Elitní Ninja I - Opuštění Konohy [7]

„Už by tu měl být.“ říkal si ninja a stále čekal na místě setkání.
„Má zpoždění, kde jen je?“ vyčítal mu.
„Jsem přímo za vámi, Kakashi-sensei!“ řekl další ninja, „ale spíše se divím, že jste tady vy, a radši si někde nečtete ty svoje knížečky.“
„Naruto?!“ rychle se otočil Kakashi. Naruto přikývl a sledoval svého starého mistra.
„Sem tak rád že tě vidím, přidal ses k nim, jak sem ti radil? A zjistils jak to použít?!“
„Ano, přidal. Ale v té věci jsem nepokročil dál, je to složité jutsu.“ odpověděl Naruto. Kakashi se zamračil.
„Jo to máš pravdu, to jutsu je opravdu složité, také jsem ho zkoušel, ale neměl jsem dost chakry abych, se o to alespoň pokusil.“
„Tomu rozumím, ani já sem na tom nebyl o moc líp.“ řekl Naruto.
„Ani ty?!“ Bylo vidět, že to Kakashiho opravdu zaskočilo.
„Ale našel jsem někoho, kdo by to mohl dokázat.“ ujišťoval ho Naruto a začal se přehrabovat ve svém plášti, až konečně našel to, co hledal.
„Tu máte.“ podal malou kartičku maskovanému ninjovi, ten ji vzal do rukou a prohlédl si jí.
„Toho kluka znám. Opravdu maniak, jako kdysi ty Naruto.“ Naruto se usmál a řekl:
„Proto věřím, že to vyjde. Chci, abyste mi řekl vše, co o něm víte. Řekl mi, že jeho matka zemřela před rokem a svého otce nikdy nepoznal.“
„To ti řekl pravdu, je to syn Asumi a Kurenai.“
„Cože?!“ vyhrkl Naruto, „Kurenai zemřela?! Jak je to možné?“
„To právě nikdo neví, ale většina lidí si šušká, že to udělal ten kluk. To je ten důvod proč je pořád sám. Já si ovšem nemyslím, že to udělal, ale něco na tom být může.“
„Pokračujte.“ vyzval ho Naruto. Kakashi se zhluboka nadechl a spustil:
„Byl jsem to já, kdo to jako první zjistil. Byl jsem tam, ale místo jejich domu jsem našel pouze spáleniště. Kurenai ležela zakrvácená uprostřed toho všeho a klečel u ní ten kluk. Plakal, ale jediné co jsem z něj dostal, bylo: Nebyl jsem dost silný. Ale jak jsem řekl, nemyslím si, že to udělal.“
Naruto ho potichu poslouchal, pak řekl smutným hlasem:
„Já si myslím, že vesnice měla z části pravdu. Ten kdo zabil Kurenai a zničil jejich dům, byl Zek, alespoň z části. Ovládla ho totiž jeho druhá polovina, sám jsem se s ní setkal, to je také důvod mého zpoždění.“
Kakashi se na něj vyjeveně podíval.
„Druhá polovina? Co to znamená?“
„To nevím, ale postaral jsem se o ní. Použil jsem Fuuin no Jutsu, aby se stáhla z jeho mysli. Teď je z něj něco jako Jinchuuriki, ale nejsem si jistý, nikdy jsem se s něčím takovým nesetkal.“ přiznal Naruto.
„A co s ním teď hodláš udělat?“ zeptal se Kakashi.
„Vezmu ho sebou a vycvičím ho, až bude připraven, společně s ním ovládneme to jutsu.“ vysvětlil svůj plán Naruto. Kakashi nemohl nic než souhlasit a rozloučili se.

„Přesně dvě hodiny, kde je? Snad se na mě nevykašlal.“ nadával Zek, již připraven s velkým batohem na zádech.
„Sem tady!“ ozvalo se směrem od balkónu. Zek nečekal ani vteřinku a vyšel na balkón. Přestože byla tma, viděl velice dobře, ovšem majitele hlasu nemohl nikde najít.
„Kde jste?“ zavolal do tmy.
„Přímo tady.“ ozvalo se těsně za ním. Zek zareagoval okamžitě s kunaiem směrem za něj, ovšem mu někdo držel ruku, byl to Naruto.
„Příště buď opatrnější, mohl bys někomu něco udělat.“ pokáral ho a pustil mu ruku. Zek po něm hodil pohled ve smyslu: přesně to jsem měl v plánu, ale neřekl nic a jen sledoval svého mistra.
„Zeku je čas odejít, sejdeme se před jižní branou.“ s těmito slovy odešel a nechal Zeka samotného. Ten nečekal ani vteřinku a rozeběhl se směrem k bráně. Ta ovšem byla hlídána dvěma ANBU.
„Sakra, to se musí stát zrovna mě. Určitě mě teď v noci nepustí.“ řekl skrz zaťatý zuby, ale šel dál. Jak čekal ANBU, mu zatarasili cestu.
„Kam jdeš?“ zeptal se jeden z nich.
„Odcházím, a vrátím se, až ze mě budu silnější ninja, než vy všichni dohromady!!“ to řekl a upřeně se podíval na ANBU co stál před ním.
„Je mi líto, ale nikam tě nepustím.“ řekl ANBU nevzrušeně.
„Vy mě nezastavíte v mé cestě! Kage bunshin no Jutsu!“ objevil se přes sto klonů a všichni měli jeden cíl dostat se před bránu. Jako jeden muž, se rozeběhli směrem za svobodou. ANBU dělali, co mohli, ale povedlo jsem jim zastavit pouze polovinu. K jejich smůle samí klony.
„Vydáme se za ním?“ zeptal se ANBU svého kolegy.
„Ne, aspoň tu bude od něj klid.“ řekl a otočil se směrem k vesnici.

celá má fanfiction