Londýnská eskapáda - 2. kapitola - Není práce jako práce

„Co tě trápí, Deidaro?“ Ashley si v kuchyni nalévala džus a přitom odstavila konvici s čajem.
„Říkalas, že si máme shánět práci. Probral jsem to s ostatníma… a nikdo si neví rady.“
„Já vím, je to těžký. Ale něco se vymyslí. Ráno se poradíme,“ těšila zrzka blonďáčka, bylo jí ho děsně líto. Očekávala podobné reakce. „Dáš si čaj?“ Nalila mu do šálku.
„Rád,“ usmál se a odběhl se zeptat ostatních, jestli se k němu ještě někdo nepřidá.

Paní Sommersová se o několik hodin později vrátila z druhého zaměstnání, dům byl stále ještě v přijatelném stavu. Ninjům se ani nechtělo dělat nepořádek. Ashley se objevila v obýváku. „Akatsuki! Mlžná! Jde se spát!“ Neochotně se trousili ven, pod paží si nesli přikrývky.
„Kam jdou?“ podivila se její matka.
„Do garáže.“ Ashley se tvářila, jako by se nechumelilo.
„Kam že?“
„Klid, oni jsou zvyklí,“ uklidňovala ji dcera.
„Spal někdo z nich ve tvé posteli?“ Paní Sommersová začala větřit.
„Ne, nikoho jsem do ní nepustila. Gaara a Kankurou spali sice v mém pokoji, jenže na zemi, a Sasuke zabral pohovku v přízemí. Což se ovšem nedá říct o Kimberly. S ní spal v posteli Naruto, ale nic spolu nemají.“
„A Grantovi to ví?“
„Ne a ty jim nic neřekneš, nebo se z toho průšvihu už nevzpamatujem!“ varovala ji rusovláska. „Lee, tam v rohu ti to vážně bude vyhovovat?“
Zelený ninja si přišoupl deku ke skříni v obývacím pokoji. Odpověděl něco v tom smyslu, že nechce překážet.
Shikamaru si lehl na pohovku a začal přemýšlet. „Gaara nehodlá připustit, abych byl s jeho sestrou přes noc,“ prohlásil, když si všiml Ashleyina nechápavého pohledu.
„Měl bys to respektovat, časem změní názor. Mně to taky ještě úplně neodpustil,“ pousmála se zrzka. „Ale radši ho moc nedráždi, nebo by se nám taky mohlo stát, že probudíš jeho „pouštní dvojče“.“ Zpozorněla. „A kdo teda všechno spí v mým pokoji?“
„Píseční, Sakura a Naruto,“ vyjmenovával Shikamaru.
„Naruto… hm, jestli si myslí, že se mi bude válet v posteli, tak ho z toho rychle vyvedu.“ Rusovláska vyběhla po schodech nahoru. Vzápětí se z patra ozvalo něčí ječení a ninjové stojící pod schody viděli vybíhat blonďáčka ze zrzčina pokoje.
„Ale Sakuro!“
„Přece ti snad řekla jasně, že její postel je obsazená!“ hulákala mladá slečna Haruno a výhružně zvedla zaťatou pěst do vzduchu.
„Tos přeci nemusela,“ umravňovala zrzka rozpálenou růžovlasou kunoichi.
„Ale já chtěla,“ špitla, zčervenala v obličeji a rozložila si deku na zemi.
„Lee! Pojď sem, jedno místo máme ještě volný!“ zavolala Ashley a zelený ninja ochotně přišel. „Radši mít v pokoji tebe než Naruta,“ zdůvodnila své rozhodnutí.

Ráno paní Sommersová urychleně opustila dům, než ji některý ze sousedů uvidí v domě přeplněném lidmi. Navíc se z garáže ozývá to příšerné chrápání…
Ninjové se postupně trousili do obývacího pokoje. Zrzka si někde sehnala bloček a tužku a sepsala si na papír jména všech ninjů.
„Nečti si, Itachi, řešíme tu důležitý věci!“ S těmi slovy mu Deidara vytrhl z ruky noviny. Zatvářil se vztekle, ale nekomentoval to.
„Máme tu dvě možnosti. Buď si sehnat práci, nebo jít do školy. Výběr nechám na vás. Kdo si vybere náš vzdělávací ústav, bude muset mít krycí jméno. Ostatní mohou používat svá. Ale být váma… beru snad radši tu práci.“
Ashley jim nechala nějaký čas na rozmyšlenou. Ninjům se krabatila čela, někteří hlasitě funěli, jiní se snažili získat přijatelný nápad pokukováním po stropě, nebo v horším případě po přítomných dámách.
„Připraveni?“ Zrzka se je snažila povzbudit, co jí síly stačily.
„Půjdu si shánět práci,“ hlesl Itachi.
„Já taky! Chci tě mít pěkně na očích!“ vyhrkl okamžitě Sasuke.
„No nevím, jestli je zrovna tohle dobrej nápad.“
„Je to můj bratr a budu si dělat, co chci!“ nedal se odradit nejmladší Uchiha.
„Tak jo, ty tvrdohlavej mezku! Kdo dál?“
Přihlásil se Deidara, čtyři Shinobi z Mlžné, Tsunade, Sakura, Gaara a Kabuto.
„Zkusíme to s tou vaší školou,“ usmála se Temari a Shikamaru přikývl.
„Já své děvče neopustím,“ dodal Kankurou a jemně se dotkl Ashleyiných ramen. Lee se také hlásil dobrovolně a všichni uznali, že bude nejlepší, když do party přiberou i Naruta.
„Dobrá. A co s tím zbytkem?“
Kakuzu zatoužil rozcuchaného blonďáka v oranžovém praštit něčím po hlavě, protože prohlásil, že takové zrůdy, jako jsou v Akatsuki, by určitě nikam nepřijali.
„Já mám nápad! Znám jedno místo, kde vás určitě přijmou! A zvlášť tobě by se tam mohlo líbit, Hidane.“
„A to jako proč?“ podivil se bělovlasý.
„Už jsi tam totiž jednou byl,“ uchechtla se. „Tak nezbývá než vám popřát hodně štěstí a nám školákům úspěšný měsíc do konce roku,“ vzdychla Ashley, šla se převléknout a pak se objevila u dveří. „Tak jdete, nebo ne?“

V domě zůstali jen novopečení školáci a Jiraiya. Ostatní se nenápadně trousili na ulici. Zatímco většina se poflakovala po městě (Akatsuki museli odložit pláště, až na několik výjimek, a Mlžňáci zas masky), malá skupinka osob se vydala k muzeu. Ředitel přijal partu zahalených chlápků se smíšenými pocity.
„Víte, pane, jsou to herci a je to pro ně něco jako smysl života. Ani za nic by se nevzdali svých kostýmů…“ Zatímco Ashley hovořila s vedoucím muzea voskových figurín, ninjové se nudili.
„Práce… byla by tu jedna. Pokud by tedy přítomným gentlemanům nevadila Síň hrůzy,“ zamyslel se.
„Co je to gentleman? Není to sprosté slovo?“
„Zavři klapačku, Tobi! Buď tak hodnej!“ okřikl ho Hidan.
„My to berem,“ zamručel Zetsu, který měl špatný pocit z toho, jak na něj zírali lidé na ulici.
„Tak tedy, pánové… vezmu vás na zkušební dobu. Jmenovitě tedy: Kisame, Zetsu, Hidan, Kakuzu, Tobi… ehm, říkám to správně?“
Ashley přikývla. Na sobě měla jedny z matčiných šatů, vlasy pečlivě sčesané, na očích černé brýle.
„A kdy chcete nastoupit?“
„Můžem hned?“ zaprosil Kakuzu. Rád by si vyzkoušel, co taková práce vlastně obnáší.
„Ale jistěže.“
„Už půjdu,“ omluvila se Ashley, způsobně se uklonila a zmizela dřív, než ji někdo stačil zadržet.

Večer telefonovala Kimberly, aby se poptala, co je nového. „No to si ze mě střílíš, ne? Vážně je to pravda?“
„Hele, bude asi lepší, když ti to řeknu pěkně od začátku…,“ uchechtla se zrzka. „Takže poslouchej a nepřerušuj…“
Sasuke běsnil. Lítal po pokoji jak splašená včela a přitom divoce rozhazoval rukama. „To mi udělal naschvál! Přiznej to, Itachi!“
„Vždyť jsi přece chtěl pracovat se mnou.“ Ninja pozdvihl obočí.
„Ale… čekal jsem od tebe něco inteligentnějšího!“ rozčiloval se mstitel.
„O co tu jde?“ zajímala se Ashley.
„Itachi si sehnal místo!“ Deidara zakoulel očima.
„Ale to je přeci skvělý!“
„Pracuje jako prodavač v samoobsluze,“ vypískl mladík.
„Aha.“ Zrzka raději stočila zrak jinam.
Itachi právě poučoval Sasukeho, že pokud chce splynout s místními lidmi, musí se pohybovat v místech, kde je jich co nejvíc. Zatímco on mluvil naprosto klidně, Sasuke se zalykal vzteky. „Nikdy v životě ti neodpustím… tu zástěru!“ Uchiha mladší zajel do koupelny.
„No páni! A kde je Gaara?“ Zrzka měla obavu, že se tu děje něco nekalého.
„On… odmítá vylézt z pokoje.“
„Proboha proč? Tak už mi to řekni, Deidaro!“ naléhala dívka.
„No, možná by ses na to měla jít podívat.“ Vzal ji za ruku a vedl k ložnici, kde obvykle spávala její matka.
„Gaaro? Jsi tam?“ Opatrně zaklepala na dveře.
„Jdi pryč!“
„Já se ti nebudu smát!“ ujišťovala ho.
Otevřel jí až po několika minutách. Spatřila jeho červenobílou uniformu a hned jí bylo vše jasné. „Za to se nestyď! Není žádná ostuda prodávat hotdogy a hamburgery s hranolkama.“
„Jen jsem chtěl být užitečný. To se přece očekává od vůdce vesnice.“
Ashley si k němu přisedla. „Všichni to máme těžký. Zvykneš si.“
Gaara rázně vstal. „Máš pravdu. Nesmím se tak snadno vzdát!“ Vyšel ze dveří. Ninjové se začali pochechtávat. Upřel na ně pohled plný opovržení a významně poklepal na svou tykev s pískem. „Ještě máte chuť se mi smát?“ Začali se dušovat, že to nikdy ani v úmyslu neměli.

Kdosi rozrazil dveře. „Pojď na mou hruď!“
„Nech toho, Hidane, vždyť mě rozmačkáš!“ bránila se Ashley, když ji ninja přimáčkl k sobě.
„To jste neviděli, vážení! Je skvělý děsit lidi!“ zajásal Kakuzu.
Zetsu se kupodivu uculoval. Nadšený Tobi každému vyprávěl, jak usilovně pracoval.
„Tohleto si fakt nechám líbit!“ zubil se Kisame. „Co bude k večeři?“
„Jestli mě ten pošuk nepustí, tak nic,“ zafuněla zrzka.
„Dej už jí pokoj, Hidane!“ zavrčel Itachi. „Máme už všichni hlad.“
„A copak sis sehnal za práci ty, náš velký génie?“
„Rozhodně je to užitečnější, než děsit lidi!“
„Dělá prodavače.“ Sasuke už se uklidnil a teď na bratra mířil prstem.
„On taky,“ zašklebil se Itachi. Hidan se rozkašlal, málem se totiž udusil smíchy.
„Mít práci, to je jako dostat velký uznání. Važte si toho.“
„Ta holka má pravdu. Neskuhrejte a užívejte si to.“ Kisame se usmíval, ale ostatní uznali, že má pravdu.

Noví studenti byli přijati bez velkého nadšení. Ředitel byl sice poněkud skeptický, ale nakonec nad tím mávl rukou. Řekl, že zahraniční studenti údajně chápou rychleji než místní, takže nevidí vůbec žádný problém.

„Nigele, no tak vstávej.“ Černovláska jemně šťouchla do pochrupujícího blonďáčka. Nezabralo to. Zvolila jinou metodu a pořádně mu šlápla na nohu. „Naruto!“ zasyčela. „Jsi ve škole, tady se nespí!“
Shikamaru a Temari si takticky zvolili lavice hned za sebou. Blondýnce jen trochu vadila poněkud kratší sukně, kterou ráno vyhrabala v Ashleyině šatníku. Kankurou seděl vedle Ashley a Lee, odhodlaný vydat ze sebe vše, si sedl do první řady.

Po škole si ihned dívky vyprávěly, co je nového. „Deidara se nám dal na podnikání,“ chlubila se zrzka.
„Vážně? Tomu se snad ani nechce věřit!“
„Prodává nakreslený obrázky. Ale protože nemá povolení, tak zdrhá policajtům.“
„A co ten zbytek?“
„Mlžní zlobí. Místo aby poctivě metli ulice, nenápadně si procvičují jutsu. Ostatní zatím hledají a Jiraiya… ten to určitě jenom předstírá.“
„Je to druhý den, dej jim ještě čas,“ přikývla Kimberly.
Což o to, já bych jim ho dala ráda. Jenže mamka nejspíš ne. Řekla si zrzavá dívka v duchu.