Hidanovo poslání aneb Tobi zachraňuje situaci

Tmavá postava v černém plášti s červenými mráčky a hrozivě vyhlížející zbraní – kosou se třemi čepelemi v ruce - se plížila nočními ulicemi Konohy. Její cíl byl jasný: Tsunade, Pátá Hokage. Jedině ona dokáže vyléčit Konan, která byla po poslední misi těžce zraněna a otrávena neznámým jedem, který ji udržoval ve strnulém stavu, vypadala jako by byla mrtvá.
„Půjdeš do Listové a přivedeš Tsunade. Nedovolím, aby mi Konan zemřela!“ řekl mu Pein, když ho posílal na nejnebezpečnější misi, kterou kdy nějaký člen Akatsuki musel podstoupit.
Hidan se ještě chvíli plížil ulicemi a pak dorazil k cíli: Sídlu Páté. Jako stín vklouzl dovnitř a začal ji hledat. Vešel do poslední místnosti ve které ještě nebyl, když se za ním objevila. Poslední, co si Hidan pamatoval, byl výkřik: „Já ti dám mi tu krást ty zmetku“ a prudká rána do spánku. Potom ztratil vědomí.

„Dělej, nevíme, kde ho drží ani jestli ještě žije.“ ozval se Peinův hlas skrz dveře.
„Jo, už, jen si vezmu zásobu jílu. A cos myslel tím ‘jestli je ještě naživu‘? Je nesmrtelný!“ ozval se druhý hlas a vzápětí z Peinovy kanceláře vyšel Deidara. Vzal si jednu z brašen, připnul si ji k pasu a odešel. Po chvíli chůze se proti svému původnímu rozhodnutí vymodeloval ptáka a odletěl. Původně tohle nechtěl dělat, na ptáka potřeboval dost jílu, kterým chtěl šetřit - v žádném případě Tsunade nepodceňoval.
K listové dorazil večer. Stejně jako Hidan se bez problémů dostal dovnitř, proplížil se až k sídlu Tsunade a stejně jako Hidan dostal ránu pěstí a ztratil vědomí.

Tobi seděl v Peinově kanceláři a házel si s kunaiem. Po chvíli uslyšel nadávky, signalizující Peinův příchod. Ihned když vešel, bylo Tobimu jasné, že je vytočený na 99%.
„Tobi, předveď mi to svoje jutsu.“ vyzval ho. Tobi schoval kunai, seskočil ze židle, udělal pár pečetí a zmizel. Pein se uhrančivým rinneganovým pohledem rozhlédl po místnosti, ale Tobiho neviděl. „Itachi!“ zařval na celé sídlo.
„Co je?“ zeptal se udýchaný Itachi, který přiběhl z druhého konce sídla.
„Podívej se, jestli tady někoho vidíš.“
Itachi nejprve prohlédl místnost normálním Sharinganem, ale vzhledem k tomu že nikoho neviděl, aktivoval Mangekyou Sharingan a rozhlédl se. V jeho tváři bylo vidět velké soustředění. „Něco je vedle tebe, ale nepoznám, co to je.“
„Tobi, ukaž se.“ vyzval ho Pein. V Itachiho tváři byl vidět údiv, když se vedle Peina objevil Tobi. „Takže s normálním Sharinganem není problém, Kakashi asi s aktivovaným Mangekyou Sharinganem neběhá po ulici, a podle toho, jak se musel soustředit Itachi, asi by tě nenašel ani tak. Jediný problém je Byakugan, ale dost pochybuju, že si nějaký Hyuuga prohlíží Byakuganem ulici.“ zamyslel se Pein.
„To je sice hezké, ale to jutsu má jeden vedlejší účinek. Nevidím nikoho, jenom ty, kteří právě to jutsu používají. Dalo by se říct, že vidím jenom neviditelné a oni mě.“ řekl Tobi.
„Takže..?“ zeptali se Pein a Itachi jedním hlasem.
„Takže budu muset to jutsu přerušit, abych Hidana a Deidaru našel.“
„Je to jediná možnost.“ rozhodl Pein.
„Jdi. Narozdíl od Hidana není Deidara nesmrtelný, takže...“
„Takže jeho život závisí na momentální náladě Páté, chápu.“ řekl Tobi a odešel.

Těsně před Listovou použil zneviditelňovací jutsu a vešel do Tsunadina sídla. Chvíli to tam prohledával a přemýšlel, kam by on uvěznil dva členy Akatsuki, ninji třídy S.
„No jistě, tam kde na ně budu moct sám dohlížet a odkud by museli utíkat jen kolem mě.“ došlo mu a začal v podlaze cosi hledat. Pod jedním z koberců skutečně našel padací dveře a sestoupil do podzemí. Dlouho bloudil podzemními chodbami, až našel místnost, kterou jejíž přední stěnu tvořily mříže a ostatní stěny tvořila skála. Zrušil maskování a spatřil Hidana a Deidaru, jak se hádají.
„Tak nám udělej cestu ty de*ile!“ řval Hidan na Deidaru.
„A jak asi, pane inteligente, když jsme v místnosti 5x2 metry?!? Já nejsem nesmrtelný a není tu ani Kakuzu aby nás sešil.“ řval Deidara.
„Tak se modli k Jashinovi aby ti dal stejný dar jako mě.“ zachechtal se Hidan.
Deidara se chystal, že mu řekne, co si o Jashinovi myslí, ale včas si to rozmyslel, protože mu došlo, že by ho Hidan byl schopen umlátit holýma rukama.
„A nechceš ty mříže prostě přeseknout?“ navrhl Deidara.
„Dement! Kosu mi vzali a postavili ji tam...tam...kde kur*a je??“ zařval Hidan a chystal se že ukáže na kosu, která ještě před chvíli byla v rohu, teď však stála opřená o mříž přímo před Deidarou.
„Co to...jak...kdo...odkud?“ zakoktal se.
„Tobi?“ podivil se Deidara, když spatřil malou postavu s oranžovou maskou na tváři.
„Hidan-san, Deidara-senpai...jak jste se mohli nechat chytit?“ podivil se Tobi.
Hidan zařval, jedním prudkým pohybem zničil mříže a šel k Tobimu s úmyslem ho rozčtvrtit - stále se ještě nedokázal smířit s tím, jak jednoduše ho Tsunade knockoutovala.
Tobi ho však odzbrojil slovy: „Tak příště vám tu kosu asi nedám, jestli ji chcete použít na mě, Hidan-san.“ načež Hidanovi došlo, že kosa asi nedostala nožičky a nepřišla k němu, ale že mu ji Tobi podal.
„Jdeme.“ pobídl je Deidara.
Hidan a Tobi chtěli jít cestou, kterou přišli, ale Deidara je přesvědčil, aby šli na střechu, odkud odletí na jeho ptákovi. Měli ovšem tu smůlu, že na střeše byl Jiraiya, Kakashi, Tsunade a Shizune, kteří nad kalíškem saké (japonský alkohol. nápoj) probírali dění v Listové a vzpomínali na minulost.
„...a pak *škyt* jsem ho Mangekyou Sharinganem *škyt* připravil o ruku. Druhou mu vzal *škyt* Gaara – Sabaku Kyuu. Měli jste ho *škyt* vidět, jak se tvářil, hehehe.“ začal se smát už trošku přiopilý Kakashi, a vzápětí mu na záda přiletěla malá jílová figurka.
„To už si nezopakuješ. Mimochodem, mám obě ruce zpátky. Katsu!“ zařval Deidara a spokojeně sledoval výbuch, který Kakashiho shodil ze střechy. Mezitím na střechu vylezli i Hidan s Tobim.
„Ty v**e, to se ti za kur*a něco povedlo.“ zaklel Hidan a sáhl po kose.
Tobi neříkal nic, ale zpoza masky rudě zasvítil Sharingan.
„Hidana a Deidaru znám, ale kdo jsi ty?“ zeptal se Jiraiya.
„Tobi. Budeš mít tu čest mě poznat v boji.“ ozvalo se zpoza masky.
„Tak na to se těším.“ zasmál se Jiraiya a vyprázdnil poslední kalíšek saké.
„Tu ránu pěstí ti vrátím.“ sliboval Hidan Tsunade.
„Takže ty jsi zbyla na mě.“ otočil se Deidara na Shizune.
Jiraiya vytáhl kunai a řízl se do prstu.
„Kuchioyose no jutsu!“
„Co to má být?“ zasmál se Tobi když spatřil žábu s katanou na zádech. „Ukážu ti své miláčky. Kuchiyose no jutsu!“ Po Tobiho boku se objevili tři vlci, černí jako noc.
Jiraiya se chystal, že použije Rasengan, ale Tobim vržený kunai ho donutil uhnout. Tobi kolem Jiraiyi proběhl a vší silou ho kopl do zad. Chudák Jiraiya proletěl kolem Hidana, který se rozmachoval kosou a šíleně se při tom smál a vrazil do Shizune,kterou síla nárazu shodila na zem.
Tsunade uhýbala před Hidanovou kosou, odrazila se od stěny a vrazila do Hidana, který napodobil Jiraiyu a vrazil do Shizune. Deidara se zrovna chystal že po Shizune hodí další figurku, ale když kolem proletěl Hidan, zarazil se. Ze druhého konce střechy přiběhl Tobi, chytil omráčeného Hidana za kosu a odtáhl ho pryč. Následně výbuch smetl ze střechy Jiraiyu a Shizune.
Situace vypadala dosti zajímavě: Tsunade s Jiraiyovou žábou vedle sebe a proti ní Deidara, Tobi a jeho vlci a Hidan.
„Nechte mě, ta je moje.“ usmál se zlověstně Hidan a pohladil kosu.
Deidara a Tobi pokrčili rameny a odešli o kus dál.
„Nemusíte být tak ohleduplní.“ řekla Tsunade vztekle.
Hidan po ní hodil kunai, aby odlákal její pozornost a rozmáchl se kosou. Tsunade se oběma zbraním vyhnula, ale Hidan se rozmáchl a vší silou ji praštil pěstí do spánku.
„Říkal jsem, že ti to vrátím.“ řekl Hidan spokojeně a svázal jí ruce.
Deidara mezitím spotřeboval zbytek jílu na ptáka, celá parta nasedla a odletěli. Let probíhal klidně až na to, že v polovině cesty se Tsunade probrala a začala sebou házet, Deidara ji ale uzemnil tím, že vyletěl o něco výš a pohrozil jí že ji shodí. Neodpustil si taky poznámku, že šestý Hokage už by asi byl jedině Jiraiya. Před tím než přistáli, přehodil jí Tobi přes oči pásku, aby nevěděla, kde se skrývá sídlo Akatsuki.

Pein se chystal, že Tsunade odvede ke Konan, ale Itachi ho zarazil: „Počkej. Něco zkusím, nevěřím jí.“ Aktivoval Mangekyou Sharingan, a stejně jako Kakashiho ji pomocí Tsukuyomi vtáhl do svého světa.
„Kde...to jsme?“ zeptala se Tsunade nejistě.
„Někde, kde na to budeš mít klid. Ostatní by tě jen rušili. Dej se do díla.“ vyzval ji Itachi a odhrnul zástěnu, za kterou byla Konan. Tsunade se rozzářily ruce. Ani v nejmenším nechtěla Konan vyléčit, chtěla ji, stejně jako Orochimara, pomocí lékařského ninjutsu připravit o život.
„Ani ses nemusela snažit, věděl jsem, že to uděláš.“ řekl Itachi opovržlivě, když Konan zasténala a z úst jí vytekl pramínek krve. „Byla to iluze.“ dodal. Náhle obloha zrudla a Tsunade se stejně jako kdysi Kakashi ocitla na kříži.
„Co to...“ zachroptěla nevěrícně, když Itachi vytáhl katanu.
„Tuhle katanu do tebe budu bodat příštích 48 hodin.“ oznámil jí nevzrušeně. „A tady já určuju čas.“ dodal. Po neurčitém časovém úseku, který Tsunade připadal jako věčnost, jí Itachi oznámil: „47 hodin, 59 minut a 59 vteřin ti zbývá.“ a s širokým rozmachem ji probodl.

Zpátky v realitě:
Tsunade se sesunula na zem.
„Přesně jak jsem čekal, pokusila se ji zabít.“ řekl Itachi opovržlivě. „Takže máš ještě jeden pokus. A přísahám ti při cti klanu Uchiha, že pokud to zkusíš ještě jednou, budu tě mučit tak dlouho, dokud nezešílíš.“ zašeptal Itachi.
Pein pomohl Tsunade vstát a odvedl ji ke Konan. Nechtěla si už zopakovat Tsukuoymi , takže nejdříve odstranila z Konanina těla jed, zavřela ty nejhlubší rány a doléčila zbytek.
„Deidaro, doprav ji zpátky.“ přikázal Pein Deidarovi, když Konan otevřela oči. Deidara s nechutí vymodeloval z jílu ptáka a letěl s Tsunade do Listové. Něco ho napadlo, tak za letu vytvořil skulpturu celé party Akatsuki. Stihl to tak akorát, Tsunade seskočila na zem, ale Deidara ji zastavil.
„Na znamení díku ti mám dát tohle.“ řekl jí. Tsunade se na něj podívala jako na magora, ale dar přijala. Přesně jak Deidara očekával, objevil se vedle něj Peinův astrální obraz.
„Hotovo?“ zeptal se.
„Jo. Vytáhni Akatsuki tak, aby viděli na Listovou.“
„To neuděláš.“ řekl mu obraz nejistě.
„Ale udělám.“ vrátil ho zpátky do reality Deidara. „To bude za Sasoriho.“ dodal a nasedl na ptáka. Chvíli kroužil nad Listovou, pak odletěl směrem k bázi Akatsuki. V polovině cesty se ohlédl zpátky na Listovou.
.
.
.
„Katsu.“