Naprosto úžasně romantické SasuShi 6

Sasuke, 33. jednání:
Sakra, kam jenom ta Shinia tak rychle běžela? A proč u toho vydávala ty divný ksichty? No nic … Ještě zmizel Naruto … Ach néé, proč nemohla Sakura odejít s ním?
„Hej, Sasuke, takže … Se budeš ženit?!“ zeptal se mě Itachi.
„Za čtyřicet sekund jsi mrtvý!“ zkusil jsem, ale když jsem tím docílil jenom Itachiho nechápavýho pohledu, musel jsem říct …
„Ano.“
Boužel mi jaksi chybí Death Note …
No nic, kolem nás projel kamion s nápisem „Maso všude!“ a zastavil u řeznictví, takže jsme se museli o metr pohnout. A najednou, přiběhl Naruto s dost vyděšeným výrazem …
„On … On … On! Ona on! Ona … Ona! On!“ začal vykřikovat, zatímco měl na tváři směsici dvou pohledů … Něco jako ‚Tý jo!‘ a ‚Chce se mi na záchod!‘.
„Co se děje, Naruto?“ začala ho starostlivě objímat Sakura a Naruto znovu vykulil oči.
„Shino je ženská!“

Shinia, 33. jednání:
Naruto se bez jediného slova vyřítil z kabinky a mě okamžitě došlo, co se chystá udělat. Vstala jsem, natáhla kalhoty a rozběhla se za ním. Hajzlík mrňavej, oranžovej, neumí klepat?! Dohnala jsem se ke skupince: Sasuke, Itachi, Sakura a Pomeranč celá rudá vzteky.
„Sakura-chan, poslouchej mě, Shino je holka! Je-holka!“ Vykřikoval Naruto a snažil se vypáčit z jejího vražedného obětí.
„Kdo je holka, Narutíčku?“ Zeptala se přesladce. Naruto na mě zoufale pohlédl, a pak mu svitlo v hlavince.
„Ona!“ Křikl a ukázal na mě svým mrňavým, oranžovým prstíčkem.

Sasuke, 34. jednání:
Musím zachránit situaci! Sasuke záchranář! Sasuke batmáááán ... Ok, du na to ... Odvíst řeč! Odvíst řeč!
„Chyťte je všechny!“ vykřikl jsem a Shinia pochopila co chci udělat.
„Jak všechny?“ zeptala se.
„Všechny Pokemony! Když je chytíte všechny, budete ...“ Co budete? „Budete králem Pokemonů!“
„A ty už nějakýho máš?“ zvedl obočí Itachi.
„Mám Charizarda!“
„Haha, já mam Pikachua, jsem silnější!“ zasmál se Shino/Shinia a Itachi aktivoval Sharingan.
„Grr, Uchihové prohrávají!“
Ale Naruto se nenechal oklamat ... „Hej, slyšíte mě? Shino je ženská! A ... Je Bulbasaur silnější než ty vaše?“

Shinia, 34.jednání:
„Bulbasaur je lůzr!“ Odfrkla jsem si. „Já mám radši broučí pokemony...“ Nenápadně jsem k Sasukemu poslala jeho oblíbenou berušku. „Jsou věrní.“ Usmála jsem se a mrkla, i když to přes brejle nejspíš nebylo vidět.
„Mě se Bulbasaur vždycky líbil-ttebayo...“ Povzdechl si Naruto, který nejspíš úplně zapomněl na původní téma.
„Jo!“ Zasvítily mu najednou očí a podezřívavě si mě změřil. „Ty máš tam dole vagínu!“ Vykřikl s nově nabytým elánem.

Sasuke, 35.jednání:
Baka! Baka! Baka!
„To se na veřejnosti neříká, miláčku,“ začervenala se Sakura.
„To říkají jenom děti ve školce,“ obrátil jsem oči v sloup.
„A doktoři,“ dodal Itachi.
„A encyklopedisti,“ přemýšlela Sakura.
„Ty to píšou,“ opravil jsem ji.
„Ale co když si to nejdřív diktují do diktafonu?“
„A proč by to dělali?“
„Prostě, Naruto, cos nám tím chtěl říct?“ zvedl obočí Itachi.
„To co jsem řekl!“ zamračil se Naruto.
Shinia se musí bránit.
„Já … Já jsem kluk! Přece byste nevěřili takovýmu trotlovi … Nikdy neměl pravdu, ne?“
„Hmm, to je fakt,“ souhlasil jsem naoko. „Vždyť se přece vždycky převlíkal v klučičích šatnách a chodil na pány, ne?“

Shinia, 35. jednání:
„J-jasně!“ Přitakala jsem. „Pokud se Sakura nečinila, tak ten pomeranč ani neví, jak taková vagína vypadá...“ Zasmála jsem se. No fuj, smějící se Shino!
„Mám kabelovku!“ Bránil se Naruto. Naprosto okatě jsem ho ignorovala a stejně tak Sakuru, štěbetající něco o tom, že "ještě nebyl čas..." Přistoupila jsem k Sasukeovi a těsně zabránila tomu, abych mu řekla Miláčku.... Ten hajzlík si té berušky ani nevšiml! ...A navíc jsem teď kluk.
„Sasuke, máme nějaké nedořešené záležitostí.“ Promluvila jsem hrubě. „Budu svou sestru bránit a nikdy bych ji nedovolil, aby si tě vzala!“ Řekla jsem co nejvíc mužsky.

Sasuke, 36.jednání:
Stejně si tě vezmu .. Nesmím nechat Itachiho, aby si o mě myslel něco špatnýho …
„Ať to řekne sama!“ vyštěkl jsem. Jako ne haf haf, ale zakřičel … Bůhví proč se tomu říká štěkat, já to ani neumím …
A najednou, teleportoval se sem Kiba s Akamaru a podívali se na nás.
„Chceš naučit štěkat?“ mrkl Akamaru.
„Ne! Hej, vy mi čtete myšlenky!“ zděsil jsem se.
„Nic nečtem … Ptáme se po celý Konoze, potřebujem brigádu,“ zamyslel se Kiba a zase se teleportovali pryč.
„Sama?“ zbělal Shino (jde to ještě?) … Haha, musí se ještě převlíct! Jo, jó!

Shinia, 36. jednání:
Ať si to řekne sama? Sakra! Blbec! Jasně, že řeknu ne! Nedal mi ani prstýnek! Přistoupila jsem k Itachimu a odtáhla si ho kousek dál od ostatních.
„Hele, promluvne si jako starší bratr se starším bratrem.“ Rozhodla jsem. Moment... Já jsem starší než já? Ale to přece... Mlč! „Jistě chápeš, že mi na mé sestře záleží.“ Začala jsem, když tiše přikývl a vtáhl mě do Mangekyou říše, aby nás nikdo neodposlouchával.
„Já chci pro Sasukeho to samé! Víš co? Už vím, co jim dám za svatební dar - druhou půlku Uchiha sídla, Muwhahahaha!“ Rozesmál se děsivě.
„Ale Shinia možná nebude souhlasit!“ Vykřikla jsem dopáleně. On nám chce dát tu zchátralou, špinavou a zakrvácenou ulicí?! No to teda dík....
„Proč by nesouhlasila? Sasuke si nasadí Sharingan, kravatu a pozve ji do ložnice naších rodičů... No co! Já to dělám taky, musím přece využít, že naši nejsou doma!...Jasně, že bude souhlasit, na to znám holky až moc dobře!“ Čím to asi bude, že pan a paní Uchihovi nejsou doma?!
„Neboj se, všechno zařídím tak, aby se tvá sestra cítila v TEN den jako v bavlnce. Až ji o tu ruku požádá, bude to nejromantičtější okamžik jejího krátkého života.“ Slibil nakonec. Snad se mu dá důvěřovat....

O tři dny později...

Sasuke, 37.jednání:
Itachi má super nápady. Je to můj osobní dohazovač, hehe. Teď stojím před sídlem Aburame a mám na sobě kvádro … S rozepnutou košilí, na uzavřený trička ještě nejsem zvyklej. A potom, v ruce kytku, Itachi mi půjčil nějakou kolínskou … Takže páchnu jako on. No, nevadí. Lidi ho považujou za víc sexy než mě, třeba je to právě vůní … Jestli to je těma divnejma čárkama, ty si kvůli popularitě kreslívat teda nebudu. Nebo, že by? …
Podíval jsem se na tu velkou barabiznu. Všude kolem lítaj ohromný berušky, asi jako okrasa, zahradu hlídá místo psa dvoumetrovej chrobák … Fíha, mají to vymakaný. Člověk hned zdrhne …
Zvednu prst a zmáčknu zvonek. Nejdřív mě to dá elektrickou ránu ale já se nedám a ustojím to až do doby .. Kdy se otevřou dveře a vyjde … Pan Aburame!

Shinia, 37. jednání:
Domem se rozezněl zvonek. Ten debil! Hlupák! Imbecil! Co teď?! Nemůžu jen tak sejít po schodech dolů do předsíně s rozčesanýma vlasama(člověk by neřek, jak mi narostly...) a v šatech! Navíc přišel brzo! Zrovna jsem si z obličeje smývala marný pokus o můj první make-up. Ano, první, věřte nebo ne, ale jako Shino jsem se malovat nikdy necítila potřebu. Chtěla jsme zdrhnout oknem, ale ten blb... Ten... On zazvonil! Pootevřela jsem okno a vyslala broučky, aby mi řekli, co se tam děje. Než se vrátí, sedla jsem na postel a pohladila po tykadlech rozkošného, chlupatého čmeláčka, který se, zkroucený v klubíčku, povaloval na polštáři. Dostala jsem ho loni k vánocům.

Sasuke, 38. jednání:
Hu! Pan Aburame!
„Co tu chceš?“ ptá se a já odpovídám: „Já … Jdu za vaší dcerou.“
Bylo slyšet (i vidět), jak se mu v krku zakuckala kofola, kterou zrovna brčkem upíjel.
„Dcerou?“
„Dcerou.“
„Dcerou?“
„Dcerou!“
Fíha, to je ale rozhovor.
„Ty víš o Shinii?“
„Ano. Budeme se brát.“
Teď se zakuckal lentilkou, kterou zrovna spolkl. Copak neví, že lentilky se cucají?
„Proč jste ji utajoval?“ uvědomil jsem si, že chci vědět.
„Dobře, řeknu ti pravdu. Když byla malá, chtěl jsem mít kluka. A tak jsme ji převlíkávali. Já ale věděl, že to jednoho dne vyteče napovrch … Dáš si žužlavýho medvídka?“

Shinia, 38. jednání:
Zrovna ke mě došla zprava o seznámení Sasukeho s taťkou, když jsem slabě uslyšela jeho vychloubání: „Budeme se brát.“ My se NEBUDEME brát! Naštvaně jsem práskla dlaní o hranu postele, až se čmelák leknul a vyletěl oknem. Chvíli jsem ten fakt ignorovala, když mi pak došlo: Ale tohle je POKOJOVEJ čmelák! Když se ušpiní, budu to JÁ, kdo ho bude muset koupat. Rychle jsem se zvedla a vyskočila z okna za ním. Ano, opravdu inteligentní a duchaplné... Dopadla jsem rovnou před ty dva, přičemž Sasuke žužlal bonbóny a táta choval Čmeláka v náručí.
„Hmm...Ahoj,“ Usmála jsem se omluvně. „spadnul mi sem čmelák...“ Přemíra slova "Čmelák" v mé mysli je alarmující...
Táta na mě pohlédl a chlupaté cosi upustil na zem. „Shin, ty vypadáš jako HOLKA!“ Vykřikl překvapeně.

Sasuke, 39. jednání:
Jůů … Nejdřív sem spadl čmelák a hned za ním Shinia … To je ale podivná rodina … Ale, zase, já si nepamatuju, co padalo z oken domů klanu Uchiha. Třeba sem z nich někdy spadnul já … Hmm … Tahle neinformovanost mě štve.
Ti medvídci jsou dobří …
„Já jsem holka,“ zamračila se Shinia a její otec se omluvně usmál.
„No jo … Nezvyk.“
„Fíha … Tobě to sluší!“ vydechl jsem .. I když, ta přehnaně namalovaná pusa a růžový tváře…

Shinia, 39. jednání:
„Ehm, tati, chci ti vysvětlit to, co říkal tady tenhle...“ Propálila jsem Sasukeho pohledem „...mladík.“ Dokončila jsem.
„Jasně, Shin, už jsem slyšel. Blahopřeji, ale možná ses nás nejdřív měla zeptat na názor...“ Mumlal otec mez tím, co něco neidentifikovatelného přežvykoval. Čmelák, který byl surově hozen na zem, mezitím skočil na Sasukeho a jemně ho okusoval.
„Ne, tati! Já si Sasukeho neberu!“ Pokusila jsem se vysvětlit, ale marně. Věřej mi tu asi tak stejně, jako Narutovi. Jak ponižující!
„Miláčku, pojď se podívat na Shiniina snoubence!“ Houknul do domu otec. Ne! Jen to ne! Sasuke začal z nějakého důvodu křičet a dosud přítulného Čmeláka odstrkovat. Nemá rád zvířata, někoho takového si přece nemůžu vzít!

Sasuke, 40. jednání:
Málem mě sežral čmelák! Teď budu mít do konce života strach se žlutočerný!
„Koušééé,“ zakřičel jsem, protože se ta malá potvora zakousla do mý super košile a visela tam jako přišpendlená … Vlastně, byla, že jo …
„Ty nerad zvířata?“ propálila mě pohledem Shinia a já polkl. Ne čmeláky!
„Miluju zvířata! Miluju broučky!“ začal jsem hrát. Jasně, že nenávist ke čmelákům a hmyzu by mi neprošla. „A hlavně berušky … I čmeláčky … Jenomže tenhle mě začal žrát, tak jsem se lekl. A víš co mám nejradši?“
„Co?“
„Slepýše a pěnkavy,“ nadchnul jsem se.
„Eh?“
„A ještě delfíny!“
„Ty si budeš brát naši dceru?“ zaznělo novým hlasem. Její máma. Rychle jsem si narovnal sako a přikývl.
„Mám kekkei genkai, jsem silný, pěkný, obdivovaný a skromný. A mám rád zvířata. Chcete mě? Jako do rodiny, samozřejmě.“

Shinia, 40. jednání:
Miluje.... Slepýše a pěnkavy?!!!
„Holčičko, tak ty sis našla chlapce i přes svůj klučičí vzhled? No, teď už tě taťka nebude moc tajit...“
Promluvila matka a dloubla do svého manžela loktem. Naštvaně jsem na ní pohlédla. Tak i ona souhlasí?! Bože, je mi teprve 16!
„Proboha, co to máš s obličejem?!“ Zděsila se náhle matka. „Neúspěšná mise?“
Co? To je líčení! Ne monokly, ale LÍČENÍ! To fakt vypadám tak strašně? Ztrápeně jsem koukla na Sasukeho. Hleděl na mě s jakousi pýchou a něhou, jakoby říkal "pohleďte: má žena!" Myslela jsem, že to všechno dělá jen kvůli bratrovi, ale on se tváří, že to opravdu chce... A já ho sakra miluju už od akademie! Tiše jsem si povzdechla. No tak dobře, když má to kekkei genkai...