Hokage se najednou uklidnil a byl... jako vždy, až na tu ukecanost... "Všude jsme tě hledali - dva roky, slyšíš?! Dva roky! Umírali jsme strachy, když..."
Ziky ho přerušila "Ptala sem se"
"Ech... Pardon... Jesie... No - v 15ti se stala Izakage vodní a pak..."
"Co dělá teď?"
"Nevím... Dlouho jsem jí neviděl... Neozvala se už... Něco málo přes dva roky..."
"Opakuj moje slova. Co jsem řekla hned na začátku?"
"Nevím..."
"Znáš mojí matku. Kdo je tvoje matka?. Už NENÍ!"
"Ne...není...? Jak to?... Co se..?"
Povzdychla si "Je mrtvá"
"To mi asi došlo..."
"Jo, vím"
"Ale..."
"Nevím, ale mám podezření na sestru..."
"Kterou?"
"Asiu."
"Ach tak... Proč?"
"Jediné tělo, které sem tam nenašla, bylo to její"
"Jediné?... Cože?"
"Všichni jsou mrtví... Tak a teď poslouchej - řeknu to jen jednou." a tak mu vyprávěla svojí minulost. Občas něco zamumlal a pak jí pověděl zase on něco: "S tím mužem v Písečné... Ten tam byl na mojí žádost... Nemohli jsme tě najít a pak přišla správa od Lorda Kazekageho, že tam je jistá dívka, pasující na popis... Dal jsem tě sledovat a pak... To znáš... Po nějaké době tě moji ninjové vystopovali a sdělili mi, že si si nejspíš našla nějakou... kamarádku, se kterou si začala cosi sdílet a pak, že jste spolu ehmn... bydleli... A protože jsem nechtěl opakovat ten incident, tak jsem ti ihned napsal dopis, aby jsi se dostavila... Nenechal jsem tě dál sledovat, protože... ehmn... máš prý výborné pozorovací schopnosti, ale teď mi něco pověz... Kdo je ta... dívka?"
Ziky mu o Hakuovi neřekla, takže to nemohl vědět, ale... "Dívka?! Cože? COŽE?!!!" myslela si a rudla... Ještě že byla tma...
"Je to... ehmn... tvoje... No... onen ninja říkal, že vás spolu viděl se... ehmn... líbat?"
Ziky to bavilo... "Je to můj celoživotní partner..."
Hokage na ní čučel celkem nechápavě a zaraženě... "Echm? C-co... Cože?!"
Ziky se pod rouškou usmívala "Je to můj životní partner. Proč se ptáte? Já myslela, že mít ve dvanácti partnera je normální, nebo ne?"
"Ech... To je v pořádku, ale... Tobě se líbí... jaksi... děvčata?"
"Ne"
"A proč teda...?"
"Je to kluk."
"CO?!"
"Kluk..."
"Co?"
"KLUK!!!"
"Ach ano... Ale vždyť... on říkal, že..."
"Vypadá jako ona, ale je to kluk. Nemějte strach"
"D-dobře... Co jsi chtěla vědět?"
"Chci se zeptat na toho... Uchihu... Nebyl jeho otec náhodou... Fugaku?"
"Ano to byl... Proč tě to zajímá?"
"Takže... Je to můj... bratr?"
"COŽE?!"
"Nekřičet, prosím. Opakuji - Sasuke Uchiha je můj bratr?..."
"Fugaku Uchiha je tvůj otec?"
"Ano"
"Určitě?"
Zikyny oči se zbarvili do červeno-černé "Ano"
"Ty máš...?"
"Sharingan... Ale neumím ho používat..." její oči se zase zbarvili do normálu (?) Asi těžko do normálu, když ani v normálu je nemá normální, ale dejme tomu, že do jejich… obvyklé, všední černé barvy, ano?…
"Jak to?"
"Nikdo mě to neučil..."
"Aha a... Co ještě chceš? Už bych si šel lehnout..."
"Už nic - je to vše. Jenom... Co ten můj tým?"
"S kým si v týmu?"
"Nějaká Diana a Calleris..."
"O těch nemáme téměř žádné informace..."
"Tak to tedy opravdu děkuji..."
Hokage se na ní usmál "Nemáš za co."
"Tak naschle, Hokage-sama." poklonila se a odcházela. Cítila jeho pohled na jejím... ehm... pozadí, ale snažila si toho nevšímat - kousla se do rtu a nasadila roušku. Pak se prudce otočila "Líbí?" načapala ho přímo.
"Ech... Co?"
"Vy víte."
"Netuším, o čem to mluvíš..."
"Nelžete mi."
"Hmn..."
"Co?"
"Hmn..."
"To je ano, nebo ne?"
"Líbí."
"To jsem ráda." odcházela a... zase. Zase se kousla do rtu a tentokrát za sebou zabouchla dveře. Hokage si jenom povzdychl "Líbí, líbí..."
Otevřeli se dveře a Ziky ho zavolala.
Vyšel z místnosti a zarazil se při pohledu na stráže "Co to?..."
"To já - nechtěli mě pustit... Nechcete mi dát průkaz, ať se to neopakuje?..."
"Jistě. Prosím" ukázal Ziky, že má přednost, ale ona zavrtěla hlavou "Ne. Jděte první - nemám ráda někoho v zádech."
Hokage tedy šel, něco na stole napsal a vyplňoval…
„Tady. Pojď sem.“ Řekl jí a ona poslechla. Došla ke stolu a koukla mu přes rameno
„COŽE? Já nejsem student Akademie! A není mi 10!“ vyjela po něm a on se jen zasmál…
„Nejsi vůbec podobná svojí matce, víš to?“
„Vím – ona byla modrooká, hodná, milá, poslušná, přívětivá blondýnka, zatímco já jsem černooká, klidná, lhostejná, drzá, vznětlivá a tvrdohlavá černovlasá Ziky. Jsem teprve Genin… Ona už byla ANBU… A je mi 12…“ povzdychla si.
„Zdaleka nejsi tak lhostejná a chladná, jak se zdá…“
„By ses divil, jak jsem…“
„Věřím už jenom z toho pohledu, že máš… ehmn… dívku chlapce?…“
Vražedný pohled „Co, prosííím?“ zasyčela na něj
„Nic, nic… Tady je tvůj nový průkaz“ podával jí kartičku (velikosti dnešních karet do bankomatu)
Zadívala se na ni a pak četla:
Jméno:
Datum narození:
Bydliště:
Telefonní číslo:
E-mail:
Zaměstnání:
Vyškolení:
… co to je???“
„… Ups… tohle není tvoje… Moment…“ rudý Hokage se začal přehrabovat ve fůře šuplíků a skříněk.
Ziky ho pozorovala „Co se stalo?“
„Dal jsem ti špatnou kartičku…“ po úmorném desetiminutovém čekání, když už v sobě Ziky měla 15 hrnků toho výborného čaje, Hakage konečně zahlásil „Asi došli…“
„COŽE?!“
„Nekřič… Prohledal jsem to všude…“ – to byl fakt… Byla rozházená celá kancelář…
Povzdychla si a šla k zamčené skříni „A co tady?“
„NÉ…“ pozdě – Ziky už shinoby jehlou odemkla zámek (ne jenom stráže, co tu stojí (čti nestojí ani za ty) houby)
„No Lorde Hokage…“ Ziky se usmívala od ucha k uchu… Žádné tajné dokumenty, ale… (no zkuste hádat!)
„Ano…? Ziky?…“
„Icha Icha?“
Hokage byl rudý vzteky, hanbou, stydlivostí, pokořením – jedním z toho (možná také vším…)
„Wow…“ zahlásila stylově Ziky „Tak to jsem nečekala a…“
„Ale to je Ka…“
„… nepokoušejte se to na někoho házet!“
„Je to moje…“
„Všechno?“
„Všechno…“
„Vždyť to je nejmíň…“ Ziky si pro sebe zašeptala: „Byagugan!“ a chvíli čučela do knihovny s očima bez zorniček (ty ona teda normálně taky nemá, ale chápejte…)… pak se jí oči vrátili do normálu (i to jejich okolí… plastika by byla moc drahá, s jejím nízkým (čti žádným) příjmem…), a ona řekla „Přesně 58 vydání?“
„59 – tady je ještě jedna…“ vytáhl knížečku s kapsy a hodil jí po Ziky, která jí chytla a v mžiku jí hodila do skříňky.
„No nic, ale hlavně že mám tu kartičku…“
„Kde?“
„Používal jste ji jako záložku v posledním vydání…“ vytáhla z knihy kartičku, načež Hokage zařval hlasité: „NE!“
„Co? Proč?“
„Teď nevím, kde jsem byl!“ začal listovat knížkou
„Ani jste nezačal…“
„Ech? Vážně?…“ kapka
„Ech – vážně. A teď mi pojďte vyplnit tu kartičku, ať už můžu jít.“
Vyplňování kartičky trvalo… dalších 15 hrnků čaje (už ne deset minut, ale jenom dvě…)
„Tak naschle, Hokage-sama…“ mírná poklona „A věřte, že vaše tajemství je u mě v bezpečí, až do té doby, dokud spolu budeme vycházet v dobrém. Když mě sem někdo nebude chtít pustit, tak, abych ho nemusela zranit, ho pošlu s heslem Icha Icha, ano?“
„Dobře…“ taky se uklonil „Není to vydírání?“
„Jen obchod, nebo kšeft…“
„Už jsem se lekl…“
„Naschle“
„S bohem a…“
„Ano?“
„Hodně štěstí s novým týmem…“
„Oprava – s přítěží.“
„Proč myslíš?“
„Tým mi bude jenom překážet a zdržovat mě.“
„Si Sasukeho sestra.“
„Proč to říkáte zrovna teď?“
„Tvrdí to prý také…“
„Hmn… Myslím, že si padneme do oka“
„Myslím si přesný opak“
„Proč?“
„Nikdo mu nepadne do oka“
„Divíte se?“
„Ano.“
„Já ne. Ale už opravdu půjdu…“ zmizela tak, že Hokage ani nestačil pozdravit. Ihned se vrhl k nejcenější skřínce a začal řadit Icha Icha knihy podle dílů…