Voda, oheň a písek - 10. kapitola - Zvláštní trénink

AUTORSKÁ POZNÁMKA: děj - Naruto - krátce před začátkem Naruto Shippuunden

Temari se vrátila brzy a přivedla s sebou i své dva bratry. Gaara přišel s Tsunade projednat nový nápad týkající se spojenectví Písečné a Listové. Pátá Hokage si mnula ruce a právě vcházela do své kanceláře, když ji zastavila Shizune. „Kazekage čeká ve vaší pracovně.“
Tsunade si s hrůzou uvědomila, že na stole nechala karty s informacemi o vojenských silách. Rychle proto vešla dovnitř. „Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat.“
„Nevadí,“ usmál se. „Stejně tu pár dní pobudu. Není kam spěchat.“ Podával jí jednu z karet, kterou si dosud prohlížel a úsměv jeho tvář neopouštěl. „Potřeboval bych ovšem na těch několik málo dní doprovod.“
Převzala od něj lístek a všimla si, že na ni mrká. V ruce držela… Liannin spis. Zatvářila se rozpačitě. „Maraki? Vážně se chcete vystavit takovému nebezpečí? Ta holka je jak časovaná bomba!“ Přikývl.

Shikamaru zaklepal na dveře. Blondýnka přišla otevřít. „Co tu děláš?“
„Máš se dostavit sem.“ Podal jí lístek s adresou. „Je to speciální mise.“
„A proč jdeš se mnou?“
„Asi proto, že část naší cesty je stejná,“ ušklíbl se.
Za chvíli se od ní odpojil a ona v klidu došla na určené místo. Zaklepala a čekala, až se ozve něčí hlas. Místo toho se dveře samy otevřely. Zaváhala, než vešla dovnitř. Pak uviděla známou postavu ležet na posteli s rukama za hlavou a musela se smát.
„Aby tě to brzy nepřešlo,“ pousmál se.
„Spíš bych se měla zeptat, co vlastně obnáší tato zvláštní mise.“ Opřela se o dveře.
Vstal a zastavil se pár kroků od ní. „Doprovázíš Kazekageho Skryté písečné vesnice, kamkoli si zamane,“ řekl prostě. „Pár věcí je tu třeba k vyřízení, proto se v Konoze zdržím. Viděl jsem u Hokage tvůj spis a jak tvrdě jsi dřela. Napadlo mne poskytnout ti trochu volna.“
„Děkuji. Vážím si toho.“

Prošli se městem a Gaara pozoroval, jak se Listová během těch posledních dvou let změnila. Před památníkem Hokagů se chvíli zastavili.
„Víš, že Naruto v sobě nosí démona, devítiocasou lišku?“ zeptal se náhle. Přikývla. „Ten můj démon se mnou občas mluví. Jak jsem předpokládal, nynější situace se mu ani trochu nelíbí. Býval rozhodně šťastnější, když jsem se víc staral o sebe než o druhé.“
Lianna se zachvěla. „Kam tím míříte, Kazekage-sama?“
Zavřel oči a chvíli přemýšlel. „Uzavřeli jsme dohodu. Nechá mne klidně spát, jestliže se budu vrhat do nebezpečí a bojovat. Proto musím skutečně tvrdě trénovat. Myslím, že si zasloužím alespoň pár dní klidného spánku po těch letech probdělých nocí.“
„A já s tím mám něco společného?“ Větřila nebezpečí.
„Když přijmeš mou nabídku, budeme spokojeni oba, alespoň na těch několik dní, co zde budu pobývat.“
„A ta zní?“
„Podstoupíš u mě skutečně tvrdý trénink!“
Podlomila se jí kolena. Bála se, že to bude horší. „Pokud to tedy chápu dobře, mám tě unavit, vyčerpat?“
Zavrtěl hlavou. „Úplně stačí, když ve mně probudíš bojovnost. Shukaku uvnitř mne musí cítit, že je ho zapotřebí, že jsem v nebezpečí a bude čekat, jestli se odvážím ho vyvolat.“
Černooká váhala. „Je to příliš velké riziko. Co když nad sebou ztratíš kontrolu? Šlo by mi o život!“
Vydali se na cestu zpátky. V bezpečí Gaarova pokoje se hovor opět rozproudil.
„Nemám nikoho jiného, koho bych o tuhle laskavost mohl žádat. A nechci, aby na mne vaše Hokage hleděla divně. Jenže… ty noci, kdy pořád jenom bdíš, už vážně nejsou k vydržení. Ano, je to risk a velké nebezpečí, ale copak ANBU nejsou zvyklí riskovat?“ Zahleděl se chvíli jiným směrem.
„Bojoval jsem s Narutem a on mi dokázal, že hrubá síla není všechno. Dřel jsem na sobě, aby má vlastní vesnice uznala, že už nejsem jen pověstná ničivá zbraň. Za ty dva roky se změnilo tolik věcí. Mluvilas o mé sebekontrole. Ale i kdyby k tomu došlo, nikdy bych nedovolil, aby se ti něco stalo! Jsme přátelé a já si toho cením.“
Dojalo ji to, nevěděla, že taková hrozivá síla s sebou nese i takovéto problémy, ale stále váhala, viděla ho v akci hned několikrát. Co když se přeci jen něco stane?
Čekal její odpověď, ale pořád mlčela. „Je ti zatěžko splnit tohle neobvyklé přání? Jak chceš porazit Uchihu, který má schopnosti daleko rozvinutější než ty? Máš možnost skutečně tvrdého výcviku a navíc bys mi prokázala laskavost. Stále ještě váháš?“
Lianna se mu podívala do očí a vychutnávala si ten zvláštní pohled. „Jsme přátelé, takže ti budu věřit. Navíc, je čest podstoupit trénink u tak mocného muže.“
Gaara se usmál. „Výborně. Mám teď poradu, takže… začneme za soumraku?“
Střelila po něm pohledem. „Sám dobře víte, že to není nejlepší nápad, Kazekage-sama. Nic neprobudí zvědavost vesničanů tak, jako hluk po setmění.“
„Pravda, na to jsem nepomyslel. Co tedy navrhuješ?“
„Můžeme jít do tréninkové arény, kolem které jsme procházeli. Dřív tam cvičili Naruto, Sasuke a Sakura, ale teď je opuštěná. Nebudeme rušeni.“
„Dobře. Počítám, že nebudu pryč déle než hodinu. Setkáme se opět zde.“

Uprostřed tréninkové arény bylo ticho. Pro jistotu s sebou přinesl svou tykev s pískem, kterou teď ale odložil. Doprovázela ho, perfektně vyzbrojena. Masku pár dní nosit nebude.
„Začneme?“
„Jsem připravena!“ Viděla, že jde proti ní beze zbraně. Ještě se ujistil, že je jeho nádoba skutečně uzavřena. „Jenom pěstmi? Ty si vážně troufáš!“
„Nepodceňuj Gaaru z pouště, Lianno!“
Po jeho vzoru odložila zbraně a nechala je na bezpečném místě.
Šli po sobě tvrdě, i když byla v taijutsu oproti němu ve výhodě. Uhýbala jeho ranám a on s uspokojením viděl, jak jí tváře planou vzrušením z boje. Oba si to užívali, i když ani pro jednoho nebylo lehké se ubránit. Konečně se mu podařilo povalit ji na záda. Použila proti němu stejný útok, jakým odrovnala Nejiho. „Velmi dobře,“ sykl. „Jen mě nešetři!“
Bylo pouhým zdáním, že mladá žena bude vítězem. Nakonec klečela na zemi a Gaara jí nekompromisně držel obě ruce za zády.
„Končíme?“ zeptal se.
„Mám dost!“ zněla odpověď.
Pustil ji. Podívala se na něj a na sebe. Všude bylo bláto. „Je tu říčka. Měl by ses umýt. Takhle určitě nemůžeš na veřejnost.“ Potlačila zahihňání. Skvrny na oblečení nebyly tak nápadné, zato obličej pokrývalo spoustu hnědých fleků. Smyl je a převlékl se do roucha Kazekageho. Doprovodila ho do budovy a vrátila se domů.
„Kde ses tak zřídila, Lianno?“ zděsil se otec, když viděl, v jakém stavu se dcera vrátila domů.
„Plním přece mise! Od ANBU se nečeká, že bude chodit v čistém!“ Jako odpověď to stačilo.

Temari zpozorněla, když z pokoje svého mladšího bratra neslyšela známé zvuky.
„Kam jdeš takhle pozdě?“ zarazil ji na chodbě Kankurou. Šeptem mu vysvětlila smysl svého počínání. Opatrně otevřeli dveře.
„On… spí?“ podivila se Temari.
„A jak klidně,“ poznamenal Kankurou. „Však už si to konečně zasloužil.“
Střapatá blondýnka ještě chvíli hleděla na spícího Gaaru. „Vypadá jako andílek, když tu takhle leží. Tak… roztomile.“
„Pojď, nebudeme ho rušit.“