Podruhé ztratit - Titul 02

A máme tu další dílek. Nic převratného se v něm neděje, ale myslím, že to bude později vynahrazeno

Před jeden a půl roku

Za slunečného dne Naruto stál na střeše budově Hokage u zábradlí a shlížel na shromáždění pod sebou. Poté se ohlédl na svou ženu Hinatu Hyuugu, která tu byla s ním. Ukázala mu, že mu drží pěsti a Naruto se na ni zářivě usmál. Když dav trochu utichl Tsunade si odkašlala a zjednala tím hrobové ticho.
„Lidé Ohnivé země, mám tu čest vám představit nového šestého Hokageho Uzumaki Naruta!!“ A narazila mu klobouk Hokage na hlavu, ten mu byl trochu velký a sjel mu až po oči, takže nic neviděl.
„Ááa! Tsunade-bachan! Co to děláte!“ Vyhrkl snažil se klobouk nasadit správně. Když se mu to podařilo podíval se zářivým úsměvem na lidi a letmo na skálu, kde již brzy bude i jeho tvář. Vychutnával si tuhle chvíli, pocit uspokojení, že jeho zatím stanovené cíle a sny se vyplnily ho naplňovaly pocitem štěstí, který se mu hřejivě rozléval po celém těle.

Vedle Hinaty začal vířit písek jehož zrníčka rotovala dokola, až se vedle ní objevil rudovlasý mladík s modrými oči a tykví na zádech.
„Jdete trošku pozdě Kazekage-sama.“ Řekla tiše Hinata Gaarovi.
„Co mi uniklo?“ Zeptal se také tiše.
„Naruta Tsunade-sama právě jmenovala Hokagem.“ Odpověděla Hinata a Gaara se zadíval na svého přítele, kterému se hruď dmula pýchou, div že nepraskl.
„Tak jsme oba dosáhli svého snu.“ Řekl Gaara tiše spíše sám pro sebe.

„….slibuji, že budu tuhle zemi bránit a ochraňovat i za cenu vlastního života-ttbayo!“ Končil Naruto svůj projev a dav lidí se radostně rozehřměl, zněly radostné výkřiky, potlesk a bylo všeobecné veselí. Potom se ze zářivým úsměvem obrátil na Hinatu a Gaaru , avšak, jak přitom cuknul hlavou, klobouk mu opět spadl do očí. Gaara s Hinatou se neudrželi a museli se smát.

[acidfree:18845]
Ruku v ruce kráčeli společně Hinata a Naruto tmavými uličkami Konohy a tiše do noci si povídali, když sem tam potkali nějakého člověka, popřál Narutovi hodně štěstí s hodností Hokage.
„Tak co budeš dělat teď, když už máš své sny vyplněné?“ Zeptala se ho Hinata.
„Víš, jaký je teď můj největší sen?“ Hinata jen zavrtěla hlavou. „Dát si obří mísu plnou speciálního rámenu!!“ A už táhl Hinatu k Ichiraku rámen.
„A jak tě znám, jen jedna mísa to nebude.“ Pousmála se Hinata.

Hinata právě chystala v jejich domě klanu Hyuuga snídani a vzpomínala, vzpomínala na den, kdy se stala vůdkyní klanu a její otec uznal její sílu, vzpomínala na jejich první polibek s Narutem a to když ho představila otci. Při téhle vzpomínce se pousmála. Náhle ji někdo chytil zezadu kolem pasu a položil jí hlavu na rameno.
„Naruto! Tohle mi už nedělej, strašně jsem se lekla!“ Řekla Hinata a dál pokračovala v krájení zeleniny.
„Taky tě rád vidím.“ Řekl ospale Naruto a políbil ji na tvář. Poté vzal talíře se snídaní a odnesl je na stůl, kde se oba posadili. Narutův rozcuchaný účes byl rozcuchanější ještě víc než kdy dřív, pod modrými oči měl trochu kruhy.
„Co se vlastně včera stalo? Pamatuji si jen, jak se do mě bábí Tsunade pokoušela rvát saké, když jsme ji potkali. Víc už si nepamatuji - ttbayo.“
„No, zjevně se jí to podařilo nemyslíš?“ Zeptala se pobaveně Hinata.
„Byl jsem moc napitý?“ Zeptal se Naruto s úzkostí v hlase. Hinata jen zavrtěla hlavou.
„Myslím,že se ti jen motala hlava, ale choval jsi se celkem normálně.“
„To jsem rád.“ Řekl Naruto a v jeho hlase byla znát úleva. Když si Naruto mazal rohlík otevřely se prosklené dveře a dovnitř vtrhla celá rozlícená Hanabi:
„Tady je Hokage-sama! Postřeh!“ A Naruto se už válel na zemi s máslem na čele. Hanabi měla nohu na jeho hrudi a vítězoslavně se křenila. „To máme Hokageho teda pěknou padavku!“
„Kdo by čekal, že při snídani na něho vlítne nejhyperaktivnější člen rodiny!“ Bránil se Naruto a snažil se Hanabinu nohu dostat z jeho hrudi.
„Musíš být pořád ve střehu! Nikdy nevíš co se může stát!“ Vyhrkla Hanabi a posadila se vedle Hinaty. Naruto se posbíral se země, utřel máslo z čela a s brbláním se natahoval pro nový rohlík.

Když už v pořádku posnídali a udělali všechnu ranní hygienu Naruto na sebe naházel věci a chystal se letěl do své kanceláře. Jak krásně to zní. Pomyslel si a už cupital po schodech dolů. Tam ho čekala Hinata a držela v rukách nějakou látku.
„Musím už jít.“ Řekl, když k ní došel.
„Ještě chvíli počkej,“ řekla : „něco tu pro tebe mám.“
„Co to je?“
„Plášť, myslím, že se ti bude hodit, ten Hokageho oblek by ti byl určitě malý.“ A změřila si ho pohledem. Opravdu byl teď hodně vysoký. Štíhlý a měl svaly, krásné modré oči, ten jeho úsměv, skvěle líbal a byl skvělý v …zarazila se, když si Naruto natahoval plášť. Byl oranžový s černým lemováním a plameny. Na horní části zad byl velký černý znak Hokage. Na rukávu pak byl znak Uzumaki, který měl i na své bundě.
„Teda Hinato ten je skvělý! Jak v něm vypadám!“ A otáčel se ze všech stran na Hinatu.
„Jako Hokage. Ale teď už běž, nebo přijdeš pozdě.“
„Budu domů petat, tak nejrychleji, jak to jen půjde-ttbayo .“ Slíbil a políbil ji na rozloučenou. Pak už jen Hinata viděla mizející černý lem jeho pláště.

Po půl roce

„Sakuro , kolik těch papírů ještě bude?“ Zeptal se otráveně Naruto a znuděně se díval na tváře Hokage. Venku bylo tak krásně.
„Už jen trochu.“ Řekla Sakura a položila mu na stůl kupu papírů.
„Tomu říkáš trocha?! Sakuro, vždyť mě to jednou zabije!“
„Ty jsi snad ještě horší než Tsunade-sama!“ Postěžovala si zlostně Sakura. Měla toho teď na práci opravdu hodně. Nejen, že byla Narutovým pomocníkem, ale zároveň společně s Tsunade vedla nemocnici a byla vysílána na ty nejtěžší mise.
„Naruto?“
„Hmm..“
„Víš, myslela jsem, jestli by jsi mě a Sasukemu nemohl dát trochu volna. Od té doby co jsi stal Hokagem, jsem se oba nezastavili a na mě je toho už vážně moc.“
„No máš pravdu, mělo mě to napadnout, na jak dlouho ho chceš?“
„Tak na dva týdny.“ Odpověděla Sakura a třídila papíry.
„Dva týdny…hmm..to by šlo…“
„Děkuji, řekla Sakura a vzala stoh papírů a kráčela s nimi kanceláří ven. Jo nezapomeň, že se máš odpoledne ukázat na Akademii.“ A zmizela.