Další kapitola část 7

Fakt se omlouvám že to je tak pozdě, ale moje nápady na to jak by to mohlo pokračovat klesly tak nízko že se nedalo nic dělat mno pak sem byla fakt naštvana že vlastní vinou nemužu na ten sraz takže mě chytla depka... Mno každopadně už sem happy(jaj snad to dlouho vydrží, pač me dost stve ze pomalu nemuzu ani dojit na WCko ) ale ted budu solit jeden díl za druhým Boze zase melu nesmysli, koho to zajima.. Tady to je:

Obito neměl chuť chodit domů. Chtěl být sám… Naprosto sám. Bylo to na něj příliš. Nekamarádil se se svými vrstevníky, ale ani ne se staršími… Neměl moc přátel.
Po tvářích mu stékaly slzy, ale ani to ho nezastavilo. Běžel dál, bylo mu jedno kam.
Najednou do něčeho prudce narazil.
„Vy?!“ Vyjekl Obito a měl co dělat aby nespadl.
„Co?“ Opáčil dotazovaný.
„No jasně, jste to vy!“
„Já? Prosimtě borečku uklidni se jo? Ja sem dost silnej, tak bacha abych ti nenaplácal!!“
„No, vy tak..“ Chytnul Obito záchvat smíchu.
„Ty malej hajzlíku!“
„Hééj Obito!“ Zařvala nějaká postava vycházejíc z putyky.
„Co je?“ Opáčil jak malý tak velký Obito.
„ Sakra..“ Procedil Kakashi mezi zuby.
„Dělej Obito, už musíme jít!“ Přišinul se Kakashi k těm dvěma.
„Dopr**** už toho mám vážně dost! Kolem mě je samej chaos, furt vás vidím jak čumíte k nám do baráku, všeci se mě bojí!! Co se to sakra děje!“ Zařval, nebo spíš zapískal Obito (ten malej).
„Kakashi!“ Vyjekl (velkej) Obito čímž na sebe strhnul všechnu pozornost.
„Kakashi?“ Opakoval (malej) Obito.
„Kakashi byl můj táta ne? Co se to děje? Co se to sakra děje! Všechno je postavený na hlavu! Nechápu to! Proč mi nikdo nechce řít co se sakra děje! Proč sem pro všechny divnej!!“
„To je nějaký omyl, tenhle Kakashi nemůže být tvůj táta prcku. Nejsme z téhle vesnice… Sorry…“ Ujal se slova (velkej) Obito.
„Táák Kakashi, myslím že bysme měli jít…“ Prohodil a chytil Kakasiho za rukáv a táhl ho pryč.
„Ty máš ale pěkně zajímavý dítko… Si ještě užijem…“
„Haha moc vtipný Obe…“ Ušklíbnul se a šel dál.

Nastal večer… Hinata se vracela domů z mise.
Slyšela jak za ní někdo jde. Nikde nikdo a on si prostě šel v klidu za ní.
„Hele ty úchyle máš problém!?“ Vyjekla a prudce se otočila.
„Úchyl?“ Zašklebil se dotyčný.
„Ježiši Kibo, tys mi teda dal! Sem myslela kdo ví by to mohl bejt a ty mě takhle děsíš!“
„Promiň no… Sem nevěděl..“ Usmál se a pomalu se přibližoval k Hinatě která začala couvat.
„K-Kibo.. co to.. co to dělá-…“ Nedořekla protože narazila do zdi.
„Chybíš mi.. strašně moc..“
„Ne Kibo, už je to osm let co jsme.. „
„Hinato… Ja tě pořád miluju… Chci tě zase zpátky!“ Řekl a opřel se rukama o zeď, čímž znemožnil Hinatě jakýkoli pohyb.
„Víš jak jsme… No prostě jsem počítal a myslím že Jomei a Ai by mohli být moji…“
„Ne, to nejsou a pust mě!“ Snažila se ho odstrčit ale marně.
„Copak to nechápeš? Nikdy jsem tě nepřestal milovat!“ Řekl a jemně ji políbil. Hned na to mu na tváři přistála facka.
„Nic to neznamenalo!“
„Takže jsi se mnou spala jenom proto že ti v tu dobu Naruto nestačil?“
„Ne, Kibo.. Prosím nech toho! Musím domů, Naruto na mě čeká a …“
„Já na tebe taky čekám, celých sedm let… Prosím nech mě být.“ Po její tváři se sklouzla horká slza.
„Promiň Hin, nemůžu si pomoct.“ Zašeptal a políbil ji.
Museli tam tak stát asi 5 minut…
„Kibo…“ Vydechla Hinata a polibek mu opětovala.
Ano Naruta milovala, je to její manžel ale Kiba… Co k němu vlastně cítí? Miluje ho?
Kibovi ruce sjely ze zdi na Hinatin pas.
Hinata se nijak nebránila.
Oba najednou uslyšeli nějaký hlas. Ale nechali to být, nejspíš to byl nějaký obchodník nebo kdo. Dokud Hinata neuslyšela své jméno.
„Hinato…“ Vydechl překvapeně Naruto.
„Ne Naruto… Prosím!“ Vysmíkla se Kibovi z náručí a běžela k Narutovi.
„Ne, není to tak!“ Vyjekla a obejmul ho. Ale on jí obětí neopětoval.
„Běž ode mě! Nedotýkej se mě!“ Zašeptal Naruto a couvnul.
„Jak jsi jen mohla!“ Křiknul.
„Nech toho, to já za to můžu ona je v tom nevině…“ Opáčil úplně v klidu Kiba.
„Ty hajzle!“ Zařval a shodil ze sebe Hinatu a jeho oči zrudly.
„Ne Naruto ja o bitku nestojim.“ Couval teď pro změnu Kiba.
„Máš pravdu, takovej cucák mi za to nestojí! A ty mě už doma nečekej! A ještě něco, Jomei a Ai jdou se mnou!“
„Ne NARUTO prosím počkej!! Není to tak!!“
„…. Já tě miloval… Byla jsi pro mě vším.. Má rodina. Asi pro tebe nic neznamenám.. Jak chceš, vybrala sis sama!“ Zamumlal Naruto a rozběhl se domů.
„Jomeii!! Ai!! Pojďte jdeme ven!“ Křiknul Naruto ve dveřích.
„Naruto, co se děje?“ Přběhl Neji na chodbu.
„Nic…“ Odsekl mu Naruto a z jeho tónu Neji poznal že je opravdu naštvaný.
„No tak, uklidni se!“ Chytnul ho Neji za ruku, ale Naruto ucuknul.
Najednou přiběhla Hinata a slzy jí tekly proudem.
„Ne Naruto, prosím…“ Zašeptala.
„Tak jak dlouho to trvá co?“ Probodl jí Naruto pohledem.
„Prosím.. odpusť mi… to on za to může, miluju tebe a nikoho jiného!“ Vyjekla a vrhla se mu kolem krku. V tu chvíli z patra sešly dvojčata.
„Co je, kam dem??“ Zívnul si Jomei.
„Já mám hlad…“
„Néé děcka, nic se neděje, to si z vás táta dělal srandu, pojďte do kuchyně, něco vám udělám.“ Vzal situaci do svých rukou Neji a mrknul po Narutovi. Ten mu na souhlas kývnul.
„Proč jsi to udělala? Nebylo to v tom že jsi nechtěla, bránit se umíš ne?“ Řekl teď už klidně Naruto.
„Ne Naruto prosím…“
„Ne! Já věděl o tom před tím… Myslel jsem, že na to zapomeneme a budeme žít dál, myslel jsem si že mě miluješ tak jako já tebe… Spletl jsem se… Asi necítíš to stejný co já a to mě mrzí…“
„Naruto, já… já jsem… jsem těhotná!“ Vzlykla.
„Aha, to ještě k tomu… Dobře, zítra ať jsou ti dva zbalení, přijdu pro ně ve tři.“
„Naruto.. prosím… To není…“
„Já vím, není moje, už mi to došlo… Hodně štěstí v novém životě, doufám že to nebude ztracený jako já a ty!“ Mávnul rukou a běžel pryč.
„Sakuro! SAKURO!“ Uslyšela Sakura jak někdo buší na dveře.
„Obitoooo! Běž otevřít!“ Křiknula do patra.
„No jo, dyť už du!“ Řekl si pro sebe a seběhnul do chodby.
„Jé Naruto, Ča…“ Zastavil se když viděl úplně strhaného Naruta.
„Mááámíííí!“
„CO JE!“ Zařvala Sakura a mrskla s utěrkou o židli.
„Obito to se… Ahoj Naruto, co ty tady?“ Usmála se na něj.
„Můžu dál?“ Zamumlal.
„Jo, jasně poď. Obito, mazej se umýt a honem do postele!“
„Coooo? Teď? To to si ze mě děláš…“
„Hele nebuď drzej a mazej!“ Ukázala na schodiště.
„Ty v**e..“
„Cos to řekl!?“
„Nic“ Zazubil se a vystřelil nahoru.
Naruto se jenom usmál a šel za Sakurou do obýváku.
„Proč nejsi doma?“ Sednula si.
„Já.. zítra se stěhuju, takže kdybys něco potřebovala jsem u sebe, ne jako v Hyuuga čtvrti ale prostě u sebe.“
„Proboha proč?“
„Nasadila mi parohy… Já jí tak.. nenávidím! Dobře, že se spolu líbali to bych ještě unes, ale že i děcko s ním…“
„Počkej, počkej, jako Hinata?“
„Kdo jinej asi?! Děcka jí nenechám, nedovolím aby na ně sahal ten hnusném, odpornej…“ Už to nevydržel a z očí se mu spustily slzy.
„Naruto, uklidni se… Nedá se to nějak..“
„NEDÁ!“
„Byl jsi to ty, kdo mě říkal že všechno se dá vyřešit, řekl jsi mi že se mám jít někam vyřvat, tak vstaň a běž to udělat!“
„Cože?“
„Běž! Dělej! A do něčeho si pořádně třískni! Vymlať to všechno ze sebe.“ Usmála se Sakura.
Naruto se jenom usmál a vyběhl ven.
Běžel na louku, která byla nad sochami hokágů. Už byl skoro nahoře.
„Bože!“ Lekl se a nevěřil vlastním očím. Přikrčil se do trávy a snažil se přiblížit.
Na skále stály jednotky vodopádové, kamenné a zvučné v čele s Orochimarem a Itachim.
„Musíme ještě počkat, tak do půlnoci, potom vyrazíme!“ Pronesl Orochimaru a ukázal na nějaké místo na plánku u jeho nohou.
„Bože, rychle k Tsunade!“ Zakřičel Naruto v duchu a rychle se odplížil pryč.
„Snad už není pozdě! Prosím!“ Zaznělo mu v hlavě a přidal.
„Bábi Tsunade!“ Vtrhnul do kanceláře.
„Naruto! Co si to dovoluješ! Bez klepání..“
„Tsunade! Orochimaru! Na kopci! Kamenná, vodopádová….“ Koktal zadýchaně Naruto.
„Počkej, ještě jednou a v klidu.“
„Orochimaru…kamenná a vodopádová… dneska v noci…. zaůtočí!“ Vyhrkal Naruto.
„Cože!?“ Vyjekla Tsunade. Naruto jen kývl hlavou.
„Tak rychle, Anbu….“ Začala Tsunade.
„Ne.“ Vydechl
„Co ne, musíme se připravit!“ Vyjela na něj Tsunade.
„Mají nás v hrsti, jsou obklopeni kolem vesnice a myslí si že o tom nikdo neví, v tichosti, aniž by vznikla panika necháme evakuovat vesničany do kritů. Po hrstkách abychom nevzbudili pozornost! Anbu bych kontaktoval co nejtišeji a rozmístil nenápadně po vesnici. Na posilu jim dej všechny chunniny a joniny kteří za něco stojí! Já seženu zbytek! Hlavně v klidu a TIŠE! Půlnoci ať jhe všechno hotové!“ Rozkázal Naruto a vyběhl ven.
„Neruto… vyrostl jsi…“ Usmála se Tsunade.
„Jednou z tebe bude skvělý hokage…“ Zašeptala a dala se do práce.
„Sakuro! Honem otevři!“ Bušel Naruto zuřivě na dveře.
„To už jsi..“ Otevřela ale Naruto jí skočil do řeči.
„Honem! Vem Obita a oba co nejdřív přijďte k radnici!“ Vyhrkl a běžel dál.
Za půl hodiny se všichni skvělý ninjové scházeli u radnice.
„Ach jo, ještě Kiba…“ Vzdychl Naruto a rozběhl se k sídlu klanu Inuzuka.
Zhluboka se nadechl a zaklepal.
„No jooo už du!“ Zařval Kiba a otevřel dveře.
„Juj, co ty tady?“ Zakořenil se a prohrábl si rozcuchaný vlasy.
„Dělej, musíme hned k radnici, bude se bojovat!“ Řekl chladně Naruto.
„Jo, počkej. Jenom na sebe něco hodím.“ Prohodil Kiba a zmizel v domě.
Za minutku Kiba vyběhnul.
„Co se děje?“ Vyhrkl Kiba.
„ Kamenná a vodopádová v čele s Orochimarem se chystají zaůtočit.“ Odsekl mu Naruto a zrychlil.
„Hej Naruto… Hinata za nic nemůže, to já jí k té zdi namáčkl a…“
„Gratuluju.“ Procedil Naruto skrz zuby.
„Já nemám narozeniny ani svátek tak proč?“ Podivil se.
„Vždyť s Hinatou čekáš dítě. Měl by ses radovat.“ Procedil a měl co dělat aby se na něj nevrhnul.
„Já?! No hele, to je pěkná blbost protože my sme spolu ne-….“
„Dělej, musíme zrychlit!“ Skočil mu Naruto do řeči a úplně mu zmizel z dohledu.
-
Mezitím všechny přípravy na bitvu šly hladce. Orochimaru a spol. zatím neměli tušení že se Konoha připravuje, natož že o něčem vědí.
„Obito pohni!“ Zavrčela Sakura před domem.
„No jó furt!“
„Jak můžeš být tak v klidu?!“ Zeptala se naštvaně.
„ Já vlastně ani nevím.“ Zabouchl za sebou dveře Obito.
„Dáme si závody jo? Kdo bude u radnice poslední, týden uklízí dům.“ Zašklebil se Obito a vyrazil.
„Ne! Počkej!!! To není fér!!!!“ Zasmála se Sakura a následovala svého syna.
Všichni už se shromáždili(ja nevím, kdyžtak mě poopravte, píše se shromáždili nebo shromáždili? ) u radnice. Tsunade rozřadila ninji do několika skupin a rozeslala na určená místa. Evakuaci dostal na starost Iruka a Konohamaru s dalšími chunniny.
-
Kakashi uslyšel zaklepání. Zamžoural směrem ke dveřím.
„Dále“ Zamumlal a posadil se. Vešel starší muž, pravděpodobně majitel hotelu.
„Děje se něco?“ Povzdechnul si Kakashi.
„Ano, doslechl jsem se že chystá útok, prosím abyste následovali ninju terý čeká na ulici. A prosím, snažte se nevyvolat paniku, vše bude určitě v pořádku.“ Pokusil se muž o úsměv a zmizel.
„Bože!“ Vystřelil z postele Kakashi a skočil k oknu. Ten ninja byl Kotesu…
„Obito! Mus…“
„Já to slyšel. Musíme jít jinudy, určitě tady je únikový východ.“
Oba se oblékli a vydali se hledat již zmiňovaný východ.
„Sakuro… Dávej na sebe a Obita pozor. Počkat!“ Problesklo Kakashimu hlavou.
„Obito, musím najít Sakuru a Obita!“
„Kakashi, proč asi nejdeme do krytu? Abychom je našli ne? Bože, ty máš ale otázky… Vždyť je jasný že Orouš de po Obitovi ne? Jo a prosimtě, než zase něco řekneš tak si rozmysli co.“ Povzdechl si Obito.
Kakashi místo odpovědi jenom protočil oči.
-
„Tsunade- sama!“ Mávla rukou Sakura.
„No konečně.“
„Uklízíš celej tejden!“ Zakřenil se Obito.
„Tsss! Jako bys někdy uklízel ty!“ Zašklebila se na něj.
„No tak, nechte toho!“ Usmála se Kurenai.
Slova se ujala Tsunade.
„Braňte vesnici jak nejlépe dovedete! Byla bych šťastná kdyby bylo co nejméně raněných.“ Mávla rukou Tsunade a všichni se rozběhly jinými směry.
„Naruto!“ Zařval Kiba.
„Dej mi pokoj!“
„Jestli Hinata čeká dítě, se mnou ne. My jsme spolu nespali, jen sem ji dal pusu a z toho dítě určitě nebude!“ Křiknul na Naruta
„C-cože?“ Otočil se na něj.
„Ty seš táta, já ne.“ Pousmál se.
„A-ale… Musím ji rychle najít! Vyhrkl Naruto a rozběhl se zpět.
-
„Připravte se a dejte ostatním signál k útoku!“ Oznámil Orochimaru a otočil se na vesnici.
„Dnes smažeme Konohu z mapy!“