čas Naděje I.

"Proč? Proč já?" nechápala Hinata.
Její slza se roztříštila na kamenné podlaze. Za chvíli spadla další a další. Slévaly se do křišťálových potůčků. Vypadalo to velmi zajímavě...
Vysoký muž odtrhl oči od podlahy, od Hinatiných slz: "Protože jsi k ničemu! Jsi nejhorší potomek Hyuuga klanu!"

"T-to není pravda!" bránila se.
"Tak to dokaž!"
"Ale já ne-nemůžu... Ne tohle..."
"V tom případě jsi bezmocná, slabá malá kačena!"
"N-ne, to nejsem! Ale proč zrovna Naruta?"
"Protože ho máš ze všech lidí nejraději! Musíš překonat svou lásku...," muž se odmlčel, ale pak pronesl ledově chladným a posměšným hlasem: "... a zabít ho!"
"Ne!"
Hinata propukla v usedavý pláč. Bušila pěstmi do muže: "Ne, ne a ne! Nebudu zabíjet proto, abych si dokázala, že jsem silná!"
Muž se uchechtl: "Ale ty nejsi..."
Hinata se otočila k východu a rozeběhla se. Dveře byly zamčené. Chvíli lomcovala klikou pak zkoušela dveře vyrazit... Nešlo to, byly jako z oceli...
"Vidíš, ani neotevřeš dveře!"
"Vždyť jsou zamčené! A drží jako... Já nevím co!"
Muž přistoupil ke dveřím. Zlehka se do nich opřel a... povolily...
"Vážně to nejde? Tak proč mě tedy ano?!"
"T-to není možné..." zírala Hinata.
Muž se otočil jejím směrem, vytáhl kunai a řízl užaslou Hinatu do tváře.
"Proč?" Hinata si zkoušela krev otřít.
Rána byla hluboká a také bolestivá, dívala se na své ruce, plné červené tekutiny. Krvácela.

"Pokud zítra Naruto nebude mrtvý, udělám ti další škrábanec, tentokrát hlubší a bolestivější... A tak to půjde, dokud ho prostě nezabiješ! Je mi jasný, že to nestihneš hned... Chudinko!"

Hinata aktivovala Byaugan: "Nenávidím tě, otče!"
V ruce se jí zaleskl kunai. Hodila ho po něm a vytáhla další...
Tím chtěla odlákat jeho pozornost a třetím ho zabít...
On však všechny zachytil, také aktivoval Byaugan a vrazil jí pěstí do břicha.
Spadla na všechny čtyři a rozkašlala se... Na zemi se objevila krev.
"Jak se opovažuješ?! A proti vlastnímu otci?! Budeš trpět!" kopl ji do zad. Hinata opět zakašlala.
"Abys věděla koho jsi chtěla zabít! Nejlepšího a nejsilnějšího potomka Hyuuga klanu nikdy neporazíš!"
Hinata se na něho podívala s nenávistí v očích: "Ty ne...nejsi... vůbec s...silný... Vlastně jsi... slaboch... Nemáš srdce... Jsi hora stu...de...ného le...ledu... Ubožáku!"
"Ty-drž-hubu!" A znovu následoval úder do břicha.
Hinata zakašlala, usmála se...
S myšlenkou na Naruta...
Svého nejlepšího přítele...
Upadla do bezvědomí...

oOo oOo oOo

Probudila se až další den ve svém pokoji. Zjistila, že jí přibyl další řez kunaiem. Pomalu vstala. Kulhavým krokem došla před zrcadlo. Uviděla tam nejistou kunoichi, které to v očích svítí nenávistí, která má slepené vlasy krví, špinavé, roztrhané oblečení a jizvu na tváři. Ještě z ní crčela krev. Kolik krve musela ztratit? Vytvořila zelený hojivý pramínek a přiložila ke tváři. Krev zmizela. Jizva nikoliv. Zkusila to znovu. Nic. Třeba si toho nikdo nevšimne. Nesmí! Mohl by se vyptávat a to by vedlo jen k dalším problémům...

Už vím... vzala tlustý pramen svých dlouhých modrých vlasů a jizvu jimi přikryla. To už je lepší... usmála se na sebe do zrcadla, na ty zkrvavené šaty zcela zapomněla.
Udělala krok směrem ke dveřím, když v tom ji chytla křeč. Zastavila se, vykašlala krev a svalila se na zem. Až po dvaceti minutách byla schopna vstát... Podívala se na hodiny... Byly čtyři hodiny odpoledne. Už před půl hodinou měla být v Icharaku! Vydala ze sebe tu největší rychlost, na jakou se v tu chvíli zmohla. Běželo se jí těžce. Několikrát se musela zastavit, aby popadla dech. Tu a tam zase vykašlala krev. Věděla, že to není dobré... Ale přežije to. Musí! Už kvůli Narutovi. Do konce jí zbývala už jen krátká ulička... Uviděla ho... Jak má sklopenou hlavu a šourá se pryč.. Ven z restaurace... Chtěla na něho zavolat... Párkrát zaklapala pusou, nevyšel z ní však žádný zvuk... Jen zachraptěla... Už také nemohla běžet... Vzdala to... Naruto byl už moc daleko...
Vydala jrn zvláštní kňučivý zvuk... Je ještě naděje, že ho někdy uvidí?
Sama věděla, dlouho na tomhle světě nebude jestli ho nezabije... Ale to nemůže!
A nebo by měla?
Obětoval by svůj život za její?
Ale pak by pro ni neměl život smysl...