New generace 15- Udělal ze mě blba... pomsta bude sladká !!! *MUHEHEHEHE*

Jashine, ne! Nedělej mi to! Prosíím ne! Já ti nic neudělala! Proč mě tak trestáš? Tohle jste ještě neviděli! Hned od nalevo od dveří má špinavý oblečení. Ta hromada je větší než já! Smrdí to šílenym způsobem! Radši se odvrátim. Ježiši kriste! Ó, pardon, Jashine! Má tam počítač, zaházenej talířema s jídlem. To vážně nechtějte vidět! Je to naprosto nechutný. Cosi jako rohlík je fosforově zelený, pak nějaký shnilý ovoce, rozpatlaný po celým talíři, pití, v kterým plave cosi neidentifikovatelného. V posteli je drobků, že by se nažralo hejno slepic - nechápu, jak v tom může spát. Pod postelí jsou v dvaceticentimetrový vrstvě prachu hozený nějaký katany. Povlečení je tady snad od dob jeho narození! Nejmíň! Smrad jak kráva! Tak to teda ne !
„Sorry, ale do toho já nejdu!“ řeknu ledově a snažim se udržet oběd v žaludku.
„Prosim tě! To zvládneš!“ ušklíbne se Minato. „A pak tě možná odvedu domů!“ dodá.
„Možná? Jak, možná?“ vyjeknu a vycouvám z pokoje.
„Když budu spokojený!“ ušklíbne se. Ten si ze mě dělá srandu. Drž se Ake! Jen klid!
„Ty jeden debile, mám tě dost! Jsi hnusnej! A odpornej! A vychcanej! A...a...a!“ začnu ječet a mám chuť ho zmlátit. On se usmívá! Ááá, ten pohled mě dovádí k šílenství! Nakonec sjedu po zdi k zemi a málem se rozbrečím. On se jen vítězoslavně nahne se ke mně.
„Tak co bude?“ zeptá se.
„Kýbl, hadr, mop, rukavice, lux, popelnici a kolíček!“ zašeptám a pomalu se zvednu. On zmizí. Ach Jashin, proč? Tatínku, vidíš to? Maminko, slyšíš to? Za chvilku je zpět. Vezmu si od něj věci a plně vyzbrojená vyrazím proti zlu.
Nebylo to tak hrozný! Jen jsem se dvakrát málem pozvracela. Dvakrát jsem si musela měnit rukavice a pak jsem musela uklidit koupelnu, abych se aspoň mohla opláchnout! Ale ušlo to. Vyjdu z koupelny a dám si vlasy do culíku.
„Tak co? Vezmeš mě domů?“ řeknu utahaně a prosebně se na něj zadívám. On chvilku kouká, ale pak kývne. Vyleze do chodby, obuje se a vyjde před dům. Já dělám to samé. Minato se ušklíbne a vyskočí na střechu sousedního domu. Sice na něj chvilku koukám, ale pak skočim k němu.
„Tam ten dům s černou střechou je váš!“ ukáže na dům asi ulici od toho jejich. Otevřu pusu a koukám na něj.
„Co je?“ vyhrkne.
„Co je? Co je ? CO JE? Ty jeden omezenče! Celej den tady makám jak dement, uklízím jak divá a ty mi řekneš, že náš dům je tohle? Nenávidím tě, Minato Uchiho! Hajzle! Jsi šílenej podrazák! Nechápu, jak ses mi mohl líbit! Šeš jenom trapák a frajírek bez mozku!“ rozeřvu se. Rozeběhnu se přes střechu.
“Pitonmče!“ zaprskám ještě a už skáču pryč. Tak tohle je vážně moc! Doběhnu domů a vlezu do svého pokoje. Nejdřív chvilku dejchám. Snažím se uklidnit. Moje nervy to ale neudrží a já začnu ničit vše, co mi příjde pod ruku. Odnese to křeslo, televize a tři trička. Když se snažim vypáčit dveře od koupelny, přiběhne máma. Chytí mě zezadu za ruce a nepustí. Snažim se jí vyškubnout ale nejde to. Kroutim se, co to jde, ale ona prostě drží.
„Ake, co je? Co se děje?“ řekne po chvilce a pustí mě.
„Mamí, tečou mi nervy!“ složim se na posteli.
„Copak se stalo?“ nechápe.
„Ten...ten...ten... ááá!“ už zase musim něco rozsekat! Jen si vzpomenu na ten úšklebek, zabila bych ho! Udělat ze mě takovýho debila.
„Neboj se, mami! Pomsta bude sladká!“ řeknu a začnu se smát *muheheheheheh xDD*. Máma na mě jen kouká. Jen ať se těší! Teď pozná, kdo je to Akako Haruno z červeného písku! S tím rozhodnutím se zhroutím na posteli, do několika minut spim jako štěně!