Začátek konce IV.

„Na-NARUTO!!!!“ Sakura k němu běžela plnou rychlostí. Když k němu doběhla, tak ho pevně objala. „Dostali jsme dopis od Sasukeho, mysleli jsme, že jsi mrtvý, Naruto.. Ale jakto? Dyť Sasuke tam psal, že jsi mrtvý.. Jakto, že si tu? Jistě. To, jak vypadáš by to vysvětlovalo, vždyť ty jsi celý zmožený, jsi úplně zničený!!! Pojď se mnou do nemocnice, tam ti všechny ty rány vyčistí.. A-a-a.. je tolik věcí, které mi musíš povědět!“ Sakura byla tak dojatá a tak šťastná, že Naruta vůbec nepustila ke slovu, ale..
„Co-cože?“ Naruto vůbec nic nechápal. Co to tady mele? Jakej Naruto? Co si k sakru myslí? Koukal na ni zcela překapeně.
„Tak pojď. Odvedu tě tam. Nevypadáš moc dobře.“ Prohlížela si ho. Popadla ho za ruku a už už chtěla jít, ale on se z jejího sevření vysmykl.
„Kdo si sakra myslíš, že jseš? Nějaká cizí osoba mně tady nebude chytat za ruku! A kde to vůbec jsem?! No? Tak odpovíš nebo ne?!!“ řekl rozčíleně Naruto.
„Naruto? Jak, co si myslim, že jsem.. A tohle je..“ Sakura nevěděla, co mu na to má odpovědět. „Cizí osoba?“
Chvíli stali ve tmě a koukali si do očí. Sakuře už zase tekly slzy po tváři. To znamená, že jsi ztratil paměť? Ten dopis přišel před chvílí, to by odpovídalo.. a i ten vzhled, že musí být po boji. Může za to snad ta černá chakra, co o ní psal Sasuke v tom vzkazu? Naruto? Co to bylo za boj? Ztráta paměti..
„Neboj, nic ti neudělám. Zkusím ti vyléčit ta zranění. Tak si prosím lehni na zem.“ Přesvěčovala ho pomalu Sakura. „Prosím, lehni si nebo na tebe budu muset použít jutsu vynuceného spánku.“
„Jutsu vynuceného spánku? Zbláznila ses? Já sem úplně v pohodě, nechci odpočívat! Pche, prej vynucený spánek, od nikoho si nenechám vynutit spá-“ Naruto sebou švihl na zem.Sakura mu opřela hlavu o kolena, aby ji neměl na tvrdé zemi. Zbytek těla tam jen bezvládně leželo.
Položila mu ruku na čelo a hned se objevila zelená, lékařská chakra. Teď s ním víc nezmůžu, zvlášť ne tady na ulici, kde je tma. Zkusím mu tu hlavu dát alespoň trochu do pořádku. Chudák, čím vším jsi si musel protrpět, Naruto? Prosím, aspoň mu vrať paměť, prosíím. Klečela tam na chladné ulici stále se slzami v očích a s nadějí, že se mu paměť znovu vrátí.
Když byl konežně proces hotový, položila mu dva prsty na místo, kde se nacházelo srdce. Znovu se objevila zelená chakra.
Po chvilce jeho rány na obličeji zmizely, pak se vyléčila i zranění na tělě. Hojilo se to rychleji, než u normálního člověka a to proto, že má v sobě kyuubiho.
Když bylo léčení úplně u konce, tak ho Sakura zvedla, opřela si ho o rameno a šla s ním směrem k nemocnici.