Vzpomínky a žal

Vzpomínáš? Kdy jsme naposledy takhle leželi…V obětí…pocitu bezpečí…ruku v ruce…pohledy z očí do očí a ty kdyby mohly spálily by vše na co by pohlédly. Naše srdce byla svázaná pocitem lásky a štěstí. Ano, my jsme se milovali…Nikdo nám nebránil abychom spolu byli…Nikdo nás nechtěl rozeštvat. Věřili jsme si jako květ slunci…věřili jsme si jako hrom blesku…nic nás nemohlo rozdělit. Byli jsme jako jeden. Tak proč? Proč se teď musel objevit tvůj bratr? Proč jsi musel splnit slib, který jsi mu dal? Slib, že až se znovu potkáte, tak jeden z vás zemře? Sasuke, copak si neuvědomuješ, že on nás rozdělil? On a smrt…

*Před rokem*
„Itachi…teď zemřeš“ křičel z plných plic mladší bratr…už byl vysílený bojem ale přesto se nevzdával, jako jeho přítel Naruto. Teď si zasadí poslední ránu. Ta rozhodne, kdo bude žít a kdo ne. Oba se proti sobě rozběhli s úmyslem se zabít navzájem. Celou Konohou se ozvala strašná rána. Sakura jí slyšela, věděla že to je ON…neváhala a rozběhla se směrem, kde to skončilo. Dvě těla které pomalu opouští život. Dva bratři, kteří poznali bolest. Dvě duše prahnoucí po lásce…
„Sasukééééé“ křičela už z dálky Sakura. Blížila se ke svému milému. Ke své největší lásce. Už je vidí. Ano, jsou to oni. Příbíhá k Sasukemu a neváhá začít léčit…
„Sasuke, neboj vyléčím tě. Postarám se o tebe. Ty budeš žít!“ nevzdávala se i když věděla že pro oba je již pozdě…
„Sak…Vzdej to…Ty i já víme že je to zbytečné. Po-dívej se na mě.“ řekl polomrtvý muž.
„Néé…nevzdávej se…PROSÍM“ na mužovu tvář dopadaly slané kapky, kterým se říká slzy. Slzy drahé osoby.
„Mil-láčku…Miluju tě a věř *kuck* že i kd-yž tad-y n-nebudu tak tě NI-KDY ne-p-řestanu m-milo-vat…“ dořekl svou poslední větu člověk který miloval a byl milován. Dívka křečovitě svírala jeho ruku. Nechtěla si připustit, že její láska zemřela…
„Sbohem, Sasuke,“ naposled pohladila jeho jemnou tvář. Naposledy mu věnovala polibek plný lásky. Naposledy pohlédla do jeho kávových očí…

Noc. Tmavá a krásná noc. Třpytivé hvězdy s Měsícem ozařují mou chladnou tvář. Ano, takhle jsme naposledy leželi, než jsi odešel tam, kam já nemohu. Už je čas se s tebou rozloučit…Navždy.
„Sbohem, Uchiho Sasuke,“ řekla a bloudící ve vzpomínkách na svou mrtvou lásku, usla.

Osud nám nevrátí to co nám vzal,
Vrací jen vzpomínky a žal.