Once upon a time II 08

Once upon a time II 08

milý čtenáři, jelikož se jednu rekreovat, je tohle na čtrnáct dní poslední povídka, proboha nebíjte mě, třeba se vrátím se zajímavými nápady:-D

„No dovol,“ ohradil se Itachi. „Já neřvu.“
„No uvidíme,“ pokrčil rameny Naruto a pokynul oběma, aby se ho chytli. A všichni tři zmizeli.
„Tak a jdeme na snídani,“ zavelel Druhý vesele.
Kyubbi se otočil směrem, kterým tušil, že se Naruto s Uchihy odebral, a zamyslel se. Pohlédl zpátky na lidi, kteří stáli všude kolem, a vypadalo to, že si ho nikdo nevšímá. Okamžitě toho využil a zmizel jako pára nad hrncem.

Naruto se mezitím společně se Sasukem a jeho starším bratrem objevili nedaleko za Konohou na tréninkové louce u pomníku padlých v boji.
„Tady nás nikdo nebude rušit,“ rozhlédl se Naruto kolem. Oba Uchihové stáli mlčky vedle sebe a nevěděli, co říct. Uzumaki se k nim otočil a měl sto chutí se rozesmát, jak si byli v tu chvíli bratři podobní. Místo toho si sedl a uvelebil se zády o kůl, který tam ještě stál i po těch letech, kdy u něho Naruto společně s ostatními cvičil.
„Co kdybyste se posadili,“ navrhl s úsměvem Naruto a pozoroval, jak oba uposlechli jeho přání. Rozhlédl se po nich a zeptal se: „Takže kde začneme?“
„No, třeba ode mě,“ ozval se za nimi vrčivý hlas.
Naruto se překvapeně otočil a uviděl tam stát Kyubbiho: „Cože? Nějak nechápu.“
Kyubbi přešel k nim, usadil se po Narutově pravé ruce a řekl: „Chceš vědět, co se stalo v klanu Uchiha, že?“
„Jo,“ odvětil Naruto a pozorně ho sledoval. Stejně jako oba dva z klanu Uchiha.
„Takže je na mě, abych začal,“ povzdechl si démon a začal vyprávět: „Jak víte Ocasých démonů je celkem devět, a mají jména podle počtu ocasů. Ale to co nevíte, je to, že jsme kdysi byli pouhými zvířaty, která se dají přivolat pomocí svitků.“
„Cože,“ nechápal Sasuke. O tomhle nikdy neslyšel. Podíval se po bratrovi a ani ten nevypadal, že by to věděl.
„A patřili jsme klanu Uchiha,“ dopověděl Kyubbi, jakoby nikdy nebyl přerušený.
„Ech,“ vyrazil ze sebe Naruto citoslovce. Hodil pohledem po Itachim, ale ten jen pokrčil rameny, že neví.
„Nikdy jsem o tom neslyšel,“ hájil se nahlas nejstarší Uchiha.
„Ale jak to, že se pohybujete tak volně,“ zeptal se Sasuke.
„Dostanu se k tomu,“ zavrčel Kyubbi.
„Tak pokračuj,“ vybídl ho Naruto.
„Sloužili jsme klanu Uchiha dlouhou dobu,“ pokračoval Kyubbi. „Nejvíce při válkách ninjů. Dodávali jsme jim sílu a všichni se jich báli. Až na jednu výjimku.“
„Která potvrzuje pravidlo,“ neodpustil si Naruto.
„Ano, přesně tak,“ povzdychla si Liška. „Klan Senju. Místo abych se jich báli, tak v nich viděli spíše spojence. Uzavřeli spojenectví a tak vznikla Skrytá Listová.“
„Ale,“ řekl Sasuke.
„Ale,“ odvětil démon. „Ne všem z klanu se to líbilo.“
„Nech mě hádat,“ přerušil ho Naruto a v očích se mu vražedně lesklo. „Madara Uchiha.“
„Ano, přesně ten,“ potvrdil mu tuto domněnku. „On v tomto spojení neviděl užitek a snažil se všemi způsoby zničit. Obětoval bratra, nic nepomáhalo. Nakonec byl z vesnice vyhnán, ale slíbil, že se vrátí a pomstí.“
„Jo, to na něho sedí,“ zašklebil se Uzumaki.
„Pár let o něm nikdo neslyšel,“ vzal si Kyubbi opět slovo.
„Moment,“ přerušil ho náhle Itachi, který až doposud klidně poslouchal. „Jak to všechno víš?“
„Kdysi jsem patřil Madarovi,“ přiznal se démon.
„Neříkej,“ ozval se Naruto. „Tak proto jsi ho poznal, když jsme spolu bojovali.“
„Neber si to špatně,“ omlouval se Kyubbi. „Neměl jsem ho nikdy rád, bohužel jsem mu musel sloužit.“
„To by vysvětlovalo,“ zamyslel se Uzumaki. „Proč jsi tenkrát reagoval tak vztekle, když jsi ho uviděl.“
„Co se stalo pak,“ zajímal se Itachi a ignoroval Narutův naštvaný pohled.
„No,“ zavrtěl se démon.
„Vrátil se do vesnice, že,“ odtušil Sasuke.
„Ano,“ souhlasil Kyubbi. „Vrátil se s úmyslem jí zničit. Tenkrát se mu, ale postavil ten nejsilnější člověk vesnice, Hashirama Senju.“
„První,“ povzdychl si Naruto.
„Bojovali spolu dlouho a těžce,“ vysvětloval Kyubbi. „Jejich síly byli vyrovnané. Nakonec Madara vyvolal mě, ale něco se tak úplně nepovedlo. Nějakým způsobem jsem se osvobodil od svitku, ale tím že jsem se osvobodil já, dostali se ven i ostatní démoni. Těch zbylých osm démonů, ale zabilo své pány a uteklo. Já jsem ještě chvíli zůstal a viděl jsem, jak Madara padl, nebo jsem si to aspoň myslel.“
„Asi měl tuhý kořínek,“ řekl ironicky Naruto.
„Ale První při tomhle boji zemřel,“ ozval se Sasuke.
„Ano, to je pravda,“ souhlasil Kyubbi. „Ale tím končí moje vyprávění.“
„Tak s tím bych si dovolil nesouhlasit,“ řekl Naruto. Kyubbi se na něho otočil a viděl, že jeho přítel nemá dobrou náladu. „Proč jsi zaútočil na Konohu před dvaceti třemi lety?“
„No abych pravdu řekl,“ ošíval se démon. „Ani já sám nevím.“
„Prosím,“ otázal se Naruto a bylo vidět, že nevěřím svým uším.
„Prostě nevím,“ odsekl. „Bylo to, jakoby někdo vedl moje kroky a donutil mě udělat, to co chtěl.“
„Že by Madara,“ nadhodil Sasuke.
„Vypadá to na něho,“ souhlasil jeho bratr.
„Má dobrou bilanci,“ zašklebil se Kyubbi. „Zabil dva Hokagy.“
„To měl být vtip,“ zeptal se Naruto a kolem něho byl teď vidět plameny, až Kyubbimu zatrnulo.
„To je teď vedlejší,“ snažil se Sasuke změnit téma.
„Pravda,“ zklidnil se Uzumaki a otočil se na Itachiho. „Jsi na řadě!“
„No,“ ošil se Itachi krapet. „Kde začít?“
„Já bych toho věděl,“ zavrčel Sasuke a probodával Itachiho očima.
Ten si však z jeho pohledu nic nedělal a zavzpomínal: „Vlastně to začalo všechno ještě před tím, než jsem se narodil. Klanu nakonec došlo, že Madara měl asi pravdu, že z toho spojenectví s klanem Senju nic dobrého nevyleze. A tak se domluvili, že se budou snažit vesnici a s ním i Hokaga zničit.“
„To byl váš klan vždycky tak mocichtivý,“ zajímal se Naruto cynicky. „Nebo to byla jenom generační vada.“
„Dlouho čekali a spřádali plány,“ pokračoval Itachi. „A pak jsem se narodil já. Viděli ve mně nástroj pro uskutečnění jejich plánů. Nikdo se mě neptal, jestli to chci udělat, prostě jsem musel.“ Itachi si povzdychl, zadíval se na oblohu a pokračoval: „Já jsem naopak od nich vesnici miloval. Měl jsem rád i Třetího i Minata. Zažil jsem i útok Kyubbiho i sebeobětování Čtvrtého. Klan z toho měl samozřejmě velkou radost, ale mě to naopak upevňoval v tom, co jsem chtěl udělat. Prozradil jsem Třetímu, co se chystá klan Uchiha udělat. Že chtějí zradit vesnici.“
„Ty jsi obětoval vlastní klan pro vesnici,“ podivil se Sasuke. Ale svým způsobem ho chápal, vždyť před sedmi lety udělal on a jeho přátelé to samé, aby zachránili jednoho malého človíčka.
„Ano,“ pokračoval Itachi. „Stal jsem se dvojitým agentem. Oběma stranám jsem dělal špeha, ale všechno jenom proto, abych ochránil to, co jsem miloval.“
„Jenže,“ nadhodil Naruto, když se starší z bratrů nadechoval.
„Přesně tak, jenže,“ souhlasil Itachi. „Byl tady můj mladší bratr. I jeho jsem chtěl chránit, i kdyby mě to mělo stát život. Myslím, že to Třetí moc dobře vědět a nechal mě, dělat co jsem chtěl.“
„Tím chceš říct, že věděl, o vyvraždění klanu dopředu,“ vydechl překvapeně Sasuke.
„Nevím, jestli věděl, že chci udělat zrovna tohle. Ale něco tušil,“ zauvažoval Itachi. „Tenkrát v noci pršelo, pamatuju si to, jakoby to bylo včera. Další den chtěli totiž všichni Uchihové zaútočit na Konohu a to jsem nemohl dopustit.“
„Moment, stop,“ zarazil ho Naruto. „Jak do toho pasuje Madara?“
„Jednoduše,“ pokrčil rameny Itachi. „Už ani nevím jak, ale nějak jsem se doslechl, že žije. Vyhledal jsem ho a poprosil o pomoc, při přesvědčování o neútočení na Konohu.“
„To si vybral toho pravýho,“ zašklebil se Kyubbi.
„Taky jsem to zjistil, až bylo pozdě,“ sklonil hlavu Itachi. „Zrovna jsem si oblékal zbroj, že zabiju vůdce toho odboje, svého otce, ale zarazil mě křik, který přicházel z venku. Byl to křik raněných a hluk boje. Vyběhl jsem rychle ven a na ulici jsem viděl Madaru. Jeho zjev byl strašný. Stál tam klidně a v jeho obličeji hrálo pobavení. Kolem něho leželo na tucty mrtvých těl. Krev byla všude. Když mě uviděl, přešel ke mně, zvedl svou katanu a zeptal se mě, jestli jsem spokojený s vyjednáváním. Nevěřil jsem vlastním uším. On je všechny zabil, jenom proto co jsem řekl.“
„Ale co otec a matka,“ vyrazil ze sebe Sasuke s obtížemi. Slyšel pravdu a ta se mu nelíbila, ještě víc než lež.
„Otec se najednou objevil přede mnou,“ pokračoval. „Stál tam ozbrojený a chtěl vědět, kdo to je. Nebyl jsem schopný se pohnout, jak jsem byl v šoku. Najednou se Madara pohnul a zaútočil na otce, nestačil jsem nijak zareagovat. Pak odněkud vyběhla matka a vletěla Madarovi do rány.“
„Proč jsi nic neudělal,“ nechápal Sasuke a na čele mu těkala krví nalitá žíla.
„Já… já byl jsem v šoku,“ sklonil Itachi hlavu. „Nedokázal jsem pochopit, co se vlastně stalo, až bylo po všem.“
„Co Madara,“ zajímal se Naruto.
„Stál tam a celý nadšený se rozhlížel kolem,“ pokračoval. „Všichni byli mrtvý. Všichni. Rodina, přátelé, sousedi. Všichni.“
„Co se stalo pak,“ snažil se ho dostat přes ty nejhorší vzpomínky Naruto.
„Pak Madara zmizel,“ odvětil prostě. „Ale než tak učinil, řekl, že bych se měl postarat o ostatní, kdo nebyli doma. Na mysli mi vytanul Sasuke a to, že ho musím uchránit. Byl totiž skoro čas, kdy se měl vrátit domů. Myslím, že zbytek znáte.“
„Ale proč jsi mi tenkrát neřekl pravdu,“ nechápal Sasuke.
„Nechtěl jsem, abys věděl, o tom co klan plánoval,“ řekl Itachi smutně. „Do hlavy jsem ti dal falešné vzpomínky, abych tě částečně ochránil před Madarou, tedy jsem v to doufal. Pak jsem šel za Třetím. K mému překvapení už všechno věděl, a jen se mě zeptal, co chci dělat dál. Řekl jsem, mu že chci, aby sis myslel, že jsem klan vyvraždil já.“
„Opravdu ohleduplný,“ pronesl ironicky Sasuke.
„A proč ses přidal k Akatsuki,“ zajímal se Naruto.
„Popravdě jsem nevěděl, kam jít,“ vykládal starší z bratrů. „Nabídka přidat se k nim přišla od Orochimara. Pokud se nepletu, chtěl hlavně sharingan.“
„To se mu povedlo,“ ušklíbl se Naruto, až Sasuke zčervenal.
„O tom vím,“ přidal se Itachi a Sasuke byl červený jak rajče.
„A to jsi nepoznal, že Tobi je ve skutečnosti Madara,“ zeptal se Naruto.
„Prvních pár měsíců jsem se s ním moc neviděl,“ odpověděl Uchiha. „Takže jsem ho hned nepoznal, ale když jsem zjistil, kdo to je. Měl jsem sto chutí ho zabít a skoro se mi to povedlo.“
„Skoro,“ nadhodil Sasuke.
„Když jsem se mu postavil,“ vysvětloval jeho bratr. „Vytasil se na mě s jedním trumfem. Vyslovil jediné jméno a já jsem okamžitě vychladl.“
„Jméno,“ nechápal Sasuke.
„Tvoje ty idiote,“ vyštěkl Naruto, které mu to kupodivu došlo prvnímu.
„Přesně,“ souhlasil Itachi. „Řekl mi, že ve vesnici má svoje lidi, a že může mít můj malý bratříček nějakou nehodu.“
„Zvíře,“ ocenil Madarovu nabídku Naruto.
„Dostal mě, kam potřeboval,“ přikývl starší z bratrů.
„Ještě štěstí, že je mrtvý,“ oddychl si Sasuke. V tu chvíli se všichni tři po sobě podívali, ztuhnuli, ale pak se rozesmáli.
„V jednu chvíli jsem si myslel, že stojí někde tady,“ utíral si slzy Naruto, ale moc dobře se necítil.
„Já taky,“ ušklíbl se Itachi.
„Asi jeho duch,“ odvětil Sasuke. „Tedy aspoň v to doufám.“
Naruto se zvedl, podíval se směrem ke Konoze a řekl: „Itachi, musíme za Pátou a vysvětlit jí proč jsi tady.“
„Vidíš, to jste mi ještě neřekli,“ přerušil ho Sasuke.
„Mám tady úkol,“ odvětil prostě Itachi.
„A víc mi neřekneš,“ zajímal se bratr.
„Bohužel víc ne,“ odpověděl místo Itachiho Naruto. Nechtěl, aby někdo věděl, že se možná na Konohu žene další pohroma.
„Dobrá,“ ustoupil Sasuke. „Tak já půjdu domů a vy dva brzo přijďte, za chvíli bude oběd.“
„Neboj,“ usmál se Naruto a společně s Itachim zmizel.
Sasuke stál ještě chvíli na louce a díval se na Konohu. Hlavou mu běžel rozhovor, kterého se zúčastnil a pak si pro sebe řekl: „Tolik nejasností a tolik otázek.“