Podruhé ztatit - Překvapení! 03

Jak již napsala Yamata no Orochi. Trocha rodinného štěstí a všední dny ubohého Hokage pokračují, ale příště se to změní. Muhehe

„Iruko-sensei! Tak rád vás vidím!“ Spustil Naruto, jakmile uviděl Iruku vycházejícího z kabinetu se stohem papírů. Okny na chodbu svítily sluneční paprsky a byl krásný den. Na chodbách bylo opravdu rušno. Žáci měli právě přestávku. Dívky postávaly v hloučkách na chodbě povídaly si a smály se. Hoši probíhávali chodbou a snažili se udělat na okolí dojem.
„Naruto!“ Zvolal radostně Iruka, když ho spatřil. „Jak se má Hinata?“
„Skvěle, i když toho taky má nad hlavu, když se z ní stala vůdkyně klanu.“ Povzdechl si Naruto.
„Jsem tak rád, že se vám oběma vyplnily vaše sny.“
„Jo to jo.“
„Nezašel by jsi zítra na rámen?“
„Že váháte! Pomůžu vám s těmi papíry.“ A vzal si polovinu od Iruky. „Je to už tak dávno..“ řekl Naruto a vzpomínal na časy na Akademii. „Tehdy mi skoro nikdo nevěřil, že se jednou stanu Hokage a teď jsem tu abych těm malým capartům udělal přednášku.“ A na tváři mu hrál úsměv. Kolem něho proběhla dívenka a při pohledu na Hokageho zpomalila a užasle kolem něj prošla. Naruto si to náležitě užíval.
„Neboj, někteří adepti, tě tady stále zastupují!“ Zasmál se Iruka. Přišli až k jedné ze tříd a vstoupili. Ve třídě to bzučelo, jako v úle. Iruka s Narutem položili papíry na stůl, když si děti uvědomily, koho to vlastně mají ve třídě, zanechaly svých činností a něco si vzrušeně povídaly nebo si zvědavě Naruta prohlížely.

Naruto stál na střeše budově Hokage zády k obličejům Hokage na skále a před ním seděla skupinka dětí.
„Tohle je První Hokage , pochází s klanu Senju a jeho kekei genkai bylo mokuton. Díky tomu
také vystavěl tuhle vesnici. Byl považován za nejsilnějšího ninju své doby.“ Končil Naruto svůj krátký výklad o Prvním Hokage. Natáhl ruku a ukázal na druhou hlavu vedle Prvního Hokageho.
„Druhý Hokage také pocházel s klanu Senju a byl to bratr Prvního Hokageho. Druhý byl excelentním uživatelem vodních technik.“ Naruto se poohlédl po svém obecenstvu, děti tiše seděly a naslouchaly svému Hokage. Rozhodl se tedy pokračovat.
„Tenhle pán je Třetí Hokage Sarutobi, přezdívalo se mu také profesor, jelikož uměl spousty technik. Jeho učitelé byli samotní dva předchozí Hokage a on byl senseiem legendárních sanninů. Ještě jsem zažil dobu, kdy žil. Byl to opravdu hodný Hokage.“ Narutovi v rychlosti proběhlo hlavou několik těch příjemných vzpomínek na toho starého Hokageho. Doufal, že je stejně dobrý Hokage a bude, jako býval on.
„Další Hokage je Čtvrtý. Minatovi se přezdívalo Žlutý blesk z Listové. Byl to opravdu velký Hokage a on zastavil Kyuubi při útoku na Konohu a sám položil život. Byl to opravdový hrdina.“ Naruto chtěl pokračovat ve výkladu, když se do vzduchu zvedla jedna ruka.
„Ano?“
„To Yondaime Hokage do vás zapečetil Kyuubiho?“ Zeptala se malá dívenka s hnědými copánky potichu. Jakmile to vyslovila stáhla pohled z Naruta a dívala se na své boty. Narutovi neunikl podmračený pohled ostatních.
„Ano.“ Řekl Naruto nevzrušeně a pokračoval dál.
„Pátá Hokage je zatím jedinou ženskou Hokage u nás. Pochází s klanu Senju a První Hokage byl její dědeček. Disponuje obrovskou silou a nepřál bych vám si ji rozházet. Je to opravdu brutální ženská.“ A Naruto se pousmál nad všemi těmi výprasky od ní. „Je však nejlepší lékařskou ninjou a je jedna z tří legendárních Sanninů. No a nakonec já. Uzumaki Naruto, šestý Hokage.“ Řekl Naruto a snažil se, aby to nebylo moc vychloubačné. Přesto s pýchou hleděl na svou hlavu vytesanou ve skále vedle bábí Tsunade. „ Mou předností je výdrž a také Kage Bunshin no Jutsu. Naučil jsem se spoustu dobrých technik a některé vymyslel sám.“ Na střeše vedlejšího domu se usadil šedovlasý ninja poslouchal Naruta. „ Dříve jsem byl v týmu 7 a můj sensei byl Hatake Kakashi, dlouhou dobu mě však učil jeden z nejlepších ninjů Jirayia, jeden ze Sanninů. Jemu také za mnohé vděčím.“ Ukončil Naruto svůj výklad.
„Tak chcete se někdo na něco zeptat?“ Řekl Naruto na konec. Děti si začaly povídat polohlasem, ale ničí ruka nevzlétla nahoru. Nakonec se děti nahrnuly k zábradlí a chvíli pozorovaly hlavy všech Hokage.
„Tak, jestli nikdo nic nechce vědět, pro dnešek končím vyučování!“ Řekl Naruto a jeho návrh byl radostným křikem dětí podporován. Pomalu začaly opouštět budovu, až na tu hnědovlasou, culíkatou holčičku. Hlavu měla opřenou o zábradlí a stále se dívala na Hokage.
„Ty nepůjdeš domů?“ Zeptal se Naruto a opřel se o zábradlí vedle ní.
„ Jestli vám to nevadí raději tady ještě zůstanu.“ Odpověděla tiše.
„A pročpak?“ Podivil se Naruto její reakcí.
„Protože nechci ostatní cestou domů potkat, protože…“ Větu však nedokončila. Narutovi neuniklo, že ji něco trápí. Holčička trochu otočila hlavu a podívala se do jeho očí. Měli nádherně světle modrou barvu a budily dojem, že prokouknou až do duše. Ještě nic neřekla, ale připadalo jí, jako by už Hokage věděl co ji trápí.

„Posmívají se ti?“ Řekl Naruto. Nastala chvíle ticha, než dívenka přikývla. „Proč?“
„Protože mě mají za šprta. Kdykoliv zvednu ruku na odpověď, už mě probodávají svými pohledy. O přestávkách mi nadávají a smějí se mi.“
„Mě se lidé taky posmívali a nejen to. Stranili se mě a zakazovali svojím dětem si se mnou hrát.“ Řekl posměšně Naruto.
„Kvůli Kyuubi?“
„Ano, oni neviděli mě, viděli pouze démona, který před 25 lety zmasakroval vesnici a zabil jejich příbuzné.“
„A proč se vám posmívali?“ Vyzvídala dívenka dál.
„Protože mě měli za hlupáka. Smáli se mému snu, snu stát se Hokage. Tenkrát jsem byl nejhorší z celé třídy a několikrát jsem u maturity propadnul. Ale postupně jsem začal přesvědčovat své okolí, že nejsem démon, začal jsem na sobě dřít a blížil jsem se tak krok po kroku svému snu. Hlavní je nevzdávat se, vytrvat a bojovat. Pak tě lidé začnou uznávat a budeš mít přátele.“ Dívenka se spokojeně usmála a společně s Narutem se dívali na hlavy Hokage.

„Arigato Hokage-sama.“ Řekla a poodstoupila od zábradlí.
„Ale není za co.“ Usmál se Naruto. „Jdeš domů?“
„Ano, ale než odejdu, všiml jste si toho?“ Řekla dívenka a ukázala na hlavy Hokage.
„Čeho?“ Zeptal se Naruto.
„No podle těch hlav v obličeji jste hodně podobný Yondaimemu Hokage. Až na ty čárky na tváři. Dokonce bych řekla, že jste jak otec a syn.“ Řekla dívenka s úsměvem na tváři. Naruto se jen poohlédl po tváři Čtvrtého a pak po svojí. Opravdu, jistá podobnost tam byla a on si toho nikdy nevšiml!
„Jo, to bylo pěkné, ale on není můj otec.“ Řekl Naruto nakonec.
„To nemůžete říct, dokud to 100% nevíte.“ Řekla už za běhu dívenka a nechala Naruta samotného na střeše.

Šedovlasý ninja na střeše domu stále zůstával až do doby než odešla poslední studentka.
„Možná už je čas ti to říct.“ Řekl sám pro sebe a zmizel.

O pár dnů později

Bylo právě 10. října a Naruto se znavený vracel domů. Dnes toho bylo na projednávání opravdu hodně, navíc nějaké výslechy a problémy s věznicí. Bylo už pozdě večer. Pouliční lampy rozsvítily jinak tmavé uličky a několik hvězd zdobilo oblohu. Do jeho znavené a utrápené tváře se opíral jemný vánek, který chladil jeho tělo a myšlenky. Uběhlo už pár dnů od doby co měl přednášku o Hokage. Ta malá dívenka mu nasadila opravdového brouka do hlavy. Nebyl den, kdyby nad jejími slovy nepřemýšlel. Nikdy rodinu nepoznal. Měl teď Hinatu, přátelé, titul Hokage, také rodinu Konohu, ale to jediné co pro život opravdu potřebujete doposud nepoznal, tu jeho druhou rodinu, rodiče. Smutně sklonil hlavu a šel dál.

Když dorazil domů celá Hyuuga čtvrť byla zhasnutá.
„To je divné. Ještě není tak pozdě, aby šli všichni spát.“ Řekl si a vytáhl z pod pláště kunai. Opatrně se proplížil mezi domy až k jeho a Hinaty. Vevnitř bylo ticho, opatrně se přesunul ke dveřím, potichu je otevřel a tiše, jako myška vklouzl dovnitř. V tom ho oslnila záře ,až upustil kunai, s výkřikem:
„Všechno nejlepší!“ Naruto zamžoural do ostrého světla, až mu málem do očí vyhrkly slzy. Za chvíli je ale málem vystřídaly slzy štěstí, když uviděl všechny ty rozzářené tváře jeho přátel a ženy. Byli tu snad všichni. Dům byl vyzdoben všelijakými stuhami, mašlemi a krepákem.Po zemi se povalovaly barevné konfety. Na zdi visel velký plakát oznamující mu vše nejlepší k jeho 25. narozeninám. Naruto stál ztuhle neschopen jakéhokoliv pohybu nebo slova.
„Chceš tu tak stát a hledět na nás nebo půjdeš oslavovat?“ Řekl posměšně Kiba a vysloužil si za to pěknou herdu do zad od Hinaty.

Naruto se konečně rozhýbal a nenápadně utřel slzu, která se chtěla sklouznout po jeho obličeji.
„Arigato, Arigato mina!“ Řekl. V tom začali všichni zpívat a Sakura přinesla obrovský dort. Následovala gratulace a dávání dárků. Naruto tu kopu dárků už musel pokládat všude možně, aby si mohl s ostatními potřást rukou. Jako poslední na řadu přišla Hinata.
„Víš Naruto dlouho jsem přemýšlela co ti dát.“
„Hinato, ty mi nemusíš dávat vůbec nic ani ostatní. Jsem rád, že vás mám.“
„Já vím, ale tenhle dárek je vážně jedinečný a přišel opravdu nečekaně.“ Řekla Hinata tajemně. Naruto už byl napnutý, jak kšandy, co mu to vlastně Hinata chce dát.
„Víš Naruto, já jsem těhotná.“ V té chvíli pro ně přestalo všechno existovat. Byli jen oni dva. Oni dva byli středem vesmíru a oba vstřebávali význam těch slov. Narutovi teď už doopravdy do očí vyhrkly slzy. Slzy štěstí. Objal Hinatu. Rodina, konečně bude mít opravdu to co nepoznal. Už to nebude jen Konoha, ale i něco víc. Aniž by vlastně sám tušil, v té chvíli se mu splnil jeho největší sen.