Srdce zločince (1/2)

Sasuke Uchiha. Hledaný ninja z Listové, později členem Akatsuki a dnes, poté, co se vrátil se stáhnutým ocasem, je z něj ANBU. Ano, stal se ochráncem Konohy, skrytým pod kápí a zvířecí tváří.
Jaká Ironie.
Nikdy se na něj Listoví ninjové nepřestali dívat skrze prsty a odmítali mu úplně odpustit. Proto pro něj zůstalo jediným východiskem utéct před nimi pod tuto masku, tentokrát ve tvaru psa.
Snad to byl jen zvláštní smysl pro humor, ale napadlo ho, že ona pomalovaná maska přesně vystihuje, jak se cítí: jako psanec. Psanec ve vlastní vesnici.
Můžu si za to sám! On je zradil jako první a teď si to odpyká v osamocení, jako jeden ze stínů beze jména, připraven položit za vesnici život.
Zahnal chmurné myšlenky a vyskočil na strom. Nezasvěceném by se mohlo zdát, že spěchá za svým úkolem, ale opak byl pravdou. Spěchal opět zradit.
Ale jakápak zrada! Napadlo ho. Ona by nikdy nikomu neublížila!
Dnes poprvé po dlouhé době se s ní má setkat. Poprvé od chvíle, kdy hrdinně vyvraždil polovinu Akatsuki a následně utekl.
Co když ho nenávidí? Zradil ji! Opět ta zrada! Rozčílil se. Zdálo se mu, že od chvíle, kdy se narodil, jen neustále někoho zrazoval. Je to snad jeho osud?
Přeskočil na vhodnou větev a zastavil se. Pohledem přejel zemi v hustém konožském lese.

Včera našel na parapetu ve svém bytě list papíru. Rozevřel opatrně okenici, aby dopis nespadl a vzal ho do dlaní. Moc dobře věděl, od koho to je.

Zítra před setměním ve východním lese.

Stálo tam jen. Žádná konkrétní hodina ani místo, naprosto spoléhala na jeho instinkt...
Přímo pod ním se o kmen stromu, na jehož větvi stál, opírala postava v plášti Akatsuki.
...a on ji opravdu našel!
Seskočil dolů a otočil se na ni.
Na modrovlásčině tváři se objevil úsměv. „Sasuke!“ špitla.
Prohlédl si ji od špiček bot až ke konečkům vyčesaných vlasů. Vůbec se nezměnila! Odhodil zvířecí obličej a nedočkavě překonal tech pár metrů, které je dělili.

Pohlédla mu do tváře. Měl spoustu nových jizev a trochu mu ztvrdly rysy. Přes to, že se usmíval, se v jeho očích odrážela beznaděj a odevzdanost. Tohle z něj udělala jeho milovaná Konoha, pro kterou mě opustil?!
Zvedla dlaň a pohladila ho po tváři. Snažila se usmívat, její srdce však plakalo. Vyčítala si, že s ním neodešla, že byla příliš zbabělá na to, aby opustila životní styl, kterým dosud žila. Kdyby šla, tohle by se určitě nikdy nestalo, kdyby za ním stála jako opora, nikdy by tahle nedopadl!
Křečovitý úsměv pohasl. „Sasuke...“ Zopakovala jeho jméno, poněkud pochmurnějším tónem. Do očí se ji nahrnuly slzy.

Ještě před chvílí se usmívala a teď se zase tváří jako na mučidlech! Cítil, že ji musí utěšit. Naklonil se k ní a pohladil ji po vlasech. „Proč ten smutný výraz?“ Zeptal se potichu.

Konan se zamračila. „Jediný, kdo je tady smutný, jsi ty, troubo!“ Zachraptěla, rukama ho objala kolem krku a přimáčkla k sobě jeho silné tělo aby neviděl slzy, které se ji pomalu řinuly z očí.

Sasuke překvapeně mlčel. Jeho ruce nerozhodně ztuhly na místě a pak ji ostýchavě objali kolem pasu.

„Jsi jen hloupej najivka, vůbec ses sem neměl vracet!“ Vzlykla dívka. „Podívej, co z tebe udělali, troubo jeden pitomej!“ Zachraptěla. Přes nadávky, které vypouštěla z úst, její hlas nezněl naštvaně ani vyčítavě.
„Konan, já...“
Černé nehty zaryla hluboko do jeho ochranné vesty. „Mlč! Dneska se se mnou vrátíš domů. Nikdo ti nic nebude vyčítat!“ Tolik chtěla, aby souhlasil. Chtěla ho mít zase u sebe a ochránit ho před vším špatným, co by ho mohlo potkat.
„Můj domov je tady, Konan.“
Pevně sevřela rty, aby potlačila vzlyk. Hlupák! Baka! Musí mě tak trápit? Copak nevidí, že ho tu už nikdo nepotřebuje?! Ozvalo se tlumené škytnutí.
„Budou tě pomalu ničit kousek po kousku do té chvíle, než podlehneš, Sasuke.“ Pokusila se ho znovu přemluvit. Neodpovídal.
Jednou rukou si otřela tvář a odtáhla se od něj.
„Chci, abys věděl, že jsi první muž, kterého jsem doopravdy milovala.“ Promluvila vyrovnaným tónem. Poté sklopila hlavu a obešla ho.

Sasuke sledoval, jak bez jediného slova vyskočila na větev a zmizela v temnotě rodícího se večera. Chtěl něco namítnout, přesvědčit ji, aby s ním zůstala tady, věděl ale, že je to marné. Možná, že i tohle je zkouška, kterou musí podstoupit, aby mu bylo odpuštěno. Nechat jít ženu, která ho jako první nemilovala jen pro to, jak vypadá...

Nechtěným svědkem krátké schůzky se stal chlapec, schován mezi keři.
Když uviděl ženin plášť, chtěl začít bojovat, ale rozhovor, který vedli, ho přinutil zůstat a poslouchat.
Tak přeci jen Sasuke Uchiha není takový svatoušek, jak se tváří!
Situace je vážná, mezi slovy lásky mohla být klidně zašifrována zpráva, která organizaci dopomůže ke zničení Konohy! Ne, takhle to nemůže nechat, musí okamžitě informovat Danzou-sama...!