Legendy Konohy - 09 Vzpomínky bolí

Skupinka ninjů se právě odebírala k zaslouženému odpočinku po vyčerpávajícím tréninku. Mýtinka, na které trénovali vypadala jako po obrovské bitvě. Velké díry v zemi po celé ploše byly zaplaveny vodou, spálené stromy se nacházely po celém obvodu mýtiny.
„Tak to by pro dnešek asi stačilo. Zítra si to zopáknem.” zvolal Kakashi nadšeně.
Shikamaru se zetvářil již o poznání méně nadšeně, ale přesto nic nenamítal.
„Určitě máte všichni hlad.” ozval se Obito. „Zvu vás všechny na ramen.”
Za dvě hodinky už všichni stepovali před Ichiraku ramen. Všichni až na Obita a Kakashiho. Po pár minutách zuřivého poklepávání nohou o zem a mumlání si různých nelichotivých slov, se Sakura rozhodla pro oba opozdilce dojít osobně. Jen co ušla pár kroků srazila jí na zem jakási černá šmouha.
Sakura se překvapeně chytila nabízené ruky a nechala se vytáhnout zpátky na nohy. Muž v černém plášti si sundal kápi a odhalil tak svůj obličej.
„Omlouvám se za pozdní příchod, ale po cestě sem se mi rozvázala tkanička. Já si toho nevšiml a zakopnul jsem, no a chvíli mi trvalo než jsem se sebral a vzpamatoval.” promluvil muž.
„Moment Obito, zopakuj to ještě jednou,” změřila si ho podezíravým pohledem Sakura, „ty tvrdíš, že se ti rozvázala tkanička na sandálích?”
Obito se zmateně poškrábal na temeni hlavy.
„Dobrý večer vespolek,” mával už z dálky Kakashi, čímž Obita vysvobodil z nepříjemné situace, „nevěřili byste, co se mi po cestě stalo..”

„Co se to kruci děje? Pouštní pohřeb ještě nikdo nikdy nepřežil!” zíral Gaara udiveně na pohybující se písek.
„Tak to jsi zřejmě ještě neměl tu čest s Prokletou pečetí.” zachechtal se Juugo.
On i Karin se teď tyčili před Gaarou v plné síle.
Karin povyrostla nejméně o půl metru, takže byla zhruba stejně vysoká jako Juugo v normálním stavu. Její vlasy tvořily něco jako chapadla, nos se zvětšil a spojil s horním rtem, čímž utvořili útvar podobný zobanu.
„Cheche, vypadá jak chobotnice.” zasmál se bolestně Izumo.
„Brácho, jsi v pohodě?” zajímal se Kotetsu.
„Jasně, takový škrábanečky mi nemůžou ublížit.” zazubil se.
„Jakže jsi mě to nazval?” zavřeštěla Karin a jeden z proudů jejích vlasů vystřelil proti Izumovi.
Ninja jenom němě zíral, jak se proti němu řítí smrtící chapadlo. Chapadlo projelo Izumovou hrudí jako nic, prošlo srdcem a na druhé straně vystřelilo ze shinobiho zad. Izumovi na tváři pořád zůstal ten posměšný úšklebek. Sprška krve dopadla na vestu jeho přítele.
„C-co to kur*a?” vykřikla Karin, když se Izumovo tělo změnilo v kus dřevěné klády.
„Výměnné jutsu...” zaradoval se Kotetsu, ale vzápětí již uhýbal zuřivým útokům Juuga.
Izumo se bleskově dostal za Karin a podržel jí kunai pod krkem.
„Hni se, a zemřeš.” zavrčel jí do ucha.
Najednou byl ohromnou silou odhozen pryč. Jedno z chapadel ho nenápadně omotalo kolem pasu a vrhlo mezi stromy.
Kotetsu se Juugovi nemohl rovnat a tak pouze uhýbal jeho útokúm. Na druhé straně si Izumo otřel pramínek krve, který mu vytékal z úst a s nesmírnou zuřivostí se vrhnul po Karin.
„Ustupte!” zařvala náhle Tsunade.
„Je načase, abychom to tady ukončili!” přidal se Gaara.
Oba Kage se postavili do bojových pozic a vyrazili na nepřátele.

„... a pak, když už jsem byl skoro tam, jsem si nevšiml větve a zakopl o ní. Na místo setkání jsem tedy nedošel, ale spíš doletě a dojel. Kakashi mi tehdy pěkně vynadal.” vyprávěl Obito, zatímco ostatní se smáli.
„Jo, řekl jsem, že jsi nezodpovědný a že nikdy nebudeš dobrým ninjou. Ale mýlil jsem se. Ty ses potom rozbrečel, avšak nechtěl jsi to přiznat. Řekl jsi, že ti něco spadlo do oka.” smál se Kakashi na celé kolo.
Obito nejprve zrudnul, ale potom se rozesmál taky. Celá společnost se skvělě bavila, až si Kakashi všmnul, že někdo chybí. Naklonil se k Sakuře a zašeptal jí:
„Nevíš, kde je Rin?”
„Říkala, že půjde na záchod, ale už se dlouho nevrací. Půjdu se po ní podívat.” odpověděla mu šeptem Sakura.
„Ne, já půjdu. Zřejmě zmizela kvůli mně.” zadržel ji Kakashi.
Sakura se po něm ustaraně podívala, ale na konec kývla.
-----
„Věděl jsem, že budeš tady. Bývalo to naše místo a dokonce i moji studenti sem často chodívali.” promluvil Hatake.
Rin mlčela a dál hleděla na Konohu z vrcholku hlav Hokagů.
„Stalo se něco, o čem chceš mluvit, Rin?” staral se dál.
„Chci vědět jen jedno, Kakashi,” otočila se na něj s očima plnýma slz, „proč jsi mě tehdy prohlásil za mrtvou a zřekl se mě?”