Stínový ninja 06

„Tak a máme ptáčky v hrsti." prohlásil hlas patřící jednomu páru očí. Jeho oči byly černé a byly schované za kulatými brýlemi.
„Doufám že nebudeme dlouho čekat." zavrčel hlas patřící druhým očím, které byly červené a skvěl se v nich sharingan.
„Klid Sasuke. Máme dost času."
Mikuri se rozběhl ke středu vesnice.
„Hej! Kam běžíš?!" zakřičel za ním Takezo.
„Na poštu přece!" zakřičel mu v odpověď Mikuri.
„Ty víš kde je?"
Mikuri prudce zastavil, div se nerozplácl na cestu. Na tenhle nejdůležitější detail zapomněl. Začal přemýšlet kde by tak mohla být. Takezo ho mezitím došel.
„Co hledáš? Včerejší den?" usmál se nad Mikuriho přemýšlivým výrazem.
„Vtipný. Radši mi řekni kde najít poštu." zabručel.
„Co se někoho zeptat?" navrhl nevinně. Zastavil jednoho z kolemjdoucích. „Prosím vás, kde tady máte poštu?"
„Tamhleta vysoká kulatá budova. Vidíš ji?" Takezo uviděl poměrně vysokou hnědou budovu s kruhovým půdorysem.
Přikývl. „Děkuju mockrát."
„Nemáš zač." kolemjdoucí rychle odspěchal za svou povinností.
„Vidíš? Chce to jen trochu přemejšlet."
„No jo prosimtě." odbyl ho Mikuri a zamířil do budovy.
Přízemí budovy bylo prosvětlené, ale jak si všiml podle schodů do patra, ostatní poschodí ne. Přímo proti dveřím byl půlkruhový pult, za kterým postávala mladá žena.
„Dobrý den." pozdravil.
„Dobrý." odvětila žena.
„Potřebuju poslat expresní dopis. Co nejrychleji by to šlo."
„Jistě. Bude to stát dvacet jenů. Prosím, předejte mi dopis, já zařídím zbytek."
„Eee, no.... Já ten dopis ještě nenapsal. Máte papír?" Mikuri se cítil trapně, protože vtrhl na poštu že potřebuje poslat dopis který ani nenapsal. Takezo ho pobaveně sledoval.
„Jistě." přikývla žena a podala mu list čistého papíru.
„A tužku?" žena se otráveně otočila a podala mu starou ohlodanou propisku. Mikuri bleskurychle nečmáral dopis, ve kterém Azumi-sama sděloval kde je. Pak ho složil,adresoval a podal ženě.
„Do skryté travnaté." žena beze slova vystoupala po schodech a za několik minut se vrátila.
„Vyřízeno. Teď zaplaťte." podal jí potřebné peníze a rychle vypadl ven.
„Ta byla nepříjemná."
Mikuri jim sehnal ubytování kde hodlal počkat, dokud mu Azumi-sama neodpoví. Také se hodlal věnovat tréninku aby nezahálel a také aby nevypadl z formy a procvičil svá jutsu.
***
Azumi seděla ve své kanceláři a čekala až se vrátí týmy a několik ANBU které měly hledat Mikuriho. Byli pryč už tři dny. Byla z toho tak trochu nervózní. Kdo by chtěl unášet genina z země, z které navíc ani není? Sakumo byl na pátrání taky. Kasumi dala volno aby se dokázala vyrovnat s událostmi posledních dnů. Někdo zaklepal na dveře její kanceláře.
„Dále." Vstoupili týmy prohledávající jih země a Deštnou zemi.
„Nikde nic." prohlásil velitel jednoho z týmů.
Zbylí jen zakroutili hlavou. Azumi byla jejich odpověď jasná. Povzdychla si.
„Dobrá. Zatím máte volno. Jděte." bylo jí jasné že ho nejspíš nenajdou ale stále doufala.
Další zaklepání a vešli týmy prohledávající sever země, Stínovou a Vodopádovou. Mezi nimi byl i Sakumo.
„Žádná stopa madam."
„Nikde nic."
„Nikdo ho neviděl." odpovědi byly stejné. Nic.
Propustila je jako ty předešlé. Ani týmy z ostatních zemí nic nenašli. Nic jiného snad ani nečekala. Než aby uvažovala co se mohlo stát, vrátila se raději ke své práci vůdkyně travnaté.
Kolem poledni ji však cosi vyrušilo. Nejdřív si myslela že jsou to děti hrající si a hází jí do okna kamínky. Když ale ťukání neustávalo a naopak zesilovalo, rozčílila se a rozhodla se malým nezbedům vynadat. Jaké bylo její překvapení když za oknem uviděla ptáka. A ten pták měl k nožce přivázaný dopis. Otevřela okno a pták jí přistál na stole. Vytrčil nožičku aby si psaní odebrala. Učinila tak. Pták odletěl a ona dopis otevřela. Vzápětí ho upustila na stůl. Byl to dopis od Mikuriho. Psal jí, že je v pořádku v nějaké vesnici a má s sebou přítele který mu pomohl s osvobození. Rychle dopis otočila a našla razítko pošty. Jistě, o téhle vesnici věděla. Pátrací četu však tak na sever do země Ohně neposílala.
„Musashi!" zařvala z plných plic aby přivolala svou asistentku.
Do kanceláře přiběhla mladá zrzka. Chvíli popadal dech a pak vyhrkla: „Volala jste Azumi-sama?"
„Jistěže jsem volala. Dej mi sem okamžitě přivést Sakuma, Kasumi a dva ANBU. Hned!" dívka se mírně uklonila a zmizela z kanceláře.
Takže vesnička Shu. Jak se dostal tak daleko? Mno, možná někdo ze zvučné. Měla jsem tam někoho poslat. I když.... možná že ne. Není to právě přátelská země. A kdo je asi ten přítel co mu pomohl?
Azumi z jejích myšlenek vyrušilo až zaklepání na její dveře a vstoupení Sakuma, Kasumi a dvou ANBU.
„Přišel dopis. Od Mikuriho." Sakumo vyvalil oči a Kasumi zalapala po dechu.
„Píše, že ho zajali ale s pomocí nějakého přítele uprchli. Teď jsou ve vesnici Shu na severu země Ohně. Půjdete tam a přivedete jeho, i toho jeho přítele. Vedoucím skupina bude Sakumo. Vesnice je dva dny cesty. Sakumo vás tam dovede. Běžte." přikývli a opustili kancelář.
Azumi se usadila do křesla. Nečekala že se jí ozve sám a sám se najde. Už ani nedoufala. Jen ji strašlivě zajímalo co to má za přítele.
Večer se Sakumo a Kasumi a ANBU utábořili. Kasumi diskutovala se Sakumem a oba ANBU zarytě mlčeli.
„Ani mi neřekla co vlastně napsal. Mohla mi ten dopis aspoň ukázat!" rozčilovala se právě Kasumi.
„Azumi-sama pro to určitě měla své důvody." snažil se ji utišit Sakumo.
„Jo? Proč mi je teda neřekla?!"
„To nevím. Třeba prostě jen chtěla bychom vyrazili co nejdřív a ničím se nezdržovali."
„Doufám. A taky doufám že si to nevycucala z prstu."
„Ale prosímtě? Můžeš mi říct proč by to asi tak dělala?"
„Nevím. Třeba mě chtěla dát falešnou naději."
„A proto s námi poslala dva ANBU." prohlásil cynicky Sakumo.
„Já nevím. Prostě se mi to nezdá. Jdu spát. Promiňte. Dobrou noc."
„Dobrou."

***
V té malé vesničce trávili už druhý den. Mikuri chtěl jít zase trénovat ale Takezo ho zastavil.
„Půjdu s tebou."
„Copak? Už se ti nechce jen tak válet?" podivil se s úšklebkem Mikuri.
„Noo, vlastně chce ale už plně ovládám svou chakru takže bych ti mohl pomoct."
„Tak fajn. Jdeme." trénoval na bezlesém prostranstvím kus cesty za vesnicí.
„Hmm. Nemáš tady moc cílů na procvičovaní." zkoumal terén kritickým okem Takezo.
„No jo. Jen posílám svá jutsu do neznáma. Chci vědět jaké má dostřel." vysvětloval mu.
„Jakou máš chakrovou podstatu?" zajímalo Takeza.
„Cože to? nechápal Mikuri.
„Ty ani nevíš co můžeš používat za živel? Není divu ža tě tak lehko dostali. A to máš prý mít strašnou spoustu chakry." zapochyboval Takezo.
„Spoustu chakry? Co to meleš?"
„Joo, já ti to vlastně neřekl. Podle Orochimara bys měl mít přinejmenším tolik chakry co já."
„Fakt? Jo a mě unesli ve spánku. Nemohl jsem nic dělat." odsekl mu.
„No vidíš. Mě taky."
„Tak nevim co to tady na mě vytahuješ. Tolik co ty?" chtěl vědět.
„Jo. Proto tě taky unesl. Ne jen kvůli technikám. Navíc není obvyklé aby lidi měli tolik chakry co Jinchuuriki." pokračoval dál Takezo.
„Jak vlastně poznám jakou mám tuuu... chakrovou podstatu?" vyzvídal.
„Existují takové papíry do kterých napustíš chakru a pak se to dozvíš. Já jsem to dělal. Ukázalo se tehdy že mám všech pět živlů v rovnováze a můžu používat všechny. Ninjové mají všechny, ale jeden je vždy v přesile. Jonini ale musí umět využívat dva."
„To všechno seš učil?" podivil se.
Byli tak zabraní do hovoru, že si nevšimli dvou postav které se objevily v lese opodál.
„Jsou tak neopatrní." ušklíbl se Kabuto.
„Kdybysme je nehonili, ničemu by to nevadilo." prohodil Sasuke.
„Asi máš pravdu. Začnem?"
„Jasně. Katon: Housenka no jutsu!"
Takezo stačil Mikuriho strhnout k zemi jentaktak. Vzápětí jim nad hlavami prolétlo několik ohnivých koulí. Pak k nim přiskočili dva ninjové. Mikuri v jednom z nich poznal Kabuta. Toho druhého neznal. Byl vyoký, černovlasý a měl rudé oči.
„Tak vás máme. Oba dva." usmál se zlověstně Kabuto.
„To sotva." odporoval mu Takezo a udělal několik pečetí. „Suiton: Housenka no jutsu!" oba nepřátele odhodilo spousta vodních koulí.
Oba se nasupeně sebrali. Mikuri a Takezo vstali také.
„Tak ono se to umí bránit." prohodil druhý ninja. Měl hluboký, temný hlas který vyvolával pocit nepříjemností.
„Sasuke, vezmi si Jinchurikiho. Já jdu na toho druhýho." rozkázal Kabuto a okamžitě hodil po Mikurim kunaie.
Ten vytáhl jeden ze svých a hravě je odrazil. Ten Sasuke se i s Takezem vzdálili, takže na ně neviděli, ale slyšeli zvuky boje."
„Kage Dango no jutsu!" objevila se fialová koule a okamžitě letěla na Kabuta.
Ten natáhl ruku a zakřičel: a koule se rozplynula.
„Raishi Bushin no jutsu!" objevili se další čtyři Mikuriové který vzápětí s pufnutím zmizeli protože je probodli kunaie.
„Takže nijutsu ne. Genjutsu neumím takže Taijutsu.
Vyskočil, udělal salto a připravil si kombo. Kabuto ho perfektně vykryl. Mikuri přešel do útoku nohama, zatímco ruce mu nahrazovaly nohy. Buď byl mizerný bojovník v taijutsu, nebo v něm byl Kabuto až příliš dobrý.
Sasuke si Takeza bedlivě prohlížel. Po té co zjistil že udělal z ohnivého jutsu vodní, ho začal velice zajímat. Ne jen jako zbraň pro lorda Orochimaru.
Ohnivák jo? To by nemuselo bejt těžký. Takezo začal dělat pečetě. Ale vůbec se mu nelíbil pohled jeho protivníka. Zářily v něm tři černé tečky s ocásky co mu připomínali čárky ve větách.
„Suiton: Ja no Kuchi!" před ním vytryskl ze země ohromný proud vody, který se okamžitě začal kroutit a vrhl se na Sasukeho. Ten vyčkával a když už vodní masa byla téměř před ním, uskočil dozadu a vzápětí se odrazil do vzduchu.
„Katon: Gouykayou no jutsu!"
„Katon: Doryou Endan!" oba plamenné útoky se střetly a snažily se přetlačit jeden druhého. Kolem zápasníků usychala tráva. Vzdali to oba současně. Sasuke ale okamžitě začal dělat další pečetě. V ruce se mu objevilo cosi jako akumulovaná elektřina.
„Chidori!" zařval a rozeběhl se na Takezo.
Takže nejen ohnivák, ale i elektrikář. Tím je to zajímavější. Ušklíbl se Takezo. „Doton: Doryuu Heki! " před Takezem se objevily tři malé skalky a uvtořily tak dokonalý štít. Sasukeho ale nic jen tak nezastaví. Použil Chidori na skály. Ty se rozpadly v prach, ale sílu Chidori pohltily. Sasuke vytáhl svůj meč , využil blízkosti svého cíle a švihl. Takezovi se na triku objevila obrovská škrta a vzápětí začala téct krev. Sasuke se ušklíbl. Takezo se podíval na své břicho které ho pálilo bolestí. Věděl, že ho sice démon zahojí, ale dost ho to naštvalo.
„Ty hajzle! Kokuryuu Boufuusetsu! " (Sněhová Bouře Černého draka) na Sasukeho se vyřítil černý ledový drak a pokryl ho ledovou skřuskou. Nevydržela na něm však dlouho.
„Kuchiyose no Jutsu!" mezi nimi se objevil obří fialový had. „Zab ho!" rozkázal pomstychtivě Sasuke. Had se hrozivě vztyčil a pak se jak Takeza zakousnout.
„Katon: Karyuu-Endan!" hadova hlava byla jako škvarek. Na Sasukem bylo znát, že už začíná být unavený. Takezo naopak vypadal že právě vstal po celotýdenním spánku.
„Copak? Už nemůžeme? Nevadí. Katon: Ja no Kuchi!" před Takezem se vytvořila ohnivá spirála. Tohle jutsu také vytvořil on sám.
Mění podstatu technik. Ale jak to? pochopil Sasuke. A navíc ovládá oheň, vodu a zemi. Orochimaru o tomhle nic neříkal. Ten to ještě schytá.
„Katon: Housenka no jutsu!" od Sasukeho vylétly ohnivé koule.
„Katon: Karyuu-Endan!" od Takeza vylétl proud nesmírně horkého ohně. Když se obě techniky střezly, došlo k výbuchu.
Skupina jdoucí si pro Mikuriho byla před branami vesnice, když uslyšeli mohutný výbuch. Vzápětí se z nějakého místa za vesnicí vyvalil k obloze kouř. Urychleně se vydali tím směrem. Když tam dorazili, naskytl se jim nezvyklý pohled. Mikuri bojoval s nějakým brýlatým ninjou s taijutsu a kus za nimi, zela v zemi díra a na každém z okrajů ležel neznámý chlapec. Mikuri měl roztrhané oblečení a několik řezných ran. Stále vzdoroval ale už mu docházela energie. Kasumi se mu okamžitě vrhla na pomoc.
„Fuuton: Hanachiri mai!" bělovlasého ninju odhodilo řízené tornádo. Jeden z druhé bojující dvojice se podíval jejich směrem. Když zjistil, že přišla pomoc, a navíc s ANBU, dal se na útěk.
„Sasuke! Ty srabe!" podařilo se zařvat ninjovi, kterého srazila Kasumi. Oba ANBU se za ním okamžitě vrhli. Mikuri se po nově příchozích překvapeně podíval.
„Kasumi, Sakumo-sensei. Co tu děláte? A kde je Kagetsu?"
„Přišli jsme si pro tebe. A co se týče Kagetsua......" nedokončil Mikuriho sensei.
„Je mrtvý." dokončila Kasumi. Mikurimu se rozšiřili oči.
„Cože?" otočil se ke svému protivníkovi, který stále ležel na zemi. Kasumi to nějak přehnala. „Za to zaplatíš."
„To udělal on?" ztvrdla Kasumi. Mikuri přikývl. Kasumi k němu přiklekla a sklonila svojí hlavu k jeho.
„To nesmíš!" vykřikl Sakumo. Nechtěl ji nechat to udělat.
„Ale ano. Fuuton: Hanachiri mai." vzápětí Sakumo letěl někam dozadu.
„Cos to udělala?! Zranilas učitele!" rozhořčil se na ni Mikuri.
„Mám právo pomstít Kagetsuovu smrt." odvětila prostě. Chlapec se rozhodl učiteli pomoct. Jakmile Sakumo stál, oba se podívali na Kasumi která ležela nad Kabutem.
„Co to dělá?" zajímalo Miuriho.
„Používá na něj své kekkei genkai."