Narutovy myšlenky přírody

Mé oči bloudí nicotou s pohledem nahoru. Obloha se usmívá jasně žlutým světlem od neznáma. Listy tancují po větru, který naráží do stromů. Krajina se kolem mě pohybuje tak krásně a hřeje do mého srdce, ale ani taková krása nezahřeje mou ledovou ránu.

Mám lásku... Lásku přátel, kteří mi dávají sílu. Sílu někoho chránit, ale já stále cítím, že mi něco chybí. Když sleduji všechny ty, co mě drží nad vodou, pod kterou je hladina temnoty, smutku a samoty. Cítím všechnu tu energii, co mi dává každý den Sakura. Přemluví mě usmát se a nevzdávat se. Pouhý pohled na Sakuru, kdy je smutná jsem smutný i já.

Není to tím, že k ní cítím něco více, než přátelství, ale je to tím, že mě dokázala postavit na nohy v tom nejhorším...

Já pouze pozoruji její vyzařující city a jsem jako její dvojče. Dvojčata také cítí, co se děje tomu druhému a tak je to i se mnou. Vždy příjdu na pomoc všem, co mám rád... Klidně i babče Tsunade nebo Sasukému, kterému jsem ještě nepomohl, ale já to napravím.
Když si tu říkám tahle prázdná slova, stále cítím něčeho nedostatek. Necítím a neznám lásku rodiny (rodičů). Závistivě sleduji děti,, co mají opory někoho, kdo s nimi bude vždy v srdci. Láska rodičů se nedá nahradit a to já vím moc dobře. Otce, ani matku neznám a nevím, kde jsou a co dělají.

Vesničané mě pouze znají jako démona a o rodičích nepadne ani slovo. Nikdo mi nic nechce říct.
Proč?
Proč je to tak krutý?
Chci poznat tuhle lásku za každou cenu! Netuším, jak jí dosáhnout a to je ta moje první nicota naděje. I když pozoruji krajinu naší vesnice, nikde nedostanu odpovědi...
Kdyby tehdy čtvrtý hokage do malého děťátka nedal démona, mohlo, mohlo by být všechno jinak. Třeba on byl ten jediný, kdo to věděl?
Ne...
To si můžu říkat jen do vzduchu. Vlají do rytmu s trávou a zvukem větru. Všechna tahle příroda stejně ví, jak povzbudit...
Všechen ten čerstvě naladěný vduch, rytmus, suštění trávy a listů, zvuk tekoucí vody mi dokázaly vyčistit hlavu a přinést nové myšlenky. Už vím, že nemá cenu se zabývat tím, kdo jsou ti, co mě stvořili.
Chápu...
Musím chránit ty, co mám rád a žijí, abych oplatil všechnu jejich lásku, energii a city, co mi dokázali darovat pouhým přátelstvím a pro dítě, jako jsem já, je to nejkrásnější dárek v životě, co může být.....