Naruto, Hinata a jejich krutá a krvežíznivá bitva 03

„Tak jdeme,“ zavelel Kakashi a já se pomalu šoural jeho směrem. Ta odrůda fialovníku se hnala dopředu ke Kakashimu, takže mi dala alespoň na chvíli pokoj.
„Přidej,“ křikl na mě Kakashi a rozběhl se. Začali jsem všichni utíkat po stromech a hnát dopředu.
„Proč tak spěcháme?“ zeptal jsem se.
„Musíme si najít místo k utáboření,“ prohodil Kakashi.
„My budeme tábořit?“ vyhrkl jsem, ale nikdo neodpověděl.
Doufám, že tím tábořením myslel ubytování v hotelu.
Asi po dvou hodinách Kakashi zastavil na jedné mýtině.
„Tady je dobré místo,“ oznámil a vybalil si stan.
„Co-cože?“ vyhrkl jsem.
Fialovník modrovlasý si začal taky vybalovat stan, jenom já jsem tam stál jako tvrdý Y.
„Nemám stan,“ prohodil jsem provinile.
*

Nemá stan, to snad nemyslí vážně, na co to blonďatý kuře pořád myslí?
„To je dobře, že Kakashi stan má, aspoň nebudu muset spát s tím hlupákem," zamumlala jsem si pro sebe.
„To nevadí Naruto, můžeš spát s Hinatou, ta stan má,“ pronesl do ticha Kakashi.
„COŽE??“ vyhrkli jsme s Narutem ze sebe.
Kakashi se na nás podíval svým tajuplným až strašidelným výrazem, a tak jsme mu jen přikývli a dělali, že nám to jako nevadí. Potom jsme se všichni zase pustili do stavění stanů.
„Hej, blonďatý kuře pojď mi helfnout,“ křikla jsem na něj aby tam nestál jak tvrdý Y.
„Copak ,nezvládáš to?“ prohodil na mě, ale nakonec mi přece jen přišel pomoct.

Kakashi měl stan už dávno postavený a četl si svou knížku, zatímco já a kuře jsme s tím zápasili.
„Jak to dáváš Naruto? Tahle tyčka patří sem.“
„Ale já si myslím, že tady.“
„Pusť to Naruto.“
„Nepustím, já vím, že to patří sem.“
Tak jsme se o to handrkovali až jsme na sebe spadli.
Já jsem ležela na zádech a Naruto na mě , chvíli jsme jen tak leželi, ale po chvíli jsem se vzpamatovala.
„Okamžitě ze mě slez! Neumíš dávat pozor?!“ okřikla jsem Naruta a vrazila mu facku. Rychle se probral a slezl ze mě. Začala být tma a my jsme zrovna dostavěli stan.
„Naruto, Hinato, pojďte sem musíme se ještě domluvit na naší misi,“ zavolal nás Kakashi k ohni.
Všichni jsme se cpali upečenými rybami nad ohněm, které připravil Kakashi.
„Teď mě dobře poslouchejte, hned za svítání musíme vyrazit, ale nebude to jen tak jednoduchý. Musíme být obezřetní a hlavně držet spolu.“ začal mluvit Kakashi o misi.
„Kakashi, já myslím že to nebude žádný problém viď Hinato,“ vstoupil Naruto do řeči Kakashimu se svým blbým smíchem a strašně se začal smát.
„Buď zticha Naruto a neskákej mi do řeči!“ zařval na něj Kakashi a škaredě se na něj podíval.
Naruto utichl, konečně pomyslela jsem si teď se aspoň dozvím něco víc o naší misi.
„Jak jsem už řekl, aby jste věděli do čeho vůbec jdete musím vám povědět co přesně máme za úkol,“ začal zase mluvit Kakashi o misi.
„Máme za úkol pomoci mladému Yoshimarovi, který přišel o rodinu a zbyla mu už jen jeho snoubenka, kterou si měl za dva dny brát,jenže do vesnice vtrhli padouchové a unesli Kumiko pryč. Nikdo přesně neví kdo to byl, Yoshimaru už se vydal na cestu takže ho musíme dohonit. Pojďme tedy spát ať nabereme síly,“ domluvil Kakashi a všichni jsme se pomalu odebírali ke stanům. Já a Naruto jsme vlezli do stanu a otočili se k sobě zády. Snažili jsme se co nejdřív usnout, abychom už nebyli spolu ve stanu, ale nějak jsme nebyli unavení.
*

Chvíli jsem zíral do stěny stanu a nudil se.
Pak jsem zíral na střechu stanu a nudil se.
Tak jsem se otočil a zíral na fialovobulvovitý předmět vedle sebe a nudil se.
„Hinato?“ zeptal jsem se tiše. Otočila se na mě a chvíli jsme na sebe tiše zírali. Na chvíli se mi zdálo, jako by Hinata přiblížila hlavu ke mě a tak jsem to udělal taky, ale to už jsem měl na obličeji rudý obtisk její ruky.
„Áááu!“ vykřikl jsem a pohladil se po zrudlém místě. Ta fialová fúrie se otočila zase na druhou stranu a dělala že nic.
To si nenechám líbit.
Pomalu jsem se nad ni nahl a koukl jí zblízka do obličeje. Nestihla ani zareagovat. Rozevřela prudce oči a jenom tupě zírala. Využil jsem příležitosti a kopl ji do zadku.
„Jaůůůů!“ vykřikla modrofialová ježibaba a chytla se za zadek. Začal jsem se smát a lehl si zpátky vedle ní.
„Je to vyrovnané,“ prohodil jsem, ale to už se mi zavíraly oči. Za chvíli jsme oba tvrdě usnuli.

by Haya & TaGaara