Elite six - Kapitola 22. - Morituri

Elite six - Kapitola 22. - Morituri

„Hele, Jidus!“ křikl Ichigo, když se k ní dostal blíž.
„Hm?“ řekla mezitím, co poklidně jednomu blbečkovi setla hlavu.
„Příště už prosím tě nic takového nevymýšlej!!!“ zanadával jí a ona na něj vyplázla jazyk.

Revan se rozhlédl, aby si ujasnil situaci a zrovna nadšeně se netvářil. Všude kolem něj probíhali boje na život a na smrt. On sám a i jeho pět společníků přišlo při pokusu o pohřbívání brány o dost sil. Pojednou kolem něho proletěla Morituri a on si stačil všimnout jenom toho, že v náručí svírá něčí tělo.

Morituri s Itachim, kterého měla v náručí, mířila k nejlepšímu ninja-lékařovi, Tsunade, jelikož měla o svého spolubojovníka strach. Viděla ho, jak při boji klesl na jedno koleno a drže se za oči prudce oddechoval. Rychle k němu přispěchala a okamžitě jí bylo všechno jasné. Používal svoje oči moc a ony mu to teď oplácely. Když ucítil, že vedle něho někdo je, zvedl hlavu a Morituri se naskytl pohled na oči, které se ztrácely v potocích krve.
„Jsi idiot,“ okomentovala to a sklonila se k němu.
„Asi ano,“ usoudil Itachi s ledovým klidem, i když bylo vidět, že ho to strašně bolí.
Opatrně ho vzala do náručí a zavrčela: „Odnesu tě k Tsunade, ale jestli mi po cestě umřeš, tak tě budu chodit strašit, jasný?“
„Jo,“ vydechl Itachi ztěžka.
Morituri se prudce odrazila od země, roztáhla svoje černá křídla a rozletěla se k místu, kde viděla naposledy Pátého Hokageho.

Tsunade zřídila stan pro raněné u brány do Konohy a všichni obyvatelé a ošetřovatelé, lékaři i pomocný personál se snažil pomáhat, kde se dalo.
Teď se zrovna rozhlížela kolem sebe a bylo jí jasné, že tenhle nápor raněných nemůžou dlouho vydržet. Velice jí překvapilo, když se objevili obyvatelé vesnice a nabídli svoje služby, nikdy nepočítala s něčím takovým. Bylo to milé překvapení.
Z myšlenek jí vytrhlo až zavolání: „Tsunade.“
Otočila se a hledala zdroj hlasu. Oči se jí rozšířili překvapení, když uviděla, jak k ní letí Morituri a v náručí skoro něžně svírá něčí tělo zahalené v plášti Akatsuki.

Morituri opatrně došlápla na zem a už si to mířila k Tsunade. Itachi mezitím upadl do bezvědomí, takže ani nevěděl, kam se to dostal.
„Tsunade potřebují tvojí pomoc,“ křikla na ní.
„Ale to je přece Itachi,“ nechápala Tsunade, když uviděla, koho že to má Morituri v náručí. „Ten patří k Akatsuki.“
„Dlouhý příběh,“ shrnula to všechno jedno větou. „Až bude po boji, tak ti to vysvětlím, ale teď potřebuje pomoc. Používal moc svoje oči a teď to nevypadá vůbec dobře.“
„No jo Uchihovci, nikdy neví, kdy mají dost,“ zamumlala si Tsunade pod vousy a přiklekla k raněnému. Začala mu opatrně zkoumat oči a Morituri nervózně přihlížela.
„Je to hodně špatný,“ zajímal se kříženec.
„No špatný to není, ale nejlepší to taky nebude,“ oddychl si Hokage.
Morituri si odechla taky a otočila se, že zamíří zpátky na bojiště, když jí zastavila něčí ruka. Překvapeně se otočila zpátky a uviděla, že jí drží Itachi.
Jeho krvavé oči se vpily do jejích a on řekl: „Musíte zabít Madaru!“
„Madaru,“ zopakovala překvapeně Tsunade. „Ale ten je přece už léta mrtvý.“
„Dlouhý příběh,“ odvětila Morituri znovu.
„Musíte zabít Madara,“ zamumlal Itachi znovu.
„Neboj, nějak ho dostaneme,“ uklidňovala ho, i když nevěděla, jak se zrovna tomu člověku dostat na kobylku.
„Naruto, Sasuke, oni to dokážou,“ vyrazil znovu ze sebe, jakoby jí četl myšlenky.
„Dobře, jdu na to,“ odpověděla, naposledy se na něho podívala a poté se tiše vznesla do vzduchu. Ještě se však ve vzduchu otočila a zavolala na Tsunade: „Dohlédni na něj, ať ho nikdo nezabije, jelikož pak bych zabíjela já.“

Mezitím Ichigo a Gabriel, upír ze světa démonů, bojovali bok po boku a řady mrtvých se krapet zmenšili.
„To snad nemá konce,“ zavrčel Gabriel, když zatřepal rukou, aby z ní dostal krev.
„Ale na druhou stranu, kdy se ti poštěstí takhle se protáhnout,“ zašklebil se na něho Ichiho. Oba se znali už z dřívějška a celkem si padli do noty.
„Taky pravda,“ usoudil upír. Prudce se ohnal a sklapoval dalšího nemrtvého. „Jen tak mezi námi, jak se vede Inoue?“
Ichigo se na něho zašklebil a musel se vyhnout útoku: „Od té doby, kdy jí unesli k nepříteli a my jí zase přivedli zpátky, je jaksi tichá.“
„Aha,“ odtušil Gabriel. A dále za zdvořilé konverzace oba kosili svoje protivníky.

O kus dál obhajovali svoje pozice Revan, Rika a Minata. Stáli pevně na svých místech a protivníky likvidovali buď zbraněmi, nebo silnými technikami. Ale i přesto sil docházelo.
„Nemá někdo nápad, jak se jich jednou pro vždy zbavit,“ zajímala se Minata trochu zadýchaně.
„Abych pravdu řekla, tak nápady došly,“ ošila se Rika.
„Skvělý,“ zachrčel Revan a znovu poslal do země mrtvých svého protivníka.

Jidus, které pomáhali Mefisto a Dave, se oháněla svou katanou a snažila se neklesnout únavou.
„No, tak drž se,“ povzbuzoval ji Dave, i když viděl, jak je vyčerpaná.
„Chci nějaký pěkný pomníček,“ zavrčela na něho. „S nějakým pěkným epitafem.“
„A co bys tam chtěla mít napsaný,“ zajímal se Mefisto.
„Nevím, hlavně ať tam není, padla pod hordou nepřátel,“ zasmála se.
„Platí,“ usmál se Dave.

Madara stál bokem všech bitev a pozorně to sledoval. Skoro všichni z jeho organizace Akatsuki padli, ale on nad tím ani netruchlil. Proč taky, když posloužili svému účelu dobře.
Pojednou k němu přešel Seth, posel Temného pána, a na tváří, jestli se tomu dá říkat tvář, se mu usadil radostný úsměv: „Tolik mrtvých. To se bude mému pánovi líbit.“
„To doufám,“ odvětil Madara klidně. „Jak dlouho to bude ještě trvat?“
„Ještě malou chvíli,“ řekl Seth klidně a otočil se k bráně, kterou přenesl sebou.

Morituri se vznášela nad bojištěm a hledala dva bojovníky. Uviděla je, jak bojují s Painem. Kolem jedno z nich se obtáčela děsivá chakra a druhý krapet zmodral.
Tiše k nim snesla.

Pain bojoval proti Narutovi a Sasukemu, Sakura byla odvolána ke stanu, kde se měla pomoct se zraněnými, ale moc se jí nechtělo. Když viděla, jak ti dva začínají ztrácet soudný rozum a vrhají se na nepřítele se vším, co mají. Ale rozkaz od Tsunade musela uposlechnout. Naposledy se na ně podívala a zadoufal, že se nenechají zabít. Nevšimla si stínu, který mířil k jejich bitvě.

Naruto zrovna chtěl zaútočit, když se Pain zarazil a podíval se na svou hruď. Z ní vycházela něčí ruka s ostrými drápy a celá od krve. Naruto i Sasuke se překvapeně zarazili a nechápali, co se stalo.
„Moc se s ním mazlíte,“ pronesl ženský hlas a ruka z hrudi zmizela. Pain se v tichosti sesypal na zem a zůstal už tak. Za ním stála Morituri s jednou rukou od krve.
„Ten byl náš,“ zavrčel Sasuke a měl sto chutí se na ní vrhnout.
„Zkus to a dostaneš přes hubu,“ odsekla Morituri, jakoby mu četla myšlenky.
„Proč,“ zeptal se Naruto a švihnul několika ocasy chakry.
„Mám pro vás někoho lepšího,“ usmála se. Pak se otočila na Sasukeho a řekla: „Tvůj bratr se přidal na naši stranu.“
„Cože,“ nevěřil Sasuke svým uším. „Kde je?“
„Teď je zrovna na ošetřovně,“ odvětila klidně. „Používal svoje oči moc dlouho a skoro o ně přišel.“
„To je teď vedlejší,“ nenechal je domluvit Naruto. „Koho musíme zabít, aby tohle skončilo?“
„Madaru Uchihu,“ řekla.
Naruto se podíval po Sasukem a znechuceně se ho zeptal: „Hele, neříkal jsi mi kdysi, že už žijete jenom ty a Itachi? Nezapomněl jsi na někoho náhodou? Máte v tom pěkný zmatek!“

Než mu ale stačil Sasuke něco odvětit, země se zatřásla a ozval se mohutný hrom.

Revan se podíval do míst, odkud přicházel ten zvuk, ztěžka polknul a řekl tak, že to bylo slyšet přes celé bojiště: „Myslím, že máme problém.“

Ichigo, který se díval stejným směrem, procedil skrz zuby: „My nemáme problém, my máme hodně velký potíže!“

Korunu tomu nasadila Morituri, když pronesla s ledovým klidem: „Ne, my nemáme velký potíže. My jsme v p***li! Dovolte mi představit Temného pána.“

Z portálu právě vystupovalo cosi obrovského a rohatého.