Homework by Naruto

Jsem tu s další jednorázovkou, je to takový výplod z nudy, tak snad to za něco stojí. Jo, ten sloh je psaný Narutovou řečí, takhle jsem ve škole fakt nepsala, i když třeba by se to líbilo víc

Domácí úkol? U Jashinových nestříhaných nehtů, nesnáším domácí úkoly. Zpravidla na ně zapomínám nebo je sesmolím ráno těsně před hodinou, ale tohle je jiné. Tohle je slohová práce, a ke všemu má takovou moc, že může ovlivnit mou konečnou známku na vysvědčení. A jak jste všichni již jistě vypozorovali z anime, má inteligence se častokrát vypaří kamsi načerpat nové síly, a tudíž mé školní výsledky nejsou zrovna uspokojující.
Ale já se nevzdám! To je má cesta ninji, vy i Jashin nade mnou jste svědky této přísahy: ten zpropadený úkol odevzdám, i kdyby mě to mělo stát zbytek života bez rámenu!
Po pár dlouhých hodinách přemýšlení mám plán, hurá, rozhodl jsem se tedy jednat. Jdu vyhledat nejchytřejšího člověka z naší třídy, Sakuru.
Už ji vidím, sedí před školou na lavičce a upřeným pohledem se snaží přimět Sasukeho, aby se na ni alespoň otočil. Ten si však propálené díry v zádech nevšímá a dál před ostatníma machruje a vyplivuje ohnivá kolečka jako zkušený cirkusák.
Ach jo, kéž by si aspoň připálil tu svou ofinku!
Jé, Sakura si všimla, že se k ní blížím. Jsem trošku nervózní, ale přesto se na ni směji jak měsíček na kupu hnoje. Chuděra, zřejmě ji něco bolí, nasadila totiž takový zvláštní pokroucený obličej a chytla se za břicho. Sedám si vedle ní a prosebným tónem jí slibuji hory doly za to, když napíše tu otravnou slohovku za mě. Nepomáhá ani ujištění, že mi opravdu nebudou vadit případné gramatické chyby.
Au, nejspíš ji to fakt hodně bolí, protože mi jednu ubalila a já letím z dosahu školních pozemků. Při mém štěstí v neštěstí jsem si díky bohu stačil všimnout, že Sasuke se chystal k dalšímu elegantnímu odplivnutí ohnivé koule, ale nevyšlo to, místo toho si kýchl a ona kulička mu podpálila levou botu, chacha, tanec spustil vážně parádní..

Jak jsem už řekl, já se nikdy nevzdám, kráčím si známou ulicí, když zahlédnu další známou osobu.
Neváhám a zkouším to i na ni a…neúspěšně. Po půl hodinovém přemlouvání a naslibování plného kartonu chipsů s jeho oblíbenou příchutí mi Chouji sděluje, že jídla má víc než dost, protože onu slohovku už píše Ině a Shikamarovi.
Á, to je otrava!
Ale nevadí, mám záložní plán. Mířím si to přímo k němu domů, klepu na dveře a ….nic, žádná odezva. Klepu znovu a ještě jednou. Opět nic.
Z okna protějšího domu leze sousedka a oznamuje mi, že Kakashi je na misi.
Ó né, to je můj konec.
S hrůzou zjišťuji, že se začíná stmívat.
No, asi si budu muset vystačit sám, jako vždy.
S malou nadějí, že by mi snad s nějakými výrazy mohl pomoct Kyuubi nahazuji vrtuli a valím domů splnit svůj další životní slib.
Sedím doma na posteli, kolem mě plno pomačkaných jednou, maximálně dvěma větami popsaných papírů a lišák stále mlčí a mlčí.
Znovu mrknu na témata zadaná Irukou-senseiem:

1. Já a mé chování k životnímu prostředí kolem Konohy (úvaha)
Hm, tomu já a mé chování rozumím, ale co to může být to životní prostředí? No, zkusíme další.
2. Oheň – přítel či nepřítel? (úvaha)
Ksakru, koho by to zajímalo? To se hodí možná tak pro Sasukeho. No, co se dá dělat, trojka je pro mne jasná volba.
3. Můj tým (charakteristika)

Chopím se dalšího prázdného papíru a píšu…Předem mé slohové práce…hm, to je blbost. Rozmačkám ten list a snažím se PŘEMÝŠLET. Čas si plyne jako voda, je jedenáct hodin, půlnoc, jedna hodina a můj papír obsahuje pouze pár chabých vět.
No tak, pro všechen rámen na světě, vymysli už něco!

PO DVOU HODINÁCH
Jó, konečně. Konečně je práce dokonána, setřu si pot z čela a znovu si přečtu celé své zplozené dílo:

Číslo sedm, takovéto označení bylo přiděleno zrovna našemu týmu. Nemám nejmenší tušení, proč je to pouze pouhé číslo, mně by se mnohem víc zamlouval nějaký název, jako např. drsňáci, zabijáci, ramen lovers, borci nebo Kyuubi’s fans. Sedmička. Když už to tedy musí být číslo, jsem rád, že je to právě sedmička. Vždycky byla mou oblíbenou, je taková….pohádková.
Ale teď už k týmu, jeho členy jsou Hatake Kakashi, Haruno Sakura, Uchiha Sasuke a já , Uzumaki Naruto.
Hatake Kakashi – je nejsilnější článkem našeho týmu, je to náš mistr, sensei, učitel, trenér, jak chcete. Je mu dvacet šest let a je jounin, má šedé vlasy, páska přes levé oko skrývá mocný sharingan a podle jeho slov se pod maskou, kterou nosí přes skoro celý zbytek obličeje ukrývá další maska. Z celé jeho tváře je vidět jen pravé oko, teď si nějak nemůžu vzpomenout, jakou má vlastně barvu, moc se mu do něj nedívám, protože vždycky zírám na ten jeho střelený „výjimečný“ účes.
Největší zábavou senseie musí být dozajista čtení, čte snad pořád a hned za čtením je to provokování Maita Gaie, jeho životního soupeře. Díky sharingan ovládá spoustu technik a říká se mu kopírovací ninja.
Vlastnostmi bych se radši nezabíral, má jich snad tolik co technik a já na to nemám celý den.
Dalším členem je Haruno Sakura. Sakura je moc fajn a krásná, má růžové vlasy, zelené oči a trochu vyšší čelo. Je jedinou dívkou v našem týmu, je přátelská a milá. Sice toho moc neumí, ale já ji mám rád, udělal bych pro ni cokoli, bohužel si mě moc nevšímá. Občas mě mlátí, ale já vím, že to ve skutečnosti tak nemyslí a je to pro mé dobro.
Uchiha Sasuke - je to největší blbec jakého znám. Nechápu, proč musím být ve skupině zrovna s ním. Má černý, dost divně postavený, vlasy, jako uhel černé oči a sharingan jako kekkei genkai. Je namyšlený, i když nemá na co a dost rychle se urazí.
Musím ale přiznat, že je s ním někdy i sranda, třeba když jsem zjišťovali, co má Kakashi-sensei pod maskou, a v těžkých chvílích jsme dobře sehraní týmoví partneři.
Když nad tím tak přemýšlím, byl mým prvním přítelem a svým způsobem ho mám i rád, to ale neznamená, že se musí pořád chovat jako de*il, že jo?
Já – jmenuji se Uzumaki Naruto a jsem nejlepším ninjou v celé Listové, jednou se stanu hokagem a všichni mě budou uznávat a respektovat. Tomu věřte!
Jo, mám rád rámen a nesnáším uklízení.
I přes některé neshody (hlavně mezi mnou a Sasukem) myslím, že jsme skvělý tým, ochotni si podat pomocnou ruku za každé situace. A já slibuji, že je všechny ochráním, když bude potřeba a nedovolím, aby byl někdo zraněn, protože jsem budoucí Šestý hokage.

Tak to by bylo, teď můžu jít konečně spát. To bude zítra Iruka-sensei mrkat, až mu ten úkol odevzdám.
Chichii.
Á, počkat. Co je zítra za den?
COŽE?? Sobota?!