Podruhé ztratit - Únik 04

Rouška noci přikrývala tichou Ohnivou zemi a nechala její obyvatele v klidu spát, zatímco pro ně chystala začátek všeho. Začátek všeho zlého.

„Hokage-sama!!“ Hlasy dvou mužů a zběsilé klepání na dveře, vzbudilo Naruta a Hinatu s jejich spánku. Naruto si rychle promnul oči a nechal je aspoň trochu přivyknout tmě.
„Klidně lež…“ řekl Hinatě a sám se vydal potmě domem ke dveřím. Rozespalý v županu otevřel dveře a v tom okamžiku ho ochladil studený vánek. Trochu se otřásl a pohlédl na dvě tmavé siluety v nichž za chvíli rozpoznal Izumu s Kotetsem.
„Co se-?“
„-Hokage-sama musíte okamžitě do kanceláře!“ Vyhrkl Izumo a Kotetsu se podíval, jestli nikoho nevzbudil. Poté pokračoval ovšem více potichu. „ Stala se hrozná věc!“ Jeho hlas zněl rozechvěle a nebylo pochyb, že jde o opravdu něco velkého.
„Naruta v té chvíli přepadly nejrůznější hrozné myšlenky, co se mohlo stát. Pocit štěstí, který ho naplňoval z oslavy a z toho, že bude mít konečně rodinu o jaké snil, byl naráz ty tam.
„Jen na sebe něco hodím a dorazím do kanceláře..“ Vyhrkl překotně a už zmizel v místnostech svého tmavého domu.

Naruto seděl v kanceláři v křesle a zrovna se snažil vyslechnout si, co se vlastně stalo. Většina lidí Konohy si v klidu pospávala a neměla o ničem nejmenší tušení.
„Tak co se sakra stalo!“ Vyštěkl na Izumu a Kotetsu. Ti jen na sucho polkli a letmo se po sobě podívali. Proč vždycky oni musí být poslové špatných zpráv? Izuma si vydechl a pokoušel se nabrat dech na ta slova.
„Orochimaru společně s Madarou a někteří další utekli z vězení.“
„COŽE!!!“ Naruto málem vyletěl z křesla, jak čertík z krabičky. „To není možné!! Vždyť měli být pod tou nejlepší ostrahou! Chci podrobný seznam těch co ještě utekli a to HNED!!“ Na důrazu posledního slova si dával opravdu záležet. Jeho obličej byl pokroucen do opravdu zlostné grimasy až Izumo s Kotetsu polekaně o krok ustoupili. Izumo se vydal dveřmi pryč sestavit ten podrobný seznam.
„Kotetsu! Okamžitě svolej veškeré jouniny a velitele jednotek ANBU!“
„Hai Hokage-sama!“ A zmizel v obláčku kouře. Naruto schoulil hlavu do dlaní. Jak se to mohlo jen stát??!! Myslel, že je dobrý Hokage a teď mu najednou z přísně střeženého vězení uteče banda těch největších vrahů! Připadal si, že zklamal. Neměl si však čas dlouhou dobu si tímhle lámat hlavu, protože se jeho kancelář zaplňovala jouniny a velitelem ANBU. Naruto si odkašlal a zjednal tím tak ticho. Všechny zraky se upřeli na něj, kromě Kakash iho, který si četl knížku.
„Abych vás aspoň stručně seznámil se situací. Dnes v noci byla prolomena ochrana věznice a někteří nebezpeční vezni s ní utekli. Za celou akcí nejspíš stojí Orochimaru a Uchiha Madara.“ Zrak všech zděšeně probodával Naruta a ve skrytu duše doufali, že je to jen zlý sen. Sasuke se otřásl vztekem a strachem zároveň. To on byl částečně ten, kdo je pomohl dostat za mříže a hlídal je tam a teď jsou venku. Kakashi zaklapl knížku a Shikamaru si otráveně povzdechl. Naruto po odmlce pokračoval.
„Celou akci měli výborně naplánovanou. Většina vězňů patří k nim, ale některým se podařilo využít zmatku ve věznici a uprchnout. Sasuke!“ Naruto v davu pohledem vyhledal jeho přítele. „Tvoje jednotky ANBU budou mít za úkol vystopovat Orochimara a Madaru. Nesmíme ztratit jejich stopu. Klan Inuzuka a Kakashi ti pomůžou. Neji, ti a tvoji lidé zajistěte věznici. Gai, Lee a Tenten vám pomohou. Ostatní se budou podílet na ochraně vesnice a vyhledáte zbylé zločince. Jděte!“ Kancelář se zaplnila kouřem. Na chvíli nebylo vidět ani na krok, když se však dým rozplynul Naruto si všiml jedné postavy, která tu zůstávala.
„Myslím, že jsi to strategicky udělal celkem dobře.“
„Shikamaru?“ Podivil se Naruto a hleděl na svého přítele. „Na co jsem zapomněl?“
„No , podle mě by bylo celkem fajn dát vědět například Gaarovi. Budeme mít tak pokrytou větší oblast a naše šance se zvýší.“
„Myslíš, že mám dát vědět i ostatním zemím?“
„To bych nedělal. Sice jsme s nimi také v míru, ale myslím, že jedině doopravdy můžeme věřit jen Větrné. Kdybychom vytrubovali, že nejsilnější jednotky máme venku, mohl by někdo skočit po příležitosti a napadnout nás. Já bych to raději držel pod pokličkou.“
„No jo máš pravdu.“ Přitkal Naruto a znovu se chytil za hlavu. Začala ho opravdu bolet.
„No nic, půjdu pomoci.“ Řekl Shikamaru a také se vypařil. Naruto osaměl sám ve své kanceláři. I když tak sám nebyl, jak se na první pohled mohlo zdát. A ten „pan nezvaný“ se začal ozývat. Hlava mu třeštila a útroby se stahovaly, celé jeho tělo se začalo třást. Bylo mu špatně a z jeho obličeje se vytrácela barva, až byl za chvíli téměř bílý, jako měsíc, který byl v dorůstající fázi. Narutovi bylo čím dál hůř. Čelo se mu orosilo kapičkami potu a jeho zrak se mu rozpíjel. Motala se mu hlava a on se bezvládně položil na stůl a zavřel oči.

Chvíli neviděl nic jiného než tmu. Zkusil se pohnou. Pomalu a opatrně. Jeho tělo bylo ztuhlé, ale hýbat se mohl. Trochu si oddychl úlevou. Ruce natahoval před sebe, aby se vyvaroval tomu, že do něčeho vrazí. Odporně to tu smrdělo a jeho nohy po kotníky pohlcovala voda. Po chvíli, kdy zjistil, že na stěnách jsou trubky a jde rovnou chodbou si byl jist, že ví kde je. Začal se pohybovat trochu jistěji až mu na obličej dopadla záře. Šel dál a do většího horka a přemýšlel, vždycky sem chodil on, když umíral, nebo když tenkrát potřeboval pomoci. Bylo to už tolik let, co tu nebyl. Nebyl tu od doby co se zařekl, že vše si udělá sám bez pomoci Kyuubiho. Teď to však bylo jiné. Nepřišel on za démonem, nýbrž démon ho volal k sobě.

Hinata od Narutova odchodu nemohla usnout, měla neblahé tušení, že se děje opravdu něco špatného. Vstala a díky troše světla, která sem dopadalo okny, nahmatala župan a oblékla si ho. Přešla k oknu a posadila se do něj. Zanedlouho zahlédla pohyby ninjů, kteří směřovali k hradbách chránící Konohu. Jejich tmavé siluety se vždy nečekaně vynořily a za chvíli zmizely. Poté její pohled sklouzl na cestu jejich čtvrti a viděla, jak se k jejich domu blíží Neji. Ladně sklouzla z parapetu, rychle se oblékla a vydala se ke dveřím. Otevřela právě včas kdy Neji vztahoval ruku a chystal se zaklepat.
„Neji, co se děje?“ Zeptala se potichu a pohledem ho vyzvala dovnitř, kde rozsvítila a zavřela za Nejim dveře.
„Hinata-sam…“ Začal, ale všiml si jejího zamračeného pohledu. „Hinata-san..“ rozmyslel si to nakonec a Hinata se pousmála. Už dávno mu zakázala oslovovat jí Hinata-sama. Posadili se a Neji začal:
„Z věznice utekli Madara Uchiha a Orochimaru, plus jejich stoupenci.“ Hinata si zděšeně ztuhla.
„J-jak je to možné?“ Zeptala se.
„Nevím, ale moje skupina má za úkol vydat se do věznice, nastolit tam pořádek a zajistit zbylé vězně. Chtěl jsem tě požádat o pár lidí.“
„Jistě, to je samozřejmost. Hanabi a někteří další jsou u ANBU, ale pár lidí by nám mohlo pomoci.“
„Nám?“ Neušlo Nejimu tohle slovo.
„Ano, půjdu s vámi.“ Řekla Hinata pevně. Neji ji chtěl začít přemlouvat, že to opravdu není dobrý nápad, ale Hinata už vyrážela probudit některé její příbuzné, aby jim pomohli.